Název: Svět se změnil 14 – Božské dojnice

Autor: DoVaN

Varování: Fantasy Fetish, Latex Fetish

 

Svět se změnil. Jeho změna ho na chvilku vyvedla z rovnováhy, kterou každý dobře fungující systém musí mít, a tak na krátkou dobu jsme se mohli setkat s paradoxy neuvěřitelných situací a stavů. Jedním z paradoxů je, že náš starý svět byl světem velice konfliktním. Většina problémů se řešila radikálními způsoby a i rovnováha v přírodě byla nastolena pravidlem boje o přežití.

Zabij nebo budeš zabit. Sněz nebo budeš sněden.

Nový svět se ale zdá být založen na jiných pravidlech. Rovnováhu v přírodě zajišťuje úplně nová síla. Nějaká síla založená na psycho-myšlenkovém základu. Mluví se dokonce o duševním základu. Něco jako o duši přírody – světa. Ta se stará o to, aby vše bylo v rovnováze a způsobuje, že se občas něco ztratí, nebo naopak objeví. Vše je tou neviditelnou silou řízeno tak, že v našem novém světě je většina situací řešena velice nekonfliktně a cestou, kterou bychom si v našem starém světě nedokázali vůbec představit. A tak se občas dostáváme do paradoxu, že nás naše zkušenosti ze starého světa nutí stydět se za věcí, které jsou v novém světě běžné, nebo které budou za nějaký čas úplně normální.

Zrovna teď mě vzniklá situaci totálně vyvedla z rovnováhy.

A nejhorší na tom je, že je to dnes již po třetí, co mě někdo cizí nachytal při těch nejintimnějších činnostech.

Nacházel jsem se zrovna v Mirandině obchůdku a čekal, až si ty mé dvě holky dostanou z poskointální únavy, kterou jim způsobil sex se mnou, kdy byly změněné do neuvěřitelně těhotně vypadajících žen, a prožívaly neskutečně intenzivní pocity orgasmu.

Nejzajímavější na tom bylo, že mé sperma, které jsem do nich vystříkal, mělo na jejich tělo přesně obrácený účinek, než mužské sperma na ženské tělo v našem starém světě.

Zatímco v našem starém světě žena po pohlavním styku mohla díky mužskému sperma otěhotnět a po devíti měsících by její tělo narostlo do obrovských rozměrů, těla Jeany a Mirandy proměněné díky speciálním oblekům na obrovské těhotné balóny se po pohlavním styku zmenšovaly a měnily se zpět do normálních velikostí a tvarů. Celý ten proces musel být pro ně velmi intenzivní, protože po skončení těch orgií zůstaly bezvládně ležet nebo sedět a jen spokojeně oddychovaly a odpočívaly.

A já, protože jsem díky Mirandinýmu robertku proměněný sám do jednoho velkého sexuálního šidítka, které nepociťuje ze sexu únavu, ale jen tu neuvěřitelnou slast a rozkoš, jsem se po chvilce začal nudit. Začal jsem tedy procházet Mirandiným obchůdkem se speciálním erotickým prádlem a oblečky a prohlížel jsem si obrázky slečen na krabičkách oblečených do toho svůdného prádélka.

A samozřejmě jsem si při tom honil.

Byl jsem tak zabraný do té činnosti, že jsem si nevšiml, že do místnosti napochodovalo pět Mirandiných zákaznic a pobaveně mě pozorují.

Uvědomil jsem si, že není něco v pořádku, až když jsem si přivodil orgasmus, ale protože jsem se před tím plně vystříkal do těch dvou mých žen, tak ze mě samozřejmě nic nevylítlo. Jen jsem lapal po dechu a vzdychal.

„On vůbec nestříká,“ ozvalo se za mnou a já jsem sebou trhnul.

Otočil jsem se a uviděl jsem ty ženy, jak si mezi sebou něco špitají a asi komentují můj zjev a činnost.

Přesně taková situace, která by v našem starém světě musela zákonitě končit konfliktem, kdy by ty ženy začaly křičet a volat policii a já bych přinejmenším skončil s pokutou za nepřístojné chování.

