Svět se změnil. Změnil se z celkem jistého světa na svět, který se z našeho pohledu zdá být úplně nejistý a dosti často nevyzpytatelný. V našem starém světě existovala určitá pravidla stability a neměnnosti, která dávala našemu majetku určité záruky, ale v novém světě se náš majetek může z hodiny na hodiny proměnit na něco, po čem by jste třeba v životě netoužili. V počátky proměnny světa to byly jen drobné změny nebo ztráty oblečení, ale postupně se tyto proměnny začaly týkat čím dál tím větších a hmotnějších věcí.
Byl to obrovský zásah do soukromí.
Už jen to, že vám mohlo na veřejnosti zmizet nebo se změnit oblečení, byl obrovský nápor na pocit soukromí, které každému člověku oblečení poskytuje.
V poslední době se začala měnit i architektura domů. Samozřejmě ta změna byla velice nenápadná a skoro nepovšimnutelná. A samozřejmě se netýkala všech domů.
Jen tu a tam občas začaly chybět dveře.
Vzpomínám si, když se nám poprvé v bytě ztratily dveře od kuchyně, ptal jsem se své ženy, jestli je nemám nějak nahradit, ale ona mi řekla, že přeci znám pravidla změněných věcí a že je lepší je nechat, aby se objevily zpět sami.
Jenže se neobjevily.
Stejně jako dveře od koupelny, ložnice a dalších pokojů.
Myslím, že dnes jsou v celém našem bytovém domě už jen jedny dveře – pouze hlavní dveře do domu.
Ne všude se dveře ztrácejí.
Například v mém úřadě jsou všechny dveře stále na svých místech. A taky všechny dveře jiných firem a obchodů. Ztrácejí se dveře, které pouze chránily naše osobní soukromí a majetek.
A soukromí je jedna věc, která mi v našem světě nejvíc chybí.
A myslím, že nejenom mně.
Hodně lidí tuto věc neslo tak těžce, že se rozhodli nepokračovat se svým životem. A stejně tak, jako má druhá žena Andrea se rozhodli udělat nějaký zoufalý krok a zmizet z tohoto světa. Dá se opravdu říct, že zmizet, protože ač se rozhodli jakýmkoliv způsobem odejít z našeho světa, málokdy se našlo jejich tělo. Jejich zoufalý krok byl asi jejich posledním uvědoměním si proměny současnosti a pak se jen asi stali nějakou další nepovšimnutelnou součástí našeho nového světě.
I já bych teď někam nejraději zmizel nebo nebyl vidět.
Zrovna se mi zdál krásný sen. Sen, který byl založeny spíše na vzpomínce. Zdálo se mi, jak jsme se s Jeane ještě před svatbou poprvé milovali v její starý garsoniéře. Byl to neuvěřitelně živý sen. Jeane mě zprvu sváděla velice nenápadně kraťoučkou sukničkou, pod kterou si nevzala vůbec nic a při nabízení mi kávy a různých sladkostí se jen tak občas ohnula tak, aby můj pohled mohl spočinout na její dokonale vytvarované holé kundičce a pozadí. Tehdy to byla naše třetí schůzka a já jsem si stále nebyl jistý jejími city ke mně.
Jenže tohle byl přeci jasný signál, že mě Jeane chce.
Stejně tak jako bylo určitě její pozvání k ní domů.
Přisedl jsem si blíž a objal ji. Jeane mě políbila a jakoby nic položila ruku na mé stehno. Nenápadně se přitom dotkla mého ztopořujícího se ptáka. Pokud bych už před tím nebyl vzrušený, teď bych byl určitě.
I já jsem jí položil ruku na její holé stehno a pomalu ji sunul vzhůru k rozkroku. Narazil jsem na vzrušením promočenou skulinku.
Jemně jsem se jí dotkl.
Jeane se celá zachvěla.
Začal jsem jí jemně hladit a masírovat poštěváček. Jeane se rozkoší zaklonila, ale pak mě ruku odtáhla a povalila na záda. Ucítil jsem, že můj pták teď trčí z poklopce ven a jak Jeane na něj prudce nasedá a hlasitě vzdychá.
Ale takhle to tehdy nebylo!
Byla to Jeane, která byla dole.
A její hlas byl taky jiný.
V té době měla ještě takový dívčí hlásek, který ji skoro zůstal dodnes.
