Název: GoldenDigger - Recruiter

Autor: dVana DoVana

Varování: Fantasy Fetish, Body Transformation

Stoupla jsem si na špičky, abych si mohla lépe prohlédnout toho jezdce na kole.

Byl to určitě on.

I na tu obrovskou vzdálenost bylo možné rozpoznat, že není oblečený jen v obyčejném cyklistickém dresu, ale velmi krásném lesklém elastickém dresu, kteří si takoví muži pořizují z jednoho důvodu – ukojit svůj fetiš .

Možná svým přátelům říká, že se v takovém dresu daleko lépe jezdí, že má v něm lepší sportovní výsledky, že dokonce i oholené nohy mu pomohou k lepším výsledkům v cyklistice, ale ve skutečnosti je to ten příjemný dotyk toho lesklého materiálu na jeho kůži, co ho nutí se do něčeho tak výstředního oblékat.

Možná, že ani ještě neví, že má takový fetiš.

V každém případě jsem cítila, že by to mohl být on.

Zalila mě vlna vzrušení, až jsem se sama musela pohladit po svém dokonalém těle pokrytém tak dokonalou elastickou látkou, o které by si ten muž na tom kole mohl jen zdát.

Ano, dobře si uvědomuji, že mé tělo je dokonalé a ten oblek z té látky na něm vypadá ještě dokonaleji.

Taky ji vytvořila Mamá.

Dnes se mi ji určitě podaří přivést dalšího muže.

Dalšího muže, který se přidá k její armádě otroků.

Tak jako já.

„Budete platit?“ zeptala se mě prodavačka a potutelně se usmívala.

Trhl jsem sebou.

Za mnou se ozvalo další zachichotání.

Ohlédl jsem se a uviděl tři dívky tak v pubertě. Všechny ihned sklopily zrak a jako na povel zčervenaly.

Nechápal jsem.

Pohlédl jsem zpět na prodavačku a sáhl jsem do ledvinky připevněné na mém pasu.

Přitom jsem si všiml, že se stále potutelně usmívá a zírá do mého klína.

Můj zrak sklouzl také tam.

Zírala na mé vzrušené péro, co se jasně rýsovalo pod napnutýma elasťákama.

Sakra, zalitoval jsem, že nenosím spodní prádlo.

Rychle jsem vytáhla peněženku.

„Kolik to bude?“ zeptal jsem se.

„Tak dvacet centimetrů,“ vyprskla prodavačka a sklopila hlavu a zakryla si pusu rukou, aby udusila svůj smích. I za mnou se ozval výbuch smíchu.

„Prosím?“ snažil jsem se zachovat chladnou hlavu a v duchu jsem proklínal tu šlapku, co se před chvílí točila kolem stojanu na kola.

Nevím, jestli to byla šlapka, ale celou dobu v obchodě jsem na ni musel myslet.

Nikdy jsem nikoho takového neviděl.

Když jsem přijížděl k obchodu, ani bych si ji nevšiml. Byla otočená zady ke mně a opírala se o kolo. Na sobě měla dlouhý plášť sahající až ke kotníkům. Zezadu vlastně nebyla vůbec pěkná, protože plášť ji volně splýval  a vypadala jako obyčejná tlustá vesnická matrona ve volném baloňáku. Vlastně mě ani nezarazilo, že žena opírající se o kolo má boty na vysokém podpatku.

Když uslyšela přijíždět další kolo, zvědavě se ohlédla. Jestli mi připadala její postava zezadu v tom plášti nezajímavá, obličej mi přišel přímo škaredý.

Spíše mužský než ženský.

Jenže pak se ke mně otočila a rozepnula si ten baloňák.

Nevím, co to na sobě měla, ale obyčejný cyklodres to rozhodně nebyl.

Spíš to vypadalo jako nějaký erotický catsuit z velmi elastické tenké lycry.  Tak tenké, že se pod ním rýsovaly dvorce jejich obrovských prsou a svaly na jejím břichu. Uvědomil jsem si, že oproti tak obrovským prsům a prdeli má až neuvěřitelně úzký pas bez jediné kapky tuku.

Zíral jsem na ni.

Ona se jen usmála a sundala si svůj plášť a vložila ho do košíku na svém kole.

Přitom mi poskytla podívanou na její zadek, který se krásně rýsoval pod tím oblekem. Byl neuvěřitelně obrovský a zároveň nádherně tvarovaný. Oblek nádherně kopíroval její křivky a zařezával se do její zadní čárky tak, jako by tam žádný nebyl.

„Líbí?“ usmála se na mně a celá se zavlnila.

Byl to krásný pohled.

Stála tam přede mnou žena s tělem bohyně. Tmavě fialová lesklá lycrová kombinéza se zdála skoro černá a vypadala, jako by ty podpatky, kterých jsem si prvně všimnul, byly její součástí. Její prsa a zadek byly skutečně obrovské, ale tak dokonalé, že byly neuvěřitelně fascinující. Nedokázal jsem od nich odtrhnout pohled.

Ta žena si to dokonale uvědomovala a tak se dál přede mnou vlnila a pohladila si svýma rukama ty své obrovské prsa.

Ta tenká skoro průhledná lycrová látka nedokázala zabránit tomu, aby ihned nebylo vidět, jak se její bradavky zduřily a vystouply z těch obrovských dvorců ven.

Polkl jsem naprázdno.

„Můžeš to mít,“ usmála se na mně ta žena s mužským obličejem, který mi teď už zase nepřipadal vůbec ošklivý.

Nezmohl jsem se na žádné slovo.

Nikdy jsem se takhle nesetkal s prostitutkou.