Jenže ty ženy nekřičely ani nijak nehysterčily.

„Můžeme mluvit s paní Mirrandou?“ jen se jakoby nic zeptala ta nejbližší a usmála se na mně.

„Jistě,“ odpověděl jsem a sám jsem se divil, jak dokážu být v tak kritické situaci tak klidný. Obešel jsem pul a sklonil jsem se k Mirandě.

„Jsou tady nějaké ženy a chtějí s tebou mluvit,“ musel jsem s ní zatřepat, aby se probrala.

Miranda pomalu zvedla hlavu a podívala se přes pult.

„Moment dámy, hned se Vám budu věnovat,“ usmála se na ně, vstala a protáhla se.

„Jestli dovolíte, raději se převléknu,“ vykročila směrem k zadní místnosti, „cítím, že by ten oblek mě za chvilku zase mohl pozměnit,“ otočila se ke mně a zamrkala na mě.

„Uff, jsem ale pěkně rozlámaná,“ ozvalo se za pultem a uviděl jsem Jeanu, jak vstává a taky se protahuje. Její oblek se již proměnil zpět a tak tam stála zase ve svých obvyklých šatech.

Ty ženy si nás dva se zájmem prohlížely a stále si něco špitaly.

Musím uznat, že přestože jsem byl jediný v dost extravagantním obleku, ze kterého trčel ten můj vzpřímený extrémní pták, necítil jsem se zas tak nepřístojně. Připadal jsem si spíž jako součást tohoto extra-speciálního obchůdku a taky trochu jako ukázka Mirrandinýho umění. Cítil jsem jejich pohledy a slyšel jsem jejich komentáře a najednou jsem se přistihl, jak pro ně začínám pózovat a předvádět jim zrovna ty partie, o kterých se bavily.

„Tak se Vám dámy mohu věnovat,“ ozvalo se od zadních dveří zrovna ve chvíli, kdy ty ženy začaly podrobně zblízka zkoumat můj oblek a mého ptáka, začaly se ho dotýkat a vůbec vypadaly, že by nebyly proti, abych jim ho vrazil mezi nohy. Jeane to vše jen z dálky pobaveně ale pozorovala.

„Ehm, dámy, slyšíte mě? Ten muž patří k nám! Budete si něco přát?“ Miranda musela zvýšit hlas, aby upoutala jejich pozornost. Přitom přišla ke mně, vzala mě za ruku a odvedla mě za pult, kde mě postavila bokem. Opravdu jsem si připadal jako inventář jejího obchůdku.

„Oh, promiňte, chtěli jsme si ho jen prohlédnou, tomu našemu by určitě něco takového taky slušelo,“ začaly se omlouvat.

„Tomu vašemu?“ udiveně jsem se zeptal.

„Charles by vypadal v tom obleku velice dobře,“ kývaly.

„Vy všechny se dělíte taky o jednoho muže?“ znovu jsem se nechápavě zeptal.

„No v naší komunitě je nás dvacet, ale z toho je dvanáct božských dojnic,“ pokyvovaly hlavou, jako kdyby to ani nebylo moc.

„Dvacet?“ vyrazil jsem ze sebe.

„Dojnic?“ nechápavě se zeptala Jeane.

„Právě proto jsme přišly,“ otočila se ta žena, co dosud mluvila, na Mirandu, „tady to jsou naše novicky a rády by se staly božskými dojnicemi,“ a ukázala za zbylé čtyři ženy.

„Doufám, že víte, co to znamená a znáte všechny důsledky?“ zeptala se Miranda a začala něco vytahovat z pod pultu.

„Ano,“ odpověděly všechny čtyři sborem a horlivě přikyvovaly.

„Ne!“ vyhrkla Jeane.

„Božské dojnice jsou ženy, co produkují božskou manu,“ prohodila jako by nic Miranda k Jeaně a dál něco lovila z pod pultu.

