Název: Dárek

Autor: DoVaN

Varování: Fantasy Fetish, Lycra Fetish, Body Transformation

Z dálky ke mně pronikal nepříjemný zvuk budíku. Pomalu jsem se dostával zpět do reality a můj sen se začínal čím dál tím víc vytrácet a byl nahrazován neúprosným vědomím, že musím vstávat. Naštěstí má žena konečně zamáčkla ten nepříjemně pronikavý pípající budík a já jsem se mohl jen otočit a chvilku si ještě užívat tepla postele.

Všude kolem byla ještě tma a já jsem se cítil nevyspalý a velice rozlámaný. Taky jsem měl proč. Včerejší noc byla opravdu divoká. Dnes byl totiž Štědrý den a protože tento den trávíme s manželkou u mých a jejích rodičů na návštěvě, dáváme si již několik let dárky den před Štědrým dnem, abychom se tak vyhnuli složitého přepravování dalších věcí k našim rodičům a navíc nemožnosti si dávat i něco intimnějšího než obyčejnou bavlněnou noční košili nebo ponožky. Však to znáte. I po letech vás rodiče stále považují za nedospělé a vy se stejně za všechno dospělé před nimi stydíte.

A navíc je tu  ta má slabost pro všechno lesklé a obtažené na ženském těle. Je to můj fetiš a tak již několik let, co spolu s ženou žijeme, patří mezi mé dárky, které jí dávám, aspoň jeden kousek z lycry nebo z nylonu a elastanu. Něco takového by naši rodiče vůbec nepochopili. Navíc by to ještě více umocnilo jejich podezření, proč vlastně nemáme stále děti. Že sex provozujeme jen pro naše potěšení a ne proto, abychom jim konečně mohli ukázat jejich vnoučata.

Po pravdě řečeno, ze včerejšího sexu by možná vnoučata byly, kdyby má žena nepoužívala antikoncepci, protože většina mého sperma skončila v ní a ne v ručníku, jak to u nás většinou bývá. Dáváme totiž přednost mazlení a laskání před klasickou souloží. Včera ale má žena byla jako posedlá mým penisem. Stále si ho prohlížela a laskala, chtěla abych jí ho tam nechával co nejdéle, jako kdyby se ho nemohla nabažit a tak naše včerejší milování se protáhlo do pozdních ranních hodin.

To je taky ten důvod, proč se cítím tak nevyspale a rozlámaně.

Přesto teď budeme muset vstát a začít se balit na cestu. Naši rodiče bydlí v jiném městě, a protože zatím jsme se neodhodlali pořídit si vlastní vůz, jezdíme k ním na návštěvu vlakem nebo autobusem. A na Štědrý den toho bohužel moc nejede. Vlastně jedou jen vlaky. Naštěstí se to obejde bez složitého přestupování a tak za nějaké ty tři hodiny tam budeme.

Zvedl jsem hlavu a podíval jsem se na budík.

Má žena již seděla na okraji postele a pomalu se protahovala.

„Budeme muset přidat,“ pronesla netrpělivě, vstala a já jsem ji pozoroval, jak odchází do koupelny.

Vypadala pěkně v té své saténové noční košilce. Tu si pořídila již před nějakou dobou sama. Včera ode mne dostala elastický leskle rudý jednodílný obleček, který byl všude obtažený jen na lýtkách se rozšiřoval do zvonu. Sehnal jsem ho úplně náhodou.

Lycrové věci teď nejsou v módě, jako tomu bylo v devadesátých letech, a tak sehnat něco takového je dost štěstí. Je zde i další problém, a to, že díky tomu, že lycrové oblečení neletí, má žena nemá možnost v něčem takovém se mnou někam chodit. Existují sice i tu různé kluby, kde se hraje samba a různé tance, ke kterému se to hodí, ale díky nadvládě nudné současné módy, by tam byla jediná, která by vyčnívala z davu a to já ani ona nechceme. Tak nám většinou zbývá si udělat samy dva pěkný večer, kdy se ona pro mě obleče do něčeho takového, pustíme si muziku a tak spolu tancujeme a mazlíme se.

