„Protože pak bys věděla, že jsi klaun a už by tě to netrápilo,“ prohlásil ten muž a najednou vystoupil ze stínu.

Byl to klaun.

Takový malý klanu v kostkovaném kostýmu zářícím všemi barvami, rudými rozčepýřenými vlasy a obličejem namalovaným do podoby smutného klauna.

„Tak chceš to zjistit?“ zeptal se jí zcela vážně.

„Ano,“ odpověděla Marie celkem odhodlaně.

V tom okamžiku se rozsvítilo světlo a reflektor osvítil něco na jevišti.

Marie se otočila zpět, ale ten klaun už tam nebyl.

Byla opět sama s nějakou bednou uprostřed jeviště.

Copak je v té bedně?

Marie udělala krok směrem k ní a najednou z druhé strany vešel do stanu nějaký muž a sedl si na lavici v hledišti.

Marie se zarazila a přemýšlela.

Ten muž nevypadal jako zaměstnanec, spíše jako divák.

Stala se snad součástí nějakého představení?

Tak má zjistit, jestli je ona doopravdy klaun?

Marie udělala další krok k té bedně a uviděla, že z dalších vchodů do stanu vešlo několik lidí a posedali si na lavice.

Pomalu, jak se blížila ke kruhovému rámu omezující manéž se hlediště plnilo lidmi, kteří se na ni upřeně dívali.

Byl to velice nepříjemný pocit.

Ale musí ho překonat. Dělala šaška celý svůj dosavadní život a vůbec nevěděla, jestli je opravdu šaškem.

Dnes má možnost to zjistit.

Překročila ten kruh a lidé začali tleskat.

Trochu ji to povzbudilo a tak došla pevným krokem k té bedně.

Rozhlédla se a uviděla, jak ji ty anonymní mužské a ženské tváře napnutě pozorují.

Copak je asi v té bedně?

Pomalu sundává zámek a pak …

…

„HHHHOOOOAAAAAHHHHBBBBBAAAAFFFF“

Z bedny jako čertík z krabičky vyskočila chechtající se hlava na pružině a podivně se zablesklo.

Marie se tak strašně lekla, že si cvrkla do kalhotek. Aspoň si myslela, že si cvrkla do kalhotek, protože ucítila podivné uvolnění a teplý pocit šířící se dolů po jejích stehnech.

Jenže ten pocit se nešířil jen dolů po jejich stehnech, ale i nahoru a všude po jejím těle. Připadalo ji, že se na okamžik zastavil čas.

Cítila, že se děje něco s jejím obličejem, jako kdyby nějaké ruce ji hnětly a měnily na něco jiného. Chtěla se v duchu bránit, ale její odpor vyvolal jen to, že jako by další ruce ji začaly lechtat po celém těle a ona se začala hlasitě smát.

V tom okamžiku se čas zase rozběhl.

Marie si uvědomila, jak příšerným hlasem se směje a jak všichni diváci kolem ní tleskají a smějí se tak, že se popadají za břicha. Vedle ní se na pružině houpala ta obrovská hlava, které se tak polekala.

Marie se chtěla přestat smát, ale nedokázala to.

Uvědomovala si, že na jejím obličeji ten široký usměv zamrzl do širokého šklebu.

Najednou se tak hlava začala zmenšovat a pružina se vracela zpět od krabice.

Než se Marie nadála, z krabice na ni koukal Jack a nemotorně vylézal ven.

„Vášení pšátelé, v dnešním pšedstavení Váš bude bavit Máárie a Jack,“ Jack prohlásil slavnostně a hluboce se uklonil. Přitom ukazoval směrem k Marii.

Marie nevěděla co má dělat.

„No tak Máárie, jak še to chováš, a jak to vypadáš? Tak rozčuchané vlasy a tak neupravené oblečení, když je dnes tak významný den, ihned se trochu uprav,“ Jack došel kolíbavou chůzí k Marii a podával jí obrovský hřeben.

Marie po něm sáhla a teprve teď si uvědomila, že je jinak oblečená. Na těle měla nějaký modrý pruhovaný trikot a její šaty se proměnily na nějaké světle zelenkavé s puntíky.

Co bylo nejhorší, na rukou měla nějaké obrovské světlé rukavice, které jí bránili, aby mohla ten nabízený hřeben vůbec uchopit.

Za obrovského smíchu publika ji s těch jejích pacek vypadl na zem a Marie se ho marně snažila sebrat.

