Název: Pomsta

Autor: DoVaN

Varování: Fantasy Fetish, Weight Gain

„Dáš si ještě něco, miláčku?“ Zeptal se Martin Ivanky.

„Možná ještě nějaký malý zákusek.“ Zazubila se na něho Ivanka.

Byl to tak dokonalý pár, až se z toho dělalo Martě špatně.

„A co ty Marto, dáš si taky?“ Zeptal se jí Martin.

„Ne, díky, i tak budu mít po dnešním obědě co dělat, abych ty kalorie navíc vypotila v posilovně.“ Odpověděla Marta a nenávistným pohledem se dívala na Ivanku, jak si vybírá další chod z jídelního lístku.

Ivanka jako by to vycítila, pohlédla na ni a řekla roztomilým hlasem: „Víš, Martin by chtěl, abych já trochu přibrala, ale já můžu jíst co chci, a stejně se to na mě nikdy neprojeví.“

Martu zaplavila nová vlna nenávisti. Znala všechny ty šťastný dívky, co tvrdily, že mohou jíst co chtějí a nikdy nepřiberou, ale ve skutečnosti se v jídle jen tak jakoby frfňají, jen tak občas něčeho uzobnou, ale dohromady nesní ani polovinu toho, co normální ženská, jako je ona. I teď měla Ivanka nejmenší porci oběda ze všech a stejně trochu nechala na talíři, že už je sytá.

Hlavní jejich štěstí je v tom, že netrpí pocitem hladu, jako ona, nebo ostatní normální ženský, který jsou trochu neštastné. A ty jejich prohlášení, že mohou jíst co chtějí, že by chtěly trochu přibrat - to bylo podle ní to největší pokrytectví, který kdy slyšela. Chtěla by je vidět, kdyby snědly vše, co by mohly, jak by vypadaly.

‚Pár dní u mě ve výzkumáku, a ty bys ses spravila.‘ Pomyslela si Marta a vzpomněla si na poslední myš, která při poslední pokusu přibrala dvojnásobek své váhy za dvacet čtyři hodin.

Musela se usmívat při představě, že by naproti ní teď seděla Ivanka dvakrát tak těžká, jako je teď. Ta by vypadala. To by se na ni již Martin nedíval tím zamilovaným pohledem, který teď vrhá na jeho štíhlou, skoro vychrtlou manželku.

Marta Ivanku nenáviděla a Martina tajně milovala. Milovala ho již od svých třinácti let, když tehdy začal chodit s její sestrou a ona jí o něm vyprávěla samé úžasné věci. Tehdy to byl hoch v prvním ročníku vysoké školy, dobře vypadající, ale hlavně byl velmi zábavný a zároveň se choval tak dospěle, až si ho ztotožnila s pohádkovým princem.

Vůbec tehdy nechápala svoji sestru, že dopustila, aby se sním rozešla. Její sestra jí tehdy řekla, že Martin je pro ni příliš hodný. I její sestra toho tehdy asi litovala, protože netrvalo dlouho a  navštívily ho i se svojí kamarádkou a začali se všichni zase kamarádit. Tehdy založili partu přátel, kteří společně podnikali různě akce a jezdili po zábavách. Její sestra s ním už ale nikdy nechodila, a ani sním už nic neměla. Zato když ona - Marta chtěla začít s ním chodit a randit, tehdy když jí bylo šestnáct a konečně mohla i ona začít s nimi jezdit po různých akcích a zábavách, tak jí to rozmluvila. Martinovi se tehdy musela Marta velice líbit, protože spolu protancovali celou noc a vykládal jí různé romantické věci. Jí se tehdy splnil na jednu noc její sen: Martin a Marta – konečně milenecký pár.

Když to ale vyprávěla své sestře druhý den, její sestra se dost rozzlobila. Vždyť je jí prej jenom šestnáct a Martinovi dvacet dva. Je to hrozně velikej věkovej rozdíl. To kdyby ji bylo dvacet a jemu dvacet šest let, tak že to by bylo něco jiného, ale takhle že to nejde. Ať zatím pustí Martina k vodě a počká, až bude mít po maturitě a bude na vysoký škole, že pak to bude v pořádku, ale takhle je to blbost, když ona chce jít na vysokou a možná si časem dělat doktorát.

Ty argumenty jí tehdy dávaly smysl, a tak Martinovy ten samý den vysvětlila, že bude lepší, když budou jen kamarádi a pokud budou mít štěstí, můžou spolu něco mít, až bude dospělá.