I včera večer po rozbalení dárků se převlékla do těchto šatů a tancovali jsme. Nejsme nějak dobří tanečníci, ale celkem nás to baví.

Koukl jsem na zem a uviděl jsem je pohozeny v rohu pokoje. Manželka se ozvala z koupelny:

„Pospěš si, máme jen hodinu času!“

„Budeme balit i dárky?“ zeptal jsem se.

„Až u rodičů, tam bude na to dost času,“ odpověděla mi.

Měla pravdu, že tam budeme mít hodně času. Chvilku jsem tedy počkal, až manželka mi uvolní koupelnu a pak jsem vykonal svou běžnou osobní hygienu.

Když jsem se vrátil, žena se už oblékala.

„Je tam zima?“ zeptal jsem se.

„Je. A u nás tam bude ještě větší, vždyť víš, že tam bývá tak o dva až tři stupně míň,“ odpověděla mi.

Koukl jsem na teploměr. Bylo mínus pět stupňů. Budu se muset na ty hory pořádně podvléct. Naši rodiče totiž bydlí ve výše položené oblasti než my, tak tam bývá daleko chladněji.

„Co si bereš na sebe?“ zeptal jsem se jí.

„Asi ty černý kalhoty, svetr a tu zimní dlouhou bundu,“ odpověděla.

Celkem mě to zklamalo. Manželka nerada jezdí vlakem v sukni, čemuž já dávám u ní přednost.

„Nepůjdeme na Štěpána na zábavu?“ zeptal jsem se jí.

Manželka na mě udiveně koukla.

„Nebudu tam mít žádný vhodný boty,“ odpověděla.

„Tak si vezmi teď ty kozačky a ty dlouhý teplý šaty. To se bude hodit,“ navrhl jsem.

„V těch by mi tam bylo horko. A boty se mi nevydají do kabele,“ odpověděla.

„Vezmi si je na sebe teď,“ řekl jsem.

„Blázníš, v těch kozačkách bych neslezla ten náš kopec,“ odvětila.

„Ale neboj, vždyť ti pomůžu. A měli bychom někam jít na Štěpána, jinak se tam unudíme.“

„No dobrá, ale ty šaty si neberu. Co si mám tedy vzít na sebe?“

Tuto větu nemám rád. Vždy když se má žena ptá na to, co si má vzít na sebe, nechce slyšet doopravdy, co si má vzít, ale jen mě nutí k tomu, abych ji potvrdil, že s jejích šatníkem je to těžké. Většinou se pak oba rozčílíme, protože já jí samozřejmě řeknu, co si má vzít, ale to se jí nikdy nelíbí. Navíc před odjezdem mívá vždy takzvanou cestovní horečku, kdy začíná zmatkovat a ztrácet přehled o událostech.

Dnes to naštěstí proběhlo bez větších problémů. Nakonec jsme se dohodly, že si na Štěpánskou zábavu vezme krátkou černou sukni a červené punčocháče, co jsem ji dal včera k vánocům a červenou halenku, která se bude hodit k těm punčocháčům a k černým kozačkám. Původně jsem doufal, že bude souhlasit i s černýma síťovanýma punčocháčema s velkýmy oky, které by si dala na ty červené a vytvořila by tím trochu avantgardní styl, ale čas začínal opravdu tlačit a nezbýval na zbyt, abych ji dál přemlouval.

Ještě jsem ji aspoň přemluvil, aby si vzala na sebe to černé body, které jsem jí také včera dal. Bylo velice sexy a spodek mělo vykrojený do tanga střihu. Včera si ho také oblékla i s těmi černými síťovanými punčocháčemi s velkými oky a pěkně mě v tom sváděla.

