Název: Fronta

Autor: DoVaN

Ilustroval: Naaga and DoVaN

Varování: Body Inflate Fetish, nedobrovolná transformace, Inflatables 

Netrpělivě jsem přešlápl na místě. Dnes se ta fronta v mém oblíbeném „Vše, co potřebujete“ fetiš sexshopu neuvěřitelně vlekla. Přede mnou tam stálo snad ještě deset lidí, a z toho tři ženy. Ještě že bylo na co koukat. Sexshop byl plný nejrůznějších speciálních fetiš předmětů, a o některých jsem ani nevěděl, že mohou sloužit k erotice. Dveře za mnou vrzly a do krámku vešla pohledná mladá žena v černém latexu a na chvilku podržela dveře. Za ní se kolébal druhý prodavač ze sexshopu, kterého jsem znal dobře od vidění, náruč plnou malých průhledných krabiček obsahujících nějaké růžové koule. Při pohledu na tu krásnou ženu, která se postavila za mě do fronty jsem trochu znervózněl. Vždycky jsem nervózní, když jsem v sexshopu a poblíž je nějaká žena. Nikdy nevím, co si o ní mám myslet, a co si ona může myslet o mě. Raději jsem ukryl kazety, které jsem byl vrátit, do tašky, aby neviděla, co je mým fetiš koníčkem.

Mezitím se prodavač s hromadou krabiček v náruči, která přesahovala úroveň jeho očí, dokolébal až ke mně. Zvědavě jsem na ně pohlédl, a přemýšlel, co vlastně mohou být zač. Současně při pohledu na jeho nejistou chůzi mě napadlo, že by mohla být pěkná sranda, kdyby zakopl a ty kuličky by se rozkutálely z krabiček po celém obchodě. Asi jsem nebyl jediný, kdo se ve frontě pěkně nudil a koho napadla stejná věc, protože když ten prodavač procházel kolem třetího muže ve frontě ode mě, tem mu, jako by náhodou, nastavil nohu. Ozvalo se duté žuchnutí a pak bujarý smích. Při dopadu se většina průhledných plastových krabiček pozotvírala a růžové míčky se kutálely všude kolem. Najednou ten muž, který před tím dal prodavači brko, lehce nakopl jeden a zjistil, že ten míček skáče podobně jako míče určené pro líný fotbal. A v tom se k němu přidal i zbytek lidí, čekajících ve frontě a začali si čutat růžové balónky mezi sebou, dokonce i ty ženy, co stály přede mnou ve frontě.

Prodavač vyskočil rychle na nohy a začal rozčileně křičet: „Prosím vás! Nechte toho, mohlo by to mít katastrofální následky.“

Najednou se za mnou ozvala i ta dívka: “Dejte pozor, nedotýkejte se těch míčků, může to být nebezpečné!“

I prodavač, který dosud byl za pultem se vrhl vpřed a začal míčky chytat zpět do krabiček.

Pomyslel jsem si, že jsou trochu paranoidní a sehnul jsem se, abych jim pomohl.

Najednou, i přes hluk, který vznikl vzrušenou hrou na fotbal s růžovými míčky, se ozval zvuk, jako by něco tekutého plesklo na zem. Když jsem zvedl hlavu, viděl jsem, jak muž oblečený do volného obleku s kravatou asi přišlápl jeden míček a ten se pod jeho vahou celý rozplácl a vytvořil malou kalužinku růžového slizu mezi jeho botou a podlahou.

Hra v ten okamžik ustala. Všichni do jednoho se asi trochu zastyděli a aby trochu napravili svoji vinu, shýbli se a každý uchopil volný míček, se kterým si dosud hráli a podávali ho prodavači. I já jsem rychle chňapl po míčku, který se kutálel kolem.

