Název: Sen

Autor: DoVaN

Varování: Fantasy Fetish, Body Inflate Fetish, BerryGirl Fetish, Weight Gain Fetish

 

„Tak to je snad trochu přehnaný,“ vytřeštila má šéfová oči a hleděla znechuceně na monitor. Pohlédla jsem s obavami na pozadí windows a zalapala po dechu. Petr včera zase změnil pozadí našeho společného počítače. Sdílím totiž jeden počítač a kancelář s kolegou z naší redakce. Normálně všichni korektoři pracují na opravách článků a povídek doma a do práce chodí jen konzultovat výsledky svého snažení. A protože se nám nechce tahat stále notebooky sebou, stačí nám poslat svou práci e-mailem a na společném počítači v jedné kanceláři dokončit drobné úpravy. Zatím skoro nikdy s takovouto praxí nebyly problémy. Až na jednu příhodu s podobným pozadím na ploše.

Bylo to tak před půl rokem, co jsem došla do práce dokončit nějaký korekce na jedné povídce, pustila jsem počítač a když konečně na monitoru naskákaly ikony, objevila se i nová tapeta. Zalapala jsem po dechu skoro stejně jako dnes. Na monitoru se objevila jakoby nafouknutá žena s praskajícím oblečením ve švech. Naneštěstí si mně všimla má šéfová a ihned si pospíšila se podívat, co mě tak překvapilo.

„To je nechutný, co si to ten Petr dovoluje,“ zavrtěla znechuceně hlavou. „Ale tebe to snad nemůže urazit, ty se té ženě zdaleka nepodobáš,“ snažila se mě povzbudit. Narážela přitom na mé problémy s váhou. Nemohla si nevšimnout, že za poslední rok jsem přibrala deset kilo. Z dost vyzáblé holky, kterou přijímala před rokem se během toho období stala dost vyvinutá atraktivní ženská. A samozřejmě si toho museli všimnout i všichni v redakci, protože jsem občas zaslechla nějaké narážky na své nově narostlé kozy a jestli jsem nebyla už zase na plastice.

Stále jsem zírala na ten obrázek. „Nic si z toho nedělejte, ihned Petrovi domluvím, ať nic takového už na pozadí nedává,“ chlácholila mě a já jsem přikývla, abych neztratila tvář.

Ve skutečnosti mě ten obrázek neurážel, ale vzrušoval. Nechápala jsem, jak je to možné. Na ženský jsem nikdy nebyla. A to jsem měla i nějaké zkušenosti přímo s ženami. Nafotila jsem totiž v poslední době pro náš časopis i několik erotických fotek, jako většina našich atraktivnějších zaměstnankyň a dokonce jsem dostala nabídku, že bych mohla dělat modelku na plný úvazek a přestat dělat na korekcích. Pracuji totiž v redakci erotického časopisu a s mými bujnými tvary se tu nádherně hodím. Jenže práce na korekcích mě baví daleko více.

Uznáte samy, že po roce v takovém zaměstnání by mě tak nějaké erotické fotografie jen tak vzrušit neměly. Za ten rok, co jsem tam tehdy pracovala, už jsem viděla a četla toho tolik, že mi snad  erotické skoro nic nepřipadá. Tedy až na tu povídku, kterou se mi podařilo Petrovi vytáhnout z počítače.

Když jsem nastoupila do práce, Petr byl v redakci taky nový. Dělal taky korektora a zaučoval se na fotografa. Snad proto jsme dostali společnou kancelář a samozřejmě dokud jsme se neosvědčili, museli jsme v ní pracovat a o práci doma si nechat zatím jen zdát.

Petr se mi hned od začátku líbil, a dokonce jsem se do něj asi zamilovala, ale měl v té době atraktivní přítelkyni a já jsem byla jen vyzáblý pometlo točící se kolem počítačů. Nevím přesně, co se mi na Petrovi tak líbilo, možná to bylo to, že se zdál být takový tajemný a zasněný. Bylo to už tak měsíc po mém nástupu do práce, když jsem si všimla, že se Petr tváří ještě tajemněji a nepřítomně zírá do obrazovky.

Zrovna jsem potřebovala s něčím pomoc.