V mém snu vzdychala a křičela úplně jiná žena. Přesto jsem nepřestával a zespodu přirážel tak prudce, jak jen to šlo. Ten hlas mi byl nějaký povědomý. Jen jsem si nemohl uvědomit, čí je.
Pak jsem ale uslyšel hlas skutečné Jeany.
„Až skončíte, pošli ho, prosím tě, do kuchyně. Je tady paní domácí a chce s námi probrat to přestěhování Moniky a Marie.“
Otevřel jsem oči a uvědomil jsem si, že ne vše byl sen. Nade mnou se v orgastických křečích svíjela Miranda. Rychle jsem se ohlédl a uviděl, že ve dveřích stojí má právoplatná žena Jeane a vedle ní naše paní domácí – majitelka našeho bytového domu. Paní domácí nás pozorovala s rozzářenýma očima, ale když se naše pohledy setkaly, rychle s nimi uhla a celá rudá odskotačila do kuchyně za Jeane.
Byl to pro mě šok.
Cizí žena mě viděla, jak se miluji s cizí ženou před zraky své právoplatné manželky.
Nejraději bych tu nebyl.
Miranda se odsunula z mého stále ztopořeného nádobíčka, klekla si na všechna čtyři a s hlavou skloněnou vydýchávala tu její extázi.
V ten okamžik jsem na další sex vůbec neměl pomyšlení.
A navíc jsem si uvědomoval, že ta žena mě viděla v té tmavě rudé latexové kombinéze, kterou na mě včera holky vytvořily.
A v tom jsem si taky vzpomněl, že včera mi v rozkroku můj pták přeci chyběl, a dnes z něho trčí jako na výstavě. Je jakoby součástí toho obleku, protože je pokrytý taky tou latexovou červenou hmotou, která ho tvaruje do ideálních zakřivení a tvarů.
Sedl jsem si a začal jsem přemýšlet, jak si tu kombinézu sundám. Sáhl jsem si ke krku a začal hledat lem.
V tom mě chytla Miranda za ruku.
„To si, prosím tě, nesundávej, všechny jsme se shodly, že se nám v tom strašně líbíš. Počkej aspoň pár dní. Ano?“ udělala na mě prosebný oči.
„Ale jak budu chodit po městě a do práce?“ zeptal jsem se nechápavě.
„Vždyť víš, že dnes nikoho nezajímá, co kdo má na sobě. Všechno může být pouze výtvor proměny světa,“ zopakovala tu notoricky známou věc.
„No jistě, ale proměnna netrvá nikdy víc jak den, v práci si budou muset všimnout, že to nesouvisí s proměnnou“ kroutil jsme hlavou.
„Už bys taky mohl s tím přestat,“ uviděl jsem trochu zamračený stín na její tváři.
„S čím bych měl přestat?“ zeptal jsem se nechápavě.
„Ale nic,“ Miranda mávla rukou a vstala.
„Máš jít do kuchyně,“ řekla a sama odešla z pokoje.
„S čím mám přestat?“ ještě jsem za ní zavolal.
Nic se neozvalo.
Přemýšlel jsem, co tím myslela.
Že by ji už nudily ty moje řeči o tom, že se stydím? Andrea se taky stydí chodit venku proměněná do zlata. Tak se všelijak maskuje a převlíká a nikdy jsem Mirandu neslyšel, že by jí to vyčetla.
Byl jsem trochu naštvaný.
A naštvaný jsem byl taky proto, že mi ta erekce na tom mým super nádobíčku vůbec nepřecházela. Chvilku jsem se snažil uklidnit, počítal jsem v duchu, snažil jsem se ho nacpat mezi stehna a donutit ho, aby splaskl, ale všechny pokusy byly marné.
Navíc v celé místnosti nebyl žádný kousek oděvu, kterým bych se mohl zahalit.
K čertu s nimi. Miranda chce, abych se nestyděl, tak se stydět nebudu.
Vstal jsem a přešel do kuchyně.
Jenže jak jsem vstoupil do kuchyně, paní domácí, která seděla s Jeanou u stolu a popíjela kávu, zůstala na mě hledět a nemohla odtrhnout oči od toho mého rudého narážeče.
Přes všechnu tu zlost a odvahu, kterou jsem si dodal jsem cítil, jak červenám a jak mě zaplavuje pocit studu a nová chuť být neviditelný.
A nebyl jsem asi sám. I paní domácí opět pěkně zrudla.
„Nestůj tam a pojď si tady sednout,“ usmála se na mě Jeane a ukázala mi na židli vedle sebe.
