Název: Patrik

Autor: DoVaN

Ilustrace: DoVaN

Varování: Fantasy Fetish, Lycra Fetish, Masks, Exhicibionismus, Transformation

Začíná svítat. Samanta už dávno odešla a Patrik se začal připravovat na své vystoupení. Normálně by šel tak brzo ráno běhat. Ale dnes ho čeká něco speciálního.Taky dnes není doma, ale deset kilometrů za městem nedaleko výpadovky z dálnice, která se za chvilku zaplní auty s lidmi spěchajícími do práce.

Popravdě řečeno, ani neví, jestli to dělá pro sebe, nebo proto, aby udělal Samantě radost.

Patrik je totiž v jádru pravý exhibicionista a strašně rád se předvádí na veřejnosti. Miluje ten pocit, když si ho lidi zvědavě prohlíží, když ráno běhá v těsných lesklých elasťácích, pod kterými je vidět každý jeho detail, každé jeho vzrušení, a když jejich pohledy se mu opírají do rozkroku a na lidech je vidět, jak horečně přemýšlí, jestli se mají odvrátit, nebo dělat, jako že je všechno v pořádku. Jak rád by šel si někdy zaběhat úplně nahý. Bohužel přísné zákony mu nic takového neumožňují. Za nahotu na veřejnosti mu hrozí obrovská pokuta a další sankce, které by mu v zaměstnání pěkně zavařily.

Naštěstí je tu ale Samanta. To ona vymyslela dnešní akci. Samantu poprvé potkal kdysi dávno při svém obvyklém ranním běhu. Byl oblečený celý v černém celolycrovém lesklém velmi těsném obleku, pod kterým neměl vůbec nic. Tehdy si ji vlastně skoro nevšiml. Patřila mezi ty ženy, které si ho ze zájmem prohlížejí a pak se jakoby znechuceně odvracejí.

Druhý den ji potkal znovu, a tentokrát se neodvrátila a dokonce zastavila, aby si ho mohla lépe prohlédnout. Ještě za roh parku cítil její pohled, který se opíral do jeho zad a pozadí. Ona tehdy začala chodit běhat do stejného parku a na sobě měla obyčejnou bavlněnou sportovní soupravu, která ji slušela, ale jinak mu připadala jako obyčejná šedá myš, které přímo nesnášel pro jejich úzkoprsý názory.

Jenže další den to byl on, kdo na ní mohl oči nechat. Už z dálky zahlédl ženskou postavu v jednodílném celotělovém velmi lesklém rudém dresu. Když přiběhl blíž, poznal, že je to ta šedá myš, kterou včera tak v duchu odsuzoval za její upjaté názory a pocítil k ní obdiv. Tentokrát to byl on, kdo se zastavil a sledoval tu nádhernou ženu, jak se vzdaluje za roh parku.

Druhý den nemyslel ráno na nic jiného, než že ji zase potká. Vybavoval si její bradavky, které vystupovaly z pod tak těsného a elastického obleku a na její tou látkou vytvarované pohlaví, které přímo vybízelo k představám erotického aktu. Uvědomoval si, že ta žena bude přinejmenším podobně zaměřena jako on a navíc bude mít obrovskou odvahu, když ze šedé myšky se z ní vylíhla rudá ďáblice. Jenže ten den ji vůbec nepotkal. Ani druhý a třetí. Koncem týdne byl už dokonale zoufalý a trpce litoval, že takovou ženu neoslovil hned, jak ji potkal. Už si myslel, že se mu to tehdy jen zdálo, když se přesně po týdnu od svého prvního setkání ohlédl za sebe a uviděl, jak ta žena běží kousek za ním. Srdce se mu prudce rozbušilo a zatočila se mu hlava. Musel ihned zastavit. Ale i přes svůj všechen exhibicionismus v tu chvíli nedokázal oslovit úplně cizí ženu, i když se mu tak moc líbila. Naštěstí ona to udělala za něj.

„Ahoj, jak se máš,“ úplně klidně k němu přiklusala a usmála se na něj.

„Ahoj, dobře a ty?“ vychrlil ze sebe a cítil, jak se mu trémou třese hlas.

„Jsi v pořádku? Nějak se chvěješ,“ zeptala se a se zájmem si ho prohlížela.

„Trochu jsem to asi dnes přehnal. To běhání,“ rychle hledal nějakou výmluvu, aby zakryl tu svou trému.