Ještě že jsem jí ho koupil. Původně jsem šel do toho obchodu pro úplně jiné body, vínově červené s chaotickým vzorkem, které měli ve výloze. Prodavačka mi však jej rozmluvila, že by má žena ho neměla k čemu nosit a doporučila mi to černé. Říkala že perfektně padne každé ženě a že se jí bude líbit. I ta druhá prodavačka se přidala, že s ním neudělám chybu a tak jsem ho nakonec vzal. Dobře jsem udělal. Manželka si ho teď oblékla s černýma teplýma punčocháčema se skoro nerozeznatelným vzorkem, které teď nosívala pod kalhotami, aby jí nebyla zima, a vypadala velice sexy. Na to si nakonec přeci jen vzala ty černé kalhoty a svetr, o kterém mluvila na začátku, a byla oblečená.

Zato já jsem tam byl stále v pyžamu a čas neúprosně letěl. Naštěstí nemusím vymýšlet, co na sebe. Vezmu si mé obvyklé oblečení, jen se lépe podvléknu. Šel jsem tedy do skříně a začal jsem hledat své lycrové černé elasťáky, které nosívám v chladném počasí při sportech, nebo se jimi občas podvlékám. Nemohl jsem je nikde najít.

„Prosím tě, nevíš, kde mám ty svý elasťáky?“ zavolal jsem na manželku, která byla už zase v koupelně a česala se.

„Kam sis je dal, tam je máš,“ zavolala na mě.

„Ve skříni nejsou,“ odpověděl jsem a po druhé jsem všechno prohledával.

Manželka přiběhla a zběžně se do skříně podívala.

„Tak si vezmi něco mého,“ řekla a šáhla do své části skříně, vytáhla krabičku s nějakýma silnějšíma punčocháčema, podala mi ji a zase odběhla do koupelny.

Trochu jsem byl překvapený. Byly to velice lesklé elastické neprůhledné lycra punčocháce tělové barvy. Navíc byly bezešvé. Vůbec jsem nevěděl, že něco takového má žena má. A ještě, že mi je nabídne, abych si je oblékl. Asi každý jiný chlap by je zahodil a raději by mrzl než by si oblékl něco tak výrazně ženského.

Jenže mezi mé fetiše patří i občasné nošení dámských lesklých punčocháčů, o kterém má žena sice ví, ale jaksi doposud to patřilo spíše mezi mé tajné aktivity. Dnes mi vlastně sama nabídla, abych ho provozoval před ní zcela otevřeně. Pokud by mi třeba dala nějaké bavlněné pánské punčocháče, nedalo by se to tak vyložit. Ale protože vytáhla něco tak žensky nádherného, nedalo se o tom pochybovat.

A že byly nádherný. Chvilku jsem váhal, jestli fakt nejsou pro mě na podvlečení škoda. Jestli si nemám raději vytáhnou z mé skrýše nějaké mé staré. Pak jsem to ale zavrhl, protože když mi je dala, asi chce, abych si je vzal. 

‚Možná sama mi schovala ty moje elasťáky, abych si musel vzít ty punčocháče,‘ napadlo mě, když jsem si je oblékal. Ještě jsme chvilku přemýšlel, jestli si je raději nemám vzít naostro, ale to bych asi přeci jen s tím fetišem napoprvé přehnal. Rychle jsem si je natáhl a podíval se do zrcadla. Mé nohy vypadaly v nich nádherně. Krásně se leskly a díky neprůhlednosti nebyly vůbec vidět moje chlupy. Vypadaly tak žensky, že mě to až vzrušilo. Raději jsem se rychle dooblékal, vzal jsem si košili, natáhl ponožky a kalhoty a celý jsem se doupravoval. Vypadal jsem úplně normálně jako vždycky, jen mě pod kalhotami příjemně lechtaly a hřály ty nové punčocháče.

Manželka vyběhla z koupelny a když uviděla prázdnou krabičku od punčocháčů na stole a že jsem již oblečený, usmála se a zamrkala na mě.

„Můžeme jít?“ zeptala se.