A zvlášť bych ji nečekal před sámoškou zapadlé vesnice někde ve Zlatých horách.

Ihned mě napadla v hlavě otázka, kolik by asi stála a v duchu jsem přepočítal obsah své peněženky v ledvince u pasu.

Byl to nesmysl. Rychle jsem ten nápad zahnal zpět a se zavrtěním hlavou jsem sesedl z kola, přimkl jsem ho ke stojanu, a kvapně jsem odcházel do obchodu.

 „Škoda,“ uslyšel jsem za sebou, a když jsem se ohlédl, uviděl jsem tu ženu odjíždět na kole směrem k Petrovicím.

Rychle jsem ještě zkontrolovala svůj make-up v zrcátku.

Byl dokonalý. Možná trochu vyzývavější pro sportující ženu. Ale takový mají většinou muži na ženách rádi.

Zastrčila jsem triedr a zrcátko zpět to tašky a vložila ji do dutiny stromu, o které vím jen já.

Už tu hlídkuji dost dlouho, abych znala skoro každou větev tohoto hlubokého lesa.

Během pěti minut tu ten muž bude.

Ještě musí objet tam ten sráz a za chvíli se vynoří ze zatáčky z protějšího kopce.

Nasedla jsem na kolo, pomalu se rozjela a připnula jsem si našlapáky.

Musela jsem se v duchu usmát té kombinaci vysokých podpatků a nášlapáků na kolo, ale i to některé muže dokonale fascinuje.

Zvýšila jsem tempo, ale ne moc, aby byl schopen mě v kopci dohnat.

Co kdyby to zase tak dobrý sportovec nebyl.

Hodně chlapů se obléká do závodních sportovních dresů, a přitom mají fyzičku, že nevyjedou ani malý kopeček.

Už jsem se začínala bát, že se bude jednat zrovna o tento případ, když jsem ho zaslechla za sebou.

Poslušně se zařadil za mě a nepředjížděl mě.

Musí si mě asi prohlížet.

Stoupla jsem si do pedálů a začala jsem zabírat, ale tak, aby mi stačil.

Ohlédla jsem se.

Zíral na můj zadek.

Usmála jsem se.

Vypadá to nadějně.

Rychle odtrhl oči od mého zadku a pohlédl mi do očí. Vypadal vystrašeně, raději jsem se na něj znovu usmála, abych mu dodala odvahu. Usměv mi opětoval.

„Ahoj,“ cítila jsem, že dnes budu mít štěstí.

Slepice blbý. V duchu jsem nadával té prodavačce a puberťačkám, co stály ve frontě za mnou a rychle jsem odcházel z obchodu.

Prý se mám slušně oblékat.

Jsem přece slušně oblečený. Dlouhé černé elasťáky a elastické triko s dlouhým rukávem je přece slušné oblečení. A hodně cyklistů nenosí spodní prádlo.

Prý, jestli nejsem úchyl, když mě vzrušují malé holčičky, začala se rozčilovat prodavačka, když jsem na její narážky nereagoval.

Asi si myslela, že mi houplo z těch slepiček, co stály za mnou.

Co ji budu vysvětlovat, že něco tak plochého a nevyvinutého by mě nemohlo nikdy vzrušit.

Vzrušují mě pořádné ženy, ne takové slepice ve vytahaném triku, jako je ta prodavačka.

Takové, jako byla ta šlapka.

Najednou jsem si uvědomil, že zase musím myslet na to její tělo a že ačkoliv jsem chtěl jet Heřmanovic, mířím směrem do Petrovic.

Musím ji aspoň ještě jednou vidět.

Samozřejmě že od ní nekoupím žádné její služby, protože na to prostě nemám, ale podívat se ještě jednou snad můžu?

Zabral jsem a pořádně roztočil kola.

Jel jsem jako blázen rychle, ale nikde jsem ji neviděl. Už tu dávno musela být, po cestě žádná odbočka nebyla a jak rychle taková ženská může jet na kole?

Jestli dojela do Petrovic, už ji nikdy neuvidím.

Najednou jsem uslyšel, jak mě někdo dojíždí na kole.

Sakra jak je to možný, jedu na maximální výkon a přesto mě ještě někdo dojede? Takhle se nedivím, že ji nemůžu dohnat.

Ohlédl jsem se, abych spatřil toho namakance a málem jsem spadl z kola.

Za mnou na kole neseděl žádný špičkový sportovec, ale byla tam ta ženská a ještě šlapala zlehka, jako by byla na pohodové vyjížďce.

Nechápal jsem.

A byl jsem naštvaný.

Naštvaný na sebe, že jsem slaboučkej jako čajíček, že mě dokáže dohnat při mém největším úsilí i ženská a naštvaný na ni, že ženská s takovým dokonalým tělem je blbou prostitutkou.

Byl jsem naštvaný na celý svět.

„Ahoj,“ odpověděl a znovu se usmál.

Trochu jsem zmírnila tempo a on se zařadil vedle mě.

„Nevíš, jestli tato cesta vede do Ondřejovic?“ zeptala se a pokynula hlavou dopředu. Věděla jsem, že tato cesta nevede do Ondřejovic, dokonce, že Ondřejovice jsou na druhé straně od Zlatých hor, ale chlapům dělá dobře, když jsou chytřejší než ženy a mohou je poučovat, tak proč mu to nedopřát.

„Do Ondřejovic? To nevím, ale mám tu mapu a můžeme se podívat,“ navrhl mi.

„Výborně, já bohužel mapu sebou nevozím, nemám ji kam dát,“ usmála se jsem se na něj.