„Božskou manu?“ zeptal jsem se tentokrát já, když jsem přestal myslet na to, že jiný muž má ještě více žen než já. Ta informace mi narušila trochu můj dojem o mé výjimečnosti.

„Božská mana – mléko bohů – nebo prostě mléko speciálních lidských dojnic. Protoplazma spojující počátek a konec. Zdroj neskutečné inspirace a slasti. Látka, ze které se vyrábí většina věcí, které mají nějaké speciální vlastnosti. Dokáže dodat materiálu právě takové vlastnosti, jaké jsou požadovány. Je to budoucnost našeho nového světa. Ještě donedávna se musela dovážet. Dnes už se několik komunit začalo zabývat její výrobou,“ vykládala dál Miranda.

„Ano to je pravda, z počátku jsme ji měli jen pro vlastní potřebu a potěchu, ale nyní jí vyrábíme tolik, že už ji prodáváme a naše komunita se nemusí vůbec ničím jiným živit,“ přitakala ta žena.

„Všech dvacet a Charles?“ zeptal jsem se.

„Dvacet sedm a Charles,“ opravila mě ta žena, „ještě tady ty čtyři novicky na dojnice a tři novicky bez určení.“

„Říkala jste, že ve Vaší komunitě je Vás dvacet,“ nechápavě jsem se ozval.

„Vy jste se ale ptal na to, kolik žen se dělí o jednoho muže. S novickami se o Charlese nedělíme,“ odpověděla povýšeně ta žena, ale na ostatní ženy se usmála a dodala, „ale jakmile se stanou platnými členkami naší komunity, rády Charlese přesvědčíme, aby se věnoval i jim.“

„Musíte Charlese přesvědčovat?“ zeptal jsem se udiveně.

„No co se zrovna ty divíš? Máš doma jen čtyři ženský, a stejně se pořád stydíš věnovat se jedné, když tě vidí druhá,“ rýpla si do mě Jeane.

Při těchto slovech se na mě ta žena zkoumavě zahleděla.

„Charlesovi taky dlouho trvalo, než překonal ten svůj určitý stud. Původně byl dost romantický a stále mluvil něco o lásce a lidské přirozenosti,“ pokyvovala uznale ta žena na Jeanu, „ale svět se změnil a nakonec i Charles se přizpůsobil.“

Najednou jsem se už nedivil, že Charlese musejí přesvědčovat. Přeci jenom, i když tyto ženy nevypadaly vůbec špatně, byly to cizí ženy a nedovedu si představit, že bych třeba hned teď se měl s nimi milovat. Vlastně dovedu si to představit. Celkem dobře si to dovedu představit, ale něco jiného je si to představovat a něco jiného je to udělat.

„Uvědomujete si, že proces proměnny do božské dojnice je nevratný a pak již nebudete normálními lidmi?“ Mirranda změnila téma a přistoupila k těm čtyřem dívkám a podávala jim nějaké čtyři sáčky s obleky.

„Vše nám bylo vysvětleno při novickém pobytu u nás,“ usmála se ta jedna z dívek na Mirrandu.

„Nebudou již lidmi?“ zeptala se Jeane.

„Tak záleží jak definuješ lidi. Pokud je člověkem ten, kdo myslí a cítí, tak lidmi budou, a dokonce více než lidmi, protože jejich smysly budou daleko ostřejší a dokonalejší. Ale pokud se týká struktury, budou pouhou protoplazmou božské many a nebýt speciálních obleků, tak by se rozplynuly jako voda, a příroda by si je vsákla zpět do sebe,“ vysvětlovala Mirranda Jeaně.

Když Mirranda viděla, že Jeana ani já z toho moc chytří nejsme, pokračovala dál ve vysvětlování.