Když jsem ho ale požádala o pomoc, vystrašeně se na mně podíval a vypadal dost polekaně. Znovu jsem ho požádala, jestli by nešel se na něco v mém počítači podívat, ale on zavrtěl jen hlavou a dělal, že nemá čas.

Připadalo mi to dost podivné.

Vstala jsem, aby mi to tedy ukázal on na svém počítači, ale v tom okamžiku Petr vyskočil a vyběhl z místnosti. Ještě před tím jsem si ale stačila všimnou obrovské vybouleniny v jeho kalhotách a pochopila, že Petra něco pěkně vzrušilo. Nebylo taky divu. Každý den jsme pročítali obrovské množství erotických povídek a kombinovali je s vhodnými obrázky. Jenže po měsíci v takovém prostředí by už nás nemělo nic rozházet, natož vzrušit.

Zapnula jsem Petrův monitor a pohlédla jsem na článek, který četl. Nebyla to ale povídka určená pro náš časopis. Petr si četl nějakou povídku z internetu. Rychle jsem si opsala adresu a než se Petr vrátil, seděla jsem zpět u svého počítače.

Povídka byla anglicky a napsal ji někdo pod pseudonymem Roger64.

Začínala stejně, jak začíná většina našich erotických povídek. Dva spolužáci – kluk a holka - se chystají učit na zkoušku u té dívky doma.

‚Jak prosté,‘ řekla jsem si.

Děj stále směřoval k tomu, že ji ten kluk svede a nakonec se oba pomilují, ale stále se nic takového nedělo. Pak ji ten chlapec ji nabídl jakousi žvýkačku. Prý nějaký nevyzkoušený prototyp, má jich prý celou krabici na otestování.

‚Určitě to bude nějaké afrodisiakum,‘ pomyslela jsem si.

Jenže ne. Dívku ta žvýkačka proměnila pouze v obrovskou borůvku, kterou ten chlapec měl odšťavnit, aby se mohla proměnit zpátky do lidské podoby. Vůbec nic, co by mě připadalo erotické natož sexy. Snad jen ty zaříznuté kalhotky, které vypadali jako tanga a roztrhané prádlo, které z ní při té proměně odpadávalo. Jinak snad ani ždibec erotiky. Nechápala jsem, co to Petra vlastně vzrušilo.

 Pátravě jsem na něho pohlédla.

‚Nestačil snad ukončit to okno s tou skutečně erotickou povídkou dřív než odběhl?‘ v duchu jsem se zeptala.

Ale Petr se klávesnice ani myši nedotkl a než odběhl, vypnul jen monitor. Pozorovala jsem ho a přemýšlela jsem o té povídce.

Nic mě ale nenapadlo a Petra jsem se na to ptát nechtěla. Pak na mě pohlédl a v jeho očích jsem uviděla otázku. Ani jeden z nás ale nedokázal vyslovit to, na co myslel. Já se zeptat, co to tak vzrušilo a Petr, jestli jsem četla tu povídku.

Té noci se mi zdál podivný sen.

Zdálo se mi, že jsem nahá a někdo mě krmí nějakým jídlem, které bylo neskutečně chutné, ale při každém soustu se mé tělesné partie zvětšují.

Z počátku jsem byla v tom snu dost vystrašená.