„To chápu, v tak krásném cyklodresu by člověk málokdy hledal kapse na cyklomapy,“ usmál se a znovu si mě prohlížel.

„Líbí se ti?“ zeptala jsem se koketně.

„Je fakt nádherný, vypadáš v něm dokonale,“ chytl se na mou koketu a dokonce na mě zamrkal.

„Díky, to mi ušila Mamá, abych mohla balit chlapy,“ řekla jsem žertem popravdě a hned jsem toho zalitovala. Bylo vidět, že ho to zarazilo, a já jsem si nadávala, že jsem porušila nepsaný pravidlo nikdy nebýt vtipnější než on.

Rychle jsem se zasmála, aby pochopil, že je to žert.

„Jestli chceš, můžeme támhle zastavit a podívat se na tu mapu,“ navrhl mi.

„To by bylo fajn, stejně jsem si chtěla dát pauzu,“ usmála jsem se a odbočila na kraj lesní cesty, pomalu zastavila, sesedla a opřela kolo o blízký strom. Když jsem si sundala helmu, zůstal zírat na mé dlouhé blond vlasy, které mi opatřila také Mamá.

Napravo u cesty byla odbočka a malá mýtinka.

Zahnul jsem tam a s úlevou slyšel, že i ta žena na tom kole tam odbočila.

Rychle jsem sesedl a opřel kolo o strom.

I ona sesedla a znovu mi poskytla pohled na tu její neuvěřitelnou postavu.

Nedokázal jsem se ovládat.

Musel jsem ji mít.

Přistoupil jsem k ní a chtěl jsem jí povalit do trávy.

Zabořil jsem se do toho jejího obrovského poprsí a chytl jsem ji za ten parádní zadek. Jenže stála jako skála. Připadal jsem si, jako když malé dítě chce něco po své matce. Marně jsem se s ní snažil pohnout a nějak ji přimět k poslušnosti a být mi po vůli.

Všechno mé snažení bylo marné.

Nechápal jsem to, jak taková žena může mít tak obrovskou sílu.

Po chvilce snažení ji to asi přestalo bavit, chytla mě za ruce a celého mě znehybnila.

„Klid, o co se snažíš? Řekla jsem ti, že to můžeš mít,“ držela mě pevně a přitom mě sáhla do rozkroku.

„Koukám, že jsi pěkně připravený,“ usmála se.

„Ale já nemám žádné peníze,“ zabědoval jsem a prosebně jsem na ni zíral, jako malý kluk zírá na autíčko v obchodě, když ho chce po své mamince a přitom si ho nezaslouží.

„To nevadí, Mamá se takoví kloučci jako ty líbí,“ usmála se na mě. Nerozuměl jsem tomu, koho tím mamá myslí, jestli sebe nebo nějakou její kuplířku.

Viděla, že mě tím trochu zmátla a tak dodala, „Jestli to opravdu chceš, pojeď se mnou za Mamá, a my se o tebe postaráme.

Nechápal jsem, co dělám, ale věděl jsem, že chci všechno, co mi tato žena může nabídnout. Přikývl jsem a nasedl jsem zpět na kolo.

Když se na mapě snažil najít Ondřejovice, přitiskla jsem se zezadu co nejvíce k němu. Jen ať ucítí tu vůní speciální voňavky připravené pro tuto příležitost.

Jestlipak už je vzrušený?

Zvedl více mapu a přitiskl se na má prsa.

Asi bude vzrušený.

Pak se prudce otočil a chtěl mě políbit.

Ucukla jsem a o krok ustoupila. Nikdy se nelíbám s mužem. Zvykla jsem si na všechno, ale na líbání zatím ne. Ani ostatní holky se nikdy nelíbají.

Vypadal trochu zaraženě. Ale stále zíral na má prsa. Jestli pak je vzrušený? Podívala jsem se na jeho rozkrok. Pod elasťákama bez cyklistické vložky a spodního prádla se rýsoval pěkně velikej macek. Zírali jsme jeden na druhého. Už jsem se bála, aby to nevzdal, když mě chytl za ruku a přitiskl ji ke svému rozkroku.

Už je připravený.

„Koukám, že se ti taky hodně líbím,“ usmála jsem se na něj.

Přelezl kolo a přitáhl jsem si mě k sobě.

Znovu jsem se odtáhla. Potřebuji ho dostat k Mamá.

„Promiň, ale nemůžu!“

Vypadal trochu rozmrzele a naštvaně, musím ho udržet připraveného a přitom ho dostat k Mamá.

Znovu si mě přitáhl.

„Já fakt nemůžu, a navíc se ani neznáme,“ trochu razantněji jsem ho odstrčila, ale tak, abych mu stále nechala nějakou naději, že by mohlo něco být.

Nechápavě na mě koukal.

„Promiň, ale mám takový ty ženský věci,“ napadla mě první výmluva, kterou většina ženských v této situaci použije. Vypadalo to, že to zabralo.

„Můžeš aspoň to … mě?“ zkusil zažadonit.

Je připravený a asi nebude problém ho dostat k Mamá.

Předstírala jsem, že o tom přemýšlím, rozhlédla jsem se, jestli jako někdo nejede, ale pak jsem zavrtěla hlavou.

„Tady ne, ale jestli to vydržíš, pojeď se mnou, nebydlím odsud daleko.“

Po ne příliš dlouhé cestě na kole, při které jsem se mohl kochat pohledem na Martinin zadek, tak se ta žena jmenovala, jsme zastavili u vysoké brány a plotu obklopující samotu v lese. Kromě jejího jména jsem se během cesty nic nedozvěděl, tak jsem byl překvapený obrovským domem, který se nacházel v lese u Zlatých hor. Prostitutky si asi vydělávají dobře, ale nechápu, které zákazníky mohou získávat zde?