„Víte, božská mana je částečně obsažena v každém kousku přírody a normální hmota se může měnit na božskou manu a obráceně. Přítomnost božské many se dá detekovat právě schopností věcí měnit se v závislostech na myšlenkách. Božská mana je dokonce v každém člověku.  Proto se i lidé mohou změnit. Pokud božské many je více jak kritické množství, dojde k přeměně. A toho se docílí, když budoucí božské dojnice vypijí čistou božskou manu. Jejich tělo se promění. Proměnilo by se v cokoliv, co právě obsahuje okolní myšlenkový tok. A protože nejsilnější myšlenkový tok na světě je samotná myšlenka přírody, proměnily by se v přírodu samotnou – čistou protoplazmu. Abychom tomu zabránili, obléknou se do speciálních obleků, které je od myšlenkového toku přírody odizoluje a proto zůstanou uvnitř skoro lidmi.“

„Skoro lidmi?“ zeptala se Jeane.

„Jak jsem říkala, budou daleko citlivější. A protože božská mana je zárodkem všeho zrození, jejich touhy budou silně upnuty tím směrem. Budou tak silně toužit po sexu, že nebudou skoro schopny myslet na nic jiného. A při dosažení orgasmu jejich tělo bude ronit božskou manu, která se bude hromadit v oblasti prsou v tom jejich obleku. A pak je stačí klasicky podojit a tak jsme schopni získávat čistou božskou manu.“

„Úžasné,“ představa o nekonečné touze po sexu mě vzrušila.

„A tím se chcete stát? Budete vlastně otrokyněmi. Otrokyněmi sexu a dojnicemi nějaké božské many?“ zeptala se Jeane trochu pochybovačně.

„Ano, ale nádhernými božskými dojnicemi,“ řekly všechny čtyři sborově. Jejich odhodlání mě vzrušilo ještě víc.

„Ale pak se váš svět zúží jen na to jediné,“ vrtěla Jeane hlavou, „nebudete už vlastně lidmi, ale něčím jako zvířaty toužícími ukojit své pudy.“

„A odkázány jen na pomoc druhých,“ dodala Mirranda, „oblek je naprosto neprůhledný a neumožní vám nijak vidět to, co se děje okolo vás.“

„My víme,“ kývaly hlavami ty čtyři ženy a zasněně se usmívaly, „ale naše božské dojnice vypadají tak šťastně, tak spokojeně, tak krásně.“

„Ano, stav neustálé proměny v protoplasmu se dá přirovnat k nirváně. Dokonalé souznění s přírodou a s duší,“ pokyvovala hlavou Mirranda.

„Ano, nirváně,“ zasněně pravily ty ženy.

„Pokud jste tedy připraveny, oblečte si ty obleky, co jsem vám nachystala,“ pokynula jim Mirranda.

„To se promění v ty dojnice tady u tebe v obchodě?“ zeptala se Jeane nevěřícně.

„Tělo se jim promění, ale kontrolu nad sebou budou mít tak dlouho, dokud samy se dokáží ovládat, a aby došly k nim domů tu mají doprovod.“

„A to by se nemohli proměnit až doma?“ zeptala se Jeane.

„Pokud by měly zařízení na dokonalé uzavření těch obleků tak ano,“ odpověděla Mirranda a tázavě pohlédla na ženu, která přivedla ty čtyři novicky.

„Samozřejmě, že takové zařízení nemáme, vždycky jsme novicky zasvěcovali u Vás v obchodě,“ vrtěla hlavou ta žena.

Mezitím se ty ženy svlékaly a najednou tam stály přede mnou čtyři nahé krásné ženy. Nevěděl jsem kam očima. V podbřišku jsem cítil obrovský tlak a nutkání. Měl jsem neskutečnou chuť se milovat, nebo si to udělat aspoň sám.

Ženy pokračovaly v převlékání. Začaly se soukat do lesklých jakoby gumových latexových kombinéz. Jedna ji měla černou, druhá rudou, třetí modrou a čtvrtá bílou. Nebylo to asi jednoduché se do nich dostat, protože se jim ta guma lepila na pokožku a různě skřípala a vrzala. Přesto mi ten pohled nepřipadal vůbec legrační ale naopak velice sexy. Nakonec přede mnou stály čtyři krásné ženy vypadající úplně stejně připravené si přes hlavu přetáhnout tu poslední část jejich obleku a tou byla ta neprůhledná gumová kukla.

