Název: Balík

Autor: DoVaN na motivy Sebastian Mage

Ilustrace: Sebastian Mage, upravil DoVaN

Varování: Fantasy Fetish, Nedobrovolná transformace

Erika se netrpělivě podívala na hodinky. Ještě deset minut a určitě to na tu poštu zase nestihne. Již tři dny se jí pošťák snaží doručit nějaký balík, a protože ona, ani nikdo z jejich spolubydlících nikdy přes den nejsou doma, nechává ji jen v poštovní schránce vzkazy, aby si ho vyzvedla sama na poště.

Erika zkouší každý den se dostat zavčas na poštu, ale zatím vždy přišla o chvilku později a měli již zavřeno. Dnes se ale rozhodla, že to určitě stihne. Jednak je zvědavá, jestli je to to, co už tak dlouho čeká – krabice na její předplatné od Levelu – časopisu o počítačových hrách, nebo zase jen nějaká hloupost, kterou se jí snaží někdo vnutit.

Konečně je u pošty. A ještě celých pět minut zbývá. Erika se musí v duchu sama sebe pochválit. Když chce, dokáže všechno.

Podává paní u přepážky nedoručenku a paní ji zezadu přináší nějak podezřele vypadající balíček. Vůbec to nevypadá, že by v něm měly být kartónové desky na krabici. Erika se cítí zklamaně.

„Kolik budu platit?“ zeptá se obsluhy otráveně.

„Nic, poštovné bylo hrazeno,“ odpovídá ji paní za přepážkou a dává ji podepsat doručenku.

Erika se dívá, kdo ji ten balíček poslal, ale nemůže na to přijít. Jen že byl poslaný z Prahy. „No co,“ pomyslela si, „peníze ode mne nechtějí a dodatečně jim platit za něco, co jsem nechtěla, nebudu,“ a vzala si balíček.

Cestou a privát si ho stále zvědavě prohlížela a přemýšlela, co by to mohlo být. Obsah je měkký, jako by v něm byla nějaká látka, nebo oblečení. Pak ji to napadne - to bude ta mikina. V Levelu přeci psali, že k předplatnému dostaneš i mikinu s logem časopisu. Jak na to mohla zapomenout? Asi proto, že si ten časopis objednávala ve spěchu přes internet, a už je to delší dobu.

Když došla domů, zjistila, že její spolubydlící ještě nejsou doma. Bydlela na privátu ještě se dvěma holkama a jedním klukem, kteří chodili z práce vždy později než ona.

Dnes byla opravdu ráda, že ještě nejsou doma. Holky si z ní vždy dělaly srandu, že hraje počítačový hry, a kdyby zjistili, že má i mikinu s logem svého herního časopisu, to by byla teprve voda na jejich mlýn.

Roztrhla obal balíčku a zklamaně koukala na obsah, který z něho vypadnul. Nebyla to mikina Levelu. To měkký, co si myslela, že je nějaké oblečení, byla jen taková ta praskavá výplň a na koberec se z ní vysypaly tři obyčejně vypadající náhrdelníky.

Otráveně je sebrala a prohlížela si je. Byly úplně stejný - hlavní část tvořil jakoby obojek z měkké kůže a na něm visel na tenké stuze nějaký medailónek s neurčitými znaky.

„Pěknej krám, kdo mi to jen poslal?“ Erika se dala znovu do zkoumání toho roztrhlého obalu.

Na nic opět nepřišla, a tak odložila ty tři náramky na stolek a šla se převléct a opláchnout po celodenním shonu.

Když se vrátila, zvědavost jí přeci jenom nedala, a znovu začala ty náhrdelníky zkoumat.

Proč ji někdo posílá tři náhrdelníky v tak velkém balení? Že by to bylo přeci jenom v rámci jejích předplatného, třeba jim mikiny už došly. Jen to logo na tom medailónku ji vůbec nic neříkalo. Chvilku váhala, co s nimi má udělat.  Nakonec holka v ní přeci jenom zvítězila, a rozhodla se, že si aspoň ten jeden vyzkouší, než je všechny zahodí do šuplíku, jako většinu z její parády.