Asi musejí mít stálou klientelu, která za nimi jezdí třeba z Prahy. To byl můj odhad, když jsem ohlížel ten jejich obrovský majetek.

„Tady si můžeš nechat kolo a pojď dovnitř, Mamá už mě bude určitě čekat,“ usmála se na mě Martina.

Když jsem vešel dovnitř, uviděl jsem ženu v s výrazným make-upem, v lodičkách na vysokém podpatku, v kostýmku s kraťoučkou sukní a úžasně lesklýma punčochami.

„Mamá, toto je Pavel,“ řekla Martina.

Mamá na mě pohlédla a celého si mě prohlížela a trochu se mračila.

„Dobrý den,“ nakonec kývla na pozdrav.

„Myslela jsem, že by se ti mohl líbit jako recruiter,“ dodala Martina, když viděla, že Mamá se netváří nějak nadšeně.

Nechápavě jsem na Martinu pohlédl. Přemýšlel jsem, co myslí tím recruiter.

Ani Mamá asi nevěděla, co tím Martina myslí, protože ke mně přistoupila a dál si mě celého prohlížela.

„Tak ho vem nahoru a připrav ho,“ nakonec svolila.

Usoudil jsem, že by bylo správné jí na rovinu říct, že za její služby nemohu nijak zaplatit.

„Ale já nemám u sebe žádné peníze,“ řekl jsem popravdě.

Mamá na mě nechápavě pohlédla.

„Peníze? Na co peníze?“ zeptala se nechápavě.

„No abych tady mohl za Martinu zaplatit,“ vyhrkl jsem a hned jsem toho litoval, protože Mamá se ještě více zamračila a nechápavě si mě proměřovala.

„Zaplatit za Martinu? Proč bys měl platit za Martinu,“ divila se a pohlédla na Martinu.

Martina pokrčila rameny.

„Asi si myslí, že jsme prostitutky,“ usmála se.

V tom se i Mamá rozesmála.

„Prostitutky, co jezdí na šlapacím kole,“ smála se.

Nejednou mi ten nápad přišel taky srandovní. Přemýšlel jsem, proč mě to vlastně napadlo. Martina se mě sice několikrát zeptala, když mi předvěděla své tělo, jestli bych to chtěl mít, ale nikdy nemluvila o penězích.

„Myslíš, že všechny ženy, co se výstředně oblékají, musí být prostitutky? Ty snad jsi prostitut, když se rád oblékáš do výstředních lesklých elastických obleků a ještě si k tomu nebereš prádlo?“ Mamá se přestala smát a opět přísně se na mně podívala.

Zastyděl jsem se.

Asi jsem ty ženy musel urazit.

Ale jak jsem si měl jinak vysvětlit to Martinino chování?

Cítil jsem se sklesle.

„Mamá, nech ho, už byl tak krásně připravený,“ najednou se ozvala Martina.

Pohlédl jsem na ni.

Zírala se zklamaným výrazem do mého rozkroku.

Po ledové spršce od Mamá si to ta má chlouba rozmyslela a raději přešla do nenápadného nevzrušeného stavu, že skoro nebyla vidět ani žádná boula pod elasťákama.¨

Mamá se mi také zahleděla do rozkroku.

Najednou změnila výraz, usmála se a sladce pravila.

„My ale nejsme žádné prostitutky. Možná by někdo řekl že děvky, ale prostitutky ne. Martina to prostě musí dělat, ale protože ji to baví a vzrušuje, stejně jako mě,“ a s těmi slovy si vzadu rozepla zip na sukni a nechala ji spadnout na zem.

Měla krásné plné dlouhé nohy, které byly zvýrazněny lesklými bezešvými punčocháčemi. Zíral jsem na její klín pokrytý tou lesklou průhlednou punčochovou látkou. Pod ní se rýsovala čárka jejího vyholeného ohanbí.  

Pak ke mně přistoupila a pohladila mě po mém rozkroku.

„Už je zase připravenej, tak si ho vem nahoru a dokonči to,“ usmála se na nás.

Petr, muž, kterého jsem vedla k Mamá, vypadal na velice slušného muže. Celou dobu cestou k našemu sídlu mi sice zírá na prsa a zadek, ale jinak si už vůbec nic nedovolil. Takový gentlemanský typ. Skoro rytíř. Bude lepší, když ho moc s Mamá nevyplaším. Nejlepší bude, když dál budu předstírat, že jsme normální ženy, které mají nějaké zaměstnání, a prostě tu bydlíme.

Bylo na něm vidět, jak je fascinovaný mou postavou, ale ještě víc mým oblečením. Nejlepší bude využít právě toho.

„ Řeknu Mamá, že si jdeš k nám koupit nové elasťáky,“ sesedla jsem z kola u velké brány oddělující příjezdovou cestu k našemu sídlu ve Zlatých horách.

„Mamá, to jsem já, vedu zákazníka,“ řekla jsem do interkomu u brány a po chvilce se rozbzučelo automatické otevírání dveří a my jsme vešli do krásně upravené předzahrady naší luxusní vili.

Než za námi zaklaply vrata, objevila se na zápraží Mamá v jejím typickém kostýmku a usmála se na mě.

Petr na nás zíral.

Mamá se opět na mně usmála a pak i na Petra, který se ji očividně líbil, a vybídla nás, abychom vešli.

Kolo jsem opřela o nedalekou zítku a Petr po kratičkém zaváhání taky.

