Název: Svět se změnil 5 – Bytí ženou

Autor: DoVaN

Varování: Fantasy Fetish, Nylon fetish, Pantyhose fetish, Gender Changing, Body Transformation

Svět se změnil. A v tomto okamžiku se svět pro mě změnil pořádně. Už je to celkem dost dlouho, co v našem světě přestaly platit staré fyzikálně-materiální zákony, ale přesto to, co se kolem mě nyní děje, je pro mě dost velký šok. Mé myšlenky jakoby proudily v několika tocích a já se přistihuji, že myslím současně na několik věcí naráz. Navíc se nepokouším hledat žádné logické vysvětlení toho, co se vlastně děje. Logické vysvětlení pro takové myšlení je, že bych se nacházel v šoku, a můj mozek by zvýšenou činností se snažil analyzovat situaci a pak najít nejlepší řešení. Jenže moje myšlenky se hledáním nějakého řešení vůbec nezabývaly. Jedna část myšlenek se stará o to, abych si neroztrhl ty svoje světle modré punčocháče o sedadlo auta, druhá část myšlenek se zabývá barvou mých lodiček, jestli se ta tmavě modrá hodí k těm šatům, které mám na sobě. Až teď si uvědomuji, že nechápu, kde Jeane sehnala tak krásný lodičky, které mi tak dobře padnou. Další mé myšlenky se zabývají cestou autem, kterou právě podnikáme na zadním sedadle společně s manželkou Jeane a její sestřenicí Mirranou, která řídí auto a neustále mi na něco odpovídá. Najednou se slyším, že aniž bych musel přestat myslet na všechny ty věci, stále něco povídám a ptám se na různé důležitě-nedůležité věci.

Okolní svět mi připadá tak hrozně cizí. Jakmile poznám nějaké místo, za první zatáčkou už vůbec nevím, kam jedeme.

Navíc nevím vůbec, o čem si s Mirranou povídáme. Nevím? Vlastně si pamatuji každé slovo, dokonce i detail, jak se kdo při tom tvářil. Probrali jsem snad všechno možný. Od toho, kdy se naposled před tím viděla s Jeanou, až po to, proč jsme nemohli včera mít orgasmus. Prostě jsme jich už před tím měli moc. Žádný zbytečný přemýšlení.

Znenadání mě přepadla nutkavá touha zkontrolovat si, jak vlastně vypadám. Automaticky jsem sáhl do kabelky, kterou mi Jeana půjčila a vytáhl zrcátko. Celkem jsem se zhrozil. Ze zrcátka na mě hleděla krásná dívka s krátkými vlasy, ale vůbec nenamalovaná a neupravená. Ihned jsem šáhl do kabelky a vytáhl rtěnku. Jeane, když viděla, co se chystám dělat, rychle si přisedla blíž ke mně a začala mně líčit moje rty. Při tom se ke mně nahýbala a já ji mohl vidět do výstřihu a vychutnat si pohled na její pevné poprsí.

Jenže najednou jsem si uvědomil, že mě ten pohled vůbec nevzrušuje. Naklonil jsem se k Jeane a políbil jsem ji. Nic. Tedy, ne že by to bylo nepříjemný, ale žádný vzrušení, jaký jsem cítil, když jsem byl muž.

Najednou jsem dostal strach a přepadla mě hrozná lítost, že se svět úplně pokazil. Ta lítost byla tak obrovská, že než jsem se nadál, koulely se mi po tváři slzy a já jsem se rozplakal.

„Co brečíš?“ Zeptala se mě Jeane.

„Když mě je to tak líto.“ Vzlykal jsem tak, že jsem to nedokázal skoro ani vyslovit.

„Ty můj chudáčku.“ Pohladila mě Jeane po vlasech a přitáhla si mě k sobě a já jsem jí ještě víc rozbrečel na rameni.

Netrvalo to snad ani pár vteřin a Jeane se taky rozbrečela a obě jsme tam řvali na zadním sedadle Mirranina auta.

Mirrana, když to viděla, prudce zabočila ke krajnici a zastavila.

„Co tam vzadu sakra brečíte? Jeho chápu, pro něho je to něco nového, ale proč brečíš ty Jeane?“ Otočila se na nás.

„Když já jsem tak dlouho nebrečela.“ Se vzlykáním vyslovila Jeane a pomalu se uklidňovala.

Zato moje slzy nešly vůbec zastavit, najednou mě ta lítost úplně pohltila a já jsem si připadal úplně opuštěný v cizím autě s cizími ženami.

„No tak nebreč. Všechno se dá nějak vysvětlit. Co je ti tak líto?“ Začala mě Mirrana konejšit.