„Jestli chceš, můžeme si chvilku sednout,“ ukázala na lavičku a vybídla ho k ní.

„To by bylo fajn, já jsem Patrik,“ konečně se mu podařilo popadnout dech a začal trochu kontrolovat situaci.

„Já jsem Samanta,“ odpověděla s úsměvem.

Samanta byla úžasná. Otevřeně se s ním bavila, jako kdyby se znali už strašně dlouho a Patrikovi to taky tak připadalo. Dozvěděl se o ní spoustu věcí. Že pracuje v místní televizi a dělá dopravní zprávy. Dokonce, že občas létá nad městem v helikoptéře a hlásí současnou dopravní situaci a občas i nějaké to sledování – takové to reality show. Taky se dozvěděl, proč ji celý týden neviděl. Dělala ranní přenosy a proto nechodila ráno běhat. Chtěl opatrně z ní vymámit rozvrh hodin, aby si mohl naplánovat své běhání ve stejnou dobu, ale Samanta ho zase předběhla a sama mu navrhla, aby zítra šli běhat až večer, že ráno bude dělat zprávy. Ten den se rozloučili jako nejlepší přátelé, aby se druhý den sešli jako dva milenci. Samanta byla tak bezprostřední při jejich druhé schůzce, až to Patrikovi znovu vyrazilo dech.

Tentokrát si dali schůzku hned u vchodu do parku. Patrik přišel přesně ale Samanta ho už tam čekala. Ihned se k němu přitisknula a políbila ho tak, jak snad ještě nikdy v životě ho žádná žena nepolíbila. Přes tu pružnou látku mohl cítit její tvrdé bradavky a ona mohla za chvilku pocítit i jeho tvrdnoucí nádobíčko. Vzala ho za ruku a řekla mu, že dnes se jí běhat nechce a jestli by s ní nešel na kávu. Byl z ní úplně mimo. Z toho polibku se mu trochu točila hlava a jeho pyj mu napínal látku v rozkroku jako malý stan. Jeho exhibicionismus byl na vrcholu blaha, protože při cestě do kavárny cítil, jak moc je jeho ztopořený pyj vidět přes tu tenkou látku, a tak když si je lidé zvědavě prohlíželi a jejich zvědavé pohledy sklouzly k jeho rozkroku, zčervenali a cudně se odvraceli. Tedy většinou ženy. Muži se při pohledu na jeho nádobíčko jen trochu ušklíbli a raději zírali na Samantu. Najednou si uvědomil, že trochu na Samantu žárlí. Ne proto, že by mu vadilo, že jeho společnici okukují cizí muži, ale vadilo mu, že i ženy se víc dívají na Samantu, než na něho. Ten pocit ho ihned připravil o jeho vzrušení a jeho nádobíčko za chvilinku zmizelo do nejasných obrysů pod elastickou látkou. A toho si ihned zase všimla Samanta:

„Škoda, vypadal jsi tak sexy, když se ti ten tvůj macek rýsoval v rozkroku,“ řekla tiše a za chůze se k němu přitiskla, jednu ruku mu ovinula kolem pasu a za dlouhého polibku mu druhou rukou sjela po té lesklé černé látce do rozkroku.

Jeho hlava se mu opět zatočila a jeho maják přešel ihned do pohotovosti.

Samanta ho pustila a trochu si odstoupila, aby si ho mohla prohlédnout.

„Teď se ti tam nádherně rýsuje,“ pochválila ho a šibalsky se usmála.

Patrik byl z ní úplně mimo. A lidé kolem asi taky, protože zůstali na ně civět z otevřenou pusou. Když však ale uviděli, že si všiml, že na něj nemístně zírají, zase se cudně odvraceli a dělali, jako by se nic nedělo.

Tohle se Patrikovi na velkoměstech líbí. Člověk může vypadat a chovat se jak chce, a lidé dělají, jako že jim to nevadí. Na druhou stranu pokud člověk nepotká spřízněnou duši, taky se tu nedočká žádné reakce na svůj vzhled, což je pro exhibicionistu, jako je Patrik, dost frustrující, a nutí ho k co největším úletům, jakých je schopný.