„Jistě,“ usmál jsem se na ni a vzal jsem kabelu s dárky pro naše rodiče a příbuzný a vyrazil jsem z bytu.

Cesta vlakem utíkala velice příjemně. Manželku již opustila cestovní horečka a tak již normálně se mnou probírala své plány na dnešní den. Prvně půjdeme k jejím rodičům, kde taky spíme a zabalíme si v jejím starém pokoji dárky. Pak vyrazíme k mým rodičům, kde strávíme první část Štědrodenního večera a taky budeme mít první večeři. Předáme si dárečky s mými rodiči a příbuznými a pak se vrátíme k jejich rodičům, kde budeme mít druhou večeři a rozdáme si zbytek dárků.

Vše šlo velice dobře. To že mám na sobě pod kalhotami lesklé dámské lycrové punčocháče jsem si ani neuvědomoval. Jediné co mi to občas připomnělo byl příjemně hladivý pocit, když látka mých kalhot klouzala po materiálu punčocháčů a občasné spiklenecké zamrkání mé ženy.

U mých rodičů se vždy sejdeme ve velkém počtu. Mám totiž pět sester. Tři starší a dvě mladší. Všechny jsou již vdané a mají děti. A vždy se nějaká z nich na Štědrý den u našich objeví i se svými dětmi a manželi. Vánoce jsou hlavně svátky pro děti. Dětem totiž člověk vždy ví co má dát. Dětem a ženám. Také je nejhezčí je pozorovat, jakou mají z dárků radost. U mužů je to z dárky největší problém. Když jsem byl malý, nikdy jsem nevěděl, co mám dát svému otci. Vždy to dopadlo tak, že jsem mu koupil nějaké rukavice, šálu nebo ponožky. Dnes tyto věci dostávám já. Už si ani nepamatuji, kdy jsem na vánoce dostal od někoho jiného, než od manželky, dárek, který by mi udělal opravdu radost. Asi to bude tím, že mé koníčky jsou buď moc drahé nebo tajné. Také letos jsem dostal jen nějaký svetr a ponožky. Aspoň že naše dárky ostatním udělali radost, kterou jsme s nimi mohli sdílet.

Sdílená radost z dárků je totiž asi jediné v poslední době, co pro mne vánoce dělá vánocemi. Koukání na televizi o vánocích je něco příšerného a úplně se mi při ní vytrácí vánoční nálada. Taky jsem to pocítil, když všechny dárky byly rozbaleny, dojmy sděleny a již se jen sedělo, jedlo cukroví a sledovalo, co to zase za novou pohádku dávají.

Chvilku jsem tam jen tak seděl a nudil jsem se. Pak jsem pocítil znovu takové silné zakručení v břiše. Již od rána jsem měl pocit, že s mým trávením není něco v pořádku. Ale na záchod se mi nechtělo. Tedy ne na velkou. Uvědomil jsem si, že od rána jsem nebyl ani na malý. Raději bych měl jít hned, nebo se mi bude chtít, až půjdeme od mých rodičů k manželčiným. Zvedl jsem se, že si odskočím.

„Už jdeme?“ zeptala se mě žena udiveně.

„Ještě ne, jen si jdu odskočit,“ odpověděl jsem a vyšel jsem z obyváku.

Když jsem si na záchodě stáhl kalhoty, nejprve jsem zůstal překvapením koukat. Úplně jsem zapomněl, jak nádherný ty punčocháče jsou. Mé nohy se v nich tak leskly a vypadali tak žensky, až jsem o svém mužství zapochyboval. Když jsem si je ale stáhl, bylo tam schovaný pod slipami. Cítil jsem se zvláštně. Měl jsem pocit, že je něco jiné, ale nemohl jsem přijít na to, co. Dveře na chodbě vrzly a asi někdo další čekal před dveřmi záchodu. Rychle jsem se oblékl, aby se tam nakonec nevytvořila fronta a vyšel jsem ven.

Na chodbě před záchodem čekala manželka.

