Název: Oblékárna 2

Autor: DoVaN & x.nemo

Ilustrace: DoVaN

Varování: Fantasy Fetish, Latex Fetish

Duchovním otcem gumových obleků je x.nemo. Pokud byste chtěli vyrábět nebo se podílet na výrobě zařízení pro jejich oblékání, nebo těchto obleků, kontaktujte prosím x.nemo@seznam.cz  nebo d.Vana@seznam.cz

Druhý den začal velice příjemně. Sluníčko se opíralo do parapetu a venku přes sklo bylo slyšet zpívat ptactvo. Nejlepší na tom byl ale fakt, že byla sobota a ani Kristýna ani Petr dnes nemuseli jít do práce. První se probudila Kristýna a protože Petrovi se asi ještě něco zdálo, protože se cukal a usmíval ze spaní, Kristýna tam jen tak ležela a pozorovala svoje okolí. Všude kolem se válely její a Petrovi svršky a kousky tyrkysové gumy. Kristýna trochu zalitovala, že se ten oblek úplně zničil, protože si včera myslela, že si nechá aspoň některé jeho části a upraví je tak, aby se daly nosit samostatně, ale když ho Petr včera k ránu nastřihla na krku, celý se rozletěl a praskl jako nafukovací balónek, tak byl na ní napnutý. Vlastně jediné místo, kam se dala udělat díra bylo speciálně vymodelované pohlaví na tom obleku, čehož oni včera také náležitě využili a Petr mohl do ní proniknou i přes ten speciální gumový oblek a souložit klasickým způsobem. Kristýna se musela usmívat, když si na to vzpomněla. Ne, že by v takovém oblečku potřebovala i klasickou stimulaci, aby dosáhla orgasmu, protože ten oblek ji stimuloval tak intenzivně všude po celém jejím těle, že se cítila jako v ráji, ale pohled na Petra, jak je dokonale šťastný, když do ní může pronikat ji velice uspokojoval.

Mezitím, zatímco ona pozorovala zbytky gumy ležící na zemi, probudil se i Petr a všiml si jejího zasněného pohledu.

„Ahoj lásko, jak jsi se vyspala?“ zeptal se jí.

„Báječně, a ty?“ odpověděla Kristýna.

„Taky však už je skoro poledne,“ usmál se Petr a podíval se Kristýně přes rameno na hodiny.

Kristýna se otočila a teprve teď si všimla, že skutečně už bude skoro dvanáct.

„Páni, tak dlouho jsem už pěkně dávno nespala,“ podivila se Kristýna, která byla zvyklá vstávat celkem časně a stále něco dělat do práce.

„Taky jsme včera dost řádili, bylo to fakt super překvapení. Tolik vzrušenej jsem už pěkně dlouho nebyl,“ pochvaloval si Petr.

„Já vím, taky jsi se udělal skoro desetkrát!“ usmála se Kristýna.

„Desetkrát?! Tolikrát? Promiň, to snad u chlapa není ani možný, a já sobec jsem ti to oplatil snad jen třikrát,“ zvolal Petr zahanbeně.

„Třikrát, blázníš, měla jsem tolik orgasmů, že to nemůžu ani spočítat,“ odpověděla pobaveně Kristýna.

Petr se na ni nechápavě podíval. S Kristýnou žil už dost dlouho, aby se naučil většinu milostné techniky, kterou ji přivede stoprocentně k orgasmu a myslel si, že ji už zná tak dobře, že ho na ní bezpečně pozná.

Kristýna pochopila Petrův udivený pohled a tak se dala do vysvětlování.

„To ten oblek, stimuloval mě, i když jsem to dělala já tobě. Jakýkoliv pohyb se přenášel na povrch celého těla a pěkně mě masíroval.“

„I při obyčejné chůzi?“ zeptal se Petr nevěřícně.

„Při ní nejvíc!“ usmála se Kristýna.

„Ale pak, při cestě domů …“ Petr nechápavě breptal.

„Ano, lásko, byla jsem ti nevěrná s tím oblekem, už při cestě domů jsem prožila dva orgasmy,“ řekla Kristýna pobaveně a sledovala Petrovu reakci. Věděla, že Petr není žárlivý, a žárlit na orgasmus způsobený oblekem je nesmysl, ale protože ona už byla vším tím vzpomínáním a povídáním už zase pěkně vzrušena, napadlo ji, že by ho tím mohla taky vzrušit a pomilovat se před snídaní.