„No tak Máárie, nezdržuj tady naše milé hosty a uprav se, ať můžeme začít,“ Jack mezitím chodil dokola kolem Marie.

Marie se tedy pokusila prvně sundat ty rukavice, ale její marná snaha vyvolala v publiku další bouřlivý smích.

Po nějaké chvilce to Marie vzdala a omluvně na publikum a Jacka zamávala.

„Mám ti Máárie pomoč?“ zeptal se Jack skřehotavým hlasem.

Marie chtěla odpovědět, ale uvědomila si, že nemůže mluvit, jet se šklebit v širokém úsměvu.

„Mám Máárii pomoč?“ otočil se Jack do publika.

Z publika se ozvalo souhlasné hučení.

Jack se dokolíbal zpět k Marii a vyndal z bedny obrovské zrcadlo, ve kterém Marie uviděla svůj obličej.

Její kaštanové vlasy byly úplně rudé, vpředu divoce rozcuchané a vzadu svázané obrovskou modrou mašlí. Její obličej byl sněhobíle bílý s černými konturami a její ústa šklebící se v širokém úsměvu stejně rudá jako její vlasy.

Vypadala jako klaun.

Byla klaun, protože všechny její pohyby by stejně nemotorné jako Jackovi a v publiku vyvolávaly veselé ovace.

Opět na ně omluvně zamávala, ale v tom už u ní stál Jack a tím obrovským hřebenem ji ještě více cuchal vlasy.

„Ňóó, už je to lepší,“ za obrovského smíchu publika si Jack prohlížel svůj výtvor.

„Ale čo ty šaty? Čo s nima budeme robit?“ mumlal Jack a přitom uchopil Marii oběma rukama za její prsa.

„Ty kůžlata máš Máárie nějak nakřivo,“ a než se Marie nadálá, její prsa oblečená v tom pruhovaným trikotu jí trčela ven.

„Jejda, tady jšou nějaký knoflíky,“ Jack uchopil Marii za její vzrušené bradavky.

„Že by to bylo nějaké rádio?“ za Mariina údivu Jack začal jejíma bradavkami točit a k překvapení celého publika z Mariiných úst vycházely podobné zvuky, jako když se ladí rádio.

Najednou Jack naladil nějakou stanici a ozvala se taneční hudba.

„Výborně, buděme tančovát,“ vykřikl Jack a popadl Marii v pase a oba se hrozně nemotorně dali do tance.

Obtančili manéž a Jack byl hrozně udýchaný.

„Uff, ťo už pro mě není, taková rychlá hudba, raději najdeme něco jiného,“ a než se Marie vzpamatovala, Jack ji zase kroutil bradavkama a ona vydávala podivné zvuky.

Jack ladil tentokrát dlouho, několikrát se ozvaly různé druhy stanic a hudby a stále nebyl spokojený.

Marie byla skutečně zmatená. Nedokázala Jackovi nijak odporovat a poslušně držela a divila se, co to s ní je.

Ještě více, než zvuky, které vydávala, ji ale udivovalo, jak příjemné ty Jackovi dotyky pro ni jsou.

Nikdy nic takového necítila.

Marie nebyla panna, ale její sexuální zážitky byly doposud jen takové zoufalé pokusy, kdy zhrzení milenci její sestry ji balili, aby měli aspoň kopii její sestry, když ne originál. A protože to Marie vždy věděla, nikdy k nim nic extra necítila.

Ale dnes to bylo jiné.

Dnes se cítila vzrušená.

Všichni ti lidé kolem. Byla sice ponižována, ale to přece není ona, kdo tu stojí.

Je to nějaký klaun.

Dnes není ani náhrada své sestry, ani sama sebou.

Dnes je skutečně někým jiným.

Dnes jí na ničem nezáleží.

A proč by si to nemohla užít?

Najednou ucítila hroznou touhu.

Její vzrušení překročilo všechny hranice a jediné po čem toužila bylo být uspokojená hned teď tu před těmi všemi lidmi.

Jako její satisfakce za všechno to ponižování a utrpení.

V tom okamžiku se ozvalo nějaké syčení a z jejich uší vytryskl proud páry.

„Páni, ta je ale nažhavená,“ odskočil Jack od ní a třásl rukama, jako by si je spálil o Marininy bradavky.

Publikum reagovalo bouřlivým potleskem a smíchem.

Marii to ale vůbec nevadilo.