Lekla jsem se, když jsem zjistila, že mám náhle prsa jako dva fotbalové míče, které mě táhnou hroznou vahou k zemi. Snažila jsem se je obejmout rukama a zatlačit zpět nebo aspoň podepřít, ale bylo to marné a jen to ve mě vyvolala ještě větší chuť k jídlu a dotýkat se těch svých obrovských prsou. Byl to neskutečný pocit - mnout je svýma rukama a laskat se s nimi. A čím byly větší, tím ten pocit byl intenzivnější. S každým soustem se zvětšovaly, až jsem nedokázala dosáhnout na své bradavky. Pak jsem si všimla, že i můj zadek se současně zvětšoval. Když jsem si položila dlaně na své boky, projel mnou slastný pocit vzrušení. Byl tak obrovský a každá jeho ploška ve mně vyvolávala slastný pocit. Snažila jsem se ho mnout a hladit stejně jako před tím jsem hnětla svá ňadra, která se stále zvětšovala. V tom okamžiku už jsem neunesla jejich váhu a sesunula se k zemi. Vlastně jsem nespadla, ale překulila jsem se. Přes svá obrovská prsa jsem neviděla, že i mé stehna a lýtka se rozšiřují a také se zakulacují. Má pokožka jakoby elektrizovala, ale bylo to neskutečně příjemné. Mé paže se zvětšovaly také a již jsem se jimi nemohla sama sebe dotýkat a jen tak jsem je nechala volně odtlačovat od svého obrovského těla. Přesto mi to vůbec nevadilo, že se již nedotýkám,  protože jsem intenzivně cítila každý gram svého těla. Jako kdyby v každém kousíčku mého těla byla erotická energie, která mnou zmítala. Chtěla jsem víc. Ruce, které mi stále podávali to vynikající jídlo zrychlily svou činnost. Už jsem to jídlo nejedla, ale přímo hltala a současně cítila ten obrovský narůstající pocit.

Probudila jsem se úplně zpocená a vlhká. Šáhla jsem po svém vibrátorku a zažila jsem nejlepší orgasmus ve svém životě. Nechápala jsem to. Jak něco tak divného může ve mně vyvolat tak neskutečný pocit blaha? Trochu jsem se za to styděla.

Od té noci jsem se snažila zapomenout na tu podivnou povídku a ten zvláštní sen. A i Petrovi jsem se raději vyhýbala a nikdy jsem se ho neodvážila zeptat, kde tu povídku sehnal, ani jestli ho to skutečně tak vzrušuje. Myslím si ale, že jsem se právě po té noci přestala omezovat v jídle a dopřávala jsem si to nejlepší, na co jsem měla chuť. A právě proto jsem vypadala před půl rokem tak, jak jsem vypadala. Atraktivní brunetka s planými tvary, která se dvakrát objevila na titulní stránce našeho časopisu a mé kolegyně si myslely, že jsem si nechala dvakrát zvětšit prsa.

Jenže ten obrázek na tapetě našeho společného počítače před půl rokem mi dokonale připomněl, co mě tak té noci vzrušilo. Šéfová Petrovi sice ihned nakázala, aby ten obrázek z pozadí odstranil a aby se mi omluvil. Ale před očima jsem měla stále ten obrázek vzrušeně vypadající ženy, která se nafukuje tak, až praská na ní oblečení. Ihned jsem si vybavila i tu povídku na internetu. Ty myšlenky se mi úplně zažíraly do mozku. Ten den už jsem nemohla vůbec pracovat a když jsem přišla domů, byla jsem tak mimo, že když se mi můj tehdejší přítel zeptal, jestli nechci jíst něco dietnějšího, rozčílila jsem se tak, že jsem se s ním tehdy rozešla.

A tu noc jsem měla zase ten sen.

Nebyl to úplně stejný sen. Nebyla jsem nahá a ten člověk, který mě nosil to dobré jídlo, byl Petr.

Stále se smál a říkal, jak mě to sluší a jestli bych nechtěla být ještě trochu mohutnější. Neříkal tlustší, ale baculatější a že by chtěl, aby mě bylo víc, abych byla pořádný kus ženský. A to jídlo bylo zase tak dobrý! Nedokáži říct, co to bylo za jídlo, jen, že bylo neskutečně slastný. A každým soustem jsem se po něm zvětšovala. Na sobě jsem měla nějaký lesklý stříbrný strečový oblek, který se každým tím soustem pěkně napínal. Opět jsem měla prsa jako dva fotbalové balóny. Jenže tentokrát jsem se toho nelekla a ihned jsem je uchopila a vášnivě jsem si je hnětla. Byl to zase ten neuvěřitelný pocit. Petr mě zálibně pozoroval - jen se tak tajemně usmíval a podával mi po žlicích další a další porce té neuvěřitelné dobroty. Strečová látka se napínala a krásně se leskla. Petr mi to samozřejmě nezapomněl říct a taky dodal, že mě hrozně miluje. Má prsa byla opět zase tak veliká, že jsem je nedokázala obejmout. Mé ruce mi sklouzly na stehna a boky. Petr mi řekl, ať si to dělám. Kupodivu vůbec jsem se nestyděla. Mé dlaně přejely po těch obrovských stehnech do mého rozkroku. Překvapením jsem se zajíkla. Můj poštěváček byl tak obrovský! Normálně je jak kulička hrášku. A v tom snu byl jak vlašský ořech! A stále rostl, jak rostly mé ostatní partie! Zalévala mě jedna vlna slasti za druhou. Už zase jsem byla tak obrovská, že jsem nedokázala stát a překulila jsem se na záda. Petr se tomu smál, ale mile, a řekl mi, že jsem nádherná. Mé ruce se už nedokázaly dostat k mému lůnu, protože jsem se začínala podobat obrovskému balónu, ale vůbec mi to nevadilo, protože mě zaplavovaly slastné pocity vycházející z celého mého těla. Jen jsem toužila ještě víc po tom dobrém jídle, co mi Petr dával do úst, a být ještě větší, aby ten pocit byl ještě silnější.