„Jen si to představ, už při prohlížení toho katalogu, to byl zážitek. Ty tvary těch mužů a žen v těch lesklých gumových oblecích, a pak když mě do něho taky oblékli, museli mě potřít tím olejem, abych se leskla a obléci mě, protože mi to v tom obleku nešlo,“ zkoušela ho dál.

„Tebe někdo natíral olejem po celém tom gumovém těle?“ zeptal se Petr zvědavě a očividně ho to začalo vzrušovat.

„Ano lásko, byl tak takový pořádně udělaný chlap, a ten mě tím olejem celou natřel,“ pokračovala dál Kristýna.

„Cože cizí chlap?“ blesklo Petrovi v očích.

Kristýna se lekla, jestli jen přeci Petr není žárlivý, ale pak pokračovala:

„Ano Karel, takový urostlý atletický typ, který mi bral míry a pomáhal s oblékáním.“

„On ti bral míry?“ zeptal se Petr vzrušeně.

„Ano po celým těle, úplně mi proměřil prsa a každý můj detail,“ pokračovala dál.

„Tvoje nádherný prsa, on se jich dotýkal?“ zeptal se Petr a přisunul se ke Kristýně a položil ji ruku na prsa a začal je hladit.

„Ano, dotýkal se mě po celým těle,“ dál si hrála Kristýna.

Petr ji začal hladit to celým těle a zeptal se:

„Takhle se tě dotýkal?“

„Ano, když mě natíral oblek tím olejem, tak mě takhle hladil,“ usmála se Kristýna.

Petr ji dál hladil a zeptal se jí:

„A to už jsi cítila, jak tě ten oblek stimuluje?“

„Nevím, byla jsem vzrušená z prohlížení toho katalogu, tak jsem si toho asi ještě nevšimla.“

„A kdy jsi si toho všimla?“ zeptal se Petr.

„Když jsem vyšla na ulici a přidala jsem do kroku,“ odpověděla Kristýna.

„A jak tě ten oblek stimuloval?“ dál se ptal Petr.

„Strašně se mi zařízl do rozkroku,“ sdělila mu Kristýna.

„Takhle?“ zeptal se Petr a silně ji přitiskl svou ruku na pohlaví.

„Ještě víc,“ odpověděla Kristýna, „byl pořádně zařízlý.“

Petr vyhrnul saténové prostěradlo a zařízl ho do Kristýnina rozkroku.

„Ano, takhle,“ vydechla vzrušeně Kristýna.

„A co jsi udělala?“ zeptal se Petr.

„Chtěla jsem si to spravit, ale ještě víc mě to vzrušilo,“ řekla Kristýna a rukou si zajela do rozkroku a jako by si to zařízlý prostěradlo tam spravovala.

„A jak jsi to vyřešila?“ zeptal se Petr.

„Šla jsem dál, ale ten oblek se mě zařezával víc a víc a masíroval mě mé přirození,“ odpověděla Kristýna a Petr ji začal tím prostěradlem také masírovat.

„A pak?“

„Už jsem to nemohla vydržet a musela jsem si to za rohem udělat sama,“ vykřikla Kristýna a začala si třít přes to prostěradlo poštěváček. Netrvalo dlouho a celá se zachvěla a vykřikla v orgasmu.

„Taky jsi tam křičela?“ zeptal se Petr se zájmem.

„Ne, byla jsem zticha jako myška,“ odpověděla zahanbeně Kristýna.

„A pak jsi došla domů?“ zeptal se Petr a objal ji.

„Ano lásko,“ řekla Kristýna. O tom že zažila ještě jeden orgasmus se už dál nezmiňovala a nasedla na ztopořený Petrův penis a začala přirážet.

„Ano lásko, pak jsem došla domů a milovala jsem se s tebou,“ křičela, když oba zrychlili tempo a divoce k sobě přiráželi a prožili další vášnivou chvilku.

Po té, co se oba uklidnili, oblékli se a najedli. Při jídle se stále vášnivě pozorovali a oběma bylo jasné, že i ten druhý myslí jen na jedno: „Na sexuální hrátky v těch speciálních gumových oblečcích s tím druhým.“

Po chvilce váhání se nakonec Kristýna rozhodla o tom začít mluvit:

„Chtěl bys sis taky vyzkoušet ten gumový oblek?“ zeptala se Petra.

„Samozřejmě že bych chtěl, vždyť to víš!“ vykřikl Petr vzrušeně.

