Název: Můj život balónové dívky

Autor: Helia Melonowski

Přeložil: DoVaN

Ilustroval: Pixel Pervert

Varování: Body Inflate Fetish

 

Můj příběh začíná již na přelomu minulého století, i když je to minulost pro mě velice vzdálená. Můj dědeček byl předák v jedné továrně na latex a gumu. Během několika drsných let museli propustit velké množství lidí z práce. Jeden z nich byl jistý starý "cikán" (tak ho podle mého dědečka nazývali, protože to byl takový ten týpek větrem ošlehaného podivína). Můj dědeček byl jeden z těch, kteří měli toho starého chlápka propustit. Byla to docela pěkná fuška, než dostali toho chlapíka ven z továrny, poté co mu řekli tu zprávu. Dědeček říkal, že ten cikán chrlil kolem sebe všechny druhy prokletí na naši rodinu a v jednom z nich bylo řečeno, že by měla naše rodina být zruinována právě tou prací, ze které toho starého cikána propustili. O několik měsíců později po této příhodě továrna na latex zkrachovala. Můj dědeček ale zůstal v latexové branži a otevřel si malý obchod, v kterém pak pracoval i můj otec a strýček. Ten obchod se nakonec rozrostl do malého velkoskladu a dárkového obchodu - dárkové koše a balónky - ve kterém pracovala má babička.

O několik let později, jsem se narodila, nejmladší holka z pěti dětí - dvě dívky a tři kluci. Má maminka říká, že jsem byla nejtlustší dítě, které kdy viděla. Říkává, že když jsem se rozčílila, tak jsem zadržovala svůj dech a vydržela tak dlouho, dokud jsem nebyla rudá jako řepa a celé mé tělo se chvělo až si myslela, že snad zlostí puknu. Jak jsem dospívala, měla jsem občas podivný (a docela nepříjemný) zážitky, že když jsem se škrábla nebo sama sebe píchla. Nekrvácela jsem nějak moc, ale natekla jsem, jako kdyby ta rána byla infikována. Kvůli tomu jsem užívala různá antibiotika ani nevím už jak dlouho a musela jsem být hrozně opatrná abych se nezranila nebo neřízla.

Když jsem se dostala do puberty, trochu jsem zhubla a konečně ztratila to všechen ten dětský tuk. Měla jsem dost štíhlou postavu, ale nic tak hrozného, aby se o tom muselo nějak mluvit.  Když mi bylo 14, odjela jsem žít nějakou dobu ke strýčkovi a tetičce, kteří žili ve vysokých horách v Koloradu, a chodila do školy se svými bratranci a sestřenicemi z osmého ročníku. Dost mi trvalo, než jsem se zvykla na řídký horský vzduch. Mí příbuzní se mi smáli, jak jsem se velmi rychle zadýchala a lapala jsem po dechu a zoufale polykala vzduch.

Jak jsem již řekla, neměla jsem nějakou super postavu, když jsem se tam přistěhovala, ale když jsem se vrátila domů, má rodina a kamarádi si všimli, jak moc jsem se změnila po mém pobytu v Koloradu.

Ohromně jsem dospěla a v 15 letech v deváté třídě byl z pupínků ohromný pár prsou (ačkoli se mi nezdáli nijak zvlášť těžké) a měla jsem hezky vytvarovaný pas ... ačkoli jsem vždy cítila, že můj zadek je trochu příliš veliký, ale domnívám se že úměrný k mé horní části. Během střední školy jsem byla velmi aktivní a zdálo se, že mé tělo se dost ztrácí na velikosti, přestože jsem vůbec neztrácela nějak dramaticky na váze. Občas jsem byla buď trochu tlustá nebo trochu hubená k nějakému danému dni, ale vždy OBROVSKÁ v jistých partiích.

Dokonce to vypadalo, že za určitých okolností, když jsem chtěla, dokázala jsem ovládat mé tělesné změny, ačkoliv se nejednalo o nějaké skutečně extrémní změny.

Uvědomila jsem si, že jsem něco zvláštního, až když jsem začala pracovat v obchodě s dárky.

To jsem si jednou hrála s bombami na hélium, které jsme používají na plnění balónků pro dárkové koše. Chtěla jsem mít ten pisklavý legrační hlas. Nabrala jsem do plic hlt toho plynu. Nejen že jsem se náhle cítila omámeně a intoxikovaná tím plynem, ale pocítila jsem všechny možné podivné věci probíhající v mém těle. Byla jsem dost překvapena, jak má kůže začala všude po mém těle brnět a dokonce v určitých oblastech to bylo ... velmi příjemné. Vůbec jsem si neuvědomovala  co dělám a nabrala jsem dalších několik šluků toho plynu, dokud jsem nepocítila, že můj mozek dělá úplný kotrmelce v mé hlavě. Když jsem konečně přestala, zhrozila jsem se, že mé celé tělo se nafouklo a že švy mého oblečení vypadají na prasknutí!

To mě tak vystrašilo, že jsem to nezkusila znovu po delší chvíli ... až do té doby, než se mi to stalo během jedné zvláštní příležitosti, kterou vám raději teď nevyzradím, protože to bylo příliš osobní. Jen řekněme, že můj první kluk byl určitě dost překvapený.