„Nejsi zklamaný?“ zeptala se mě a tvářila se vážně.

Moc jsem nechápal, o čem to mluví. Pak mě napadlo, že o dárcích, které jsem dostal od rodičů. Kdysi jsem jí říkal, že za nejhorší dárky považuji bačkory a ponožky.

„Ani ne. Lepší ponožky než bačkory, které dostal švagr,“ usmál jsem se na ni.

Tentokrát zase vypadal ona, jako kdyby nevěděla, o čem mluvím. Najednou, jako kdyby jí to došlo, usmála se a přitiskla se ke mně a dala mi pusu.

„Ale dárky ode mě se ti líbí?“ zeptala se mě a pevně mě chytla za zadek.

Rychle jsem zauvažoval, co jsem od ní vlastně všechno včera dostal. Videokazeta, švýcarský kapesní nůž, kalhoty, několik košil a hru podobnou člověče nezlob se, jen že člověk měl za úkol při různých příležitostech se napít. Pěkně jsme se při ní včera bavili. Žena měla na sobě ty červený lesklý lycrový šaty a vypili jsme hodně vína.

S úsměvem jsem přitakal:

„Jistě lásko,“ a vybavoval jsem si další včerejší detaily.

Žena rychlým pohybem přejela rukou ze zadku k poklopci, rozepnula ho a zajela mi tam. Byl jsem v šoku. Tohle nikdy neudělala. Ani doma, natož na návštěvě u mých rodičů. Jako kdyby kontrolovala, jestli mám na sobě ty punčocháče, sjela rukou do rozkroku a chytila mě za můj pod punčocháčema a slipama nadouvající se vzrušením penis.

„Ty v nich nejsi naostro?“ zeptala se nechápavě, jako kdyby předpokládala, že budu naostro. Přitom mi hladila můj penis až úplně tuhl.

„Ty chceš, abych byl naostro?“ zeptal jsem se udiveně, protože sama vždy odmítala nosit ven punčocháče naostro, jen když se mně v nich doma na požádání předváděla.

Nic neřekla, jen se usmála, vytáhla ruku z poklopce, otočila se a zmizela v obyváku. Zůstal jsem tam stát trochu v nejistotě.

Znamená to, že chce, abych byl v těch punčocháčích naostro, nebo ne?

Dlouho jsem však neváhal. Chápal jsem to vše jako nějakou novou vánoční hru, která se mi moc líbila. Rychle jsem zabočil do koupelny, přimknul dveře, shodil kalhoty a stáhl ponožky. Zase jsem musel obdivovat, jak nádherně ty punčocháče na těch mých nohách vypadají. Pak

jsem si stáhl ty punčocháče i se slipami. Můj penis samozřejmě vyskočil, jako čertík z krabičky. Pomyslel jsem si, že naštěstí teď nemá nic, co by ho vzrušovalo, a že tak jistě brzy klesne. Ale pak jsem si všiml něčeho, co ho vzpřímilo ještě víc.

Mé nohy byly úplně hladké. Vůbec jsem to nechápal. Neměli na sobě ani jeden chlup. Dokonce i má kůže byla teď nějaká jemnější. Mé nohy teď bez chlupů vypadali nějak žensky i bez punčocháčů. Jediné místa, kde zůstaly cestičky chlupů a velká houština byly ty místa, které byly pod slipami.

Že by se jednalo o nějaké depilační punčocháče? Ale vůbec jsem necítil, že by mi nějak vytrhávaly chlupy. A kde ty chlupy vlastně jsou? Podíval jsem se na ty punčocháče, které teď byly naruby.

Nikde žádné chlupy nebyly. Musel to být nějaký chemický proces. Úplně je rozložily.

‚Není to nebezpečné? Zdravotně závadné?‘ proběhlo mě několik otázek hlavou, ale pak jsem je zahnal pryč, protože něco takového by mi manželka nedala. Tak proto chce, abych si je vzal na sebe naostro. Chce mě mít úplně holého. Zajímavé překvapení. Vždy se jí mé chlupy na hrudníku líbily. Ale co. Chlupy pak dorostou a dnes bude aspoň experimentální noc.