Kristýna samozřejmě věděla, že Petr by si chtěl něco takového vyzkoušet, protože to byl on, kdo našel na internetu ty stránky o existenci té společnosti, která ty obleky vyrábí, a taky to byl on, který Kristýně ukázal, že na fetishismu není nic špatného a že může obohatit jejich sexuální život.

„Tak na co čekáme, jedeme tam, už mám pro tebe jeden vybraný, budeš vypadat jako rudý ďábel,“ zvolala Kristýna a ihned se začala oblékat a hledat klíčky od auta.

Petr neváhal a ihned byl taky připravený na cestu.

„Budeš dnes i ty chtít obléci si nějaký další oblek?“ zeptal se Petr opatrně Kristýny při cestě po schodech dolů k jejich autu.

Kristýna se usmála.

„Samozřejmě, budeme jako ďábel s ďáblicí. Bude to parádní jízda. Nebo bys chtěl být v gumě sám a abych se ti věnovala?“ zeptala se a přitom se zatvářila ďábelsky.

„Ve dvou to bude super,“ odpověděl Petr zrovna když nastupoval do auta.

Nastartovali a vymotali se z řady zaparkovaných aut a za chvilku už jeli tou dlouhou ulicí k parkovišti, na kterém stál ten montovaný domek. Kristýna chtěla, aby Petr zaparkoval co nejblíže k tomu domku, protože měla v plánu Petra dostat do toho super oděvu s nástavcem na penis a tak navigovala cestu tak, aby vjeli až na to parkoviště u toho domku. Jenže ouha. Když mu řekla, aby za rohem zabočil, zůstala celá strnulá zírat na místo, kde si včera na sebe nechala obléct ten gumový oblek. To parkoviště bylo prázdné!

Ten domek tam nebyl. Před nimi bylo opuštěné parkoviště, a na místě, kde včera stál ten montovaný domek, bylo zaparkováno jen několik aut. Kristýna na to hleděla nechápavě.

„Tak kam teď, pořád rovně dozadu?“ zeptal se Petr, který samozřejmě nevěděl, že už jsou na místě.

„Ne, on tu není!“ vyhrknula Kristýna.

„Kdo tu není?“ zeptal se Petr nechápavě.

„Ten domek tu není!“ řekla Kristýna zoufalým hlasem.

„Jak tu není?“ pořád Petr nechápal.

„Prostě tu včera stál ten domek a dnes tu není!“ vyhrknula Kristýna a stále nevěřícně zírala před sebe na to prázdné parkoviště.

„A nebylo to jinde, třeba to bylo dál?“ Petr se pokoušel pomoc a teprve teď mu pomalu docházelo, co se vlastně stalo. Vzpomněl si, že se jedná o mobilní montovaný domek, jaký se používá třeba na stavbách, a že ho lze rozložit a znovu složit za několik hodin.

Kristýna se v naději rozhlédla, jestli se přeci jen nespletla, ale bylo to marné. Bylo to přesně to parkoviště, ze kterého včera vyšla ta žena, a na kterém stál ten domek.

„Ne, bylo to přesně tohle parkoviště, a támhle uprostřed stál ten domek!“ trochu plačtivě řekla Kristýna a ukázala doprostřed parkoviště. Uvědomila si totiž, že z dnešního jejího snu nebude nic.