Právě prožila svůj první doopravdický orgasmus.

Orgasmus, který byl vyvolán jen dotykem jejich bradavek.

Jaký by pak byl ten pravý orgasmus? Ten který zažije při skutečném milování?

Pak si Marie všimla, že Jack má podivně naduté kalhoty.

Že by byl taky tak vzrušený?

Marie udělala krok směrem k Jackovi a ukázala na tu boulu v jeho kalhotách.

„Čo se mi to tam klube, čo to může být?“ díval se Jack na své kalhoty.

Marie s napětím sledovala, jak Jack si rozepíná poklopec a jak…

„HHHHOOOOAAAAAHHHHBBBBBAAAAFFFF“

Z kalhot vyskočila malinká hlavička na dlouhé pružině a než se Marie nadála, ta hlavička z ní nějak strhla šaty a Marie tam zůstala stát jen v tom pruhovaném trikotu, které měl velkou díru v rozkroku.

Publikum zase řvalo smíchy a hlasitě tleskalo.

Marie se cítila zklamaná.

Čekala, že z jeho poklopce vyskočí něco jiného než zase malý Jack na péru.

„Máárie je šmutná,“ kroutil hlavou Jack.

„Nebuď smutná Máárie. Něčo pro tebe mám,“ prohlásil Jack a sáhl do bedny a vyndal dvě kuličky velikosti pingpongového míčku spojené provázkem.

Marie nechápala.

Jack ukázal na Marinino přirození a pak na kuličky.

Marie pořád nechápala.

„Něčo pro tebe máám, Máárie,“ Jack opět skřehotal a pomalu Marii obcházel.

Dal ji ruku mezi nohy a donutil ji, aby si stoupla hodně neširoko.

Pak Marie ucítila studený dotyk těch kuliček na své myšce a než se nadála pocítila, jak do ní vklouzávají a mizí uvnitř.

„Jejda, malý,“ zaskřehotal Jack a odkolébal se k bedně.

Marie vůbec nechápala, že ji to nevadí a poslušně tam čeká.

Chvilku se tam přehraboval a pak vytáhla dvě kuličky velikosti tenisáku, které byly taky spojeny provázkem.

Marie zakroutila hlavou, ale Jack k ní opět přistoupil a než se nadála, už byly zase v ní.

„Jejda, žase malý,“ Jack tentokrát poskakoval radostněji ke své bedně a zase tam něco hledal.

Tentokrát vytáhl dvě koule velikosti opravdu obrovských grapefruitů.

Marie na ně vytřeštila oči. 

To do ní snad nechce narvat.

Vždyť jsou větší než hlavička dítěte.

Jenže k jejímu údivu a k údivu celého publika obě ty koule v ní zmizeli jako nic.

Marie to nechápala.

Kromě toho, že cítila trochu vzrušení při každém tom průniku, nic tak extra zase necítila. Žádná bolest, jen příjemné proniknutí.

A kam se ty věci vůbec poděly?

Dotkla se svého břicha svýma rukama v těch obrovských rukavicích a uvědomila si, že je přeci jenom daleko více nafouklé, než je obvyklé.

Jack ji se zájmem pozoroval.

„Velké bříško? To se Máárie hnedka spraví,“ přistoupil k ní a než si Marie uvědomila co dělá, Jack ji chvilku hnětl břicho a pak je prudce stiskl. V tom okamžiku jako kdyby obsah jejího břicha přeskočil do jejich prsou.

„To jsou ale pořádný balóny,“ poodstoupil Jack a pozoroval Marii za současného potlesku publika.

Marie nechápavě koukala na své prsa velikosti dvou volejbalových míčů.

„S těmi už by se dalo hrát i fotbal,“ otočil se Jack k publiku a než se Marie nadála, její prsa byl skutečně dva modré pruhované míče a spadly na zem. Jack ihned přiskočil a začal za současného potlesku publika s oběma driblovat a žonglovat.

Marii se chtělo brečet.

Jednu chvíli díky svým ne zrovna malým prsům prožije svůj jediný orgasmus, za chvilku je má jako největší pornohvězda, a pak nemá vůbec žádný. Bylo toho na ni trochu moc.

„Máárie je šmutná. Nebuď šmutná Máárie. Na vem si je zpět,“ klaun Jack ji podával ty míče.

Marie si je vzala, ale nevěděla co s nimi má dělat. Když si je přiložila tam, kde měla původně prsa, tak ji zase spadly na zem.