V tom jsem zase uslyšel rozčilený hlas té dívky za mnou: “Ne holou rukou, dejte si pozor.“

Vstal jsem a otočil jsem se k té dívce: „Proč ne holou rukou?“

Dívka se ale jen pousmála a pokrčila rameny: „Teď už to máte jedno.“

Pohlédl jsem na míček,  a začal jsem zkoumat, co na něm může být nebezpečného. Nic se nezdálo, byl celý hladký a lesklý tak, že se v něm odrážel trochu můj odraz, jinak nic zvláštního.

„Co může být na něm tak nebezpečného?“ znovu jsem se zeptal.

„Vlastně nic, jen že transformace už začala…“ odpověděla a já jsem se chtěl zeptat jaká transformace, když rozhovor s ní byl náhle přerušen zoufalým mužským výkřikem.

Rychle jsem se otočil a viděl, že ten muž v obleku tam stojí a třepáním nohy se snaží zbavit té růžové hmoty. Jeho bota ale teď ležela kousek od něho a jeho chodidlo bylo celé obalené tou hmotou.

K sakru, proč si sundával tu botu a šlapal holou nohou do toho sajrajtu?

Jenže v tom se ozvaly další výkřiky, a já si všiml, že další lidé třepají svými rukama, a že se snaží zbavit těch kuliček, které byly jakoby k nim přilepené. Pohlédl jsem na tu svoji, a zjistil, že její povrch už není tak pevný, jak se zdál před tím a že se jakoby na ní něco vlní. Chtěl jsem ji trochu otočit prsty v ruce, ale zjistil jsem, že i má kulička pevně drží na mé dlani, a jakoby ožívala.

Její povrch se prohýbal čím dál tím víc a zdálo se, že je i čím dál tím víc tekutější. Najednou byla tak tekutá, že přilnula skoro celá k mé ruce a rychle ji úplně obalila.

Obrátil jsem se na toho prodavače, kterého jsem znal od vidění a vykřikl na něho: „Rychle mi něco dejte, do čeho to můžu sundat!“

Prodavač jen smutně zavrtěl hlavou a odpověděl: „Bohužel pozdě, proces nelze nijak zastavit.“

Pak najednou šel dozadu ke dveřím, a já viděl jak je zamknul!

Ze zoufalstvím jsem pohlédl na tu dívku za mnou, protože jsem měl pocit, že má zkušenosti s tím, co mám na ruce, a že ona jediná by mě mohla pomoc.

Stála tam, pohodlně se opřela o regál a z úsměvem něco zajímavého pozorovala.

Podíval jsem se tím směrem, kterým se dívala a uviděl, že ten muž, který rozšlápl ten míček tam už netřepal svojí nohou. Najednou tam stál klidně, jako beránek, prudce dýchal a…

Koukal jsem, že musí být pořádně vzrušený, jeho kalhoty - asi neměl spodní prádlo, se prohýbali v rozkroku, jak jeho nástroj rozkoše tvrdl a vztyčoval se.

Chudák, co leze do sexshopu, když nedovede ovládat svůj nástroj lásky, co si o něm pomyslí ostatní ženy.

Rozhlédl jsem se a uviděl, že ostatní ženy to vůbec nezajímá a dál bojují z hmotou na své ruce. Jediná, která si toho všimla, byla ta dívka v latexu opřená vzadu za mnou. Musel se jí ten pohled dost líbit, protože její tvář nabrala vzrušený výraz. Znovu jsem se podíval na toho chudáka a zjistil, že už asi tlak jeho péra na kalhoty nevydržel, a buď on sám ho osvobodil, nebo jeho čurák si našel cestu, protože teď trčel ven z jeho poklopce. Jeho tvář měla blažený výraz a byl jako by v transu. Vůbec nevnímal lidi kolem. Můj pohled, dosud hypnotizovaný tím nezvyklým úkazem obnaženého mužského vzrušeného přirození takhle na veřejnosti najednou zachytil další zvláštní věc na tomto muži. Jeho nohavice, která byla na té noze, co šlápla do té růžové hmoty se najednou nafukovala. Z ničeho nic byla úplně obtažená na tom, co bylo pod ní a vlna expandujících kalhot postupovala směrem nahoru. Navíc už nebylo nic vidět z jeho nohy, ale zdálo se, že jeho chodidlo už tam není. Pohlédl jsem stranou, a uviděl, že i další lidé se přestávají zmítat ve snaze zbavit se nechtěného předmětu na své ruce a že tam jen klidně stojí a divoce dýchají.