„Když já už ani vlastně nevím.“ Vyvzlykal jsem ze sebe.

„No jo, ženská.“ Pronesla Mirrana nadneseně.

Zjistil jsem ale, že čím déle brečím, tím lepší mám postupně pocit. Něco takového jsem zažil naposled, když jsem byl hodně malý a brečel jsem kvůli rozbitému letadélku v maminčině náruči.

„Tak už nebreč, jestli chceš, můžeme jít třeba do cukrárny na něco dobrého, nebo do nějakého obchoďáku nakupovat.“ Konejšila mě dál Mirrana.

Zajímavé je, že její slova na mě začaly celkem fungovat. I když jedna část mozku stále byla zaplavena obrovskou lítostí nad změnou světa kolem mně, jiná si už začala přebírat Mirraninu nabídku a postupně převažovala nad tou částí, která chtěla dál brečet.

„Myslíš, že bychom mohli zajít někam na nějaký dobrý dortíček a pak si dát kapučínko?“ Zeptal jsem se s nadějí v hlase a potlačoval jsem pomalu utichající vzlykot.

„To je super nápad, a pak bychom se mohli stavit do Tesca, tam mají otevřeno i v oděvech nonstop.“ Najednou se ke mně přidala i Jeane.

Ani Mirrana najednou nevypadala, že by ji takto strávený večer nebyl po chuti.

„Vím tady za rohem o příjemné cukrárně, která má určitě otevřeno.“ Vyhrkla ze sebe a už jsme jeli.

Cukrárna byla velice útulná. Vyzařovalo z ní takové nějaké kouzlo harmonie a já jsem si uvědomil, že ji nevnímám jako dřív, ale že se snažím jakoby nasát její celkovou podobu. Objednali jsme si zákusky a sedli jsem si ke stolečku. Kromě nás tam byly jen dvě starší ženy a prodavačka. Se zájmem jsem si je prohlédl a posoudil, jestli jim to sluší, a jestli to, co mají na sobě by slušelo mně. Pak jsem si uvědomil, že se zase na ně nedívám svýma mužskýma očima, ale že je posuzuji jinak, jakoby se snažím uhodnout jak se cítí a jestli jsou šťastné.

Dostal jsem hroznou chuť se z toho vypovídat a nechápal jsem, jaký vodopád slov se ze mě dokázal za tak krátkou chvilku dostat. Stále si uvědomuji, že přestože neustále mluvím, musím myslet na dalších plno věcí, a vůbec mi to nepřijde divný.

V tom cinkl zvonek na dveřích cukrárny a dovnitř vešel nějaký mladík. Automaticky jsem si sáhl do vlasů a začal jsem si je urovnávat.

Mladík se rozhlédl, přejel pohledem celou místnost a jeho oči sklouzly na moje prsa a pak se na chvilku zastavily na mých nohou.

Ucítil jsem šimraví pocit, který jsem již znal ze včerejška, a který zprostředkovává tento speciální oblek přenosem ze vzrušení mezi lidmi. Pochopil jsem, že se asi tomu mladíkovy líbím, a že ho asi sexuálně vzrušuju. Jenže on se mně vůbec nelíbil. Raději jsem se otočil a díval jsem se jinam. Cítil jsem, jak jeho pohled přejíždí po mých dlouhých odhalených nohou a pak jak se odvrací a mizí. Podíval jsem se, co se děje, a viděl jsem, že když jsem tomu mladíkovy nevyslal signál zpátky, ztratil asi zájem, nebo odvahu, a kupuje u pultu nějaký zákusky. Když jsem viděl, že nakoupil a že se zase obrací směrem k nám, raději jsem se ihned díval jinam. Ucítil jsem nakrátko, jak se jeho pohled zastavil na mých nohách a pak s cinknutím zvonečku nade dveřmi nadobro zmizel.

Najednou ta část mozku, která před tím projevila takovou obrovskou lítost nad změnou světa se zase ozvala.

Aniž bych mohl tomu jakkoliv zabránit, najednou jsem se zase rozbrečel. Všechny ty tři cizí ženy, které byly v místnosti se ihned otočily směrem k nám a ptaly se, co se stalo a jak mi mohou pomoci. Jeane je začala uklidňovat, že se nic nestalo, a že jsem jen v poslední době hrozně přecitlivělá, a hrozně si to všechno beru. Mirrana nezaváhala ani chviličku, vyskočila a objednala mi u pultu nějaké sladké pití, které vonělo po smetaně a trochu skořicí. Jeho příjemná vůně na chvilku zase zahnala tu hroznou lítost, kterou v sobě mám a začal jsem pomalu z té obrovské sklenice usrkávat.