Opět jsem se probudila úplně zpocená a vlhká. Vstala jsem a před očima jsem viděla svůj obraz, který jsem těsně před probuzením zahlédla v zrcadle, které mi podával Petr ze slovy, že jsem teď dokonalá. V tom zrcadle jsem na kratičkou chvilku zahlédla lesklou stříbrnou kouli s trochu vykukující hlavou. Ruce a nohy jsem vůbec nezahlédla, jen jsem tušila, že možná trochu vykukují z té koule za jejím horizontem, kam už nedohlédnu. Nikdy jsem nic takového neviděla. I ten obrázek ženy, který mi dal tehdy Petr na monitor jako pozadí se stále podobal ženě a ne kouli. V uších mě zněla Petrova slova: „Nyní jsi dokonalá!“

Jako omámená jsem došla k ledničce, vybrala z ní všechny dobroty, usedla s nimi na koberec v obyváku a dala se do hodování. Současně jsem si zapnula robertka a lehce ho přitlačila do klína, aby mě zaplavovaly slastné pocity, ale ne příliš silně, abych stihla vše, co jsem si nachystala, sníst. Trochu jsem si připadala jako v tom snu. Jen to jídlo bylo úplně obyčejné a ty pocity nebyly vůbec tak slastné. Přesto jsem to dokázala všechno spořádat a na závěr si vyvolat nádherný orgasmus. Blaženě jsem usnula.

Bohužel to ráno mi bylo tak špatně, že jsem myslela, že umřu. Hrozně jsem si nadávala, že jsem husa a strašně jsem litovala toho, co jsem v noci udělala. Bylo mi tak zle, že jsem potom skoro tři dny nic nejedla. Co je to za nápad, dělat stejný věci, co jdou jen ve snu? Zapřísáhla jsem se, že již nikdy takovou blbost neudělám. Jenže vzpomínka na všechny ty slastný pocity byla dost silná. A začalo mě zajímat, jestli ještě někdo jiný na světě existuje, kdo má tak podivné představy a touhy.

Nejdříve jsem chtěla zjistit, jestli skutečný Petr se podobá tomu mému ze snu. Jestli i on by byl tak nadšený z mé proměny.

Samozřejmě poté, co mu má šéfová vynadala za ten obrázek na pozadí si musí myslet, že mě tím asi urazil. Určitě bych nemohla za ním přijít a normálně se ho na ten obrázek zeptat. Musel by si myslet, že se mu chci mstít nebo vysmívat. A taky, co když to skutečně byl jen jeho hloupý vtip? Stále jsem si ale vybavovala jeho vzrušení po předčtení té povídky a ten i obrázek, co si ho dal na pozadí počítače. To by mohl být dost velký důkaz, že podobné záliby má. Ale co když to byla jen náhoda? Představa, že bych se mu svěřila s mými touhami a pak byla terčem jeho vtípků a vtípků v práci nebyla zrovna nejlákavější.

Musela jsem si to nějak ověřit, než ho vůbec oslovím.