S povděkem jsem přijal židli za stolem a zasunul jsem se tak, aby ze mě toho bylo co nejmíň vidět.
„Jak jsem říkala, naše dvě známé by si tu chtěli pronajmout byt. Nejlépe přímo na našem patře,“ promluvila Jeane na paní domácí, která stále čučela na mě a najednou sebou trhla, když si uvědomila, že je to asi trochu nevhodné.
„Jistě. Vlastně ne. To nepůjde,“ prohlásila roztržitě paní domácí a začala vysvětlovat, že sice na našem patře jsou dva byty prázdný, ale jsou v dost strašném stavu. V tom jednom ten předchozí majitel než zmizel se snažil všechno rozbít a zdemolovat a v ten druhý je prý vytopený z bytu nad ním, kdy se zase majitel snažil utopit ve vaně. Pak začala vyjmenovávat byty, které jsou ještě použitelné bez jakýchkoliv úprav.
Přitom, jak mluvila, najednou jsem si uvědomil, že tu ženu vlastně vůbec neznám. Naše paní domácí je spolumajitelka našeho bytového domu, který se skládá ze tří pater a na každém patře je asi pět bytů. Ty byty, které nevlastnila ona, byly původně, stejně jako náš byt, v osobním vlastnictví. Tedy alespoň se tomu tak říkalo před tím, než se svět změnil. Dnes díky tomu, že všude chybějí dveře, se těžko dá říct, že je to něčí byt. A stejně tak po tom, co přestaly fungovat všechny počítače na katastrálním úřadu je u každé nemovitosti dost těžké prohlásit, kdo ji vlastní. Ale kupodivu díky vzájemným dohodám si nepamatuji, že by nastaly někdy nějaké konflikty kvůli bydlení.
Jako kdyby bylo dnes daleko snazší se dohodnout.
A naše paní domácí, jak je vidět, nám ráda vyjde vstříc. Sama se sem do našeho domu nastěhovala před rokem z jejího druhého domu, ve kterém po zmizení jejího bývalého muže zůstala úplně sama. Chvilku se prý pokoušela tam žít, ale pak ji samota začala ubíjet a tak se raději nastěhovala do jiného jejího domu, který před tím vlastnila, a teď se nám tu stará o pořádek v celkovém chodu domu.
Občas jsem ji potkával na chodbě, ale nikdy jsem se s ní do řeči nedal. Vím jen, že Jeane se s ní občas zastaví a baví o věcech, co se přihodily.
Taky jsem si ji nikdy nestačil ani prohlídnout. Dnes jsem si uvědomil, že není zas tak stará, jak jsem si původně myslel. Vlastně je celkem mladá. Zatímco jsem ji před tím typoval na zralou ženou v nejlepších letech, dnes bych ji netypoval víc jak na pětatřicet. Přesto bude asi starší, protože má mít prý už dospělé děti. Celkově musím uznat, že vůbec nevypadá špatně a určitě by byla dříve považována za výbornou partii. Krásná žena s dospělými dětmi a nejméně dvěma domy. Určitě by měla spoustu nápadníku.
I já bych si dokázal představit, že bych se s ní miloval.
Ihned, jak mě ta myšlenka napadla začal jsem si představovat, co asi má pod tím svým pracovním pláštěm. Možná nějaký nádherný prádlo, které formuje její plnou postavu do pevných ženských tvarů. Bylo by zajímavé zkoumat různé rafinované zapínaní na jejím korzetu a svírat ty její dvě naducané prsa a mačkat je, až by slastí kňučela.
„Takže ujednáno, souhlasíš?“ najednou mě Jeane vytrhla s mých myšlenek.
„Co, cože?“ trhl jsem sebou a polekaně jsem se podíval na Jeanu.
„Tady jsme se s Rachel dohodli, že si holky přeci jenom vezmou ten zdemolovaný byt na našem patře a že jim ona pomůže s opravou,“ stručně mi vysvětlila.
„Ahmm, s jakou opravou?“ pořád jsem se nechytal.
„Na co, prosím tě, pořád myslíš? Byl jsi vůbec tady? Musíš ho omluvit, to víš chlapi, na nic jiného nemyslí, než pořád jen na to jedno,“ obrátila se směrem k Rachel – k naší paní domácí.
„No tak všichni takoví nebudou,“ řekla trochu zamyšleně Rachel a dívala se mi přímo do očí. Bylo na ni poznat, že na to nemyslí pořád jen chlapy, ale i ženský.