Jenže on potkal Samantu, asi nejzpříznivější duši, jakou si kdy mohl představit. To ona házela obdivné pohledy na jeho rozkrok a pokud se jí zdálo, že jeho vzrušení ochabuje, ihned mu nějak pomohla. Sama přitom vypadala víc jak nahá. Její bradavky se tvrdě rýsovaly pod tou elastickou látkou a její zařízlý rozkrok jasně ukazoval, kde nechal Pán Bůh díru. A tak si mohl Patrik svůj exhibicionistický triumf vychutnat při vstupu do kavárny, když celý podnik najednou utichl a všichni lidé zůstali na chvilku v úžasu na ně zírat. Pak ale jejich pohledy sklouzly bokem a lidé se vrátili do hovoru, který ti dva extravagantně vypadající lidé přerušili.

Patrik se Samantou si sedli k volnému stolečku a objednali si u servírky, která dělala, jako že jejich oblečení je tu úplně normální.

Patrikovo vzrušení opět po čase zmizelo a tak mohl jen Samantě závidět její fascinující bradavky, které byly tak dokonale vidět.

Jak bylo poznat, Samantě dělalo taky velice dobře, když ostatním lidem se jejich pohled občas jako by nic zastavil na jejím poprsí, nebo ostatních partiích, aby tak museli být svými partnery upozorněni na to, aby nezírali a pokračovali v hovoru.

„Je tady příjemně,“ usmála se na Patrika.

„To ano, hlavně s tak atraktivní ženou, jako jsi ty. Všichni na tobě mohou oči nechat,“ Patrik chtěl pronést kompliment, ale v jeho hlase zaznělo trochu výčitek.

Samanta ten náznak zachytila a usmála se na něj.

„Myslím že jsi tu dnes daleko atraktivnější než já. S tak nádhernou výbavou tu musejí na tobě všechny dívky oči nechat,“ snažila se ho povzbudit.

„Díky, ale i kdyby nebylo schovaný pod stolem, tak nemají na čem. My muži nejsme zas tak páni svého malého přítele, většinou si dělá co chce,“ usmál se jako by nic a trochu zamrkal, aby dodal té větě žertovný nádech, aby si Samanta nemyslela, že je takový narcista. Patrik samozřejmě narcistou byl, protože starost o sebe a o to, aby jeho tělo vypadalo co nejatraktivnější bylo pro něho vším, ale nikdo přeci nechce, aby to o něm ostatní věděli.

Samanta se naklonila trochu na bok, aby viděla pod stůl.

„Chůdáčku, on se ti zase schoval,“ politovala ho, „mám ti s ním zase pomoc?“ šibalsky dodala.

„To je zbytečné,“ Patrik zavrtěl hlavou a usrknul si kávy. Přitom jeho pohled zůstal na Samantiných rýsujících se bradavkách.

Začal přemýšlet, jak to Samanta dělá, že její bradavky jsou tak moc vidět. Slyšel, že modelky si pomáhají ledem, aby jejich bradavky byly na molu vidět, ale v kavárně bylo pěkný teplo. Nebo že by byla stále nějak vzrušená.

Stále více jí záviděl. Samanta zachytila jeho pohled a jako by přečetla jeho myšlenky.

„Je to trik,“ řekla najednou tiše.

„Trik?“ zeptal se nechápavě.

„Nejsou pravý,“ najednou se přiznala.

Patrik nechápal.

„Myslíš prsa? Ale jsou pěkně udělaný,“ Patrik uznale pokýval hlavou.

„Prsa taky, ale pochybuji, že tady v kavárně má nějaká žena své původní,“ řekla Samanta.

Patrik se rozhlédl. Při tom si uvědomil, kolik pohledů se rychle stočilo od jejich stolku bokem a kolik lidí se vrátilo k původnímu rozhovoru. Celkem ho to potěšilo. Ale to nebyl důvod, proč se rozhlížel. Chtěl zjistit, kolik žen tu má až nepřirozeně pěkný prsa a uvědomil si, že většina. A většina když zjistila, že se jim dívá na prsa se začaly z ničeho nic upravovat a prohrnovat si vlasy.

„To máš pravdu, tak jaký trik?“ zeptal se znovu zvědavě.

„Mám nalepený umělý bradavky,“ řekla mu tiše Samanta.

Samanta neměla nalepený jen umělý bradavky, jak se později Patrik dozvěděl, ale měla i umělé přirození, které vypadalo tak žádostivě a další vychytávky, které pod oblekem nebyly vidět, ale její postavu náramně zlepšovaly. Patrik byl tou myšlenkou přímo fascinován. Umělé bradavky. Proč ho to hned nenapadlo.