„Už je ti líp?“ Zeptala se mě Jeane konejšivým hlasem.

„Když já nevím.“ Odpověděl jsem zalykajícím se hlasem.

„Tak co je ti tak hrozně líto?“ Zeptala se mě Jeane něžně.

„Když já nic nechápu.“ Zase jsem se o trochu víc rozvzlykal.

„Ale od toho jsou kamarádky, aby ti to vysvětlily.“ Řekla Mirrana a chytila mě za ruku.

„Když být ženou je tak jiný.“ Vzlykal jsem dál.

„Myslíš si, že ženy jsou jiný než muži?“ Zeptala se Mirrana.

„Myslím si, že jo, aspoň to tak vypadá.“ Odpověděl jsem po pravdě.

„Víš, ženy se od mužů zas tak moc neliší.“ Začala mě uklidňovat Jeane.

„Když mně to připadá, že je to tak úplně jiný.“ Zase jsem se rozvzlykal.

„To bude tím, že ty se dost lišíš od většiny mužů, a tak se budeš lišit i od většiny žen.“ Řekla mi Jeana.

Tu narážku jsem vůbec nepochopil.

„Vždyť já jsem byl úplně obyčejný kluk, kterému se líbijou ženský, a teď – promiň mi to Jeane, mně vaše vnady nic neříkají, a co je horší, já nejsu i jako žena na kluky. Prostě nejsu vůbec na to.“ Vyhrkl jsem ze sebe.

„Chceš mi snad říct, že jako žena nemyslíš vůbec na sex?“ Zeptala se Mirrana.

Když jsem tak začal o tom přemýšlet, nepřestal jsem myslet na sex od té chvilky, co se moje tělo proměnilo v ženu. Aspoň určitá část mozku na to pořád myslela.

„No myslím na sex, ale nevím, jestli bych to chtěl.“ Řekl jsem po pravdě.

„No vidíš. Samozřejmě bys to chtěl, jenže my ženy si daleko více vybíráme. A z čeho soudíš, že nejsi jako žena na kluky?“ Zeptala se mě Mirrana.

„Jak přišel ten kluk, vůbec se mě nelíbil, a řekl bych, že ty jeho pohledy, i přes tento obleček, mi byly nepříjemný.“Přiznal jsem se.

„Tak to se ti nedivím, nám se taky nelíbil.“ Sdělila mně Mirrana.

„Fakt, a já myslel, že takový sportovní typy jsou mezi ženami žádaný.“ Udivil jsem se.

„Jak u kterých.“ Řekla Jeane s trochou opovržení.

„Vidíš, v tom je asi možná ten rozdíl mezi ženami a muži, že si o těch druhých myslí občas něco jiného, než je pravda.“ Řekla mně Mirrana.

„To asi jo.“ Přitakal jsem.

Usrkl jsem doušek z toho nápoje, a ucítil jsem, jak mě uvnitř rozehřívá.

„Jak jsi to myslela, že to já se liším, myslíš, že jsem divný?“ Začal jsem vyzvídat.

„No pokud to chceš vědět, tak jo. Muž, který se od puberty občas musí převlíkat za ženu, aby měl ženy pořád nablízku, je trochu divný.“ Řekla žertem Jeane.

„No, já bych řekla trochu nadržený.“ Přidala se Mirrana.

„Nadržený? Nevím, jak bych to měla líp pojmenovat, když chlap, který měl celý den sex se o půlnoci sebere, a jde si ještě do kuchyně honit péro.“

Najednou jsem si uvědomil, že při rozhovoru si ženy s nějakýma diskrétnostmi neberou servítky.

„Však ty jsi se taky nechala ještě potom celou hodinu píchat, tak nevím, kdo je tu nadržený.“ Přidal jsem tu svou trošku do mlýnku.

„Fakt jste to potom dělaly celou hodinu? A zbytečně?“ Pobaveně se zeptala Mirrana.

„To si piš. A tady princezna při tom byla převlečená za toho tvého růžového zajíčka, co máš vystaveného v obchodě.“ Vyprskla smíchy Jeane.

Všechny tři jsme se dali do hlasitého smíchu.