Nejednou tam stálo dalších devět vzrušeně vypadajících lidí a …

Něco mě na mé ruce zabrnělo. Podíval jsem se na ruku, která byla obalená růžovou hmotou a zjistil, že hmota postoupila až k loktu a že ta část která byla zasažena jako první už nemá tu tekutou podobu, kapalina už se na ní přestala převalovat a ustálila se do podoby otylé tlapy. Chtěl jsem pohnout prsty na té ruce, ale zjistil jsem, že mě neposlouchají. Mezitím se brnivý pocit začal měnit na mírně hřejivý a pak…

Co to je? Takový pocit na mou ruku nepatří. Cítil jsem něco podobného, jako když mě něco pohlavně uspokojuje a dotýká se mého ptáka, ale nebylo to v mém rozkroku, ale na mé ruce!

Můj pocit byl absolutně zmatený. Najednou jsem pocítil, že rozkoš na ruce vyvolala vzrušení mého skutečného nástroje pro rozkoš a ten prudce tvrdl. Ještě že mám slipy. Pohlédl jsem zoufale na dívku v latexu a zjistil, že pohled na jedenáct pořádně vzrušených lidí se jí líbí čím dál tím víc a že si trochu vyhrnula sukni a začíná se tam přede všemi uspokojovat. Koukl jsem na prodavače, co šel před chvilkou zamknout, co on na to říká, ale zjistil jsem, že i on má své péro vytažený a ve své ruce a divoce si ho honí, a přitom zírá na tu dívku v latexu a občas na nás ostatní.

Sakra, je to jen sen, kam jsem se to dostal?

Tlak mého péra na slipy začínal být k nevydržení. Pohlédl jsem zpět na lidi kolem, a zjistil, že většina mužů tam stojí s ptákem venku a všichni včetně žen tam divoce dýchají. Vypadají, jako by byly v extázi a občas zvědavě kouknou jeden na druhého.

Už se to opravdu nedalo vydržet. Volnou rukou jsem zajel k poklopci, rozepnul knoflíky a uvolnil mého divocha ze slip. Ten vyskočil ven jako čertík na pružince a ihned zaujal pohotovostní polohu.

Pohlédl jsem na toho muže, co první šlápl na ten balónek a užasl. Obě jeho nohavice už nevisely volně na jeho nohou, ale byly napnuty k prasknutí. A co víc vypadalo to, že ten muž má i prsa, která se dmuly pod jeho košilí. A jeho péro už netrčelo ani trochu z jeho poklopce. V tom se ozvalo silné rupnutí, a já viděl, že jeho kalhoty už nevydrželi ten tlak, co byl uvnitř a rozletěli se ve švech. Současně rupnula i jeho košile a odpadla společně se sakem na zem. Zůstal tam stát jen s kravatou na krku. Vlastně zůstala tam stát, protože po tom, co se povrch jeho růžovou hmotou obaleného těla trochu uklidnil, uvědomil jsem si, že místo hodně nafouklého muže tam přede mnou na okamžik stojí spíše růžová gumová  postava hodně vyvinuté otylé ženy s velmi oteklými pysky jejích pohlavních orgánů a s normální mužskou hlavou. Než jsem stačil, nad tím úkazem užasnout, růžová kapalina se převalila i přes tu jeho hlavu a v krátkém okamžiku vyformovala v místě, kde před chvilkou byl mužský obličej, růžovou karikaturu ženy s obrovskýma lesklýma očima a širokým úsměvem. Jakmile bylo celý jeho tělo pokryto a dotvarováno tou hmotou, začaly se rozměry figury opět měnit. Tentokrát začali její otylé nohy a prsa splaskávat a zmenšovat se do velikosti dobře vyvinuté ženy plných tvarů s nemožně hloupím úsměvem. V tom okamžiku, kdy transformace byla dokončena, se její nohy a ruce jakoby zlomily do žebrající polohy a figura růžové erotické panny s kravatou kolem krku dopadla na zem a chvilku tam poskakovala, jak se odrážela lehce od země.