Pak ale rychle oči ode mě odtrhla a trochu provinile se podívala na Jeanu.
„Už budu muset jít,“ řekla omluvně a začala se zvedat.
Jeane si ji trochu zkoumavě prohlížela a pak vyskočila.
„Jak chceš, ale nemusíš spěchat. Nechceš ještě něco? Určitě tu máme něco, pro co by se stálo za to zdržet.“
Racheliny oči zase sklouzly směrem ke mně.
„Bohužel musím jít, už jsem se zdržela ažaž. Ještě mě čeká uklidit chodba a asi začnu s vyklízením toho bytu. Opravdu děkuji,“ a celá rozpačitá couvala ven.
„Počkej, tak přijď večer. Můžeme si všichni popovídat a tak,“ chytila ji Jeane za ruku.
„Večer? Asi ne. Budu muset jít brzy spát. Opravdu, nezlobte se.“
„No tak, řekni něco,“ Jeane se otočila ke mně.
„Eeeee,“ nedostal jsem ze sebe ani slovo.
„No ty jseš ten pravej,“ zavrtěla nevěřícně hlavou Jeane.
„Tak se aspoň postav a rozluč se s naší hodnou paní domácí, ne?“ vyzvala mě a hlavou naznačovala, abych šel k Rachel.
Celý zmatený jsem vstal.
„Nashledanou,“ dostal jsem ze sebe.
„Tak snad ji podáš aspoň ruku?“ peskovala mě Jeane jako malého kluka.
Vykročil jsem směrem k Rachel, která opět zírala na můj vztyčený ocas.
Když si uvědomila, že se přibližuji, provinile zvedla oči a vytřeštila je na mě. Zastavil jsem se krok od ní a natáhl jsem ruku, abych se rozloučil.
Rachel taky celá zmatená natáhla ruku, ale tu moji jako ve snách minula a místo za ruky mě uchopila za mého ptáka.
„Ježkovy oči, omlouvám se, to jsem nechtěla,“ uvědomila si, co udělala, celá zrudla a s dalším koktáním utekla pryč.
„Tak večer, určitě přijď a vem taky Renatu,“ zavolala za ní Jeane.
„Kdo je Renata?“ zeptal jsem se nechápavě.
„Renata je přeci ta dívka, co bydlí v přízemí vedle bytu Rachel. Ty dvě se celkem hodně sblížily,“ ozvala se za mnou Andrea.
„Slyšela jsem, že jste na večer pozvali Rachel,“ zeptala se Miranda, která také vešla do kuchyně.
„Jeane ji pozvala,“ odvětil jsem a otočil jsem se k Jeane, „myslíš si, že jsi udělala dobře?“
„Proč bych ji neměla pozvat? V poslední době mě připadala nějaká smutná. Věčně je tam v přízemí sama a nebo stále drhne podlahy na chodbě. Bude určitě šťastnější, když občas zajde k nám na návštěvu,“ odpověděla Jeane.
„Rachel je prima. Celkem dobře jsme si včera popovídali,“ přidala se Andrea.
„Určitě je prima, ale když ji budeš zvát dvakrát denně, začne sem lézt sama bez pozvání,“ snažil jsem se bránit naše soukromí.
„Proč by sem lezla bez pozvání? Rachel taková není,“ zavrtěla hlavou Jeane.
„Protože tu přeci nemáme dveře. Může kdykoliv přijít a odejít.“
„No právě. Tak bude lepší, když budeme tu všichni spolu dobře vycházet,“ argumentovala Jeane.
„Stejně se mi nelíbí pocit, že si může kdykoliv přijít, a sama si tu třeba prohlížet naše věci,“ vrtěl jsem hlavou.
„Vždyť nemáme stejně co skrývat,“ rozhlédla se Jeane po bytě. Pak ale její oči spočinuly na mě.
„Aha, takhle to je. O tebe jde. Ale mě se zdálo, že se ti Rachel líbí?“ podívala se na mě zkoumavě.
Úplně jsem se polekal. Jeane mě zase prokoukla. Hlavní důvod, proč jsem nechtěl, aby Rachel přišla byl ten, abych si zase před svou ženou nepředstavoval, jak to s ní dělám.
„Tak on se stydí před námi za své city,“ přiskočila ke mně Andrea a začala mě lechtat.