„To tu klidně nechte, tady se nekrade,“ usmála se na něj znovu Mamá, když opět zaváhal, jestli tu má nechat jen tak ležet své krásné kolo.

Přitočil se potom ke mně a zašeptal mi do ucha:

„Já tu ale nemám žádný peníze.“

Musela jsem se v duchu zasmát, protože mi to připomnělo i moji starost, když jsem se tu poprvé objevila.

„To nevadí, nemusíš si nic kupovat, můžeš si to odpracovat,“ pošeptala jsme mu zpět a spiklenecky na něj mrkla.

Zatvářil se zmateně, ale když jsem se dál smála, taky se usmál.

 „O co přesně byste měl zájem?“ Mamá se vžila do role a zpovídala Petra.

„Hrozně se mu líbil ten můj oblek,“ řekla jsem, když Petr nedokázal zareagovat.

„Ten ti taky hodně sluší,“ usmála se na mě Mamá a přitom přistoupila k Petrovi.

„Koukám, že pán nenosí spodní prádlo a má rád průhlednější věci,“ přeměřovala si jeho staré kalhoty znaleckým okem.

„Průhlednější?“ vykoktal a nechápavě se zadíval dolů.

Jeho staré elasťáky tím, jak byly promáčeny jeho vzrušeným penisem, dost zprůhledněly. Pod nimi se dost zřetelně rýsoval sice již ne tak naběhlý, ale stále dost objemný penis.

Bylo legrační sledovat, jak se mu žene krev do tváře, a jak červená.

Vzpomněla jsem si i na můj pocit, který vyvolala Mamá svými poznámkami a raději jsem ho chytla za ruku a táhla pryč z haly.

„Já mu ukážu nějaký vzorky, co mám u sebe a on se v klidu rozhodne,“ zavolala jsem na Mamá a táhla ho nahoru do přípravného pokoje.

Martina mě vzala nahoře do nějakého pokoje, který zařízením vypadal přesně tak, jak jsem si představoval, že budou vypadat pokoje v botelu.

Koupelna, velká postel, nějaká skříňka a jinak jen tapisérie a dekorace, které měly navodit příjemnou atmosféru.

Moc jsem tomu nerozuměl.

Nikdy jsem se s takovými ženami nesetkal.

Jasně, slyšel jsem o nymfomankách, ale ty většinou byly vdané a svůj chtíč ukájely na obrovském počtu milenců.

Je Martina nymfomanka? Mamá říkala, že Martina to musí dělat, ale protože ji to vzrušuje a baví. To by na nymfomanku sedělo. Ale že by si nymfomanky zakládaly vlastní bordel zadarmo?

A co Mamá, je taky nymfomanka? Podle toho, co mi tam dole předvedla, asi ano.

O sobě sice nemluvila, ale jaká jiná žena by shodila jen tak sukni a ještě mi mákla do rozkroku?

Myslím, že to tu bude pěkně divoký.

Jen nechápu, co myslely tím recruiterem.

„Co to je recruiter?“ zeptal jsem se Martiny, když mi stahovala mé elasťáky.

„To jsem já,“ usmála se na mě a vzala můj penis do rukou a začala ho třít a mazat nějakým lubrikantem.

Byl to slastný pocit.

„Ty jsi recruiter? Ale co to má společného se mnou?“ dostal jsem ze sebe otázku, když přerušila svoji činnost, aby si znovu nabrala ten lubrikační gel na dlaně.

„Jsi přesně takový typ, který se na recruitera hodí,“ usmála se na mě Martina a znovu mi vetřela tu mast do penisu.

Zalapal jsem po dechu. Dělala to fakt dobře.

„A co dělá ten recruiter?“ zeptal jsem se zvědavě, když mi to opět krátké přerušení v masáži dovolilo.

„To co já,“ usmála se Martina, „vodí Mamá chlapy.“ A znovu mě chytla za penis.

Nechápavě jsem na ni zíral, ale ten její úchop mého penisu mi nedovolil nic udělat, jen slastně vzdychat.

Můj penis byl jak z kamene, připravenej se milovat s kýmkoliv kdekoliv.

Martina ho pustila a pleskla mě po stehnu.

„Tak on je připravenej, co ty?“ usmála se na mě.

„Já taky,“ řekl jsem fascinovaně a čekal jsem, že se nyní spolu budeme milovat.

Jenže Martina si nezačala sundávat tu svoji úžasnou tmavě fialovou lesklou kombinézu. Místo ní vytáhla ze skříňky další černou a podávala mi ji.

„Tak si to obleč,“ přikázala mi a já jsem to ke svému údivu začal plnit.

„My se nebudeme milovat?“ zeptal jsem se v průběhu oblékání zvědavě.

„Tady ne, ale neboj se, orgasmu se dočkáš,“ a jak to řekla, pocítil jsem, jak s tím, jak ta lesklá látka dosedla na moje holé vzrušené tělo a urovnala se tak, jak má být se začíná šířit podivné mravenčení z konečků mých prstů na noze po stehnech, až jsem musel zalapat po dechu a pocítil jsem neskutečně silné vyvrcholení.

„Mohu dál?“ ozvalo se Mamá za dveřmi s tichým zaťukáním.

Petr na mě nechápavě pohlédl, zrovna když jsem mu vtírala krém poslušnosti do jeho zkamenělého penisu.

Naštěstí už jsem byla hotova, ale Mamá mohla ještě chvilku počkat, dokut si to neověřím. Asi chtěla být u toho, až nad ním poprvé převezmeme nadvládu. Skoro nikdy nic mi nedopřeje. Roztrpčeně jsem si zanadávala:

„Pořád se do všeho plete. Proč mě nedá chvilku pokoj!“

„Mám tu ještě nějaké věci, které by si mohl zkusit,“ ozvalo se znovu za dveřmi.