Když dopili kávu, Patrik si myslel, že pozve Samantu k sobě domů, ale Samanta mu to k jeho údivu, po tom co se dnes všechno mezi nimi stalo, odmítla. Domluvili se ale na příští den, že si spolu ráno zaběhají.

Druhý den byl Patrik u brány do parku dříve než Samanta. Když Samanta přišla, zase ho překvapila polibkem, který by přivedl vodu k varu a pak mu řekla, že má pro něj v autu dárek. Samantino auto byla malá dodávka s tmavými skli zaparkovaná hned vedle na parkovišti u parku. Patrik si myslel, že mu chce vynahradit včerejší odmítnutí a chce s ním sex v aute. Ale k jeho údivu mu skutečně předala balíček zavázaný mašlí.

„Co pak to je?“ zeptal se potěšený, protože strašně rád dostával dárky.

„Něco co se ti bude líbit,“ usmála se a vybídla ho, aby to otevřel.

Uvnitř balíčku bylo pánské vzrušené přirození, které se dalo připevnit na skutečné a pár malých vzrušených bradavek.

„Teď budeš moci vypadat tak, jak se ti to líbí pořád,“ usmála se na něj a vybídla ho do zadu auta, aby si to nasadil.

Patrik byl pořádně vzrušený. Vlezl si do dodávky a sedl si na sedadlo. Rychle se vysoukal ze svého obleku. Stále doufal v sex se Samantou, ale také byl zvědavý, jak se to umělé přirození a bradavky připevňují. Samanta si za ním sedla na sedadlo ale jeho pokus o políbení něžně odmítla.

„Teď ne, chci tě v tom vidět,“  usmála se a trochu se odtáhla.

„Dobře tedy,“ Patrikovi se hra na dobývaní celkem líbila.

Samanta mu šikovně nasadila umělý penis na jeho vlastní ztopořený a skoro neviditelnými řemínky ho upevnila kolem stehen a v pasu tak, že by člověk nepoznal, jestli je to Patrikův skutečný, nebo ne. Pak mu přelepila jeho bradavky těmi umělými. Nakonec mu pomohla obléci si jeho černý elastický oblek na běhání. Když Patrik vylézal z auta ven, všiml si, že vzadu je ještě jeden, obrovský balík převázaný mašlí. Chvilku přemýšlel, jaké překvapení je asi tam, ale když o tom Samanta nemluvila, rozhodl se neptat.

„Vypadáš tak úžasně,“ pochválila ho Samanta a Patrik se prohlížel v odrazu oken Samantiny dodávky.

Umělý penis mu napínal látku pod oblekem tak, že skoro průhledněl a umělé bradavky tomu dodávali opravdu bizardní dojem.

„Není to až moc odvážné?“ poprvé v životě Patrik zapochyboval o tom, jestli jeho okolí nebude reagovat nepřiměřeně na jeho zjev.

„Je to super, všichni na tobě oči nechají,“ Samanta byla nadšená a znovu Patrika vášnivě políbila. Patrik byl tak vzrušený, že jeho pravý penis vyplňoval ten umělý do každého koutku a připadalo mu, jako kdyby vůbec žádný umělý neměl, jako kdyby na špičce svého penisu mohl cítit občasné sklouznutí té látky a i umělé bradavky jako kdyby byly jeho součástí. Strašně toužil po Samantě, ale ona zase trvala na tom, že musejí jít běhat.

Když vešli do parku, nebyl nikdo, kdo by si je neprohlížel. Bylo to opravdu bizardní. Jeho umělý penis se opíral o pružnou látku jeho elastického oděvu tak, že vytvářel nepřehlédnutelný výstupek na jeho těle. Skutečně nyní on patřil do středu zájmu všech očí a dokonce i někteří muži se nedívali na Samantu ale na něho. Připadal si jako poprvé, když vyběhl ve svém extravagantním oblečku. Zaplavovalo ho obrovské vzrušení. Oběhli dvakrát park a Samanta mu navrhla, jestli by s ní nezašel na snídani. Na snídani byl zase středem všech pohledů. Po snídani se šli projít do města. Všechny koho potkávali na ně zírali a nevěřili vlastním očím. Dokonce potkali několik strážníků, kteří marně pátrali v paměti, za co by je mohli zatknout, když je nemohli zatknout na pohoršování, protože oba byli oblečení. Tak strávili celý den. Samanta měla ten den volno a Patrik zavolal do práce, že dnes nepřijde. Večer se toulali kolem parku a navštěvovali místa, kde ještě nebyli. Bylo už hodně pozdě po půlnoci, když se vrátili k dodávce.