Začal jsem si oblékat znovu ty punčocháče, tentokrát naostro. Obrátil jsem je opět správně, i když u bezešvých punčocháčů to nebylo jednoduché poznat, kde je rub a kde líc, a začal jsem si je natahovat na nohy. Můj vztyčený penis mi samozřejmě překážel. Chvilku jsem přemýšlel, jak ho teď dostanu do normálu, když nebudu mít na sobě slipy, ale pak jsem přes něj přetáhl ty punčocháče a zatlačil na něho tak, aby se sklonil a uvolnil. Chvilku to bolelo, ale pak ho přeci jen vzrušení přešlo a já jsem ho mohl schovat mezi stehna.

Teď pohled na punčocháče na mém těle nekazily viditelné záhyby vznikající slipami pod punčocháčema a já jsem si uvědomil, že mi teď přijde i můj pas a zadek ženštější. Jako kdybych měl pas teď nějaký užší.

‚Možná že jsem před vánocemi přece jen trochu zhubl,‘ kochal jsem se pohledem na mé nohy a zatoužil jsem se vidět celý.

Sundal jsem si svetr a košili. Skutečně můj pas vypadal štíhlejší.

Všiml jsem si, že vršek punčocháčů není tak dokonale napnutý, jako na mých nohách.

Asi budou mít větší sed, uvědomil jsem si a vzpomněl jsem si, že některé punčocháče s větším sedem se daly na manželce vytáhnout až nad prsa.

Ihned jsem to zkusil. Skutečně se vrchní část punčocháčů dal v pohodě vytáhnout až do podpaždí. Díky velice dobře udělané gumičce tam taky držely, jako kdyby to tak bylo myšleno. Ty punčocháče byly tak dobře elastické, že úplně obepínali to mé tělo. Nádherně se leskly a já jsem si připadal tak zvláštně.

Znovu jsem uslyšel, jak vrzly dveře a někdo šel po chodbě na záchod. Teď není čas na prohlížení. Rychle jsem si natáhl ponožky, hodil na sebe košili a svetr, natáhl kalhoty, trochu se upravil, slipy dal do kapsy a vrátil jsem se do obyváku. Cestou jsem ještě zapochyboval, jestli jsem přeci jen neměl si ty punčocháče nechat jen do pasu, protože přeci jen jsem byl na své ochlupení na prsou hrdý, ale pak jsem jen v duchu mávl rukou, že když legraci, tak pořádnou.

Taky jsem si všiml, že mi trochu padají kalhoty. Měl jsem je v pase volný. Tak přeci jsem před vánoci musel zhubnout, vůbec se mi to tedy nezdálo, že mám užší pas.

„Vezmi si nějaké cukroví, podívej se jak jsi hubený,“ zareagovala moje matka, která si taky ihned všimla, že mi ty kalhoty v pase nějak visí.

„Jen ho nech, podívej se jak je prdelatej,“ zavtipkovala si na můj účet má sestra.

Opravdu se dalo říct, že oproti mému pasu, který se zúžil, vypadal můj zadek, který je asi normální, trochu větší.

Raději jsem si svetr stáhl pod zadek, abych tím zamaskoval své mužské nedostatky. Ihned jsem si dal další novoroční přecevzetí, a to, že budu muset chodit do posilovny a trochu svou postavu zlepšit, abych se nestal terčem takových hloupých vtipů.

„Je tam pěkná zima, máš pod těmi tenkými kalhotami něco?“ zeptala se má matka, která si teď začala víc všímat mého zevnějšku, jak to matky mají ve zvyku.

„Jistě,“ odvětil jsem trochu naštvaně.

„Nemáš, vidím ti to na očích. Musíš se teple oblékat. Nechceš, aby ti taťa půjčil svoje spodky?“ pokračovala ve výslechu.