Začala jsem pravidelně kontrolovat internetovou historii na našem společném počítači a hledat něco, co by napovědělo, že Petr má skutečně podobné touhy. Jenže Petr po sobě vždy počítač nyní dokonale uklízel. Vysypal všechny cache soubory a vymazal všechnu historii poté, co dokončil svou práci. Počítač byl vždy v dokonale čistém stavu, právě tak, jak mu to naše šéfová nakázala. Dost jsem litovala, že jsem tehdy na její otázku, zda si má s Petrem promluvit, přikývla.

Začínala jsem být zoufalá. Nikdy v tom počítači nic nebylo, když jsem přišla do práce, a hledala v historii. ‚Možná Petr už ani na tom firemním počítači nesurfuje po internetu,‘ napadlo mě. ‚Proč by měl taky surfovat v práci, kde mu to zakázali, a když má doma svůj notebook jako já?‘

Zařekla jsem se, že donutím Petra přinést jeho notebook do práce a podívat se mu do něj. Začala jsem tedy trávit v kanceláři stejně času jako dřív, když jsem ještě nepracovala doma. Několikrát se mi podařilo předběhnout Petra u počítače a nechat ho dlouho čekat, než se k němu mohl dostat. Plán se podařil. Už třetí den si Petr donesl svůj notebook a v klidu si začal pracovat na svém stole. Ještě se mu tam nějak dostat.

Tentokrát mi štěstí přálo bez mého snažení. Po půl hodině si ho zavolal kolega a požádal ho, jestli by nešel udělat nějaké retuše na nově udělaných fotkách. Petr tam bude nejméně hodinu, možná i déle, pomyslela jsem si a sedla k jeho počítači.

Heslo jsem prolomila neuvěřitelně snadno. Vlastně jsem doufala, že to bude právě toto heslo, protože tím si mi rovnou přiznával ke své zálibě. Dobře jsem si pamatovala název té povídky, která ho tehdy tak vzrušila. „I turned her into blueberry!“ První pokus – blueberry – nevyšel. Ale když jsem zadala berrygirl, display zablikal a já jsem hleděla na neuvěřitelně nafouknutou modrou ženu na pozadí Petrova počítače.

Měla jsem ohromnou radost. Nejenom, že se mi potvrdila má domněnka, že Petr má skutečně takovou zálibu, ale jeho počítač byl opravdu ráj inspirací. Každá záložka v jeho oblíbeném ukazovala na nějaké stránky s BodyInflation, BreastExpansion, BerryGirl a dalšími fetishi o kterých vůbec nemám ani páru. A ty obrázky, co měl postahovány v jeho dokumentech! Byly tak neuvěřitelné. Nejraději bych mu celý notebook okopírovala a v klidu si je doma prohlédla. Stačila jsem si jen opsat několik internetových adres a poznačit si několik chatových místností a Petrův nick, když už jsem uslyšela Petrovy kroky na chodbě.

Rychle jsem si přesedla ke našemu počítači a dělala, jako že pilně pracuji.

Petr usedl k počítači a všiml si, že je přihlášený. S údivem se na mě podíval. Dívala jsem se mu přímo do očí a chtělo se mi radostí křičet, že vím, že se mu líbí takové věci a že se mi to líbí taky. Jenže Petr polekaně uhnul pohledem, zaklapl notebook, dal ho rychle do kabele a vyběhl z místnosti. Volala jsem za ním, ať počká, ale on se ani neohlédl.

Ten večer jsem dlouho do noci prosurfovala na internetu a dozvěděla se tolik věcí.

Fetish, který mě tak vzrušoval, se nazývá Weight Gain fetish. Ale když jsem surfovala dál, zjistila jsem, že ještě daleko více mě vzrušuje představa BodyInflation nebo BlueBerryGirl fetish.

Byla jsem překvapená, kolik mužů má tyto fantazie. Přitom se jedná pouze o jejich představy a fetish a v reálném životě si své sny nikdy nesplní. Snad jedině se mohou setkat s BreastExpansion, protože i mnoho žen touží mít velká prsa, a BellyExpanzion, protože to je normální průběh těhotenství, ale kolik žen asi touží vypadat jako opravdová koule. Asi jen JÁ!

Zasmála jsem se tomu a připojila se k chatu, který měl Petr v oblíbených.

Byl tam.

Byl tam sám.