„Ach jo, zítra zas ty nudné lety nad dálnicí,“ postěžovala si Samanta.

„Nudné? Musíš toho tolik vidět. A všichni vidí tebe v televizi,“ chlácholil ji Patrik.

„Být v televizi může být každý,“ zavrtěla hlavou odmítavě Samanta.

„To já jsem v televizi ještě nebyl,“ odpověděl Patrik po pravdě.

„Vážně, to ti můžu snadno zařídit, občas děláme i rozhovory s řidiči,“ řekla Samanta.

„Škoda že nemám auto,“ usmál se Patrik.

„Ty nemáš auto? Jak je to možné?“ zeptala se Samanta.

„Nikdy jsem ho tu ve městě nepotřeboval, všude se dostaneš taxikem,“ odpověděl Patrik.

„Tak dovol, abych dnes dělala taxi já tobě. Kam to bude pane?“ Usmála se Samanta a otevřela dveře dodávky.

„Nejraději bych k tobě domů, nebo půjdeme ke mně?“ Mrkl na Samantu Patrik.

„Škoda, už je pozdě, za hodinu už se musím chystat,“ odpověděla Samanta.

„Hodina je strašně dlouhá doba. Mohl bych ti nějak zpříjemnil začátek dne,“ dotíral Patrik.

„Bohužel to nejde, i když bych strašně ráda,“ odpověděla Samanta a pak se zarazila.

„No ale jestli chceš mi zpříjemnit začátek dne, tak by jsme se mohli vidět,“ řekla nejednou.

„Vážně, to by bylo super,“ řekl Patrik.

„A možná by ses mohl pobavit a být i v televizi,“

„To by bylo super, co pro to mohu udělat,“ zajásal Patrik.

„Raději nic, to po tobě nemohu chtít,“ najednou se zarazila Samanta.

„Udělám pro tebe cokoliv, však ty víš,“ naléhal Patrik.

„No musel by sis zahrát trochu na uchyláka,“ řekla opatrně Samanta.

„Uchyláka? Jak to myslíš,“ znejistěl Patrik.

„Občas filmujeme z vrtulníku i různé přestupky a delikty a hlásíme to policii. Strašně tím stoupne sledovanost a všichni se dobře pobavíme,“ začala vysvětlovat Samanta.

„Ale to by znamenalo, že by mě zatkli, ne?“ nedůvěřivě se zeptal Patrik.

„No, jeli by tě zatknout, ale pokud bys žádný přestupek neudělal, tak by tě nemohli zatknout,“ prohlásila Samanta.

„Ale proč by mě jeli zatknout, když bych žádný přestupek nedělal,“ zeptal se nejistě Patrik.

„Tobě to dnes nemyslí, protože by si mysleli, že nějaký přestupek děláš, ne?“ vrtěla nevěřícně hlavou Samanta.

„A proč by si mysleli, že dělám přestupek, když bych žádný nedělal?“ Pořád Patrik nechápal.

„Protože by to tak z vrtulníku vypadalo,“ řekla zoufale Samanta.

„Aha, ale furt nechápu,“ řekl zoufale Patrik.

„Proč asi dnes všichni ti strážníci se kolem nás motali a hledali, za co by nás zatkli?“ snažila se napovědět Samanta.

„Protože jsme vypadaly trochu perverzně,“ odpověděl Patrik.

„Vypadali, ale jací jsme byli?“ zeptala se Samanta.

„Oblečení a slušně se chovající,“ prohlásil Patrik.

„Bingo, nebyli jsme nazí“ zajásala Samanta.

„Ale z vrtulníku si nikdo nebude myslet, že jsem nahý. Vždyť mám na sobě černý oblek. Kdyby byl tělový, to by je mohlo splést,“ dumal Patrik. Pak mu ale pohled padl na zadní sedadlo na tu krabici.

„Ty tu ještě něco máš?“ zeptal se zvědavě Patrik.

„No není to tělový lidský oblek, ale na spletení kamery by to mohlo stačit,“ usmála se Samanta a ukázala na tu krabici. Patrik obešel tu dodávku, aby se mohl dostat k té krabici a nakoukl dovnitř. Nahoře leželo něco jako dvě obrovské netopýří blanité křídla. Trochu ho to zmátlo.

„Co to je?“ zeptal se zvědavě.