Nasadila si na krk ten pásek a utáhla přezku.

„Hmm, celkem pěkný. Takový starobylý, jako ty amulety v jedný počítačový hře, co jsme hrály s Markem.“ Pomyslela si, když se prohlížela v zrcadle. Marek byl ten spolubydlící, který s nimi sdílel privát a který jako další jediný se zajímal o počítačový hry.

„Jen ty ženy ty amulety nosily nahé a byly to čarodějnice,“ ještě si pomyslela, ale najednou dostala chuť být taky nahá. Podívala se na hodinky a protože její spolubydlící chodí o hodně později než ona, rychle se svlékla a postavila se před zrcadlo úplně nahá jen s tím tajemným náhrdelníkem.

„Hmm, pěkný, jsem úplná bosorka. Už jen pronést nějakou kletbu a bylo by to dokonalý,“ zálibně se prohlížela v zrcadle.

Jenže v tom samém okamžiku ji něco zasvědilo na břiše.

Podrbala se tam, a současně ucítila a uviděla v zrcadle, že tam má nějaký tmavý jemný flíček. Nechápavě se na něj podívala a zjistila, že je to jakoby malý ostrůvek plyše přilepeného na její holé kůži.

„Co to proboha je?“ Zkoušela to odlepit, ale nešlo to. Bylo to jako kdyby ta plyš vyrůstala přímo na ní.

Nejednou pocítila strašný hřejivý tlak v břiše, který ji nutil trochu se zkroutit.

„Musela jsem asi něco sníst?“ Zazmatkovala a začala přemýšlet, že by se měla co nejrychleji dostat k doktorovi.

Pokusila se narovnat a rozhlédla se, kam si dala oblečení, aby mohla jít k doktorovi.

V tom uviděla svoji tvář v zrcadle.

Vůbec ji nepoznala.

Její rysy jako by se zjemnily, zploštily se a změkly a její oči dostaly takový divný skleněný lesk. Její rovné vlasy se jí začaly z ničeho nic vlnit.

„Co to proboha je?“ vykřikla a rukama se chytla za tvář.

Nahmatala si ten podobný plyš jako na břichu, který pokrýval teď i její celý obličej.

„To přece nemůže být z jídla,“ začala ještě trochu rozumně uvažovat.

„To ten amulet, musí to být nějaké kouzlo,“ napadlo ji, ale ihned tu myšlenku zavrhla, protože od malička byla učena, že žádné kouzla nejsou, a když si něco takového vymýšlela, tak jí to bylo vždy vyčítáno.

„Ale co jiného by to mohlo jinak být?“ zoufale přemýšlela, ale nic jiného ji nenapadlo.

Rychle sáhla nahoru po tom amuletu, ale zkoprněla hrůzou.

Na svém krku neucítila dotek svých rukou, ale jen jakési pohlazení plyše a na svých dlaních neucítila vůbec nic, jen příjemný hřejivý pocit.

Podívala se na své ruce a uviděla, že se úplně změnily. Najednou se podobají jen nějakým tlapám plyšových medvídků, obalených hnědým plyšem a na místě, kde byla dlaň, světlejším kolečkem.

Znovu ucítila ten hřejivý tlak v břiše, který ji donutil si sednout na podlahu do rozkročené pozice.

Jakmile usedla, nepříjemný tlak se změnil ve velice příjemný hřejivý pocit. Současně se jí začal rozlévat velice příjemný pocit po celém těle.

Z velice zmateným pocitem sledovala, jak se po ní teď ta plyšová hmota rozrůstá a pokrývá každé místečko její kůže. Byl to velice příjemný pocit a začínala být velice sexuálně vzrušená. Najednou ucítila, že se jí něco klube ze zadní části těla. Pokusila se otočit hlavu, ale zjistila, že se dokáže podívat jen velice málo do boku, protože její tělo ji přestává úplně poslouchat jak je ztuhlý a jen ji zaplavuje velice příjemnými pocity. Přesto uviděla, že ji ze zadu vyrůstá jakýsi plyšový ocas. Její nohy se v té době už také úplně změnily a její chodidla nahradily jakési pahýly zakončené světlejším plyšem.