„Nelíbí. Proč by se mě líbila. Mám už přeci svých ženských tolik, že by mi mohl závidět i kdejaký šejk,“ lhal jsem a začal ji lechtat taky.
„Nepovídej. Nás nemusíš učit znát chlapy,“ přidala se Miranda a taky se na mně vrhla.
„Zíral jsi na ni, že jsi skoro nemohl mluvit. Dobře poznám, když se ti nějaká líbí,“ Jeane nás pozorovala, jak se tak v rohu kuchyně kočkujeme.
„Jen jsem se nemohl soustředit, to je všechno,“ odporoval jsem a snažil jsem se bránit náporu těch dvou těl.
„No dobře, když to nechceš říct, tak si to nechej,“ najednou Miranda přestala a ztratila o mě úplně zájem.
„Jo, tak si to nechej,“ odstrčila mě Andrea a vstala.
„Jéé, za pět minut musím být v obchodě,“ vykřikla Miranda při pohledu na kuchyňské hodiny.
„Počkej, půjdu s tebou, musím vynést smetí,“ vyhrnula se z kuchyně i Andrea a najednou jsme z Jeane zůstaly v kuchyni zase sami.
„Půjdeš se mnou nakoupit na oběd?“ zeptala se mě Jeane.
Zhluboka jsem dýchal, jak mě ty dvě dračice zmohly a vzrušily. Snažil jsem se uklidnit, ale vůbec mi to nešlo.
Vstal jsem a díval jsem se na Jeane, která čekala na odpověď.
Vypadala přitom zase velice sexy. Na sobě měla přehozený delší župánek, ze kterého vykukovaly její krásné dlouhé nohy a který dělal její krásné štíhlé ženské křivky trochu tajemnými. Najednou jsem dostal strašnou chuť si ji tam vzít přímo na té kuchyňské lince.
Přistoupil jsem k ní.
„Vypadáš sexy,“ zadíval jsem se jí do očí.
Pomalu se jí na její tváři rozzářil šťastný usměv a zamrkala těmi svými dlouhými řasami.
„Řekla ti Miranda, že všem holkám připadáš taky velmi sexy v tomhle svém novém rudém obleku?“ zeptala se mě Jeane.
Usmál jsem se.
„Něco takového říkala. Ale co tobě? Taky se ti líbím v tom obleku?“ zeptal jsem se.
„Já jsem ho pro tebe navrhovala,“ usmála se.
„Co? Takhle jsi si mě sama navrhla?“ zeptal jsem se trochu překvapeně. Jeane nikdy nebyla žádná puritánka a vždycky souhlasila ze všemi mými trochu fetishistickými úlety, které jsem ji navrhl, ale sama si od sebe nikdy nic takového na sebe nevzala a natož, aby mě požádala, abych si to oblékl já.
„Samozřejmě úplně sama ne, Miranda mě musela pomáhat, aby všechno správně fungovalo,“ usmívala se a hladila mě po hrudi.
„Miranda už umí dělat ty své speciální obleky sama? Myslel jsem, že jí je někdo dováží,“ divil jsem se.
„Už dlouho to umí sama. Dnes už je to ona, kdo většinu nejzajímavějších nápadů vymýšlí a zásobuje jimi podobné obchůdky po celém světě,“ usmála se Jeane a dál mě hladila po hrudi.
„Ale tenhle oblek přeci vznikl náhodou. Kdyby se mé hadry neproměnily na ten lycrový catsuit, tak by přeci vypadal jinak,“ vrtěl jsem hlavou.
„Ale ty tvoje hadry se neproměnily náhodou,“ usmívala se Jeane.
„Co? To nebyla náhoda. Vždyť se proměnily poté, co jsem je uviděl úplně náhodou v kat…“ pak mě to došlo.
„Ten katalog tam byl schválně. To všechno bylo naplánovaný,“ zalapal jsem po dechu.
„Ano, aby to fungovalo, muselo to být právě tak udělaný,“ Jeane si mě trochu zkoumavě prohlížela, jako by se bála, jak budu reagovat.
Když ale viděla, že nevím, co na to říct, její ruka sjela pomalu z hrudníku na podbřišek a pak mě uchopila za mé péro. Druhou rukou mi zajela hlouběji do rozkroku a chytila mě za mé koule.
„A jak se ti líbí tady ta Mirandina hračka?“ jemně mě jednou rukou masírovala mé koule a druhou jezdila po žaludu.