„Chvilku!“ zakřičela jsem a vstala.

Petr na mě zíral, ale nyní už bez rozkazu nemohl nic dělat.

„No nic, něco si oblíkni, jinak nám nedá pokoj,“ přemýšlela jsem, který oblek si obleče.

„Takhle?“ vytřeštil na mě oči a ukázal na svůj penis.

„Ona jinak neodejde, dokud nebude po jejím,“ mračila jsem se a přešla ke skříni.

„Zkus si třeba tohle,“ vytáhla jsem z ní černé pracovní elasťáky s laclem a s uzavřenými chodidly.

Petr stále otálel, krém asi přeci jenom potřeboval ještě chvilku působit.

„Dělej,“ zanaléhala jsme a on konečně poslechl.

 „Můžeš,“ zavolala jsem na Mamá, která rozrazila dveře a začala Petra prohlížet.

„Černá mu sluší,“ konstatovala Mamá a dál si ho prohlížela.

„Otoč se dokola,“ vyzvala ho.

Krém skutečně ještě nezačal úplně působit, protože Petr opět zaváhal.

„No tak se otoč,“ opět jsem ho vyzvala.

Konečně splnil příkaz a krém ho za to odměnil.

Orgasmus byl neobyčejně silný. Celý jsem se prohnul a třepal. Když vlny slasti dozněly, stále jsem dýchal jako lokomotiva. Zahleděl jsem se na svá černá krásně lesklá stehna, po kterých stékaly krůpěje mého spermatu a látku celou promáčely.

„Promiň,“ nechápavě jsem se omlouval a ani jsem nevěděl za co.

„Nemusíš se omlouvat, tohle ještě dnes zažiješ mockrát,“ usmála se na mě Martina.

Nechápavě jsem na ni pohlédl.

„Co se to tu vlastně děje?“ zeptal jsem se nejistě.

„Neboj, jen ti plníme tvůj sen,“ ujišťovala mě Martina.

„Můj sen?“

„Nebo ty bys nechtěl chodit pořád v dokonale erotickým sexy lesklým obleku a zažívat neskutečné orgasmy? Nemuset se starat o svou budoucnost a jen si užívat?  A přitom vypadat jak já?“ dodala a přejela rukama po svém sexy těle.

Zíral jsem na ni. Vypadat jak ona? Jak bych mohl vypadat jak ona. Jsem muž. Ona je žena. Existují různé operace, kdy z mužů udělají ženu a naopak, ale je to zdlouhavý proces a neskutečně náročný. Ano, má pravdu, jsem fetišista a líbí se mi nosit lesklé lycrové elasťáky ve kterých mé nohy vypadají jako ženské, oblékám si občas i lesklé dámské punčocháče a onanuju přitom vzrušením, takže i to s tím užíváním má pravdu. Ale postoupit hroznou operaci, abych vypadal jako žena? To bych nedokázal.

Přesto jsem se nejistě zeptal:

„Vypadat jako ty? Jak bych mohl vypadat jako ty?“

„Nemusíš vypadat jako já. Klidně se můžeš stát superchlapem z horou svalů a obrovskou sílou, ale myslela jsem, že ty by jsi si vybral spíše tu možnost vypadat jako já,“ a znovu si přejela rukama po svém neskutečně sexy těle.

V tomhle měla pravdu. Kdybych si mohl vybrat s těchto dvou možností, určitě bych volil být sice slabou, ale neskutečně sexy ženou, než být svalnatým monstrem. Jenže pak jsem si uvědomil, jak snadno mě Martina přemohla a jak obrovskou sílu má.

„Ale jak to, že máš tak velkou sílu, když vypadáš takhle?“ pro jistotu jsem se zeptal.

„Ta mi zbyla ze svého původního těla,“ usmála se.

„Původně jsem byl muž, Martin,“ dodala.

Petr se chvěl a sténal, dokonce se musel chytnout stěny, aby neupadl. Nechápavě na mě pohlédl. Vypadal dojemně vystrašený. Začala jsem se bát, aby nám nezkolaboval, když začal hlasitě úpět a po stehnech mu začalo stékat ve stružkách čerstvé sperma.

Ještě silně oddechoval, když se Mamá otočila ke mně a řekla: „Nabídni pánovi něco na utření a vem ho do jídelny, je tam něco k jídlu a já zatím přinesu ze sklepa svalový gel.“

„Svalový gel?“ zahleděla jsem se na ni. Obvykle dáváme nováčkům vybrat, jestli chtějí být mužem, který bude dolovat ve štole zlato, nebo ženou, která se bude starat o nové recruity.

„Zlatá barva mu bude slušet,“ řekla Mamá a kývla směrem ke skříni.

„Ano Mamá,“ poslušně jsem přikývla. Věděla jsem, že Mamá už je rozhodnutá.

Vytáhla jsem sadu papírových kapesníčků a podala jsem ji Petrovi.

Pak jsem ze skříně vyndala zlatou pracovní košili s dlouhými rukávy.

„Tohle si obleč pod ty kšandy,“ požádala jsem ho.

Chvilku otálel, tak jsem mu začala pomáhat. Stáhla jsem mu kšandy přes ramena a přetáhla mu košili přes hlavu. Poslušně si ji dooblékl a znovu si natáhl kšandy. Košile byla ze stejného materiálu jako ty elasťáky, jen byla zlatá, a musím uznat, že zlatá mu skutečně sluší.