„Ach jo, Máárie, všechno aby člověk dělal sám,“ Jack nachystal Marii tak, že se musela hodně rozročit a ještě více se předklonit. Pak si postavil míče za Marii tak, jako kdyby měl střílet trestné kopy ve fotbalu.

„Dámy a pánové, Pelé se chystá na svůj první kop, rozbíhá se a … střílí,“ Marie ucítila, jak ze zadu do ní něco narazilo, ale neodrazilo se to, ale proniklo to do ní jako golfový míček když vklouzne do jamky.

„Dámy a pánové, Pelé se tentokrát chystá na svůj rozhodující kop, rozbíhá se a … goooool,“ druhý míč vletěl stejně jako ten první zezadu do Marie a oba míče se proměnili na její nové obrovské prsa.

Publikum řvalo goool jako na skutečném fotbale a jásalo.

Marie se zase cítil dobře a pořádně vzrušené.

„Dámy a pánové, na závěr máme pro vás připraveno něco, co nikde jinde neuvidíte, Máárie si vloží do sebe buben a na rozloučenou vám zabubnuje do pochodu,“ uvedl Jack poslední číslo a Marii tím pořádně vystrašil.

Již teď věděla, že vše co se děje je neskutečný a to že se do ní vydali ty míče a všechno musí být způsobeno nějakým kouzlem, ale buben?

Jack se začal zase přehrabovat v té své bedně a Marie ho s napjetím sledovala.

Naštěstí ta bedna není zas tam moc veliká, aby v ní mohl být nějaký veliký buben, pomyslela si, ale to co z té malé bedny Jack vytáhl, Marii vyrazilo dech.

Obrovský šlapací buben.

To ne! Pomyslela si, ale Jack ji už směroval tak, aby si na buben rozkročmo sedla.

Jen roztáhnout nohy tak, aby mohla na něm sedět, byl celkem problém.

Jak to chce Jack do ní dostat?

„Možná bude lepší, když k bubnu bude hrát i nějaká kapela,“ prohlásil Jack a vytáhl z bedny trubku a než se Marie nadála, měla ji vraženou v zadku. Ozval se zvuk, jako když si někdo uprdne.

„Teda Máárie, takhle pšed lidmi?“ pokáral Jack Marii, která byla v naprostých rozpacích.

„No dobře, mušíme tě trochu vyladit,“ prohlásil Jack a uchopil opět Marii za její, tentokrát obrovské, bradavky.

Tentokrát se neozval při kroucení zvuk laděného rádia, ale opět z trubky zaznívaly nějaké falešné tóny.

„To bude hodně pšáce,“ kroutil hlavou a zároveň bradavkami Jack.

Marie cítila, jak z ní proudí do trubky vzduch a jak ji to uvolňuje. Zároveň cítila, jak v ní vzrůstá vzrušení a  zvláštní pocit. Její tělo se při Jackových dotycích stávalo vláčnější a poddanější a i hlas trubky byl čím dál tím víc jemnější. Pak si uvědomila, že ji buben netlačí na stehna, ale že ho začíná cítit uvnitř.

Ten obrovký buben byl v té době již dobrou polovinou v ní!

V okamžiku, jak překonala nejširší místo, prudce ho pohltila a zároveň dopadla na zem. Přitom jak zavadila o pedál šlapáku, palička bubnu ji udeřila na poštěváček, který byl nyní roztažen po spodní části přední blány toho obrovského bubnu.

Ozvala se rána a trubka zahrála tuš.

Zalila ji vlna slasti a pocítila, jak orgasmus stahuje její poševní svalstvo tam dole, a jak to znovu tlačí na pedál šlápáku, který znovu udeřil paličkou přesně do toho jejího poštěváčku.

Chtěla křičet slastí, ale místo toho ji Jack vrazil do úst foukací harmoniku a tak se z její pusy ozývala doprovodná melodie svižného pochodu. K toho hrála i ta trubka, která byla teď hluboko vražená v jejím zadku, jak na ni prudce dosedla. Každý uder paličky vyvolával další vlnu orgasmu, která způsobila další úder paličky.

Bylo to neuvěřitelný.

Nemohla se pohnout, tak ji Jack musel zvednou. Ještě ji do rukou dal činely, aby pochod byl dokonalý a sám si vzal do rukou pořádný bombardón, aby ten pochod pořádně přitvrdil.