„Jaká hračka? A proč Mirandina?“ zeptal jsem se zalykavě, jak mě rozkoš, kterou mi způsobovala, zbavovala rozumu.
„Tohle byl Mirandin nápad. Prý když si budeš hrát, tak nebudeš zlobit,“ usmívala se Jeane a jemnými pohyby mě přiváděla k šílenství.
„S čím bych si měl hrát?“ pořád jsme nechápal.
„No přeci s ním,“ usmívala se Jeane a přidávala na intenzitě.
Zaplavoval mě pocit slasti a točila se mi hlava závratí.
„Říkal jsi mi přeci jednou, že je ti celkem líto, že vy muži po orgasmu ztrácíte chuť se milovat a že bys chtěl někdy být jako ženou, abys mohl prožívat několikanásobný orgasmy. Ne?“ usmívala se Jeane a stále mě intenzivně masírovala.
„Když jsem to onehdy Mirandě řekla, ihned dostala tenhle nápad,“ řekla.
„Ty jsi to o mě řekla Mirandě?“ trochu jsem zpozorněl, ale zaplavující slast mě přemohla a všechno uvnitř mě explodovalo do obrovského orgasmu. Ucítíl jsem, jak obrovský proud sperma se dere ven na povrch a z úžasem sledoval, jak Jeana se sklání a polyká to sperma jako nějakou obrovskou pochoutku. Nedokáži odhadnout, jak dlouho jsem stříkal, ale celou tu dobu můj penis Jeane žmoulala v ústech a rukama hladila po varlatech a zadku. Když jsem dostříkal, zase se napřímila a dál pokračovala v masírování mého penisu. Byl to stále neuvěřitelně stejně příjemný pocit, jako před orgasmem. Žádná ta obrovská únava nebo nepříjemný pocity, které většinou následují po mužském orgasmu.
„Ehm, kde jsme to byli?“ řekla. „Promiň, ale však víš, že si s holkama říkáme úplně všechno,“ obešla mě a teď mne masírovala druhou rukou zezadu, jako bych si to dělal sám.
„A taky jsem jim řekla, že sis to občas v noci dělal sám, když sis myslel, že spím,“ políbila mě na krk.
„Nechtěl jsem tě budit. Proč jsi mi ale neřekla že nespíš? Doufám, že ti to nevadí?“ zeptal jsem se a sledoval, jak Jeane mě dál stimuluje.
„Vadí, nevadí, teď už nevím, teď to stejně není důležitý,“ na chvilku přestala, vzala mou ruku a přitáhla ji k mému ptáku tak, abych ho musel uchopit a začala s ní pumpovat stejně, jako když si ho honím sám.
„Monika stejně říkala, že muži si s ním rádi hrají. To víš, lékařka, prý je to vaše přirozenost,“ pustila mou ruku, ale když zjistila, že jsem si ho přestal ihned honit, zase mě chytila a naznačila mě, že mám pokračovat. Pocit slasti byl tak neuvěřitelný, že jsem se nemusel dvakrát nechat pobízet.
„A tak když jsme tedy tehdy s Mirandou plánovaly, jaký oblek pro tebe připravíme, navrhla, že bychom ti mohli dát tedy na hraní nějakou pořádnou hračku. Která ti trochu vydrží a i nám udělá radost,“ zase mě obešla a hladila po hrudi.
„Chceš říct, že ta erekce neopadne?“ přestal jsem si honit a zíral na ni.
Jeane mě zase chytila za ruku a naznačila mě, abych pokračoval.
„Víš, ty nemáš žádnou erekci. Jestli si vzpomínáš, včera jsme ti toho tvého miláčka vyždímali z toho obleku úplně pryč,“ pohladila mě Jeane v podbřišku.
„Ano, ale jak to, že ráno jsem měl zase tohle?“ zeptal jsem se a trochu natočil bokem, abych umožnil Jeane pohled na ten můj kůl.
„Včera večer ti jednu svoji hračku Miranda připevnila do rozkroku, a ta se do rána s tebou úplně spojila. Myslím, že mu říkávala Rudý ďábel,“ Jeane si prohlížela mého vlastně cizího umělého ptáka a pak mě za něj znovu chytla.
„Tak proto je tak jinej,“ pochopil jsem a najednou jsem poznal, že se jedná o jedno z těch Mirandiných šidítek, které mi kdysi půjčila, když jsem byl proměněný v ženu.
Jeane zase začala přidávat na intenzitě masírování a ve mně se zdvihala vlna extáze.