Najednou ucítila trochu nepříjemný studený pocit ve svém rozkroku. Podařilo se jí trochu sklonit hlavu a uviděla, jak se v jejím rozkroku začíná proklubávat na povrch plyše kovový zip. Současně se ten nepříjemný pocit změnil na velice silný sexuálně stimulující vjem. Cítila, že se začíná blížit orgasmus.

Ztratila už úplně kontrolu nad svým tělem. Zůstávala v sedící poloze, její plyšové nohy volně ležely roztaženy na podlaze a její ruce samy od sebe zaujaly polohu, jako by chtěla někoho obejmout.

Cítila, že každým okamžikem přijde vyvrcholení, ale pak najednou všechny pocity ustaly.

Uvědomila si, že se něco děje, až když uslyšela, jak vrzly dveře, a do bytu vešla její spolubydlící Žaneta.

Chtěla křičet, aby jí pomohla, ale nedokázala ze sebe vydat ani hlásku.

Žaneta jako obvykle šla se prvně převléct a pak osprchovat, aby smyla všechen prach všedního dne. Na rozdíl od Eriky, Žaneta se ráda parádila a nesnášela počítače a všechno s nimi spojenými.

Když se osprchovala, přehodila přes sebe svůj oblíbený růžový župánek a pak si asi uvědomila, že je v bytě úplně sama, přestože touto dobou bývá již Erika dávno doma. Šla tedy do kuchyně, aby se podívala, jestli jim Erika nenechala nějaký vzkaz, kam šla, a přitom cestou uviděla, jak ve společné místnosti na zemi leží obrovská plyšová pana podobající se trochu nějakému zvířeti s plyšovým vzorem srsti.

Vedle ní ležely dva náhrdelníky, stejné, jako měla ta pana na krku.

Žaneta tím byla opravdu nadšená. Od malička si ráda hrála se všemi možnými plyšáky a takový obrovský v ní vyvolával přímo nadšení. Ihned ho popadla a z překvapením zjistila, že na to, jak je obrovský, je neuvěřitelně lehký a jeho plyš je nádherně měkký.

Úplně zapomněla na to, že se chtěla podívat po vzkazu od Eriky, a jen přemýšlela, komu ten plyšák může patřit, protože Erika si hraje jen ty svoje počítačový hry, Marek je kluk, a kluci si s panenkami nehrajou a Vanda, ta je spíš na dospělé hrátky, než na ty dětský.

Nakonec usoudila, že to bude asi dárek pro ni, protože všichni přeci vědí, že si ráda hraje s plyšákama, a že bude mít za týden narozeniny.

Ihned tu plyšovou pannu posadila do křesla a začala si s ní povídat.¨

„Ty jsi ale pěkná panenka. Budeme kamarádky, jo? A co to máš za náhrdelník? Ten je ale zajímavý. A tady máš ještě dva, že mi jeden půjčíš?“

Vzala ten jeden zbývající náhrdelník ze země a začala si ho prohlížet.

...

Erika mohla jen bezmocně sledovat, jak si Žaneta zálibně ten náhrdelník prohlíží a pak jak se ho snaží připnout si na krk. Chtěla křičet, ať to nedělá, ale nedokázala se ani pohnout, natož vydat ze sebe hlásku.

Jen z hrůzou sledovala, jak si Žaneta nakonec ten náhrdelník připnula, jak si jej prohlíží v zrcadle, jak si rozhrnuje ten svůj župánek, aby si vytvořila co nejsvůdnější výstřih a jak se pak na ní otáčí a ptá se:

„Tak co tomu říkáš? Teď budeme jako dvojčata, že?“

Erika si pomyslela, jakou chudák Žaneta má bohužel pravdu, protože už teď začínala vidět v jejích očích divný skleněný lesk. A netrvalo dlouho, a i Žaneta se začala drbat na různých místech těla. Když se podrbala podruhé na svém zadečku, asi ji to přišlo divný, co ji tam tak asi svědí a rozhodla se podívat.

