Název: Člova

Autor: DoVaN

Ilustrace: Larry Latex

Varování: Fantasy Fetish

Princezna Mia se zrovna procházela po úle na své poslední procházce před zasvěcením a rozmýšlela o svém životě. Princezna byla človou a dnes byl poslední její obyčejný den. Od zítřka již nebude zatím nezařazenou obyčejnou ženou, ale bude člový matkou – královnou. Nedávno ji bylo dvanáct let a na zítřejší den se těšila celý svůj dosavadní život. Cítila se velice vzrušená a velice se na to těšila a zároveň se bála, protože to znamenalo úplnou změnu jejího dosavadního života a vzhledu.

Celý dosavadní život byl zasvěcen k tomu, aby zní vyrostla krásná zdravá mladá dívka. Většinu času trávila hrami a učením se s dalšími človými dívkami a dokonce poznala i několik z mála chlapců, kteří tu v človým úle jsou. Její přítelkyně byli většinou taky člový princezny – budoucí matky královny, ale znala i několik dělnic-dívek a bojovnic-dívek, budoucích člových dělnic a bojovnic.

Celá společnost človýho úlu se vlastně skládala hlavně s člových dělnic a bojovnic, kteří tu žili svůj dokonale šťastný život.

Život v úlu byl vymyšlen k dokonalému štěstí. Většinou již po vylíhnutí-narození byla všem přiřazena budoucí role v úle a pro ni byli vychovány a vzdělány.

Vzdělání bylo velmi zvláštní ve človým společenství. Pro obsluhu a výrobu složitých zařízení a zbraní v úle bylo potřeba dost vysokého specializovaného vzdělání, které bylo pro patřičné kasty povinné, ale ostatní vzdělání a učení nad rámec povinností bylo pouze dobrovolné a Mia mívala občas pocit, že se ho ostatní človy-dívky bojí, jako by bylo pro ně tabu. Když se ptala jednou na to své člový-chůvy, proč si s ní nepřečte nějakou knížku, chůva ji na to řekla, že nechce být nešťastná a že i ona by neměla číst každou tu rádoby učenou knížku, kterou najde v knihovně nebo v databázi. Jako vysvětlení, proč by měla být s větším vzděláním nešťastná ji uvedla porovnání člových dělnic a člových vědkyň.

Mia v té době ještě moc věcí neznala a proto moc dobře nechápala, proč by měly být člový vědkyně nešťastné a proč by měly být člový dělnice šťastnější, až sama pak jednou poznala, co je to být nešťastná z vědění.

Tehdy se začetla do filozofického pojetí systému v úle a do smyslu života jednotlivých člových kast. To celkem chápala dobře, protože sama věděla, že její smysl života je stát se člový matkou a že je to nejdůležitější místo v človým úle, protože by bez ní už nebylo více dělnic ani ostatních člových kast a celkem chápala, že i ony si můžou myslet, že jsou právě ony nejdůležitější, protože bez nich by nebylo jídlo a další věci, které zase ona potřebuje. Prostě smyslem života bylo být důležitým v človým společenství a to je dosaženo tak, když člova dělá to, k čemu je od malička vychovávaná. Ale už vůbec nechápala smysl člových trubců a stavby nového úlu. Proč prostě člový matky neprodukují vajíčka se shodnou genetickou informací? Proč se nepředpokládá, že když byla člova vybrána za ideální člový matku s ideální genetickou kombinací, proč se ještě musí hrát ta hazardní genetická hra s mícháním genů od druhého pohlaví? Co má za smysl, že se může náhodně vyvinout člova ještě z lepší genetickou kombinací, když už i tak systém je dokonalý?

A proč to rozdvojování systému? Stavba nového úlu, do kterého se pak nastěhuje polovina človýho společenství a pak chvilku žijí v poklidu vedle sebe, aby zase po čase nechali rozhodnout náhodu? Vždy pak po čase vyvstane nepřátelství mezi oběma úly a je na náhodě, co se stane. Někdy se oba úly zvednou a odletí pryč do vesmíru na jiné planety, aby tam začali stavět nové úly, někdy odletí jeden a druhý zůstává na stejné planetě a dál těží z jejich zdrojů, ale někdy vypukne těžká válka o tu planetu, na které se ty úly nacházejí a končí to skoro vyvražděním obou společenstev, jen aby po konci války se pustili znovu do stavby dalších nových úlů.