„A levá,“ zavelel Jack a tak tam spolu za obrovského potlesku pochodovali kolem manéže a lidé jim bouřlivě skandovali.

…

Marie stále před dveřmi, se kterými před chvilkou nedokázala ani pořádně prásknout a divila se, co se jí to všechno přihodilo.

Vlastně nebýt krabice v jejích rukách, vůbec by si nebyla jista, že se to přihodilo, protože Jack ji vrátil do takové podoby, v jaké k němu přišla do cirkusu.

Něco tak neuvěřitelného přeci není možné.

Ale je.

Její obrovské klaunské číslo, které vyvolala tak obrovský úspěch v publiku a které ji uvedlo v naprosté vyvrcholení bylo taky jejím vrcholem v jejím dosavadním klaunským životem.

Když se ji Jack ptal, jestli si myslí, že je stále takový šašek, jakým byla, Marie hrdě zakroutila hlavou.

Nyní už ví, že aby mohla žít, nemusí být klaunem své sestry.

Nemusí být vůbec klaunem.

Jack ji za odměnu za její vystoupení dal dárek. Tuto krabici s Jackem.

A poradil ji.

Aby ten dárek za odměnu použila na své sestře Žanetě, aby si i ona užila chvilku být klaunem.

Tak teď tu Marie stojí a těší se na svou pomstu.

„Ty nemáš klíče, proč nejdeš dál?“ spustila na ni sestra, když přišla otevřít dveře, „Už přišli hosti, je potřeba nachystat pohoštění!“

„Přišla jsem se rozloučit,“ odpověděla klidně Marie.

„Rozloučit? Co to meleš, pojď dovnitř a nedělej drahoty,“ naléhala Žaneta.

„Tady máš něco na rozloučenou. A sbohem,“ podávala ji tu krabici.

„Nech toho. Ty se vážně zlobíš?“ změnila Žaneta taktiku.

Marie si uvědomila, že její staré já by řeklo, že se nezlobí, ale že musí už jít, a Žaneta by řekla, že když se nezlobí, proč nejde dál a v klidu si nepromluví a postupně by ji nějak ukecala, ale Marie už nechce být tím hloupím klaunem.

„Ano, zlobím, a s bohem,“ Marie se otočila a klidně odešla pryč.

Žaneta byla Mariiným chováním tak překvapená, že se nezmohla na slovo a jen sledovala, jak Marie zmizela na schodech.

Pak zavřela dveře a pomalu šla do haly. Uvědomovala si, že Marie asi opravdu odešla.

„Co se stalo? Kdo to byl?“ ptaly se její kamarádky.

„Ale nikdo, Marie, ta kráva, prý už se mnou nechce bydlet,“ zavrtěla hlavou jako by nic Žaneta.

„Tak konečně ses jí zbavila, taková niktoška, jen ti dělala ostudu,“ všechny se kolem ní slétly a začaly Marii barvit v těch nejhorších světlech.

„A co to máš?“ zeptala se jedna zvědavě a ukazovala na tu velkou krabici.

„To mi dala na rozloučenou,“ kývla hlavou Žaneta.

„To bude zase nějaký blbost, ta holka neměla žádnou fantazii,“ smála se další.

„Nejspíš tam budou vaše roztrhaný fotky, na nic jiného se nezmůže,“ smála se další.

„Myslíš?“ zeptala se vážně Žaneta, protože si uvědomila, že by jí bylo jejich fotek líto.

„Tak se podívej,“ smály se ostatní.

Žaneta položila tu krabici na zem a pomalu ji otevírala …

„HHHHOOOOAAAAAHHHHBBBBBAAAAFFFF“

Z krabice jako čertík z krabičky vyskočila chechtající se hlava na pružině a podivně se zablesklo.

Všechny holky se neuvěřitelně polekaly.

Nejdřív si myslely že se leknutím počůraly, protože ucítily podivné uvolnění a teplý pocit šířící se dolů po jejich stehnech.

Jenže ten pocit se nešířil jen dolů po jejich stehnech, ale i nahoru a všude po jejich těle. Připadalo jim, že se na okamžik zastavil čas.

Cítily, že se děje něco s jejích obličejem, jako kdyby nějaké ruce jim je hnětly a měnily na něco jiného. Chtěly se v duchu bránit, ale jejich odpor vyvolal jen to, jako kdyby další ruce je začaly lechtat po těle a ony se začala hlasitě smát.

V tom okamžiku se čas zase rozběhl.