Rozhrnula župan a hrůzou vykřikla. Na jejím zadečku a celým stehně byla obrovská plocha jakoby béžového plyše.

Žaneta očividně zpanikařila. Rychle ze sebe shodila župan a začala si tu plochu třít. Erika mohla jen přitom sledovat, jak se její skleněné oči stál více zvětšují a Žanetin obličej se mění do podoby obličeje plyšových panen. Žanetiny rovné vlasy se kudrnatí a stále více vypadají jako umělé. V tom se Žaneta chytla za břicho a pomalu klesla do sedící polohy na podlahu.  Současně se její ruce proměnily na plyšové tlapy a její nohy se změnily na plyšové pahýly. Žaneta pohlédla na Eriku, ale Erika už nemohla vyčíst z jejího pohledu nic, protože Žanetin výraz byl stejně neměnný, jako výraz každé plyšové hračky. Za chviličku byla proměna dokončena. Nyní tam seděli dvě plyšové pany naproti sobě a zíraly na sebe svýma neměnnýma skleněnýma očima.

Za chvilku se zase ozvalo další vrznutí dveří a Erika s Žanetou uslyšely, že do bytu přišel další jejich spolubydlící.

Dlouho se nic nedělo, protože asi prvně zamířil do kuchyně se najíst, a pak se najednou ve dveřích objevil Marek a zůstal nechápavě zírat na ty dvě plyšové pany sedící naproti sobě.

Marek byl opravdu překvapený. Sice věděl, že Žaneta má sbírku plyšových zvířátek, ale tahle velikost ho opravdu překvapila.

Došel k nim a začal si je prohlížet. Zaujal ho hlavně ten zip v jejich rozkroku. Prvně ho napadlo, že asi slouží k vycpávání těch panen, ale pak ten nápad zavrhl, protože ty pany musely byt vycpány natrvalo a pak by jim ten výrobce určitě ten otvor zašil. Protože věděl, že v bytě nikdo není, rozhodl se v klidu tedy ty pany prozkoumat. Přisedl si k nim, rozepnul oběma ten zip a zjistil, že uvnitř je růžová saténová skulinka. Koukal na to jako vyjevený. Ta skulinka byla celkem těsná. To asi nebude pana pro děti, jak by jim vysvětlovaly rodiče, proč tam má tu skulinku. Na nějakou schovávanou? To by si asi žádný výrobce nemohl dovolit, to by mohl taky pěkně narazit na nevoli rodičů, kteří by museli dítěti pak vysvětlovat, že ženy nemají dole žádný odkládací prostor. Při těchto myšlenkách se Marek musel svému nápadu usmát.

Navíc zjistil, že se mu ty dvě pany dost líbí, protože mají opravdové ženské tvary a ta představa té skulinky ho začala vzrušovat.

Ale když je vyrobena ze saténu, dojde určitě k jeho ušpinění, kdyby je chtěl někdo používat na své sexuální experimenty. Jak by se to pak čistilo, a když by někdo používal kondom, ztratilo by to tu výhodu té hebkosti saténu.

Začal tedy dál zkoumat tu skulinku a najednou zjistil, že je vlastně něčím vlhká. Prvně se lekl, že ji už někdo použil, a že on na to sahá, ale pak si uvědomil, že to voní velice příjemně a nemůže to být nic společného s mužským semenem.

V té době, Žaneta, která byla tou pannou, kterou Marek tak důkladně prohlížel, už prožívala další vlnu rozkoše a zalívala ji jedna vlna slasti za druhou.

Marek nakonec neodolal, vzal si druhou panu do svého pokoje, a rozhodl se vyzkoušet její skulinku v praxi.

Musel uznat, že ten zážitek byl velice zvláštní.

Když pak chtěl očistit ten vnitřek té skulinky, zjistil, že tam nic není. Byl tím celkem překvapený a zároveň potěšený, protože se bál, že na to holky přijdou a on by jim musel vysvětlovat, jak došlo k zašpinění něčím, co připomíná mužské semeno v rozkroku jejich pan. Asi by mu žádnou pohádku nevěřily.