„Obleček představující démona, ale když si odmyslíš ty křídla, tak je to obleček pěkně vyvinutého nahého chlapa,“ usmála se Samanta.

Patrik nadzvedl ty křídla a pod nimi se skutečně rýsoval jakoby gumový oblek svalnatého muže v tělové barvě, která by mohla skutečně splést i zkušeného pozorovatele. Jen ty křídla se mu na tom moc nezdály.

„Tak nevím, ty křídla jsou trochu divný,“ zapochyboval o všem Patrik.

„Ty tomu dodají tu správnou šťávu, budeš vypadat ďábelsky. Uvidíš bude to legrace. Pak mi to můžeš všechno večer u mě doma povykládat.,“ zamrkala šibalsky Samanta na Patrika a svůdně si pročísla vlasy.

Patrikovi se představa společného večera u Samanty líbila. Konečně proč by si nemohl zahrát na nějakého démona a oblbnout tak policajty a diváky televize. Mohla by to být legrace.

Netrvalo dlouho a Samanta ho vezla ke vzdálené výpadovce na dálnici, kde se měl ukrýt do svítaní v lese a jak uslyší vrtulník vyběhnout na palouček u silnice a mávat na auta v tom jejím démonovském oblečku.

Samanta s Patrikem ještě zajela do lesa, pomohla mu vyložit a ukrýt tu krabici pod větvemi a pak rychle uháněla se připravit na ranní přenos dopravních zpráv.

Patrik tam zůstav úplně sám v cizím lese osvětlovaným jen slabě vzdálenými lampami z nedaleké výpadovky na dálnici. Rozhodl se nemarnit čas a podívat se, jak se ten oblek vlastně obléká. Největší část krabice zabírala ta křídla. Samotná část, která přijde na tělo nebyla taky nějaký drobek, protože z té hmoty byly vymodelovány celkem atraktivně vypadající mužské svaly. Patrik sice kromě běhání v parku chodil i do posilovny, ale takovými svaly se rozhodně pochlubit nemohl. Rozprostřel ten oblek na trávě a začal zkoumat jak se do něj leze. Část na hlavu se oblékala samostatně a asi první. Nad čelem měla malé růžky a z pusy ji čouhal rozeklaný dlouhý jazyk. Chvilku trvalo, než Patrik přišel na to, jak se leze to samotného obleku, protože nemohl najít žádný zip ani knoflíky. Pak si ale uvědomil, jak ten oblek je pružný a že se dá do něj dostat otvorem pro krk. Pak se jeho pohled zastavil na přirození, které trčelo z toho obleku. Bylo opravdu realisticky provedeno. Předkožku mělo shrnutou nebo odstraněnou a obrovský rudý žalud temně odrážel vzdálené světla lamp. Celý pyj byl pořádnej macek. V pohodě se do něj vydá i s tím svým umělým, na který už málem zapomněl, že ho má stále na sobě. Kam Samanta chodí na takové věcičky, zamyslel se a dotkl se toho uměláka, který mu napínal látku v rozkroku. Opět mu to přišlo, jako kdyby se dotkl svého vlastního. Byl to zvláštní pocit. V tom uslyšel skřípot brzd a nějaké auto stočilo reflektor jeho směrem. Trochu ho to vylekalo, přestože se ukázalo, že jen někdo špatně odhadl zatáčku a málem se vyboural. Nerad by byl prozrazen dřív, než Samanta přiletí. Zalezl si do křoví a přemýšlel, jestli je to skutečně dobrý nápad co dělá.

Jenže teď už svítá a za půl hodiny tu bude přelítat ve vrtulníku Samanta. Obléct ten oblek nebude žádná sranda. Bude muset začít. Sundal si svůj černý elastický úbor, ve kterém včera strávil celý den po boku Samanty a pořádně se protáhl. Bylo celkem chladno, ale vůbec mu to nevadilo. Najednou se cítil vzrušeně, když tak tam stál úplně nahý nedaleké dálnice, odkud by ho mohl někdo klidně vidět. Dokonce zauvažoval, jestli si má vůbec oblékat ten oblek a neudělat Samantě radost tím, že tam bude pobíhat skutečně nahý. Pak si ale vzpomněl co by ho čekalo a uznal, že Samantin plán je daleko lepší. Už se těší na policajty, jak se budou tvářit, až zjistí, že ho nemají za co zatknout. Prostě jim řekne, že jde z maškarních a že si to krátil po louce. Vzrušení v něm ještě zesílelo. Už aby byl v tom obleku a mohl si tu pobíhat a blbnout. Chvilku se snažil stáhnout si ten umělý penis, ale ten jeho byl tak ztopořený a naběhnutý, že všechny pokusy byly marný. Bude se muset skutečně vydat do toho démonského i s tímto.