Další orgasmus. Nechápal jsem, jak cizí věc mě může přivádět do tak silného extáze. Jeane pohotově sbírala do dlaní moje sperma a začala ho olizovat. Vypadala přitom velice cudně a vzrušeně.
Najednou jsem si všiml, že ji stéká po jejím obnaženým stehnu pramínek nějaké čiré tekutiny.
Rozhrnul jsem tedy její župan a uviděl, že má kalhotky skrz na skrz promočeny vzrušením.
Chytil jsem ji kolem pasu dlaněmi a vysadil na kuchyňský stůl. Jeane se zaklonila, lokty se opřela o stůl a zvedla nohy tak, abych ji mohl stáhnout ty její kalhotky, které by se daly ždímat.
Pak jsem si její nohy položil na ramena a ten svůj narážeč jsem silou vrazil do ní.
Jeane zaúpěla slastí. Trochu jsem ho povytáhl a zase přirazil. Jeane vzdychala v extázi. Pak se ale najednou nadzvedla a rukou mě zarazila.
„Pomalu, ať si to mohu vychutnat,“ požádala mě.
„Můžeme to dělat, jak dlouho budeš chtít, dnes se vůbec nemusíme ohlížet na moje orgasmy, teď to mohu dělat do nekonečna,“ zase jsem přirazil a pocítil obrovskou slast.
„Jistě, nemusíme se ohlížet na tvoje orgasmy, ale já jsem pořád stejná,“ úpěla slastí Jeane.
Trochu jsem se zastyděl. Tak dlouho žiji s Jeane a znám její touhy a přesto stále občas zapomenu, že ona netouží po multiorgasmických orgiích. Jeane dává přednost raději jednomu dlouhému milování zakončeným pořádným vyvrcholením, po kterém ona bývá zničená stejně jako my muži.
„Promiň,“ omluvil jsem se a změnil tempo na mazlivé klouzání mého ptáka uvnitř její buchtičky.
Jeane se jen usmívala a kousala si horní ret.
Dělal jsem to tak dlouho, dokud jsem neviděl, že ji již tato stimulace nestačí a zvýšil jsem intenzitu.
Přesně tak, jak to má ráda.
Nyní Jeane začala hlasitě vzdychat a hladit se po celým těle. Teď jsem věděl, že již po ničem jiným netouží než po orgasmu. Začal jsem prudce narážet a za chvilku jsme se oba prohýbali v orgasmických křečích.
Jeane se odtáhla z mého penisu a zůstala prudce oddychující ležet roztažená uprostřed stolu.
Zálibně jsem ji pozoroval.
Postupně se její dech uklidňoval až dýchala úplně normálně a otevřela oči a usmála se. Pak se zvedla a narovnala se. Z jejího lůna se vyhrnulo mé sperma. Jeane ho kupodivu opět začala sbírat a dávat do pusy.
„Nikdy ti přeci mé semeno nechutnalo a vždycky jsi ho vyplivala a dnes se ho nemůžeš nabažit. To patří taky do nějakých změn?“ zeptal jsem se nechápavě.
Jeane se usmála a nabrala trochu sperma na prst a podala mi ho před ústa.
„Však ochutnej,“ vybídla mě.
„Tak to ne, i když je to ze mě, tohle bych do pusy nedal,“ odtáhla jsem se znechuceně.
„Pche. Nedal, jo? A co pak, když ty po mě chceš, abych ti ho kouřila a nebo když ty mě ji lížeš, tak ti to taky nevadí? Jo a když jsi byl tehdy ženou a já mužem, jak rád jsi mi ho vykouřil,“ ušklíbla se a olízla si svůj prst.
„To je něco jiného. To se milujeme, ale tohle je jako jídlo. Přijde mi to takový trochu kanibalský,“ vrtěl jsem hlavou.
„Dobře, tak to ochutnej zde. Můžeš mi ji vylízat,“ Jeane roztáhla nohy a nabídla se mi jako nějakou pochoutku na kuchyňským stole.
Chvilku jsem zaváhal, ale ten pohled mě velice vzrušoval.
„Dobrá, proč ne?“ usmál jsem se, přitáhl jsem si židli a sedl jsem si před ni. Jazykem jsem se opatrně dotkl Jeaninýho stále naběhnutého poštěváčku. Ucítil jsem celkem příjemnou vůni. Špičkou jazyka jsem opatrně obkroužil poštěváček a pak jsem s ním zajel trochu hlouběji do její štěrbinky.