Tehdy poznala, že Martin je opravdu příliš hodnej, protože i když jí přemlouval, nakonec na tu blbost přistoupil, a ona toho do dneška lituje. Netrvalo ani půl roku, Martin potkal Ivanku, která je stejně stará jako Marta, ale nevadilo jí chodit závazně se starším klukem a Martin se do ní zamiloval. Chodili spolu přes osm let než se vzali, Martin dodělal vysokou školu, udělal si doktorát a teď pracuje jako fyzik ve výzkumném ústavu. Ivanka si dodělala taky školu, vystudovala vysokou ekonomickou a vypadá skoro pořád stejně jako v jejich šestnácti. I Martě se její sen o kariéře splnil, má teď doktorát z biologie a zkoumá metabolické procesy v živočišné sféře.

Jenomže žádného jiného prince už nepotkala. Ne, že by kolem ní nebylo dost mužů, ale snu, který si vytvořila ve svých třinácti o dokonalém muži, neodpovídal žádný z nich, kromě Martina, který ji do dnes bere jako svou dobrou kamarádku a občas společně i s Ivankou chodí na obědy nebo na různé akce.

„Na co Marto myslíš?“ Najednou ji ze svého přemýšlení vytrhla Martinova otázka.

„Na nic.“ Odpověděla rychle Marta a snažila se zamaskovat svoje rozpaky.

„Muselo to být velice zábavné, když ses tak usmívala.“ Naléhal Martin.

„Jen jsem si vzpomněla na takovou blbost ve své práci.“ Odpověděla po pravdě Marta. „Budu už muset jít.“ Řekla protože její myšlenky se jí vracely zpět k nápadu z tou myší.

„Opravdu tu s námi nechceš ještě chvilku pobýt?“ Zeptala se sladce Ivanka.

„Ne, opravdu už musím jít.“ Vyloudila Marta na tváři omluvný usměv a rychle se loučila s Ivankou a Martinem.

Cestou domů se jí vracela na mysl ta narážka, že Martin chce, aby Ivanka trochu přibrala. Pomalu se v jejím geniálním mozku začal rodit plán. Jistě, že by se Martinovi líbilo, kdyby Ivanka měla větší prsa, možná větší zadeček a ženštější postavu, protože Ivančina postava se za celou dobu, co spolu žijí, opravdu změnila jen nepatrně, a většině chlapům se vkus s přibývajícími roky posouvá k ženštějším tvarům, ale  jak by se mu líbila Ivanka, která by měla váhu malého vepříka, možná, pokud by se pokus podařil i malého kytovce? Živě si dokázala představit zpocenou Ivanku, která měla hmotnost prasete před zabitím, jak se překuluje a snaží se vypadat roztomile a sexy. To se nemůže líbit ani tomu nejzamilovanějšímu chlapovi. Jistě by Ivanku opustil, a pak by se mohla ona – Marta pokusit napravit chybu, kterou udělala ve svých šestnácti.

Jen jak to navlíknout, aby to došlo tak daleko. Sice Ivanka není tak chytrá jako ona, ale blbá taky není. A aby přibrala nějakou hmotnost, musí tak čtyřikrát tolik do sebe dostat. Pokud opravdu chce, aby vážila dvakrát tolik, musela by sníst za den tak dvě stě kilo kvalitní potravy. U myší a drobných savců je to celkem bez problémů, ale u člověka? V jejich výzkumáku se o to snaží u hospodářských zvířat několik desítek let, a podařilo se jim jen desetinu toho, co si ona dnes předsevzala. Musela by upravit ten její poslední vynález, aby fungoval i na člověku.

A jak to navlíknout s Martinem? Musel by se asi experimentu účastnit, protože zatím, co si pamatuje, nikdy se od Ivanky moc nehnul. Jistě by experiment zarazil, když by se mu zdál průběh nepřiměřený.

Přemýšlela a nic ji nenapadalo. Jedině snad to uspořádat jako nějaký orgie. Každý chlap touží něco takového zažít. Milovat se s dvěma ženami, nechat se natírat vonnými oleji, popíjet dobré pití, jistí dobré jídlo. Možná i trochu nějakých těch opiátů. To je ono, pak budou oba poslušní a udělají to, co bude třeba. A až se proberou, řekne jim, že jim splnila jen jejich vlastní přání. To je dokonalý plán.

Ještě ten den navštívila Ivanku v její práci. Jen tak mimochodem rozhovor stočila na téma manželských swingers párty a vůbec na to, že muži touží po tom, milovat se s více ženami. Byla dost potěšena, když zjistila, že Ivanka by proti tomu nic asi neměla, ale myslí si, že právě Martin asi není na takové věci.

‚Ale je děvenko, to bys ses divila, jak chlapům rychle stojí, když jde o něco nového.‘ Pomyslela si Marta.