„Mám a nechcu!“ odvětil jsem trochu roztrpčený tím, že má matka se mnou stále mluví jako s malým deckem.

„Nevěřím, ukaž,“ hnala se ke mně.

S hrůzou jsem si uvědomil, že mi matka chce kontrolovat to, co mám pod kalhotami. Při představě, že většina příbuzných uvidí, že nosím jako podvlíkačky nádherný lesklý ale dámský punčocháče, mě zalil studený pot.

„Mám ty starý černý elasťáky, co nosím na kolo,“ vyhrkl jsem ze sebe a odtahoval se od matky.

Matka trochu znejistěla a zastavila se.

„Opravdu?“ otočila se na manželku.

Manželka se jen zasmála a řekl: „Opravdu si ráno pod kalhoty něco podvlíkal.“

To matce úplně stačilo a začala znovu ostatním nabízet cukroví.

Byl jsem celkem naštvaný, že každý rok musím stále s matkou provozovat tyto tahanice. Proč mě prostě nebere stejně zodpovědně, jako mou ženu.

‚Aspoň že ji nekontroluje, co má na sobě,‘ vzpomněl jsem si na to její černé body, které jsem jí dal a v duchu jsem se zasmál představě, kdyby nás matka všechny tady vysvlíkla. Možná by tu bylo více zajímavých věcí.

Znovu mě zakručelo v břiše a já jsem si uvědomil, že je čas se přesunout k manželčiným rodičům.

„Tak mi půjdeme,“ pronesl jsem a naznačil jsem ženě, že je nevyšší čas jít.

„Tak ale přijdete ještě o svátkách, že?“ zeptala se matka.

Chtěl jsem odpovědět, že určitě, že jsme tu do Štěpána, ale žena mě přerušila.

„Asi ne, vypadá to, že budeme muset zítra odjed,“ řekla a významně se na mě podívala.

Moc jsem nechápal, o čem mluví, ale souhlasil jsem.

Když jsme vyšli z domu, mohl jsem se konečně zeptat, proč tu nechce zůstat do Štěpána, když jsme se dohodli, že přeci půjdeme na tu zábavu.

„Já tu klidně zůstanu, ale ty určitě budeš chtít odjet,“ řekla a plácla mě po zadku.

Nechápavě jsem se na ni podíval.

„Oblékl jsi si ty punčocháčky ode mě naostro?“ zeptala se mě.

Teď mi to došlo. Měla v plánu si pořádně užít tu moji ztrátu ochlupení, a to by u rodičů asi nešlo.

„Ano,“ usmál jsem se a přitiskl jsem se k ní.

Manželka se ale ode mě trochu odtáhla a prohlížela si mě.

„Kam sis ty punčocháče až vytáhl?“ zeptala se mě podezřívavě, jako kdyby měla rentgenové oči a viděla pod oblečení.

„Až kam to šlo, nad prsa,“ usmál jsem se.

„Tak myslím, že budeme muset odjet už dnes večer po večeři u nás,“ řekla trochu zaraženě.

„Nerozumím?“ začínal jsem se ztrácet v jejím myšlení.

„Ničeho jsi si nevšiml?“ zeptala se mě a při tom si mě prohlížela.

„Všiml. Přišel jsem o chlupy,“ řekl jsem s úsměvem, abych ukázal, že mi to nevadí.

„A?“ dodala.

„Co a?“ zeptal jsem se.

„A co ještě?“ zeptala se mě znovu.

Opět jsem pocítil pohyb v břiše. Tentokrát byl tak silný, že jsem se musel zastavit a nadechnout.

„Asi jsem něco divného snědl,“ omlouval jsem se jí za zastavení.

„Nesnědl,“ řekla a vrtěla hlavou.

„Nesnědl?“ znovu jsem nechápal o čem to mluví.

Zastavila mě a rozepnula mě bundu a ukázala na hruď.

„Hmm,“ kývla směrem ke mně.