 „Pojď se mnou,“ usmála jsem se na něj. Stále ještě váhal, ale pak mě následoval.

 „Tady se posaď, donesu něco k jídlu a k pití,“ přikázala jsem mu, když jsme došli do jídelny.

Znovu zaváhal, ale nakonec se posadil.

Šla jsem vedle do kuchyně připravit chleba a pití.

Když jsem se vrátila, všimla jsem si, že si Petr hraje pod stolem se svým penisem. Nechtěla jsem ho rušit. Říkala jsem si, ať si ho ještě užije. Jen jsem tam stála a čekala jsem u dveří.

Po chvilce Petr vzhlédl, uviděl mě a trochu se začervenal. Bylo to milé. Vešla jsem dovnitř a postavila tác před něho na stůl. Dlouhé vlasy mi spadly do očí, tak jsem je odhrnula a přisedla jsem si k němu na lavici.

„Nemáš žízeň? A hlad?“ zeptala jsem se a obejmula ho. Cítila jsem to jeho vzrušení a i ve mně stoupala vzrušení.

Pohlédl jsem na Martinu.

Tak proto ty mužské rysi v obličeji. A ta obrovská síla. Ale to jeho tělo je dokonalé.

Pak jsem si uvědomil, že před chvilkou se mého penisu dotýkal chlap a kupodivu jsem zjistil, že mi to nevadí. Vždycky, když jsem přemýšlel, jestli nejsem homosexuál, když mám takové touhy se oblékat do lesklého ženského oblečení, jsem dospěl k názoru, že nejsem, že normální chlap mě nevzrušuje. Vzrušuje mě ženské tělo.

A ještě více ženské tělo oblečené do sexy věcí.

Jen nikdy jsem si nebyl jistý, jaký pocit bych měl, kdyby ten chlap byl oblečený do něčeho takového, co se mi líbí? Nebo kdyby byl převlečený za ženu? Nikdy jsem neměl možnost to si to ověřit až teď a nyní jsem si uvědomil, že mě to vzrušuje stejně, jako kdyby to byla normální žena.

Zahleděl jsem se Martině-Martinovy do klína. Má tam ukrytý penis? Nebo si nechal udělat ženské pohlaví?

Martin jako kdyby pochopil mé vnitřní otázky, si sáhl do rozkroku.

„Nic tam není, vůbec nic, šáhni si,“ usmál se na mě.

Zaváhal jsem. V mysli mi vykanula představa, jak Martinovi při mém doteku z rozkroku vyskočí penis a jak bude po mě chtít, abych se s ním mazlil a uspokojil ho. Pak jsem si uvědomil, že ani to by mně nevadilo, že vlastně i to by bylo vzrušující.

Poslušně jsem přistoupil k Martinovi a s očekáváním jsem mu vsunul ruku mezi nohy.

Jenže opravdu tam nic nebylo.

Vůbec nic.

Ani ženské pohlaví tam nešlo nahmatat.

Prostě vůbec nic.

Nechápavě jsem na něj pohlédl.

On si ho nechal odoperovat? Ale to znamená, že už nikdy nebude mít orgasmus. To je hrozné.

„Ty tam nic nemáš!?“ zvolal jsem udiveně.

„To je hrozné,  jak můžeš mít teď orgasmus?“ nechápavě jsem na něj pohlédl.

Přitiskla jsem se více k Petrovi a ruka mi sjela k jeho penisu. Zatvářil se potěšeně. Pohladila jsem ho přes tu hladkou lesklou látku a pak jsem ho pevně stiskla.

 „Jen se najez.“

Jen se zavrtěl a nebyl schopen žádného pohybu. Povolila jsem stisk a znovu ho pohladila. Petr se stále neměl k jídlu.

„A napij se,“ znovu jsem ho vyzvala.

Teď si vzal aspoň skleničku a napil se.

Pomalu jsem pokračovala krouživými pohyby po jeho penisu. Pak jsem sáhla po zbytku krému poslušnosti, co jsem si přinesla z vrchu. Bude ještě trochu potřeba. Petr stále nereaguje dostatečně rychle.

Nechápavě se na mě podíval.

Dělala jsem, jako by nic, nabrala trochu krému do dlaně a začala mu jej vtírat přes ty oblečení do jeho penisu a koulí.

Znovu mě chtěl políbit.

Jen jsem se usmála a znovu ho vyzvala k jídlu.

„Zkus si mě nevšímat,“  zamrkala jsem na něj, aby nepoznal, že mě ta jeho snaha líbat otravuje.

Pak jsem ho vybídla, ať si konečně něco vezme k jídlu.

Konečně poslechl a vzal si obležený chleba. Než stačil polknou první sousto, objevila se Mamá s velkým kyblikem svalového gelu. Na rukách měla dlouhé ochranné latexové rukavice, aby nenarostly svaly i jí.

„Dala jsi mu něco napít a nejíst?“ zeptala se mě.

„Ano Mamá,“ odpověděla jsem a ukázala na podnos před Petrem.

„To je dobře,“ usmála se Mamá, přistoupila k Petrovi, sáhla jednou rukou do toho kyblíku a připlácla mu na mou hruď svalový gel a začala ho roztírat. Petr na ni nechápavě zíral. Asi se lekl a chtěl vyskočit, ale pevně jsem svírala jeho penis a tak se nezmohl vůbec na nic.

„Jen klid, bude se ti to líbit,“ řekla jsme mu svým původním hlasem. Překvapeně se na mně podíval.

„Neboj se ničeho, bude s tebe pěkný mineur,“ usmívala jsem se a cítila jsem, jak se blíží můj orgasmus.