Druhý den se vypravila za Martinem a začala připravovat půdu pro orgie. Nejprve stočila téma hovoru opět na manželský sex a o tom, že je to občas potřeba okořenit. Martinovy ze začátku dělalo problémy před ní o tom mluvit, protože i když ji považoval za kamarádku, asi mu bylo divný o takových věcech mluvit před ženou. Ale po čase se rozpovídal, a Marta zjistila, že i on tajně touží po sexu s více ženami, ale myslí si, že Ivance by se to nelíbilo.

Teď byli přesně tam, kde je Marta potřebovala mít. Stačilo je jen přesvědčit, aby si o tom sami promluvili, a aby sami přišli na nápad, že nejlepší do trojice bude ona. Problém bude možná v tom, že oba mohou tušit, že stále tajně miluje Martina, a v takovém případě by asi na to nepřistoupil nikdo z nich. Proto si vymyslela, že právě chodí s nějakým mužem a vypadá to velice vážně. A Ivance jen tak mezi ženskými řečmi řekla, že ten její už má nějaké zkušenosti se swingers párty, a že se bojí, že to bude po ní chtít, ale že ona se nechce milovat s někým, koho nezná a neví, co může mít za nemoci. 

Netrvalo dlouho a při dalším obědě se ji zeptali:

„Marto, můžeme se tě zeptat na něco dost osobního?“ Začal Martin.

„Jistě, tedy pokud to nebude moc osobní.“ Zahrála si trochu Marta.

„Co si myslíš o nás dvou, jako o milencích?“ Zeptala se rovnou Ivanka.

„Myslím, že jste pro sebe stvořeni a že musíte být dokonalí milenci.“ Dělala nechápavou Marta.

„Ne, ty mi nerozumíš, myslím to jinak, co si myslíš o nás dvou jako o tvých milencích?“ Opravila se Ivanka.

Marta chvilku dělala, že váhá. Rychle si vymyslela mužské jméno a pak řekla:

„Nevím co by tomu řekl Patrik.“

Manželský pár se na ni tázavě zahleděl, ale ona poznala, že je má přesně tam, kde je chtěla mít a tak dodala.

„Myslím ale, že kdyby on chtěl, já bych proti tomu nic neměla.“

„To jsem ráda, protože bychom to nechtěli zkoušet z někým cizím.“ Řekla usmívající se Ivanka, aniž by si uvědomovala, že vlastně žádného Patrika vůbec nezná. Prostě věřila tomu, co jí o svém milenci Marta řekla a Martě přeci ona věřila.

„Co takhle strávit společně tento prodloužený víkend?“ Ujala se iniciativy Marta.

„Mohli bychom se setkat u mě na chatě, tam to bude ideální.“ Dodala.

Martin s Ivankou již u Marty na chatě byli. Pokud se dalo jejímu druhému domu říkat chata. Byla to spíš vila o samotě, která měla několik obývacích pokojů pro hosty a aspoň tři ložnice, pokud nepočítáte ještě ty malé kumbálky, které měly také postel nebo gauč. Navíc Marta měla v tom domě ve sklepě svou laboratoř, ve které zkoumala věci, které nemohla dělat ve výzkumáku. Oběma se nápad celkem líbil a pokud si oba představovali nějaké místo, kde by se měly konat nějaké orgie, byla to právě chata Marty.

Marta byla s výsledkem velice spokojená. Ještě zbývalo Ivanku přesvědčit, aby sama chtěla podstoupit víkendovou vykrmovaní terapii, když bude s Martinem u ní na chatě. Proto si ještě druhý den sjednala s ní schůzku a šli společně na oběd na ženský tlachy.

Ivanka si dala zase to její celkem dietní jídlo a tvářila se, jak moc toho už nesnědla.

„Ty se tak máš, že můžeš jíst co chceš a neztloustneš.“ Popíchla ji Marta k hovoru na téma váhy.

„No, má to určitě jisté výhody, ale občas bych chtěla trochu přibrat.“ Nachytala se na vějičku Ivanka.

„Ale neblázni, žádná ženská nechce být tlustá.“ Dál pokoušela Marta.

„Nechci být tlustá, jen trochu větší prsa, možná širší boky, všimla jsem si, že se Martin občas za nějakou takovou otočí.“ Stěžovala si Ivanka.

„Znáš chlapy, jejich ženská je jim vždy málo, z toho si nic nedělej. Záleží jen na tobě, jak chceš sama vypadat.“ Dál ji testovala Marta.

„Víš, no právě, už jsem uvažovala i o plastice, teda sama pro sebe, ale právě Martin mi to rozmluvil, říkal, že když přiberu nějaký to kilo normálním způsobem, že se mu budu líbit pořád stejně, ale ať raději si ze životem nezahrávám jen kvůli kráse, která je tak pomíjivá.“ Řekla Ivanka a v očích měla zasněný výraz, když vzpomínala na Martina.