Vzal tedy masku hlavy a pořádně ji roztáhl. Všiml si že místo otvoru na ústa má ale nějaký náustek který přijde to jeho úst. Nevadí, aspoň bude vypadat ještě více realisticky. Přetáhl si masku přes hlavu, otevřel pořádně pusu a nechal si vklouznout ten náustek do pusy. Z počátku to bylo velmi nepříjemné a myslel si že se pozvrací jak ta hmota vyplnila celou jeho pusu a vnikla až  do krku, ale pak se tam jaksi urovnala a za chvilku se cítil, jako kdyby v ústech nic neměl.

Byl čas se nasoukat do obleku. Sedl si na zem a oběma rukama roztáhl otvor u krku tak, aby se mohl protáhnout dovnitř. Vnitřek byl naštěstí trochu kluzký a tak vjel dovnitř jako po másle. Nahrnul si nohavice co nejníže a urovnal šlapky tam, kam patřily. Pak se postavil a  natáhl si kalhoty až k rozkroku. Pak se trochu předklonil, aby mohl dostat své nádobíčko prodloužený tím dárkem od Samanty do toho démonovského pyje. Vklouzlo tam, jako kdyby to bylo na to dělaný. Přepadl ho zvláštní pocit uspokojení, jako kdyby našel něco, co dlouho hledal a co mu hrozně chybělo. Uvědomil si, že být v tom obleku je velmi příjemné a že musí být vyroben z něčeho velmi adaptivního pro lidské tělo. Už se nemohl dočkat, jak se bude cítit, až v něm bude celý. Prostrčil obě ruce do rukávu a zabral trochu nahoru. Oblek po jeho těle sklouzl a s tichým mlasknutím mu vyjel a obalil ho až ke krku. Zároveň jeho prsty na rukou vklouzly do prstů démonského obleku a Patrik tam stál oblečený. Zaplavila ho nová vlna vzrušení a zatoužil se vidět v zrcadle.

V tom uslyšel z dálky nad dálnicí hluk motoru vrtulníku a uvědomil si, že už je úplně světlo. Vyskočil jak jen mohl, aby na sebe upozornil Samantu ve vrtulníku a začal jí mávat. Přitom ho udivilo, jak vysoko dokázal skočit. Připadal si nyní nějak silně. Jako kdyby ty svaly jeho obleku byly skutečně jeho svaly a on je mohl používat. Asi byl posílený tou euforií a opojen tím nádherným pocitem exhibicionismu. Rozeběhnul se doprostřed té louky u dálnice, mával na vrtulník a snažil se na sebe upozornit. Za chvilku si opravdu z vrtulníku všimli, protože najednou změnil směr a zamířil nad něj.

Patrik si mohl všimnout kamery, která byla připevněna na rampě boku vrtulníku, jak upřela svou čočku směrem na něho a představil si, že právě teď uvnitř sedí Samanta a komentuje jeho chování.

Ihned začal pózovat jako nějaký kulturista. Předváděl svaly toho obleku na rukou a na nohou. Pak si rozkročil a začal předvádět to nádobíčko, co mu trčelo mezi nohama. Uchopil ho jako kdyby chtěl onanovat a párkrát zapumpoval po tom rudém žaludu. Překvapila ho intenzita pocitu, která mu projela celým tělem a obrovský výstřik, který následoval. Vůbec si nevšiml, že by těmi umělými penisy vedla nějaká trubička a nechápal, jak to, že ten dotek se tak přenesl na jeho skutečný penis. Chytl se za ten penis znovu a znovu po něm projel tou svou rukou. Opět ho zaplavil obrovský příval vzrušení a ještě silnější proud spermatu stříknul snad dva metry před něj.