Petr zaparkoval u kraje a vystoupil z auta. Kristýně se nechtělo vystupovat. Připadalo jí to zbytečný. Nejednou zalitovala, že se včera nezajímala víc o budoucí plány té společnosti a nechala se takhle nachytat. Jen tam tak seděla a pozorovala, jak Petr jde doprostřed toho parkoviště a prohlíží si asfalt, kde asi byli ještě stopy po tom montovaném domku a celý to tam obchází dokola. Teď už chápala tu ženu ze včerejška, že jezdí tak daleko, aby se nechala navléct to tak silné gumy, protože si uvědomila, že i ona propadla kouzlu fetishe gumy a dnes už jen vzpomíná na dobu, kdy jí něco takového připadalo divný a zvrácený. Poprvé, když ji Petr vyprávěl o svých představách a snech, ve kterým hrály velkou úlohu gumové a latexové materiály, považovala to za úchylku, kterou je potřeba léčit. Doslova odmítala si něco takového vzít na sebe, a nutila Petra, aby chodil jen do takové společnosti, kde se nic takového nevyskytuje. Možná její léčba byla úspěšná, protože Petr opravdu přestal po ní chtít, aby si něco takového oblékla, a myslí si, že přestal po tom i toužit, ale zároveň přestal toužit po ní, a přestože nikdy by ji neopustil, jejich sexuální život se dostal skoro do nulového bodu. Stával se z něho zapšklý fotřík, který ležel jen u televize a sledoval nudné pořady. Uvědomila si, že to není on, koho si vzala, a že je to asi výsledek její léčby, jejího feministického postoje k věcem, které by ji dělaly více ženštější, a uvědomila si, že ji ten starý Petr chybí, a jakou chybu udělala a že je to jen ona, kdo tu věc může změnit. Skoro už se bála, že jediné východisko z takové situace bude konec mezi nimi, když objevila to, že jeho sexuální fantazie může zase vyprovokovat do mladistvé vášně právě pomocí věcí, které před tím tak nenáviděla. Začala se oblékat více žensky, oblečení, které ji neslušelo, vyhodila, a doma se začala chovat k Petrovi daleko rafinovaněji a svůdněji. Výsledek byl skoro zázrak. Včerejší noc nebyla žádnou výjimkou. Někdy stačilo opravdu jen vysoké podpatky, pár hadříků, nebo pár kousků z latexu, a Petr byl schopný se milovat celou noc. Navíc i její sexualita dozrála a pochopila, že i ona může prožít dokonalé extáze, když se jim nebude bránit. Jejich vztah se tak harmonizoval, že dokázali jeden druhému rozkoš přát, a ne ji jen žádat. Dokázali vnést do života radost a využít k tomu ty nejlepší prostředky. A tím to včerejší gumové oblečení rozhodně bylo. A teď, když je objevila, je i ztratila.

Najednou si uvědomila, že jak tam tak sedí a přemýšlí o životě, Petr na ni mává a asi chce, aby za ním šla. Vystoupila z auta a došla k Petrovi, který se nakláněl nad jedním zaparkovaným autem a ukazuje dovnitř. Kristýna se podívala, co to tam má a radostí málem vykřikla. V autě byla cedule a na ní bylo napsáno:

„Vážení zákazníci fetish oblékárny, omlouváme se, že jsem opustili toto místo před běžným termínem, ale naše zařízení bylo převezeno do místa, kde se koná dnešní fetish párty. Samozřejmě jste všichni vítáni a těšíme se na Vaši hojnou návštěvu.“

Dále byla napsána adresa a čas dnešní párty a způsob, jak se tam nejlépe dostat.

„Jen doufám, že to nebude taková fetish párty, na jaké jsme jednou byli,“ řekl rozmrzelým hlasem Petr. Kristýna si vzpomněla na jednu párty, která byla označena taky jako fetish, ale ve skutečnosti to byla jen jakási diskotéka s jedním vystoupením striptérů v latexu a lycře. Dobře si vzpomíná, že se Petr na tu párty tak hrozně těšil, že si pořídil drahý gumový celotělový oblek a ji latexovou sukni. Když tam ale dojeli, raději se ani nepřevlékl, aby tam nevypadal divně mezi všemi těmi lidmi, co tam se přišli jen koukat a posmívat se, že fetishisti jsou úchylové.

„Určitě nebude, miláčku, včera jsem viděla v tom katalogu, co se nosívá na takových pártych a pak, co jsem slyšela od té prodavačky, musí to být super,“ povzbuzovala ho Kristýna.

Samozřejmě, že Petr nepotřeboval povzbuzovat, protože on byl tak zvědavej na tu oblékárnu, že by klidně jel i na další nudnou párty se stovkami protivných lidí.

Rozhodli se ihned. Protože párty už začala a bude trvat přes dvacet čtyři hodin, budou se tam muset ubytovat a budou potřebovat hodně peněz. Nevěděli, jestli budou moci platit kartou, protože včera to nešlo, tak si raději domů zajeli pro peníze a nějaké drobnosti. Petr si ze skříně vytáhl ten svůj starý gumový oblek, ale Kristýna se jen usmála a řekla mu:

„Myslím, že vlastní nebudeš potřebovat. Až uvidíš, co tam prodávají, budeš chtít jen ty.“

Petr tedy zavřel ten oblek zpět do skříně a celí natěšení se vypravili na cestu.