I Marty se Martinova slova dotkly a znovu si uvědomila, jak perfektního chlapa si nechala uniknout.

„No na plastiku bych taky nešla.“ Začala Marta. „Ale jsou ještě různé přírodní prostředky, masáže, a tak, co k tomu můžou pomoc.“

„Většina je podvod, sama to musíš dobře vědět jako odbornice na fyziologii a metabolizmus.“ Odpověděla smutně Ivanka.

„No to máš pravdu, to co se normálně prodává je většinou podvod, ale testujeme teď přípravek na hormonální bázi, který dokáže divy.“ Řekla tajemně Marta a významně si upravila svoji trochu k této příležitosti vycpanou podprsenku.

„Ty něco takového zkoušíš na sobě?“ Zeptala se překvapená Ivanka.

„Test už proběhl na prvních dobrovolnicích a když jsem viděla ty výsledky, tak jsem se zařadila do druhého kola.“ Odpověděla významně Marta.

„Výsledky?“ Vyzvídala Ivanka.

„V první kole byly dobrovolnice, které nebyly od přírody obdařeny … však víš. Prostě byly úplně plochý, ne jak my dvě. A po terapii měly všechny nádherný trojky.“

„Fakt?“

„Celkově byla jejich postava ženštější a vypadali přirozeně, ne jak po operaci.“ Pokračovala Marta.

Ivanka si upravila svoji podprsenku, která ukrývala její nádherný sportovní jedničky, který by s ní Marta za svoje skutečný trojky ihned vyměnila.

„Říkáš trojky po terapii? A ženštější postavu. A ty to na sobě taky zkoušíš, vždyť máš pěkný, velký prsa.“ Vyptávala se Ivanka.

„Jistě, ale prsa nejsou nikdy dost velký. I Patrik má rád obrovský, Martin ne?“ Pokračovala Marta.

„Asi ano.“ Řekla trochu smutně Ivanka.

„Jo, když mluvíme o Patrikovi,  nebude moci o víkendu přijet, doufám že vám to nebude vadit.“ Chtěla jakoby nic stočit hovor jinam Marta.

Ivanka na ni pohlédla trochu s úlevou.

„To je škoda, už jsem o něm tolik slyšela, že už jsem ho fakt chtěla poznat.“ Trochu zalhala, pak si ale uvědomila, že v tom případě asi Marta nebude chtít pořádat orgie na své chatě a rychle se zeptala:

„Takže tento víkend se ruší? To bude Martina celkem mrzet.“

„Ale ne, na chatě je už vše připraveno, jídlo už jsem nakoupila, tak si tam prostě vyjedeme sami tři a budeme si tam hospodařit jako za starých časů.“ Odpověděla Marta.

„To jsem ráda, že chceš i sama jet, po tom co jsme tě požádali o takovou delikátní věc.“

„Však i k tam tomu může dojít, pokud budete chtít jen ve třech.“ Navrhla Marta.

„To bude super, protože myslím že Martin by mohl trochu na Patrika žárlit, a tak si jen já sama ověřím, jestli vydržím nežárlit při pohledu na vás dva.“

Marta se přistihla, že při těchto slovech Ivanku už nemá tak nerada, jak před tím, a že by s ní mohla být i skutečné přítelkyně. Pak si ale uvědomila, že po víkendu bude Martin zase jen Ivančin, a že její cíl je mít ho jen pro sebe.

„Doufám že se nám to o víkendu povede, a budeme se dobře bavit. A jestli chceš, mohla bych tě přes víkend zařadit do mého výzkumného programu.“

Ivance se při vnitřní představě možnosti většího poprsí rozzářili oči.

„A jak dlouho vlastně ta terapie probíhá?“ Zeptala se dychtivě Ivanka.

„Záleží na dávkách a okolnostech.“ Rozpovídala se jakoby Marta.

„Některé dobrovolnice měli zrychlenou terapii, a pak se ten výsledek dostavil již po třech dnech, já jsem si naordinovala velmi pozvolnou terapii, protože, jak jsi již sama poznamenala, mám prsa teď trojky a chci zvětšit jen o jedno číslo, tak abych to nepřehnala.“

„Říkáš tři dny - tři čísla, a že se to může přehnat, vždyť prsa nejsou nikdy dost velký, jak jsi sama řekla.“ Drmolila vzrušeně Ivanka.