Rychle jsem mu napsala:

BallGirl: Ahoj Petre

Petr se dlouho neozýval. Už jsem se lekla, že se mnou skutečně nechce mluvit, když v tom zablikalo na obrazovce:

Inflater: Nerikej mi tu Petre, tady jsem Inflater, BallGirl :)

BallGirl: Promin, chtela jsem se ti omluvit, ze jsem se ti vloupala do pocitace, ale uz jsem to nemohla vydrzet

Inflater: Co jsi nemohla vydrzet?

BallGirl: To tajemství :)

Inflater: Ty chces nekomu rict to me tajemstvi? :(

BallGirl: Svoje tajemstvi

Inflater: Mas tajemstvi?

BallGirl: Ano

Inflater: A souvisi to tajemstvi nejak s mym tajemstvim?

BallGirl: Ano, myslim ze je uplne stejne jako to tvoje

Inflater: Ano?

BallGirl: Libi se mi trochu podivne predstavy

Inflater: Predstavy nafukujici se nadouvajici se zeny?

BallGirl: Ano

Inflater: Ty jsi na zeny?

BallGirl: Ne, ta zena jsem JA

Inflater: Opravdu?

BallGirl: Ano

Tu noc jsme prochatovali dlouho do rána a vyprávěli si svoje touhy a sny. Petr byl nadšený, že existuje taková žena, jako jsem já. Myslel si, že žádná žena nemůže mít podobný fetish. Petr mi slíbil, že mi pošle všechny zajímavé povídky a zkopíruje všechny ty neuvěřitelný obrázky. Dokonce mi vyprávěl i o několika filmech, ve kterých se objevuje BodyInflation.

Druhý den jsem měla na stole několik cédéček s kopiemi jeho sbírky a oba filmy Karlíkovy továrny na čokoládu. Musím uznat, že první provedení proměny Violety nebylo tak technicky kvalitní, jako v té nové verzi, ale připadalo mi lepší. Škoda jen, že Petr trval na tom, že v reálném životě se nebudeme veřejně k sobě hlásit a budeme se chovat stále stejně, jako před tím.

Proto mě tak překvapilo, že Petr opět dal na pozadí windows takový obrázek.

Šéfová na to znechuceně hleděla.

„Já toho Petra snad vyhodím za sexuální harašení,“ vrtěla hlavou.

„Ne, to nedělej, je hrozně dobrý fotograf a korektor. Mě nic takového vadit skutečně nemůže,“ smála jsem se, ale ve skutečnosti jsem byla dost vystrašená, že by Petra mohla vyhodit.

„No právě, je až příliš dobrý fotograf, abych ho mohla vyhodit. Kdyby to byla aspoň nějaká pěkná normální ženská, kterých máme plný náš časopis, ale takováhle fotomontáž. Ale každý umělec je asi trochu divný,“ usmála se tentokrát šéfová a já jsem se uklidnila, že Petra nevyhodí.

Trochu se přiblížila k monitoru a z blízka si prohlížela ten obrázek.

„Ale ta fotomontáž je fakt dobře udělána. Nemůžu najít nikde ani chybný stín a špatný přechod. Ten autor si s tím musel hodně vyhrát,“ konstatovala a pohled ji sklouzl na spodní roh windows.

„Jé máš tu od Petra vzkaz,“ a aniž by se mi dovolila, klikla na blikající ikonku.

Rozbušilo se mi srdce. Co to ten Petr vyvádí. Nechtěl přeci, aby se o našem tajemství někdo dověděl. A teď tu nechá na pozadí takový obrázek a  ještě vzkaz, který si může kdokoliv přečíst.

„Prý má tu žvýkačku,“ podívala se na mě šéfová udiveně.

Trochu jsem ji odstrčila, abych tu zprávu viděla na vlastní oči.

„Sehnal jsem tu žvýkačku,“ byla jediná věta, která zářila v Messengeru.

Nevěřila jsem vlastním očím. Jakou žvýkačku. Snad ne tu WillyWonkovu? Vždyť ta je přeci jen vymyšlená v té pohádce pro děti.

„Jakou žvýkačku?“ zeptala se mě šéfová. Já jsem jí ale neodpovídala a jen jsem zírala na tu správu a na ten obrázek na pozadí.