Cesta se jim zdála neuvěřitelně dlouhá, zvláště, protože to místo, kde se párty konala, byl odlehlý hotel v budově nějakého zámku, kdesi uprostřed republiky. Cestou se ještě stavili, i když už bylo odpoledne, na oběd, a tak na ten zámek dorazili kolem páté hodiny.

Když přijížděli příjezdovou cestou, mohli si všimnout, že celý pozemek, na kterém se rozkládalo bývalé panství toho zámku, je obehnán vysokou zdí, která ukrývá dění na pozemku před okolními zvědavými zraky. Před obrovskou branou, která byla jediným vstupem na pozemek a do zámečku, bylo veliké hlídané parkoviště, které bylo skoro celé zaplněné auty. Petr zajel na volné místo, oba vystoupili a celkem nejistě se odebrali k té obrovské bráně.

U brány čekalo na Kristýnu překvapení. U stolečku, který byl asi vynesený z vrátnice seděla ta prodavačka ze včerejška a zrovna k ní přicházel Karel.

„Jé, dobrý den. Jsem ráda, že jste přijeli. Karel mi včera řekl, že jste říkala, že přivedete manžela, ale pak jsme si uvědomili, že jsme Vám neřekli, že už tam nebudeme. Tak jsme Vám nechali vzkaz v tom autě. To je super, že jste ho našli,“ vychrlila ze sebe a doširoka se na nově příchozí usmívala.

Kristýna si mohla všimnou, že Marie, tak se ta prodavačka podle visačky na jejím kostýmku jmenovala, má asi na sobě nějaký typ jejich obleku, protože z pod sukně ji vykukovaly štíhlé nohy v červeném latexu, který plynule přecházel do chodidla s vysokými podpatky a na rukou má stejné červené rukavice. Pravděpodobně se jednalo o ten nejjemnější a nejtenčí typ, protože prodavačka i v těch rukavicích dokázala obratně listovat v hotelové knize.

„Přijeli jste na naši párty, ne?“ zeptala se a s napětím očekávala odpověď.

„Ano, přijeli,“ přitakali Kristýna a Petr zároveň.

„Výborně, vstupné na párty je zakoupení jednoho našeho obleku za běžnou cenu, pak předpokládám, že budete chtít být ubytování a zde si můžete přiobjednat nějaké služby na pokoj. Jídlo si můžete koupit v hotelové restauraci,“ opět na ně začala chrlit a podávala jim při tom jednotlivé papíry a ukazovala, o jaké položky se jedná. Kristýna s Petrem jednotlivé položky sledovali, a Petr, stejně jako Kristýna včera, byl celkem překvapený, jak levné jsou jednotlivé služby. Prodavačka ale nečekala na otázku a sama začala o tom mluvit:

„Jak jsem tady včera paní řekla, vše je sponzorováno naší společností, ale ve skutečnosti se připravte na daleko větší výdaje, protože většina zákazníku tu za jednu párty použije daleko více obleků, než jen ten jeden. Běžně se vystřídají v průběhu párty tak ve čtyřech, pěti, podle toho, co zrovna je v módě. Před chvílí, když jsem byla u bazénu, se tam sešlo obrovské množství mořských panen.“

„Mořských panen?“ nechápavě se zeptala Kristýna.

„Ano, vy jste je včera v katalogu nemohla vidět, protože na párty bývají nabízeny i výrobky, které by byli jinde neprodejné, jako zrovna mořské panny, protože člověk v nich má obě nohy spojeny k sobě v gumě a může se prakticky jen plazit, nebo se nechat nosit,“ opět na ně vychrlila množství informací.

„Ale to vše uvidíte samy v katalozích, nebo přímo na párty. Většinou lidi si v katalogu všimnou strašně málo věcí, a pak když to uvidí na živo, chtějí to také vyzkoušet. Proto se tu objevují různé módní vlny. Vaše katalogy budete mít na pokoji a nebo přímo u oblékáren.“

„Oblékáren?“ zeptala se Kristýna.

„Ano, oblékáren je tu velké množství, protože je tu hodně lidí, a jak jste si včera určitě všimla, někdy to začátečníkovi celkem dost trvá, než se do toho dostane. Ale jakmile se to člověk naučí, je to otázka chvilky.“

„Výborně, už se těším,“ zajásal Petr.