„No jistě, ale pro mé okolí by byl asi trochu šok, kdybych najednou tu chodila s obrovskýma dudama. Raději ať si myslí, že jsem prostě jen trochu přibrala přes prsa.“

„Tak to by mě na mém okolí vůbec nezáleželo. Možná jen na Martinovi, ale tomu by se to asi líbilo.“

„Tak v tom případě je pro tebe ten prodloužený víkend ideální, v pátek začneš a v pondělí půjdeš do práce s novou figurou.“ Nadhodila Marta.

„Fakt by to šlo tak rychle? To by bylo super, a co je potřeba vlastně dělat?“ Vychrlila ze sebe Ivanka.

„Celkem nic, jen na začátku je potřeba se napít určitého preparátu a pak tělu dodávat dostatek živin, aby mělo z čeho stavět.“

Ivanka se trochu nechápavě podívala na Martu.

„Ten preparát obsahuje výtažek z bylina a hormonů, které podpoří růst prsou. No a pokud budeš hodně jíst, tak ti pak skutečně narostou.“

„Hodně jíst znamená jak moc jíst?“ Zeptala se opatrně Ivanka.

„Podle potřeby hladu, ten výtažek ti zvýší taky trochu chuť k jídlu, tak se nelekni, že budeš mít pořád hlad.“

„Ha, tak to pro mě nebude nic nového, však víš, že mohu jíst skoro pořád. Jen abys tam měla dost jídla.“

„Neboj, jídla bude dost. Až to možná bude Martinovi divný.“ Usmála se Marta.

„Ráda bych možná Martina tím překvapila, pokud by to šlo, mohla bys ho tedy občas zabavit, aby si ničeho nevšiml?“

Marta nevěřila svým uším. Byla vlastně teď požádána, aby odváděla Martinovu pozornost jeho sváděním od sebevykrmování jeho manželky Ivanky, které ona vymyslela, aby ti dva se rozešli a ona ho mohla získat pro sebe. Byl to úžasně ďábelský plán.

Ve čtvrtek večer sama odjela na chatu, aby dopředu nachystala vše potřebné a její plán mohl vyjít.

Největší problém bude vyřešit to jídlo pro Ivanku, které bude obsahovat všechny ty steroidní a růstové hormony a které bude určeno jen pro ni a ona sama s Martinem, aby mohli jíst normální jídlo. Zároveň, protože se výsledky její hormonální vykrmovací terapie již projeví první den, udělat, aby to těm dvěma nebylo divné. Z toho důvodu přidala do jídla pro Ivanku a pro Martina i trochu opiátu, který vyvolává speciální euforii, která brání reálnému vnímání okolí, ale nebrání jinak ostatním činnostem a ani je nijak nepřivede do nebezpečí. Ještě pak namíchala ten speciální koktail, který měl spustit ten obrovský pocit hladu v Ivance a který byl jejím dosud nepublikovaným vynálezem.

V pátek ráno bylo vše nachystáno a Marta čekala hosty na zápraží oblečená jen v negližé, které bylo vybaveno speciální push-up podprsenkou, která měla Ivanku přesvědčit o správnosti jejího experimentu.

Za pět devět před domem zastavilo auto a z něj vystoupil muž jejích snů a jeho žena Ivanka.   

„Ahoj, vítám vás tady na chatě neřesti.“ Uvítala je Marta a snažila se upoutat Martinovu i Ivančinu pozornost svůdným výstřihem. Oba dva návštěvníci ji takovou ještě neznali, tak byli trochu zaskočeni jejím chováním.

„Můžete si tady odložit. Chatu jsem vytopila na příjemnou teplotu, tak tu můžete chodit klidně nazí.“ Dodávala odvahu příchozímu páru.

Oba si odložili jen, jak bylo zvykem na běžných návštěvách a nijak se do dalšího nehrnuli.

Martu to jejich dosud odměřené chování trochu vyvedlo zmíry. Najednou měla pocit, že by plán nemusel vyjít.

V tom se ujal iniciativy Martin a vytáhl z tašky láhev whisky.

„Sice jsem myslel, že si to necháme na večer, ale abychom naši hostitelku neztrapňovali, tak se dopředu trochu napijeme.“ Řekl a začal hledat skleničky.

Marta se trochu uklidnila. Asi byla přeci jen na ně trochu rychlá. Nálada se musí prvně trochu uvolnit. Chvilku přemýšlela, jaký účinek bude mít ten opiát v kombinaci s alkoholem a trochu si nadávala, že na to nemyslela, ale nedalo se nic dělat.

Všichni tři si dali po panáku a pak ještě po jednom do druhé nohy. Marta cítila, a viděla že alkohol opravdu náladu silně uvolnil, protože ji opustili všechny chmury a hosté se začali volně bavit.

„Tak si konečně odložte.“ Vybídla je teď již celkem rozjařená.

„Já mám své prádélko v autě, můžeš mi pro ně miláčku skočit?“ Otočila se Ivanka na Martina.