„Vypadá to, že oba dva jste trochu divní,“ ušklíbla se má šéfová a odešla vrtíc hlavou z kanceláře.

Sedla jsem si na židli a zírala na obraz na pozadí ve windows a pak na odraz mé tváře na skle monitoru.

Je to možný?

Zalívaly mě pocity pochybnosti.

Ale proč by to Petr psal?

A ten obrázek. To není fotomontáž. Je to skutečná borůvka.

Znovu jsem se podívala na svůj odraz ve skle monitoru. Za poslední půl rok jsem se stala nejznámější modelkou v naší branži. Můj život je jeden obrovský úspěch. Jenže každou noc se mi zdá ten zvláštní sen. Ta neuvěřitelná slast být obrovskou koulí. Tolik bych po tom toužila i v reálu. Ale jak jsem už dávno pochopila, tak to nejde. A najednou mi Petr píše, že sehnal tu žvýkačku, která by mě mohla splnit ten sen?

Už jsem byla rozhodnutá. I kdyby to byla jen Petrova hra, bude stát za to.

Sbalila jsem věci a cestou z kanceláře jsem řekla šéfové, že asi budu teď delší dobu pracovat doma. V duchu jsem si přála, že napořád.

Petr mě čekal již u mě doma. Již před měsícem jsem mu dala klíče od mého bytu, a začali se tajně scházet. Nemuseli jsme se samozřejmě scházet tajně, protože oba jsme v současné době z nikým nežili, ale patřilo to k našemu rituálu.

Petr během čekání na mě můj obývací pokoj trochu předělal.

Rozestavěl kolem dokola osvětlovací lampy a různá zrcadla.

„Ty mě chceš dnes fotit?“ zeptala jsem se.

„Ano, tu žvýkačku jsem získal jen pod tou podmínkou, že jim dodám tvé fotky během proměny,“ přikývl a odsouval nábytek na strany.

„Tak je to pravda? Opravdu existuje Wonkova čtyřchodová žvýkačka?“ zeptala jsem se s pochybami.

„Ano,“ usmál se na mě Petr a pátravě se zahleděl.

„Chceš ji přeci vyzkoušet, ne?“ zeptal se mě podezíravě.

„Ano!“ vykřikla jsem vzrušeně.

„Výborně, tady je,“ podával mi tu žvýkačku a už na mě mířil fotoaparátem a dělal první fotky mého vzrušeného obličeje.

Vzala jsem si ji opatrně do ruky a prohlížela obal.

Byl barevný s obrázky několika jídel. Napříč byl nápis „Wonka's Four Course Meal Gum“. Pak tam byl seznam jídel, po kterých ta žvýkačka měla chutnat. Úplně dole v rohu bylo malinkatým písmem připsáno, že je to nefunkční prototyp a že vedlejším účinkem žvýkačky je proměnna do BlueBerryGirl!

To bylo to, co jsem chtěla!

Vybavila jsem si ten komiks, co mi minulý týden poslal Petr. Dívka, která našla tuto žvýkačku ve své školní aktovce, ochutnala ji a během svého útěku ze školy se proměňovala na borůvku. Tu noc se mi zdálo, že jsem ta dívka.

A dnes to skutečně zažiji.

Pohlédla jsem na Petra a usmála jsem se mu do objektivu.

Pomalu jsem rozbalila tu žvýkačku a labužnicky jsem si k ní přičichla.

„Mám se nějak převléct?“ ještě jsem se zeptala.

„Ne, vypadáš nádherně,“ řekl Petr a já jsem si v zrcadle prohlédla svůj kalhotový kostým, který pokud to skutečně bude fungovat, bude na mě úplně roztrhán. Ale nevadilo mě to. Pohlédla jsem do svého obličeje. Vypadala jsem skutečně dobře. Ráno jsem byla fotit, tak jsem byla ještě nádherně vyčesána a nalíčená. ‚Za chvilku bude mít má pokožka tmavě modrou borůvkovou barvu,’ pomyslela jsem si.

Pak jsem se podívala na Petra, znovu se usmála a vložila si tu žvýkačku do úst.