„Ještě Vás musím seznámit s provozním řádem. Po pozemcích se můžete pohybovat pouze v našich oblecích, případně nazí, pokud dojde například k jeho zničení. To také platí pro většinu prostor v hotelu. Ale protože dnes je velmi teplé počasí, předpokládám, že většina hostů bude se stále pohybovat venku po vnějších pozemcích, kde jsou připraveny různé atrakce. Dále je hotel rozdělen na dvě poloviny. Jedna polovina, jak jsem řekla, je určena pro pohyb pouze v našich oděvech, a druhá polovina je zase určena pro pohyb pouze v naší kulturou přijatelných oblecích a šatech. Například tento přijímací prostor patří do té uvedené poloviny, proto já i tady Karel jsme jakoby oblečeni,“ přitom ukázala na nádvoří před hotelem a na sebe a Karla.

„Vidíte, že já mám na sobě to základní minimum, co je považováno ve slušné společnosti za přijatelné pro ženu a Karel je oblečený do dlouhých kalhot a košile. U mužů je to pravidlo přísnější, protože to vyžadují naše společenská pravidla,“ dodala a prohlížela si Kristýnu a Petra.

„U Vás to nebude problém,“ dodala, „tady paní si může vždy obléci svou sukni a halenku a tady pán, i když má tričko a dlouhé kalhoty, taky nebude mít s tím žádné problémy.“

„Ale to je vůči mužům trochu nespravedlivý,“ ozval se Petr, „ženy mohou ukazovat své nohy v tom obleku, a muži ne.“

„Připouštím že je to trochu diskriminace, ale taková naše společnost je,“ dodala Marie a pokývala hlavou.

„Do těchto prostor patří ještě chodby před pokoji a hlavně restaurace, kam můžete chodit na jídlo,“ pokračovala dál.

„Když jsme u té restaurace, zdržte se hlavně jakýmkoliv hlasitých projevů nevázané rozkoše, to platí hlavně pro ženy, které občas dosáhnou i při jídle díky tomu obleku orgasmus a nedokáží to potlačit,“ přísně se přitom podívala na Kristýnu, „pokud patříte do takové kategorie, nechávejte si raději donést jídlo na pokoj. Tím se dostáváme k chování v prostorách hotelu. Je zakázáno jakékoliv chování, které by obtěžovalo ostatní zákazníky. Tím myslím například oplzlé řeči, nemístné poznámky, ale i neskrývaná masturbace a sex v prostorách, které k tomu nejsou určeny. V prostorách hotelu je dostatek atrakcí, kde se můžete účastnit představení, nebo si jen tak užívat rozkoše, kterou naše obleky poskytují.“

„Chcete snad říct, že tu mohou snad hosté někde veřejně souložit?“ zeptal se se zájmem Petr.

„I takové atrakce tu jsou, ale aby byla zachována alespoň nějaká diskrétnost, dostávám se k dalšímu bodu řádu, a to je zachování anonymity. Hosté jsem po vstupu do hotelu povinny aspoň částečně skrývat svou tvář. Na to slouží buď tyto škrabošky, které dostanete při vstupu, nebo i různé masky a doplňky, které si můžete přikoupit k oblekům. Jediní, kteří tu nebývají maskováni jsou lidé z personálu, ale ti musí mít u sebe tuto identifikační kartičku,“ dodala a ukázala na svoji vizitku.

„Pak je tu samozřejmě sexuální bezpečnost a hygiena, aby se zabránilo nějakému nechtěnému početí a přenosu pohlavních nemocí. Pokud budete uzavřeni do našich obleků, tak samozřejmě jste stejně chráněni jako s kondomem, ne-li víc. Pokud ale uděláte do obleku díru, myslím tím ženu, aby mohl muž do ní proniknout, a muž požaduje taky sex bez gumy na pohlavním údu, pak by se tu ten problém mohl objevit. Takovýto sex tu není samozřejmě dovolený, ba ani manželským párům. Na to si budou muset počkat až domů,“ usmála se na ně.

„Samozřejmě platí pravidlo, že cokoliv nějak pošpiníte, nebo potřísníte svými tělesnými šťávami a exkrementy, musíte si po sobě uklidit. Na to slouží všude dostatek ubrousků a osušek, které vám personál kdykoliv dodá,“ ještě poznamenala.

„Tak přemýšlím, jestli jsem vám řekla všechno,“ zadumala se Marie.

„Ještě o jejich pokojích,“ poznamenal Karel.