„A my si tu dáme ještě po panáčku.“ Mrkla na Martu a podávala ji dalšího velkého panáka whisky.

Marta již trochu opilá se nijak nebránila.

Jen se snažila, aby věci postupovali podle plánu, teď bylo potřeba, aby Ivance ukázala zásobu jídla určenou pro ni a aby ji přiměla vypít ten speciální koktail.

Mrkla na ni a ukázala na svoje prsa.

„No nejsou pěkný?“ Zeptala se trochu přiopilým tónem.

„Jsou nádherný,“ řekla Ivanka, a v tom okamžiku tam stála nahá.

„Já chci taky.“ I ona byla teď trochu opilá.

„Pojď se mnou.“ Mávla na ni opilecky Marta a vedla ji dozadu do speciální špižírny.

Obě ženy se potácely dozadu. Prvně šla Marta a za ní šla Ivanka s lahví whisky v ruce.

„Tak tady máme ten náš zázrak.“ Roztomile opilecky ukázala na plnou láhev toho drijáku na stole.

„A tady, v tý ledničce, to je všechno k jídlu.“ Otevřela jednu ledničku, ve který bylo plno jídla.

„A to není všechno, tady je ještě.“ Ukázala do zadu za závěs a tam bylo plno hrnců naplněných kašovitou výživnou hmotou.

„Co to je?“ Zeptala se o něco střízlivější Ivanka.

„To je maminčina kašička. Slaďounká, dobrounká. Bude ti chutnat.“ Breptala Marta.

„To je kaše pro celý regiment.“ Divila se opilá Ivanka.

„Však taky nás na ni je tu hodně, ne? Vy dvě, já ,Martin.“ Marta si nebyla jistá, jestli vidí dvojmo, nebo jestli tam jsou dvě Ivanky.

Ivanka se dala do smíchu. „Myslím, že málo piješ. Už mě tady vidíš dvojmo. Kde máme tu láhev?“ A zhluboka se napila přímo z lahve.

„Dej mi taky, a pij si z té své na stole.“ Natáhla se k ní Marta.

„No dobrá,“ opustila svoji láhev Ivanka a přišourala se ke stolu. Vzala láhev toho lektvaru do ruky, odzátkovala ji a zhluboka se napila.

„Fuj, to je hnusný.“ Vyprskla, když dopila půlku.

„Nedělej, dala jsem do toho jen samý dobroty.“ Smála se Marta.

„Potřebuji to zapít něčím normálním, dej mi tu whisky.“ A vyměnila si Ivanka lahve s Martou.

Když se chtěla, ale napit z láhve  whisky, trochu se ji zatočila hlava a spadla na zem.

„Ty jsi úplně na mol.“ Smála se Marta a přihnula si z lahve, kterou držela v ruce. Na rozdíl od whisky nápoj v puse nepálil, a tak ho pila plnými doušky, aniž by věděla co dělá.

„Nepij mi můj zvětšovač prsou.“ Řehtala se na zemi Ivanka. „Máš je dost velký.“

Marta byla ale tak opilá, že vůbec nevěděla co dělá. Dopila tu půlku lahve do dna, aniž by si uvědomila co vlastně pije.

Když dopila, uslyšela náhle silné kručení v břiše.

„Sakra, to mám najednou hlad.“ Řekla skoro vystřízlivěná Ivanka a otevřela ledničku a zakousla se do obloženého chleba.

Marta najednou ucítila, jak trochu střízliví, to jak enzymy z nápoje přeměňovali alkohol v žaludku a v krvi na jednoduchý cukry a aminokyseliny.

Plně si začala uvědomovat co provedla. Teda jen na chvilku si to uvědomovala, protože na místo alkoholu se o euforický pocit začal starat ten pečlivě vybraný opiát, který se těmi enzymy neničil a ještě se zesílil zbytky alkoholu v krvy. Její mozek zaplavil nutkavý pocit hladu a jediný, co ho mohlo utišit bylo pořádně si nacpat žaludek.

Vrhla se k ledničce a uchopila první obložený chleba, který ji přišel pod ruku.

„Teda vy tady řádíte.“ Ozvalo se za nimi, když se vrátil Martin s věcma z auta.

„Koukám, že jste asi obě málo snídali,“ pozoroval je, jak si cpou pusy a sebral ze země spadlou láhev whisky.

„Nechcete se některá napít se mnou?“ Zeptal se a nabídl jim láhev.

Obě skoro nahé ženy jen zakroutili hlavou a pustili se do dalšího chleba.

„Když nechcete, tak nechcete, budu se opíjet a čekat na vás nahoře v ložnici.“ Martin se trochu uraženě otočil na podpatku a vypochodoval ven.