Když se na to ptala jedné človy-učitelky-vědkyně, ta ji odpověděla, že je to kvůli vývoji, ale proč bychom se měli vyvíjet, to ji už nedokázala říct a Mii poté přišlo, že ta vědkyně vypadá ještě nešťastněji, než před tím. I Mia byla dlouho nešťastná, než se přinutila myslet na jiné věci a když už konečně přišla na jiné myšlenky, zakázala si číst další takové knížky. Vždyť od toho jsou tu jiní, aby se zabývali takovou činností, jejím úkolem je být šťastná v roli člový matky.

Mia během svého přemýšlení došla do části úlu, kde si hrálo několik člových dívek dělnic. Mia poznala ihned, že jsou to budoucí dělnice, protože měli na sobě obtažené lesklé obleky, které se lišily od jejího růžového hnědou barvou. A i kdyby na sobě neměly ten oblek, Mia by poznala, že se jedná od budoucí člový dělnice, protože přestože ty dívky jsou asi stejně staré jako ona, a budou zasvěceni do svých funkcí asi až o dva roky později než ona, byly už nyní větší než ona, měly chlapecké postavy s širším hrudníkem, na kterém na rozdíl od ní neměly známky žádných ženských prsou. A ani v dospělosti mít nebudou. Přestože jsou to budoucí ženy, jejich strava je vybrána a doplněna tak, aby byla úplně potlačena funkce ženských orgánů a hormonů  a tím nepodléhaly negativním vlivům měnící se hormonální hladiny a jiných ženských nevýhod. Jediným jejich budoucím úkolem je být šťastné při práci v úle, buď jak manuální dělnice, nebo jako vedoucí pracovnice či v jiných funkcích, do kterých budou při zasvěcení zařazeny.

‚Být dělnice je opravdu asi velice důležité postavení, protože taková dělnice je vždy postavena tam, kde je potřeba.‘ Pomyslela si Mia. V době války jsou na tom stejně jako bojovnice, které se vlastně liší od dělnic jen černou barvou obleku a lepším bojovým výcvikem. Jinak obě usedají do bojových výsadků a bok po boku bojují a brání svůj úl.

‚A když je potřeba, stávají se z dělnic ošetřovatelky, a starají se o nemocné, nebo jako chůvy od děti.‘ Pomyslela si, když došla do části, kde se nacházela jedna z dětských školek tady v úle a mohla pozorovat, jak několik desítek dětí, převážně děvčátek, si tu hraje pohromadě s několika chůvami. Většina dětí měla na sobě již oblečení v barvě své budoucí kasty, ale několik jich tu bylo ještě dost malých, které měly na sobě světle oranžový lesklý obleček vyjadřující jejich dosavadní neurčenost.

Mia věděla, že její určení bylo dokončeno ihned v několika týdnech v jejím batolícím období. O budoucích člových matkách se rozhoduje již, když jsou ve vývojovém inkubátoru nahrazující mateřskou dělohu. Jejich genetická struktura je vyhodnocena, když jsou jako vajíčka tam ukládány a pak už je jen čekáno, jestli se vývoj opravdu povede. Pokud vše probíhá tak jak má, je ještě změřena nějakou metodou budoucí inteligence človy a pokud je dostatečně vysoká, tak budoucí člova-matka je již ve svém batolícím období oblečena do růžového lesklého oblečku, který ji identifikuje a ukazuje ostatním chůvám, jakou stravu a jídlo jí mají dávat, aby z ní vyrostla zdravá budoucí člový královna. Pokud by její inteligence byla ale příliš vysoká, byla by ale oblečena do bílého oblečku, a tím by se stala budoucí človou-vědkyní-vládkyní. ‚Sice bych byla asi taky důležitou, i když ne tak, jako když budu človou-matkou, ale musela bych řešit všechny ty hloupé filozofické otázka o válce a míru a jistě bych nebyla tak šťastná, jako budu teď.‘ Pomyslela si Mia, když přicházela do oddělení batolat a inkubátorů.

Inkubátory byly koule podobné vajíčkům spojené umělým cévním řetězcem s vedlejší místností, kdy je člova-matka.

Mia si je pozorně prohlížela. Na jednu matku je připojeno devět až třicet vývojových děloh. V každé děloze je v různém stádiu zárodek budoucí človy-dítěte. Jsou to děti těch člových královen, které jsou k nim připojeny a vyživují je přes cévní systém.