„Už to bude, už to bude,“ opakovala jsem stále dokola a těšila jsem, až Mamá uzná, že jsem splnila její úkol.

„Počkej a uvidíš sám,“ vzala mě Martina za ruku a odváděl mě dolů z pokoje do haly, kde čekala Mamá s nějakým bílým kyblíkem plné želatinové hmoty.

„Tady se postav a nehýbej se, dokud ti neřeknu,“ přikázala mi Mamá a já jsem poslechl.

Byl jsem zvědavý, co chtějí dělat, a nechápal jsem, co tím Martina myslela, že to uvidím sám.

„Vypadá, že jeho penis už je připravený,“ obcházela mě Mamá a prohlížela si mě.

„Ano, reaguje celkem dobře na příkazy,“ přikývla Martina.

Nerozuměl jsem moc tomu, co tím myslí. Chtěl jsem se zeptat, ale nejednou jsem zjistil, že nemohu mluvit. Mluvit, ani se hýbat. Stál jsem tam jako socha s vytřeštěnýma očima.

Cítil jsem se bezmocně, ale zároveň neskutečně vzrušeně. A vzrušení každým okamžikem, co jsem tam stál, sílilo a sílilo.

„Nebudeme to tak přehánět jako u tebe,“ usmála se Mamá.

„Ne? Myslela jsem, že mu uděláme ještě větší?“ usmívala se Martina.

„Blázníš, sama víš, jaký máš problémy chodit mezi lidi. Bez kabátu nemůžeš ani do obchodu. Lepší bude, když ji uděláme dostatečně atraktivní, aby svedla jakéhokoliv chlapa, ale zároveň ještě použitelnou pro normální život.“

Martina se trochu zamračila.

„Jsem použitelná pro normální život.“

„Ale ano, jsi,“ usmívala se Mamá a pohladila ji po vlasech.

Pak se ke mně otočila a řekla¨:

„Tak se do toho pustíme, ne?“ a při těchto slovech si natáhla nějaké latexové rukavice, sklonila se ke kyblíku, a plácla mi na hrudník tu slizovitou hmotu.

Kdybych mohl, zalapal bych překvapením po dechu.

Takhle jsem tam jen stál jak socha a nechal si tu hmotu roztírat po svém těle. Nemohl jsem se pohnout a podívat, co ty ženy dělají, jen jsem mohl sledovat odražený obraz naproti v zrcadle. Martina si natáhla taky podobné rukavice a přidala se s nanášení té hmoty na má stehna a rozkrok.

Po chvilce jsem pocítil podivné mravenčení v místech, na kterých byla ta hmota již nanesena a v prstech nohou. Byl to velice příjemný pocit. Za chvilku jsem si ale uvědomil, že spolu s mravenčením se s mým tělem něco děje. Něco, jako by zmenšovalo můj hrudník a naopak zvětšovalo mé prsa. Zíral jsem na svůj obraz v zrcadle a nechápal jsem, co to se mnou ty ženy dělají a proč se nemohu pohnout.

Pak se Martina začala věnovat mému penisu a já jsem ucítil v rozkroku krátkou bolest, jako když někde strhne nějakou náplast.

Nechápavě jsem koukal na svůj obraz v zrcadle. Můj penis vypadal nějak divně. Jako by vyrůstal z nějakého jiného místa. Martina mě obešla a rozepnula mi oblek až dolů k rozkroku. Pak mi zezadu sáhla do rozkroku a k mému údivu vyndala můj penis pryč.

Nevěřícně jsem na to zíral.

Skutečně jsem sledoval, jak odnáší můj penis, který takto vypadal jako nějaké šidítko na stůl a navléká na něj nějakou černou látku. Pak jej vkládá no nějaké krabičky a podává ji Mamá.

„Tak a je to hotovo,“ souhlasně si prohlížela mou nyní ženskou postavu a já jsem pocítil, jak mě zaplavuje příval uvolnění a rozkoše. Pocítil jsem svůj první orgasmus v tomto těle.

„Vstaň a zůstaň tak, dokud ti neřeknu,“ vyzvala Petra Mamá.

Bez jakýchkoliv protestů vstal.

Klekla jsem si a celá vzrušená jsem uchopila jeho bývalý penis. Nyní gel dokonal svoji proměnu a Petrův penis bude teď sloužit Mamá jako nástroj k tomu, aby ho mohla ovládat a odměňovat. Už stačí jen ho odtrhnout a Mamá si ho uloží do své sbírky ve sklepě. Nikdy jsem tam nebyla a vůbec netuším, kolik jich tam vlastně má.

Ani žádná jiná holka tam nikdy nebyla.

Chodí tam jen Mamá. Vyrábí tam všechny ty obleky a gely.

A prý tam má Georga. Žadná dívka Georga nikdy neviděla, ale prý je to žena s penisem, proto mu dál říkáme George. Jediný muž, kterému Mamá tu nechala penis.

Nyní jsem svírala Petrův penis a silou jsem ho táhla směrem dolů. Vždy mám u toho podivný pocit, i když vím, že ho to nemůže bolet. Jeho nové tělo už ho dávno vyloučilo a nyní už je přilepený jen na jeho nové kůži.

Zapřela jsem se a škubla.

Penis se uvolnil a zůstal voně vyset v Petrově rozkroku na látce jeho elastických kalhot.

Proměna je dokonána.

Pocítila jsem příval uvolnění a zaplavily mě orgasmické vlny, kterými mě Mamá odměnila za splnění úkolu.

 „Tak a hotovo,“ po chvilce jsem uslyšela Mamá, jak odměňuje za svou poslušnost i nového mineura.