Obě ženy zjistily, že je obložený chleba moc nezasytí, protože v okamžiku, kdy se jim dostane do žaludku je skoro ihned stráven a tak se přesunuli nad kádě z kaší a nabírali si ji plnými lžícemi. Ta kaše byla navržena tak, aby měla co největší výživnou hodnotu, a tak se jim podařilo za půl hodiny usilovného pojídání té speciální kaše trochu zasytit svoje žaludky. Konečně se cítily trochu spokojeny. Opiáty je přiváděli do příjemného rozpoložení a tak tam obě usnuly na zemi obtočeny kolem toho obrovského hrnce s kaší.

Asi v poledne se Martin probral ze svého opileckého snu a zjistil, že je v ložnici sám a že má hlad.

„Holky, kde jste?“ Zavolal dolů, ale nikdo se mu neozval.

Sebral se tedy a šel se podívat, co ty ženský tam vlastně bez něho provádijou.

Našel je tam spát na zemi ve stejné poloze, ve které usnuly. Jeho manželka Ivanka byla nahá a ležela tam na zemi s bříškem trochu nafouknutým, asi od toho, jak se přejedla nějaké divné kaše a Marta v nějakém negližé, ze kterého jí tam lezly ven prsa a vykukovalo přejedené bříško.

„Teda holky, vy umíte dělat orgie, to je teda pravda.“ Zálibně si je Martin prohlížel.

Zvědavě ochutnal kaši, která jim tak chutnala, ale zjistil, že mu nijak zvlášť dobrá nepřipadá. Raději si vytáhl z ledničky obložený chleba a posadil se ke stolu, a začal jej objedvat a zálibně si je na zemi prohlížel.

Aby se mě ta má Ivanka nenachladila. Najednou ho napadlo.

Euforicky rozjařený vstal a začal je budit.

„Holky vstávat, ve dne se nespí, co budete dělat v noci?“

Obě ženy se probudili a protože se stále cítili spokojeně syté, euforický pocit způsobený opiátem v nich vyvolal milostnou touhu po muži, kterého obě milovali.

Obě se k němu přitiskly a sundali mu vše, co měl ještě na sobě.

Za chvilku se nahoře v jedné z těch krásných ložnic chaty všichni tři mazlili a laskali.

Pro Martina to byl nezvyklí zážitek. Omámen opiátem z chleba, který snědl, a alkoholem, který vypil, se divoce miloval se svojí ženou, i stou druhou a když dosáhl vrcholu, tak jen sledoval, jak obě ženy se berou za ruce a jdou zase jíst dolů do kuchyně.

Ten den se to vše opakovalo ještě třikrát. Vždy, když Martin je probudil po jejich vydatném jídle se divoce milovali, potírali se různými oleji a mastmi a pak, když skončili, odešli obě ženy dolů pokračovat v jejich hodování té vydatné kaše. Martin už dole nejedl, protože objevil další spižírnu, nahoře v podkroví, která byla taky dost dobře vybavená a bylo tam jídlo, který mu chutnalo o něco víc.

Druhý den ráno se Martin v posteli probudil opět celkem sám. Když šel hledat svoje dvě ženy, zjistil, že v té kuchyni už nejsou a že je tam úplně všechno snědený. Zjistil, že ty dvě ženy musely přes noc sníst snad dvě stě kilo jídla, který tak odhadoval podle velikosti prázdných hrnců od kaše a vybílených ledniček. Nevěřícně na to koukal, a přemýšlel, jestli není něco v nepořádku. Ale zbylý euforický pocit opiátu ho stále ještě ovládal a nevolil mu naplno uvědomit si realitu.

Najednou uslyšel hlasy a cinkání lžic. Když došel do té místnosti, kde se to ozývalo, našel dvě buclaté ženy, jak tam jedí kaši z dalších plných hrnců. Na první pohled je nepoznal, protože jak Ivanka, tak Marta musela přes noc skutečně přibrat tak padesát kilo. Měly obrovský prsa, velký tlustý zadky s tlustými plnými stehny. I obličej se jim dost zakulatil. Nechápavě na ně koukal, jak tam obě plnými lžícemi nabírají tu divnou kaši, a zahánějí ten svůj neuvěřitelný pocit hladu. Po chvilce dojedly a aniž by si ho všimly, najednou se začali natírat nějakou mastí a masírovat si navzájem ty svoje velký kozy a zadky. Když si ho po chvilce všimli jedna z nich pravila euforickým hlasem:

„Ahoj Martínku, ty můj miláčku, proč nejdeš mezi nás a nenatřeš nám naše záda. Hrozně mě to svědí, a jediný co pomáhá je tato mastička.“

Martin poznal v hlase té ženy svou manželku Ivanku, které se ale i s postavou trochu změnil i hlas. Mluvila teď trochu jakoby hlubším přidušeným hlasem.