Jeane v tom asi zatnula své poševní svalstvo, protože proud nějaké tekutiny mi vtrysknul přímo do pusy.
Jeane zavzdychala.
V ústech jsem cítil podivnou neznámou chuť. Nedokázal jsem tu chuť nijak identifikovat. Jen to chutnalo strašně dobře.
Neuvěřitelně dobře!
Přitiskl jsem obličej k Jeaninýmu dortíčku a začal slízávat každou kapičku té dobroty.
„Dělej si to,“ zaúpěla Jeane vzrušeným hlasem.
Sáhl jsem pod stůl, uchopil svého bimbasa a začal jsem si ho honit.
Snažil jsem se Jeane uspokojit jazykem, ale skutečně jí to po tak krátké době od předchozího orgasmu nepřinášelo takovou rozkoš, jak bych si přál nebo jak ona by si přála.
Po chvilce se posadila a odtáhla můj obličej od svého klína. Sklonila se za začala mě líbat. V ústech jsem měl stále tu chuť svého sperma.
„Hmm, chutnáš báječně,“ začala mi olizovat tváře, kde zůstaly stopy sperma setřeného z jejích stehen.
Pocítil jsem vzrůstající tlak v podbřišku a zalila mě vlna rozkoše. Chytal jsem své sperma do ruky a dával si je do pusy. Jeane seskočila ze stolu, vlezla pod stůl, vrazila mi hlavu do klína a slízávala každou zbylou kapičku.
„Počkej, nech mě něco!“ trochu jsem se odtáhl, abych mohl ukořistit poslední kapky.
„Nebuď takovej, ty to teď můžeš mít kdykoliv budeš chtít,“ žadonila Jeane.
„Dobrá, budeme se dělit napůl,“ souhlasil jsem a honil jsem si své péro jak jen to šlo, abych co nejrychleji dosáhl dalšího orgasmu.
„Tak jo, teď jsem na řadě já a pak si to můžeš vychutnat ty,“ souhlasila Jeane a klekla si přede mně a s očekáváním sledovala mého ptáka.
Několika zkušenými pohyby jsem se přivedl k dalšímu orgasmu. Jeane se přisála k mému žaludu a sála jeho špičku jako dítě saje prs matky. Byl to pro mě neuvěřitelně slastný pocit.
Když jsem dostříkal, spokojeně se odtáhla a sledovala mě, jak si dál ho honím.
„Teď je řada na mě,“ dostal jsem ze sebe když jsem pocítil, že se blíží další orgasmus.
Když mě zaplavila vlna vrcholu, nastavil jsem před špičku žaludu dlaň, abych mohl zachytit vystříknuté sperma.
Jedna vlna rozkoše mě zalívala za druhou, ale z mého penisu nevystříkla už ani kapička.
„Jak to?“ zeptal jsem se zklamaně, když jsem se trochu uklidnil.
„Asi už jsi se vyprázdnil,“ pokrčila Jeane rameny a sedla si vedle mě na židlu.
„Vyprázdnil? To není možný,“ vrtěl jsem hlavou a pokračoval jsem nevěřícně v honění svého péra.
„To máš marný, dokud se nenajíš a tělo nevytvoří nový, tak tě čekají jen suchý orgasmy,“ zavrtěla Jeane hlavou.
Přestal jsem si tedy honit, vyndal ze spíže oplatky a rychle jsem je zhltl.
„Jo a taky musíš hodně pít,“ upozornila mě Jeane.
Vzal jsem si tedy skleničku vody a pořádně se napil.
„Nyní je tvé tělo nastaveno tak, že všechny přebytečný látky a energii, kterou nevyužije, přemění na tvé sperma nebo prostě vyloučí skrz ten oblek jako pot,“ ukázala mi Jeane na můj hrudník a já jsem si uvědomil, že to, co dodává tomu obleku ten neuvěřitelný lesk, je mikrofilm kapaliny, kterým je ten oblek potažený.
„Má to tu výhodu, že nebudeš muset vůbec chodit na záchod, abys ses vyprázdnil starým způsobem,“ dopověděla.
„Ale to znamená, že se budu muset pravidelně vyprazdňovat skrz to sperma,“ řekl jsem zadumaně.
„Tak to pro tebe hádám nebude problém,“ usmála se Jeane a ukázala na mě.
Aniž bych si to uvědomoval, zase jsem si začal honit.