„Ano, hotelové pokoje jsou dokonale vybaveny a jsou jediným místem, kde můžete být jak jen v našich oblecích, tak i normálně oblečeni. Proto jsou průchozí, mají jedny vstupní dveře do části, kde se musí chodit ve společensky přijatelném oděvu a pak jedny dveře do části, kde se koná vlastní párty. Abyste nemuseli do oblékáren jít nazí, jsou vybaveni našimi speciálními župánky, ve kterých můžete také chodit po prostorách fetish párty. Oblékárny se nacházejí v několika dalších místnostech, když projdete tou výstupní chodbou dozadu, ale to nemůžete minout, protože všude jsou šipky,“ vychrlila najednou.

Pak se zase na chvilku zamyslela a povídá: „Tak to už asi bude určitě všechno, co byste potřebovali vědět, další informace dostanete od každého z personálu. Jak jste se tedy rozhodli? Neodradilo vás tolik pravidel a nařízení?“

„Vůbec ne, právě naopak, konečně pořádně organizovaná párty,“ Petr přímo zářil nadšením a Kristýna pokyvovala souhlasně hlavou.

„Takže tady mi napište informace nutné do hotelové knihy a zde se podepište, že souhlasíte s provozním řádem, který si tu můžete ještě přečíst,“ ukázala Marie do hotelové knihy a na list papíru.

Petr vyplnil svoje i Kristýniny osobní údaje a pak letmo přelítl očima provozní řád a dole ho podepsal.

„Platit můžete hotově, nebo kartou při odjezdu z párty,“ doplnila pro informaci Marie, čímž Petra očividně potěšila.

Karel zašel do vrátnice a sundal z háčku nějaký svazek klíčů a přinesl je ven k ubytovacímu stolku.

„Tady máte klíče, pokoj číslo sto sedmnáct. Půjdete hlavním vchodem a do prvního patra nalevo. Jeden klíč je od předních dveří, jeden od zadních. Cenné věci si můžete dát v přízemí na recepci do hotelového sejfu, nebo do na pokoji do vlastního sejfu, od kterého je tento malý klíček. Aby jste pak klíče nemuseli nosit pořád sebou, můžete je nechávat buď na přední recepci, nebo na zadní, podle toho, kde se budete nacházet,“ informoval je.

Petr vzal klíče a chystal se vyrazit do hotelu se ubytovat.

„Ještě moment! Tady vaše škrabošky. Musíte mít zakryté obličeje!“ Zavolala na ně Marie a podávala jim dvě gumové škrabošky.

Kristýna s Petrem si nasadili škraboška a vešli do foyer hotelu. Dole byla další malá recepce, která asi sloužila hotelu v době, kdy se tu nekonaly párty a v ní byla další recepční, která se na ně usmívala a ptala se jich jestli vědí, kam mají jít. Petr poděkovala a řekl, že jdou na pokoj sto sedmnáct. Recepční jim ukázala na schodiště a zopakovala informaci, kterou jim už poskytl Karel.

Pokoj našli velice rychle. Po cestě potkali asi ještě jeden maskovaný manželský pár, který mířil někam do přízemí, a který tu už asi byl delší dobu, protože oba vypadali, že pod šaty mají gumové obleky. Hotelový pokoj byl opravdu skvěle vybavený, v příslušenství byla koupelna, samostatný záchod, šatna a zmiňovaný sejf. Nejlepší na tom byla ale ta obrovská vodní postel, kterou si oba vyzkoušeli poprvé v životě.

U postele stála malá polička s dlouhou řadou katalogů rozdělených barevně. Petr si ihned jeden vytáhla a začal jím nadšeně listovat. Byly to zrovna klasické mužské modely, tak Petr jej zběžně prolistoval a v duchu si vybíral model, který by zkusil prvně. Líbil se mu tmavě rudý, o kterém se už zmiňovala Kristýna. Kristýna mezitím prozkoumala skříně a objevila ty župánky, o kterých mluvila Marie.

Tedy s župánkem neměli nic společného, byli to spíše gumové pláštěnky v různých barvách a provedení. Kristýna si tedy sundala svoje věci a vyzkoušela si jednu poloprůhlednou červenou, která ji padla do oka. Vypadala báječně, k tomu tam byla i nějaká obuv, a tak si rychle našla pantofle s podpatky, které odpovídali její velikosti a otočila se k Petrovi:

„Co tomu říkáš, jak vypadám? Můžu už vyrazit do oblékárny?“

Petr zvedl hlavu od katalogu a užasl. Před ním stála jeho žena v poloprůhledné gumové pláštěnce a v pantoflíčkách na vysokých podpatkách a vypadala velice sexy.