„No tak Martínku, nenech se prosit.“ Promluvila ta druhá žena, a Martin si uvědomil že to je Marta.

„Co to tu provádíte? A jak to vypadáte? Jak je to možný?“ Zeptal se a najednou ho zbývající euforický pocit úplně opustil a on plně vystřízlivěl.

„Ale miláčku, přál sis, abych trochu přibrala, ne?“ Řekla Ivanka stále euforicky laděným hlasem a promnula si jejíma oteklýma rukama ty svoje obrovský kozy.

Martin si připadal jako v nějakým snu. Co to ty ženy napadlo, proč to dělají, a jak je vůbec možný, že tak za jeden den ztloustly?

Nezmohl se ani na jedno slovo.

Ivanka jak viděla, že se Martin k ničemu nemá, přestala si ho všímat a nastavila svoje záda k Martě a nechala se jí je natírat a masírovat tou mastí, kterou našly, ani nevěděly kde.

Když se donatíraly, dostaly znovu hlad a tak pokračovali v jídle, aniž by Martinovy věnovaly pozornost.

Martin je nepoznával. Ani postavou, ani chováním. Byl naprosto střízlivý a nerozuměl tomu co se tu děje. Připadal si jako v nějakým hororu. Nevěděl co si má myslet. Byl to snad trest za to, že Ivance jednou řekl, že by mohla klidně trochu přibrat? A proč si ho nevšímají. Najednou si připadal zbytečný a začal i trochu žárlit. Ty dvě ženy ho opravdu na nic nepotřebují. Uspokojují se tím svým jídlem a vzájemným laskáním a masírováním. Nevěděl jestli se má přidat k tomu jejich obžérství, nebo raději utéct. Když si ale vzpomněl na divnou chuť kaše, kterou včera ochutnal, vůbec neměl chuť se k nim přidávat. Sebral se trucovitě a řekl:

„Koukám že mě tu vůbec nepotřebujete.“

Obě ženy se na něho podívaly, ale dál pojídali kaši a jen mu ukázali, aby se k nim přidal. To ho dopálilo ještě víc, otočil se a odešel.

Marta sledovala, jak její láska je obě opouští, ale protože byla stále pod vlivem opiátů, který ona sama vymyslela, vůbec si to neuvědomovala. Jediné co si opravdu uvědomovala je hrozný hlad, který dokázala zmírnit jen ta kaše a občasné svědění rozpínající se kůže, které dokázalo zmírnit zas jen natírání mastí od její družky Ivanky.  Ten den vlastně nedělaly skoro žádné přestávky mezi jídly, protože jejich žaludky byly již dokonale roztaženy, takže je nebylo vůbec možné naplnit. Naštěstí účinek poloviční dávky jejího lektvaru k večeru začal slábnout a v noci je nutkavý pocit hladu opustil úplně. Konečně mohli ulehnout a pořádně se prospat. To že by obě šly si lehnout do postele je vlastně ani nenapadlo a vlastně by ani nemohli, protože celou to dobu, co seděli u těch obrovských hrnců nabrali takovou váhu, že jejich slabé svaly by nebyly vůbec schopné je zvednout.

Tak je tam našel i druhý den ráno Martin, který se musel znovu vrátit, protože nemohl uvěřit tomu, co ten den před tím se stalo. Jenže to co uviděl ho šokovalo daleko víc, než to před tím. Na podlaze tam ležely dvě obrovská těla, jejichž tvar se již nedal dobře rozpoznat. Jestli to byli lidé, nebo něco jiného mu vůbec nebylo jasné. Ty těla neměly žádný pevný tvar, byly to prostě dvě obrovské hroudy rosolu. Martin jen nevěřícně kroutil hlavou a nechápal, kam to až povede. Rychle zabouchl za sebou dveře a prchal pryč.

Rána dveří probudila Martu, která si začala uvědomovat realitu. Uslyšela startující motor a odjíždějící auto. Chtěla vstát a zastavit Martina, aby neodjížděl, ale nemohla se zvednout. Jediný co dokázala je převalit se na bok a pohlédnout na tělo ležící vedle ní. Uvědomila si, že to co vidí, je její úhlavní nepřítel Ivanka a že se její pomsta skutečně povedla. Martin ji opustil.

Ale opustil je obě. Jsou tu teď samy. Obě jsou tak tlustý, že se bez cizí pomoci ani nazvednou. Nevěděla, co ji čeká, nechápala, co to vlastně provedla a proč. Komu se vlastně pomstila? Asi zase nejvíc sobě…