Když pak vracel tu panu do toho místa, kde ji našel, teprve teď si všiml, že obě pany mají na krku nějaký amulet, a stejný leží na zemi u stolu.

„Ale vždyť to vypadá jako ten kouzelný amulet, co byl v té hře, co jsme hrály s Erikou,“ podivil se a pozorně si ho prohlížel.

„Co to má asi představovat, že by pro pána loutek?“ zaujala ho vlastní myšlenka.

Otočil se k zrcadlu a nasadil si náhrdelník na krk.

„Tak a teď jsem váš pán, a budete mi sloužit,“ pronesl svrchu.

„Chudáku, nejenže se sexuálně ukájíš na hračkách, ale sám budeš teď někomu sloužit.“ Pomyslela si Žaneta.     

 „Marku, ty blázne, tys to špatně pochopil,“ pomyslela si ještě rozechvělá Erika.

I kdyby asi mohla mu to říct, už bylo pozdě. V té době se jeho zrak změnil na skleněně lesklý a i on se začal drbat na svém břichu.

Následovalo skoro to, co před chvíli viděla u Žanety.

Marek zjistil, že má na těle podivný flíčky, připomínající plyš, a protože si myslel, že se jedná o nějakou alergickou reakci na to, co má na sobě, strhal si oblečení a byl za chvilku tam před nimi nahý.

Jeho tvář byla postupně pokryta plyšem a změnila výraz na typicky panenkovský, jeho ruce se proměnily v plyšové pahýly, křeč v břiše ho donutila si sednout a následně se proměnily i jeho nohy.

Jen jeho vzrušený pohlavní úd mu zůstal trčet z rozepnutého zipu, který mu v poslední fázi vyrostl v rozkroku.

Marek seděl naproti Erice, kterou ještě před chvilkou použil jako svou sexuální pomůcku a nechápavě zíral skleněnýma umělýma očima a divil se, co se vlastně stalo.

Asi za hodinu se opět ozvalo bouchnutí a do bytu vešla poslední spolubydlící Vanda. Ta na nic nečekala a rovnou zamířila do obývacího pokoje.

„Jé, tak ono se to povedlo. Už jsem se bála, že si ten balík nikdy nevyzvedneš, Eriko,“ otočila se směrem k těm žensky vypadajícím pannám.

„Vlastně ani nevím, která z vás je Erika, a která je Žaneta, ale to nevadí, do sbírky se hodíte obě dvě.“ Zálibně si je prohlížela.

„Bála jsem se, že narazíte na můj inzerát, že hledám nové spolubydlící, který už vyšel předevčírem, ale vy jste tak zaneprázdnění tou svojí prací, že si naštěstí ničeho nevšimnete.“

Otočila se a z kabelky vyndala inzertní noviny.

„Hledám dvě, nebo tři mladé spolubydlící do většího bytu. Značka: „Spěchá“.

Tak a zítra už si přijdou první na prohlídku, doufám, že budou stejně tak roztomilý, jako vy,“ usmála se a vzala panu Žanety do náručí.

Hned ji odnesla do svého pokoje, otevřela svoji skříň a prošla jí do další místnosti, o které nikdo z nájemníků nevěděl.

„Tady se ti bude líbit, měla jsi přeci plyšáky ráda,“ řekla ji Vanda a posadila mezi řadu dalších plyšových pan.

Cestou zpátky do obýváku se Vanda celá svlékla a přistoupila k Markovi.

„Ahoj Marečku, co ti to tady čouhá, tak přeci hodní velcí hoši nechodí,“ chytila ho za přirození.

„To budeme muset spravit,“ zasunula mu jeho plyšový pyj za zip a zapnula mu ho zdrhovadlem.

„Tak je to lepší, až ho budu potřebovat, zase ti ho vyndám,“ usmála se na Markův nehybný obličej a přitulila se k němu.

„Tak a teď hajdy do komůrky, musíme to tu uklidit pro další návštěvu.“