Nechápavě jsem se podíval na svůj svetr. Byl jsem v něm trochu navalený. Skoro bych řekl, že mi dělá prsa.

Znovu jsem se nechápavě podíval na ženu.

„Tobě než to dojde!“ řekla rozzlobeně, přistoupila ke mně a chytla mě nahoře.

Nebyl to obvyklý pocit, jaký mívám na hrudníku na svalech. Sám jsem si přejel rukou svůj hrudník a nechápavě jsem na ni zíral.

„Už víš, proč musíme odjed už dnes, když jsi si ty punčocháče vytáhl nad prsa?“ zeptala se mě.

Nebyl jsem schopen slova.

To co jsem tam nasahal, nebyl můj obvyklý hrudník. Tedy byl, ale bylo na něm něco dalšího. Něco velmi citlivého. Částečně pevného a částečně rosolovatého.

Byly tam ženská prsa.

Velmi citlivá. A dost velká.

Najednou mi to začalo trochu docházet. Úplně jsem se bál šáhnout dolů do rozkroku.

Nic.

Tedy ne, že nic. Všechno jinak. Můj penis a koule tam nebyly. Místo toho tam bylo něco, co jsem u sebe nikdy neznal. Ženské pohlavní orgány. Aspoň jsem si to mohl myslet, protože přes punčocháče to vypadalo, jako kdybych tam vůbec nic neměl.

„Jak to?“ zeptal jsem se nechápavě.

„Dárek ode mě,“ řekla má žena a políbila mě.

Stále jsem byl v šoku a nechápal jsem.

„Dárek?“ zeptal jsem se nevěřícně.

„Vždycky jsi chtěl poznat, jaké to je být ženou,“ řekla mi a pohladila mě v rozkroku. Příjemné ale nic tak intenzivního, jako když mi hladila penis.

Měla pravdu, že jsem jí to říkal, zvláště po milování. Vždy mě štvalo, že ji dokáži uspokojit jen určitými způsoby a nedokáži porozumět dalším tajemstvím jejího těla, zatímco ona mě dokázala uspokojit skoro každým způsobem.

„Je to napořád?“ zeptal jsem se s obavou, když jsem si vzpomněl na včerejší milování a napadlo mě, jestli to nebylo takové rozloučení s mým penisem.

„Neboj, do čtyřiadvaceti hodin, když si sundáš ty punčocháče, se to vrátí do normálu,“ usmála se, když uviděla mou nejistotu v očích.

Spadl mě obrovský kámen ze srdce. Ne že bych nechtěl být napořád ženou, ale budovat vše, co jsem měl znovu – přátele, zaměstnání, známé - to mi přišlo přeci jen v mém věku jako žena dost těžké.

Radostí jsem ji objal a políbil. Přitom se naše prsa tiskly o sebe.

„Myslela jsem, že si je oblečeš jen klasicky, do pasu, spodek se dá lépe zamaskovat,“ usmála se má žena a hladila mě pod svetrem na prsou.

Rozhlédl jsem se, jestli nás nikdo nevidí. Musel by to být zajímavý pohled. Všichni lidé ale byly doma u vánočních stromečků.

„Co to je vlastně za punčocháče? Kde jsi je sehnala?“ zeptal jsem se nechápavě.

„Přišel mi mail z internetu, když jsem hledala nějaké dárky pro tebe. Myslela jsem si, že je to jen nějaký spam, ale když jsem se podívala na jejich stránky, zaujaly mě tak, že jsem si řekla, že je koupím, i kdyby nebyly kouzelný. Vím jak se ti líbím v punčocháčích. A vím že je rád nosíš,“ dodala a usmála se.

Znovu jsem ji políbil. Pomalu jsme se blížili k domu jejích rodičů.

„Při večeři si nech ten svetr, naši nic nepoznají, a doma ti půjčím něco mého,“ znovu se na mě má žena usmála a zamrkala.

Byl jsem ohromně šťastnej. Byl to nejhezčí vánoční dárek, jaký si pamatuji od doby svého dětství.