V tom samém okamžiku prasklo oblečení ženě, která stála kousek přede mnou. Vlastně neprasklo všechno oblečení, její vršek a sukně se rozlétly, ale její punčocháče dál vzdorovaly vnitřnímu tlaku. A ten tlak musel být obrovský, protože její tělo pokryté tou hmotou se stále zvětšovalo a zvětšovalo. Už i její hlava byla pokryta růžovou hmotou a přeměněna v karikaturu sexuální nafukovací panny, ale její punčocháče stále odolávaly tomu vnitřnímu tlaku. Po chvilce to vypadalo, jako kdyby celý její trup, prsa a hlava se slily vnitřním tlakem do jedné koule, která byla postavena na otylých lidských nohou oblečených v dámských punčocháčích. A pak, beng. Její punčocháče explodovaly. V tom okamžiku se i její nohy spojili do jedné koule s tělem. Síla exploze vymrštila obrovskou růžovou kouli tak silně, že se odrazila zpět od stropu na podlahu a chvilku tam jakoby driblovala mezí zemí a stropem.  

Zalila mě hrůza z toho představení bojující s pocitem rozkoše šířící se ze zasažených partií tou růžovou hmotou. Uvědomil jsem si, že ta hmota už obalila celý můj trup a druhou ruku, a teď sestupuje k mému přirození a nohou. Ten pocit rozkoše mi ale nedovolil cokoliv dělat. Jediný co jsem mohl je pozorovat lidi, jak je ta hmota postupně obaluje, jejich šaty explodují a jak se mění na sexuální gumové panny, které zůstávají ležet nehybně na zemi. Zvuk i obraz toho výjevu se zdál být čím dál tím míň zřetelný,a já si uvědomoval jen ten intenzivní pocit sexuální rozkoše, šířící se z povrchu celého mého těla, jakoby za doprovodu zvuku podobnému výrobě popcornu, jak lidem kolem mne a mě samotnému explodovalo oblečení a pak tu poskakují nějaké růžové erotické panny. I ten okamžik, kdy hmota obalila mé péro byl jako by vzdálenou realitou. Cítil jsem, že ho něco silně uchopilo a jako by zatlačilo dovnitř mě. Nato se mě prudce zatočila hlava a já cítil, že letím vzduchem. Moc jsem toho neviděl, ale po chvilce se mé myšlenky začali zase vracet do normálu a já viděl i lépe.

Exploze mě asi odhodila trochu do zadu, protože jsem asi ležel na zemi, obličejem otočeným k pultu a nade mnou si upravovala ta dívka v latexu svoji sukénku. Všude kolem se válely po zemi v různých polohách růžové sexuální nafukovací panny. Dívka se doupravovala a přešla k pultu.

„Nechtěla bych předbíhat frontu, ale mohla bych dostat jeden ten purpurový míček pro mého partnera? S tím růžovým a modrým jsme byli velice spokojeni.“

„Ale jistě, tady je, ale dodržujte přibalené pokyny, jinak to může být nevratné.“

„Nevratné?“ Dívka se rozhlédla kolem sebe.

„A co tihle, mohou se změnit zpět?

„Bohužel, většina asi ne, uvidíme, co s nimi v Sebastianově ústavu dokážou,“ odpověděl prodavač a já začal tušit, že můj příběh teprve začíná….