Byl to pohled pro bohy.

Mirranda buď úplně přestala žárlit, protože si přece musela všimnout, jak mě ten pohled velice vzrušuje, nebo to před tím byl jen její marketingový tah, protože přistoupila ke mně, ukázala na to mé nadržený péro a hlasem domovních prodavačů pravila:

„Dámy, ještě než ztratíte kontakt ze světem, a hlavně tady pro váš doprovod bych chtěla předvést výhody řešení našeho partnera,“ a při těchto slovech mě uchopila za péro.

„Co?“ vyjekl jsem leknutím a slastí, jak sem pocítil dotyk na svém nádobíčku.

 „Ať vidí výhody toho tvého modelu, pokud se ho rozhodnou pořídit tomu svému Charlesovi,“ Mirranda se usmála a spiklenecky zamrkala na Jeanu.

„Největší nevýhoda všech milenců je jejich únava. Většinou prostě jednou a dost. Musí dlouho čerpat energii a pak teprve mohou znovu se milovat. Ale co když se chcete milovat vícekrát, nebo když zrovna váš milenec nemůže? Některé z nás pro tento případ sáhnou po různých šidítkách a robertcích. Ale co vám mám povídat, živý chlap je živý chlap,“ a jako důkaz svých slov mě plácla po zadku.

Všechny ženy se tomu zasmály.

„Ale proč nespojit oboje dohromady? Že chlapy odmítají si s vámi hrát a používat při tom něco jiného než je ten jejich narážeč?“ A přitom mě uchopila zase za ten můj klacek a pohladila ho.

„Tak proč to nezařídit tak, aby i oni z toho měli potěšení,“ a při těchto slovech silně zapumpovala svou rukou na tom mém nářadíčku.

Jak jsem byl v tom okamžiku nadržený, okamžitě jsem se prohnul v silném orgasmu a vystříkal silnou dávku do Mirrandiných dlaní.

Všechny cizí ženy ji a mě pozorovali s úžasem.

„A co víc, proč nezařídit, aby to bezchutné sperma mělo nějakou příjemnou chuť,“ a jako důkaz si olízla ruce.

Pak mě zase uchopila za můj narážeč a znovu začala pumpovat. Musím uznat, že Mirranda v tom je neskutečně zručná, protože tak rychle jsem další orgasmus nikdy nedosáhl.

„A vidíte, že je schopen ihned dalšího sexu a dokonce mu to dělá veliké potěšení,“ s úsměvem pozorovala mou tvář a sledovala jak zajíkavě dýchám.

„Ale jak je to možné? To ten oblek?“ zeptala se ta hlavní žena.

„Ano, oblek a hlavně jeho nádobíčko jsme jaksi nahradili něčím modernějším,“ usmívala se Mirranda a vytáhla z nějaké krabice dalšího Rudého ďábla, na chlup stejného jako ten můj, co mi trčí z rozkroku.

„Neuvěřitelné,“ divila se ta zákaznice.

„Dovolíte?“ požádala Mirrandu, aby ji podala Rudého ďábla.

„Vy tvrdíte, že to co má mezi nohama je toto, a že on s tím zažívá stejnou rozkoš, jako se svým skutečným?“ poměřovala si Rudého ďábla s tím mým.

„Přesně tak, a ještě víc, protože ho nikdy nemůžete unavit a jeho sperma má vynikající chuť,“ usmívala se triumfálně Mirranda.

„Jakou chuť přesně,“ zeptala se žena v červené kombinéze.

„Těžko popsat, to musíte zkusit,“ a vybídla tu ženu, aby ke mně přistoupila.

Trochu mě tím vyvedla z míry, protože jsem nevěděl, co mám dělat. Cizí ženská mi koukala do rozkroku na věc, co by se dala považovat za mého ptáka, ale zároveň tu všichni vědí, že je to jen další šidítko, které mě ale přivádí k neuvěřitelné rozkoši.