Najednou si Mia uvědomovala tu úžasnou věc. ‚Až já budu ležet tam vedle, s každou mou ovulací tu přibude nejmíň jeden nový inkubátor a po devíti měsících jeden ubude.

Strašně ráda se sem chodila dívat, ale ještě raději se chodila dívat do druhé místnosti, kde byli kojenci a batolata.

Leželi klidně v postýlkách podobným mateřskému náručí. Mezi nimi se pohybovali tiše chůvy a tišily je pokud se nějaké batole probudilo a přikládaly je hladové k umělému prsu v té postýlce, který byl připojen na zásobník mateřského mléka človy-matky z vedlejší místnosti. Budou pít mé mléko, pomyslela si šťastně Mia.

Nakoukla do místnosti, která je určena pro člový matku těchto robátek. Uviděla několik dělnic a i budoucích člových matek, pečujících o královnu ležící uprostřed.

I ona už jako malinká sem chodila se dívat a později pečovat o královnu, která obývala tento pokoj. Ostatní ženy v místnosti si jí všimly a pokynuli ji, aby šla dovnitř. Došla k lůžku královny a pozorovala její obličej zakrytý růžovou hmotou ochranného obleku. Byla to velmi stará královna, na svět přivedla snad stovky, možná tisíce člových jedinců a mezi nimi i ji, Miu.

Byla to její matka. Její matka-královna. A zítra bude ležet i ona v podobné místnosti tady v úlu a bude mít svoji první ovulaci a bude připojena na její první inkubátor. Přistoupila blíže ke člový královně a něžně ji začala masírovat její obrovská, mlékem plná prsa a vytlačovat mléko do hadiček připojených přes ten růžový oblek do rezervoáru na mateřské mléko. Věděla že stejnou službu budou dělat i jí její vlastní děti a dělnice, až ona za několik týdnů po úpravě hormonální hladiny začne produkovat své vlastní mléko a bude jím sytit zatím cizí a pak i své děti. I její postava se rychle změní. Viděla tu neuvěřitelně rychlou proměnu u své starší přítelkyně člový matky, která je v pokoji o patro výše.

Když tam přišla, byla štíhlounkou třináctiletou dívenkou s trochu více vyvinutým poprsím, jako byla ona právě teď. A asi za půl roku z ní byla obrovská žena s obrovskými stehna a prsy nalitými mlékem a zásobující potravou přes dvě stě kojenců. I ona si přála, aby její proměna byla tak rychlá a dokonalá, aby byla dokonalou člový matkou.

Člový matka královna je po zbytek života ve stavu polospánku, uměle vyživována a její hormonální hladina upravována pomocí trubice vedoucí přímo ústy do jejího žaludku a která ji není nijak nepříjemná. Vlastně neuvědomuje si žádnou z těch hadic, na které je připojena, protože prožívá permanentní sexuální plodící uspokojování, která ji dopřává její obsluha a přístroje, na které je napojena.

Z jejího břicha vede další trubice, tentokrát napojená na její cévní systém a vyživuje všechny ty inkubátory s jejími vajíčky, co jsou v těch umělých dělohách ve vedlejší místnosti.

Z jejího rozkroku vedou hned dvě trubice. Jedna odvádí všechny odpadní látky, které by královna produkovala jak v podobě moči, tak i stolice. Druhá je složitým zařízením, které je připojeno na její pohlavní orgány a odebírá v době ovulace uvolněná vajíčka a dopravuje je za současného smíchání se spermatem odebraným človým trubcům do inkubátoru, kde se člový zárodek dál vyvíjí. Druhou funkcí této trubice je dopřávat člový královně potěšení a pocit dokonalého štěstí, kterým je zahrnuta po celou dobu svého reprodukčního období.

Pokud se prožitek člový královny blíží k orgasmu, obsluha se zapojuje do masírování celého jejího těla a umožní tak prožít královně dokonalý pocit štěstí, který právě teď tato královna před Miininýma očima prožívala a do kterého se i ona zapojila. Masírovala ji její obrovská stehna a občas i její obrovské břicho pokryté lesklou hladkou růžovou látkou. Po chvilce se královnin dech opět zklidnil a za chvilku v klidu usnula, pokud se dalo rozeznat jednotlivé její fáze existence.

Mia spokojeně odešla z té místnosti celá vzrušená z představy, že právě ona zítra bude plodit svoje první dítě, které sice nikdy neuvidí, ale které se o ní bude její celý život starat a přivádět ji do pocitu dokonalého štěstí. Zítra bude i ona člový královnou.