Cítil se zmateně. Pohlédl nahoru na vrtulník a zaplavil ho pocit nejistoty. Raději by si měl sundat tu masku. V tom uslyšel sirény policejních aut. Otočil se a na příjezdové cestě k lesu se k němu blížili čtyři policejní vozy. Teď musí jednat rychle. Sáhl si na krk, aby mohl chytit ten lem masky, ale jeho prsty sklouzly naprázdno po hladké démonovské kůži. Snažil se zachytit ten lem ještě víc, ale jediného čeho dosáhl je že ho strašně zabolel štípanec, který si tak způsobil. Byl ještě více zmatený. Nevěděl co má dělat. První vůz už zastavil kousek od něho a z auta vyskočil policista, opřel se o kapotu a zamířil na něj zbraň.

„Grrrrchchhhhhgrrrr,“ se ozvalo místo žádosti o to, aby nestřílely.

„Grrrchhhhgrr,“ byl jediný zvuk, který vydával jeho hrtan naplněný tou hmotou náustku démonské masky.

Musím se schovat. Napadlo ho v zoufalství. Jediná možnost je utéct jim do lesa. Tam bude mít snad čas si sundat ten zatracený oblek a všechno vysvětlit.

Rozběhl se směrem k lesu, ale tam už mířilo další auto. Byl úplně obklíčený.

Možná se v klidu vzdát a pak v autě jim to vysvětlit. Určitě mu pomohou tu masku sundat dolů.

Zvedl ruce a roztáhl je na znamení, že se vzdává. Současně ucítil závan větru a trochu to s ním zamávalo. Když se podíval do boku, ke zděšení uviděl, že se ty křídla na jeho zádech roztahují a že je dokáže ovládat.

„Pozor, chce nám uletět!“ vykřikl policista za ním a tak se prudce otočil.

Mezi normálníma policejníma auty stál velký policejní anton a z něj vyskakovali nějací maskovaní muži. Pak třeskla rána a uviděl, jak směrem k němě letí vzduchem velká síť.

Než stačil uhnout, dopadla ně něj a asi pět maskovaný chlapů se vrhlo na Patrika a přitiskly ho k zemi.

„Zase sameček. To už je tento měsíc třetí. Kde se ty hovada tady berou?“ promluvil jeden s těch mužů, když Patrikovi svázali ruce dozadu a křídla mu omotali nějakým provazem.

„Jo je to divný. Ani prý v té zoo je zatím nedokázali zařadit mezi nějaký druh. Samičku přej ještě nikdo nikdy neviděl. Klece už budou mít těmi samečky brzy plný,“ pokyvoval druhý muž.

Sameček. Zoo. Klece. Oni o něm mluví jako o nějakém zvířeti, pomyslel v zoufalství si Patrik.

„Prý jsou i velmi inteligentní. Asi je někdo tu pěstuje a učí je i nějakým cvičeným kouskům. To byste nevěřili, co dokáží, když jim dáte tužku a papír. Prý dokáží napsat hotový román. Bohužel skoro vždycky stejný. Že jsou lidé a že to je jen nějaká maska, a že je do toho podvodem dostala nějaká žena. Škoda že je ten farmář nenaučil napsat i něco jiného. Mohlo by to být zajímavý.“ Ozval se za Patrikem známý hlas a když se ohlédl uviděl Samantu s mikrofonem před kamerou jak komentuje jeho zatčení. Samanta byla oblečená v šedém kalhotovém skoro pánském kostýmku a zase vypadala jako ta šedá myška, jakou mu připadala když ji první den potkal. Za ní stála helikoptéra, kterou před chvílí viděl kroužit na obloze.

„Grrrchhhhh,“ snažil se na Samantu zavolat Patrik, aby to uvedla všechno do pořádku, ale nic jiného ze svých hlasivek nedostal.

„Pozor zase začíná zuřit,“ ozval se jeden policista a přitáhl Patrikovi pouta.

„Pánové, můžu si ho prohlídnou z blízka?“ zeptala se Samanta se zájmem policistů.

„Ale jistě, ale pozor mohou být nebezpeční,“ pokynul ten, co držel Patrika ze zadu a dovolil Samantě, aby k němu přistoupila.

„Promiň Patriku, ale určitě budeš v zoo spokojený. Konečně se budeš moci předvádět tak jak ti to vyhovuje. Víš na naší ligu si stěžovalo několik žen, že běháš po parku nepřiměřeně oblečený a že jim to vadí. Jistě chápeš že v zájmu společnosti ti bude lépe v zoo. Dnešní společnost patří nám, ženám, a nějací takoví muži jako ty v našich parcích nemají co dělat. Promiň,“ zašeptala mu do ucha a pak raději rychle ustoupila, kdyby Patrik dostal zase záchvat zuřivosti.