Narovnal jsem se, aby ho mohla lépe vidět. Přitom jsem si všiml, že Jeane jakoby trochu žárlivě mhouří oči. Pak ta dívka natáhla ruko v té červené kombinéze, ale těsně před mým ptákem se zarazila, pootočila ji, jako kdyby nevěděla, jak ho uchopit, a stáhla ji zpět.

„Se nestyďte,“ Mirranda ji povzbuzovala.

Když ale viděla, že se ta žena k tomu doopravdy nemá, kývla na mě a naznačila mi, abych jí sám nahonil trochu spermatu na ochutnání.

Jeane nyní čím dál tím víc vypadala, že nesouhlasí s počínáním Mirrandy, ale já jsem si připadal čím dál tím víc jako pouhý inventář jejího obchůdku a poslušně jsem se chytl za ptáka a začal jsem si honit.

Za chvilku jsem se udělal.

Proud spermatu jsem nasměroval té ženě do nastavených dlaní v té červené lesklé hmotě.

Nedůvěřivě ho pozorovala a pak si k němu přičichla.

Asi jí vůní něco připomínal, protože se na chvilku zamyslela a pak špičkou jazyka ochutnala.

V tom okamžiku se jí tvář rozzářila.

„No, jo, je to fakt dobrý,“ usmála se na ostatní a pořádně si lízla.

„Ukaž, chci taky ochutnat,“ hnala se k ní ta hlavní ženská.

„Já taky, prosím,“ žadonily ty ostatní.

„Můžeme ještě trochu?“ zeptala se ta v té černé kombinéze a než jsem se nadál, držela mě za péro.

„Ale dámy, kvůli tomu jste sem nepřišli, ne?“ vkročila mezi mě a ty ženský Mirranda, když si všimla, že Jeaně se to přestává líbit.

„Ano, promiňte,“ skoro bázlivě hned všechny couvali zpět.

„Pokud máte zájem, můžeme něco takového připravit pro vašeho Charlese,“ dodala Mirranda a už jsem v ní zase poznával tu starou obchodnici.

„Přejdeme zpět k té vaší proměně, jestli jste si to zatím nerozmyslely,“ otočila se Mirranda na ty čtyři ženy v gumových kombinézách.

Ty ženy teď už nevypadaly tak odhodlaně jako před tím, ale nakonec všechny kývaly hlavou, že si to nerozmyslely.

„Měli byste nejdříve dokončit oblékání spodní části oděvu,“ naznačila jim Mirranda a ukazovala jim přitom na rozkrok.

Všechny čtyři se na ni nechápavě dívaly a trochu si upravovaly tu látku přes boky a stehna, což se mi zdálo zbytečný, protože to vypadalo perfektně.

„Ne tam, ale tady,“ ukázala si Jeane na hluboko na svůj rozkrok.

„Ta vystýlka vagíny přijde dovnitř,“ dodala, když stále se tvářily nechápavě.

Nyní, když se ta jedna žena široko rozkročila, mohl jsem si všimnout, že jí v rozkroku visí nějaká trubička.

Ta žena ji vzala a začala si ji zastrkávat dovnitř své pochvy. Vypadalo to jako by se prstovala. Moc jí to ale nešlo, protože po chvilce ji ta trubička vypadla ven. Všechny vypadali celkem zoufale.

„Musíte si to zastrčit co nejhlouběji,“ radila jim Mirranda a podávala jim Rudého ďábla.

Najednou jsem si přistihl, že jak jsem se stále držel za to své péro, začal jsem se automaticky honit, jak mě ten pohled vzrušoval.

Pohlédl jsem s obavami na Jeanu, ale ta vypadala, že ji víc zajímá to, jak se ty ženy oblékají, než že si před nimi honím péro.

Žena v černé kombinéze si sedla na pult, roztáhla doširoka své krásné latexové nohy, prsty uchopila tu trubičku a za současného zasouvání Rudého ďábla a ukazováčku si ji tam strčila. Pak prst vytáhla a zasunula ďábla tak hluboko, jak jen to šlo. Chvilku počkala, jako kdyby vychutnávala ten pocit a pak ďábla vyndala a podala ženě v červené kombinéze. Ta na něj chvilku koukala, ale pak ho podala ženě v modré kombinéze a otočila se záda a hluboko se předklonila.