„Páni, vypadáš jako bohyně, už tohle mě pěkně vzrušuje,“ vydechl Petr.

„Tak pojď si to taky vyzkoušet,“ vybídla ho Kristýna, přistoupila k němu a začala mu stahovat tričko. Za chvilku tam Petr seděl nahý na posteli a Kristýna mu podávala černou lesklou pláštěnku, kterou si oblékla postavil se před zrcadlo. Jak tam stál, Kristýna si všimla, že se Petrovi nadzvedává pláště v úrovni podbřišku a pochopila, že Petrův nástroj lásky má pohotovost. Přitiskla se k němu a jemně ho za něj uchopila. Jenže Petr sebou cuknul a odtáhl se.

„Počkej, nepamatuješ si, že je tu jakýkoliv nechráněný sex zakázaný, i manželům?“ zeptal se vystrašeně.

„Myslíš, že to platí i na pokoje?“ znejistila Kristýna.

„Nevím, asi ne. Ale co kdyby?“ zauvažoval Petr.

„No jak chceš,“ řekla Kristýna zklamaně a sedla si na postel a dala se do prohlížení katalogů.

Petr pokračoval taky v prohlížení, ale za chvilku prohlásil, že těch obleků je moc a že začíná ztrácet přehled. Kristýnu zrovna zaujala stránka, kde byl velice pěkný oblek. Jednalo se o nějakou masku zvířete i s ocasem, kde pohyb ocasu byl vyřešen pomocí dvojité plastové struny, která vedla celým ocasem a podél páteře a přenášela jakékoliv zhoupnutí v bokách nebo prohnutí do opačného pohybu ocasu. Navíc tam bylo mnoho typů obleků s různými kopýtky a tlapami, které dodávali ženským oblekům skutečně bizardní podobu.

Petr, když viděl, že Kristýna je do toho velice zabraná, rozhodl se sám prozkoumat další zařízení pokoje. Za chvilku narazil na skříňku, kde byla ukrytá obrovská televize.

„Tady by mohli mít nějaký pornokanál,“ prohlásil Petr a rozhodl se to hned vyzkoušet.

S překvapením zjistil, že televize přenáší na různých kanálech záběry z míst z párty. Na kanálu, který zrovna přepnul byl záběr od bazénu, o kterém mluvila Marie při příchodu. V bazénu a kolem něho bylo mnoho lidí, co se podobalo skutečně mořským pannám. Na sobě měli obleky, který jejich nohy spojovaly do jednoho dlouhého rybího ocasu, který přecházel postupně do obrovské ploutve. Někteří měli dokonce i hřbetní ploutve, ti tam jen tak mohli ležet na břiše, nebo na boku, ale většina byla ve vodě a honili se navzájem obrovskou rychlostí na hladině. Petr si mohl po pečlivém zkoumání všimnout, že některé ty panny mají i blány mezi prsty, aby mohli lépe plavat. Navíc každý oblek měl jinou barvu a díky ženskému poprsí žen a mužskému penisu u mužů ten oblek budil skutečně fantastický dojem. Petr okamžitě zatoužil vyzkoušet takový oblek.

Pak přepnul na další kanál a zjistil, že tam zrovna běží reklama na nějaký obleky pro dvojice. Ukazovali dvojici uzavřenou do jednoho obleku, ze kterého trčely jen dvě hlavy, mužská a zády k němu ženská. Komentátor vysvětloval, že tento oblek je určený pro dvojice, které si chtějí vyzkoušet být na chvilku jedno tělo. Prvně do obleku vklouzne muž a pak zády k němu žena, která se napíchne na jeho kondomem opatřený penis. Pak když dojde k dopnutí obleku, ta dvojice je těsně přitisknuta k sobě tím oblekem. Existuje zase hodně variant obleků, některé neměly možnost mít vně vůbec žádné končetiny, některé jen společné, a dokonce i oblek, kde každý má svoje nohavice a rukávy a jsou spojeny jen trupem a pohlavím. I teď Petr zatoužil si něco takového s Kristýnou vyzkoušet. Nechtěl už dál váhat a hrozně toužil po tom, aby už mohl něco takového zkusit na vlastní kůži.

Otočil se ke Kristýně, která teď taky sledovala s ním tu televizi a řekl:

„Tak co? Nejdeme na to?“

„Ano, už se nemůžu dočkat,“ řekla Kristýna vzrušeným hlasem.