„Můžeš mi s tím pomoct?“ usmála se na ni a já poznal, že ty ženy mají asi k sobě blíže, než jen kolegyně novicky.

Žena v modrém ji s úsměvem plácla po zadku, prsty přidržela tu trubičku na hrotu toho ďábla a zatlačila. Žena v červeném asi byla méně vzrušená, protože na rozdíl od ženy v černém ďábel nevjel jak po másle dovnitř ale uklouzl bokem a smýkl se.

„No ták, uvolni se,“ zasmála se ta žena v modrém a znovu plácla dívku v červeném po tom nádherném latexovém zadku.

Na druhý pokus již ďábel vklouzl dovnitř a dokonce tak žena s ním několikrát zapumpovala a volnou rukou několikrát plácla tu druhou po zadku. Vypadalo to, že to tu ženu v červeném opravdu vzrušuje, protože hlasitě zavzdychala a celá se chvěla.

Pak se ale uklidnila, nechala si vyklouznout ďábla ven a celá rudá v obličeji se napřímila.

„Můžeš taky?“ požádala ta žena v bílé kombinéze tu ženu v modrém, která stále svírala Rudého ďábla a usmívala se na dívku v červeném.

„Jistě,“ usmála se žena v modrém a už si štelovala Rudého ďábla u poševního vchodu ženy v bílém. Stejně jako ženě v červeném i jí několikrát zapumpovala ďáblem uvnitř vagíny a poplácala ji po zadku.

Nakonec si vyskočila na stůl stejně jako žena v černém a zasunula si sama dovnitř tu trubičku.

„Tak to bychom měli,“ usmála se Mirranda a já jsem pocítil orgasmus, ale tentokrát úplně suchý, takže ostatní na mě možná vůbec nepoznali, že jsem se udělal.

„Nyní vás po jedné odvedu vedle, kde máme to zařízení. Před tím vás poprosím, abyste si vzali tady tuto kapsli, vložili si ji do úst a přes hlavu si přetáhli tu svoji kuklu. Jak vám řeknu, prokousněte kapsli a polkněte obsah co nejrychleji,“ a při těchto slovech rozdavala Mirranda všem čtyřem celkem dost velké krásně zářící kapsle, které by se jim sotva vydali do pusy.

Pak jsem sledoval, jak žena v černém s tou kapslí v ruce a s připravenou kuklou do půl hlavy trochu váhavě odchází s Mirrandou do vedlejší místnosti. Při cestě se několikrát nejistě ohlédla za sebou, jako by se s ostatními loučila.

Dlouho se nic nedělo.

Pak se Mirranda vrátila a za ruku vedla tu ženu.

Vlastně nevedla tu stejnou ženu ale nějakou zvláštní bytost. Skrz tu černou hmotu jako by vycházelo světlo. Nádherné světlo.

„To je krása,“ vzdychla Jeane i ostatní ženy při pohledu na ní.

„Jsi nádherná,“ převzala si ženu v černém za ruku ta hlavní žena, co jim dělá doprovod.

„Pojďte další,“ vyzvala je Mirranda a hned se k ní hnaly všechny tři.

Mirranda ukázala na tu v rudém a stejná věc se opakovala jako před tím. Do vedlejší místnosti vešla žena a ven vyšla nepozemská bytost.

A pak další a další.

Když byly všechny čtyři pohromadě, byl to tak neuvěřitelně nádherný pohled, že se až tajil dech.

„Nyní si pospěšte domů, a pokud jste rozhodnuta s tím oblekem pro Charlese, tak se tu zítra zastavte,“ vyzvala Mirranda tu hlavní ženu.

Ta žena přikývla, seřadila ty zářící bytosti za sebe, pospojovala je za ruce a odvedla z obchůdku.