„Tak to muselo být fakt super,“ řehtala se Mirrana,“škoda, že jsem u toho nebyla.“

Najednou jsme se všichni tři přestali smát. Nevím, na co začaly myslet ty ostatní, ale já jsem si nás tři představil, jak to děláme společně. Ale nějak mi ta představa neseděla. Uvědomil jsem si, že si nás tři představuji stále jako ženy, a nějak mi tam začal chybět chlap. Jedno je jistý. Ani jedna z nás tří není na ženy. Aspoň pokud se to tak dá poznat z toho, že můj obleček nereaguje na žádný z jejich zkoumavých pohledů. To ticho začalo být tíživý.

„Nedáš si taky to pití.“ Zeptal jsem se Jeane a šel jsem objednat pro nás dvě velký sklenice a pro Mirranu, která řídila ještě jeden nealko koktail.

Pomalu jsme usrkávali a mysleli na všechno možný.

V tom povídá Jeana: „Víte co, holky, mně se na tu párty ani zas tak moc nechce.“

Hrozně se mi ulevilo. Měl jsem dost hrůzu z toho, jak bych asi reagoval na cizí muže.

„Mně se taky vůbec nechce. Při představě, že by mě tam začal balit nějaký cizí chlap, a pak by třeba došlo k něčemu … však vy víte k čemu.“ Přidal jsem se k Jeaně.

„No dovol, ty si snad myslíš, že bych tě nechala být nevěrnou tady tvý manželce Jeaně?“ Otočila se rázně na mě Mirrana.

„Co já …?“ Najednou jsem nevěděl co říct.

Jeane se podívala s obdivem na Mirranu a pak povídá:

„Jistě, my bychom tě nenechali jen tak balit cizí chlapy, nebo ženský, ty patříš jen nám.“ Řekla a přitom se stále dívala na Mirranu.

Mirrana vypadala dojatě.

„Ano, jsi jen nás dvou, zlato.“ Řekla mi Mirrana důvěrně a chytla mě a Jeane za ruku.

Jeane ji sevřela pevně a druhou rukou chytla moji.

Seděli jsme u stolečku, drželi jsme se všechny tři za ruce a mě zalil hrozný pocit štěstí.

V tom pocitu štěstí nebylo nic o sexu, nebo o erotice. Byl to pocit štěstí z přátelství. Jiný pocit z přátelství, než jaký jsem znal jako muž. Muži dokáží kvůli přátelství obětovat i svůj život, ale ženy dokáží přátelství skutečně ukázat a prožít, což bylo pro mě něco úplně nového.

„A víte co, holky, jedeme nakupovat.“ Řekla rozhodně Jeane a my jsme vstali, zaplatili a vyrazili do nočních obchodů.

Cestou jsme potkali i několik mužů, kteří se za námi ohlíželi a já cítil jejich pronikavé pohledy, dokonce jsem zjistil, že i určitý typ mužů mě přitahuje, ale díky tomu, že jsem byl se svými přítelkyněmi, jen jsme na jejich pokřik a pískání mávali rukou a vůbec jsme si jich nevšímali.

V oddělení s dámskými oděvy jsme strávili neuvěřitelně dlouho. Museli jsme zhodnotit každý kousek oděvu, který tam měli a jedna z nás si ho většinou i vyzkoušela.

Nakonec hluboko po půlnoci jsme se stavili ještě v potravinách, koupili láhev toho dobrého pití, které jsme pili v cukrárně a vyrazili k domovu.

„Co kdybys nám ukázala, kde bydlíš ty? Mirrano.“ Navrhla Jeane již trochu v náladě.

I já jsem měl z toho pití již dost dobrou náladu, a když si uvědomuji, jak hrozně jsem se cítil tak před pár hodinami, vůbec jsem ten rozdíl nechápal.

„No jasně, sama jsem to chtěla navrhnout, aspoň poznáte, jak žijou samotáři.“ Nadšeně uvítala návrh Mirrana.

„Copak ty jsi nějaký samotář?“ Zeptal jsem se nechápavě.

„Už pěkně dlouho, nějak jsem si zvykla na to žít bez partnera, a nikdy jsem neměla takový štěstí, jako máte vy dva.“ Přiznala Mirrana.

„Myslíš, že máme štěstí?“ Zeptal jsem se.

„No ty určitě. S tvým libidem. Buď rád, že máš Jeanu. I jako chlap to máš dost těžký. A to si nepřej vědět, co bys dělal, kdybys byl pořád ženou.“ Přesvědčovala mě Mirrana.

Naštěstí na to, abych o tom přemýšlel dál, jsem byl již dost opilí.

Za chvilku jsme parkovali před jakýmsi komplexem budov.

Mirrana nás vedla nějakým průchodem do krásného dvorku s anglickým trávníkem a z bazénem. Kolem dokola bylo několik dveří.

„Tak tady bydlím.“ Mirrana ukázala na jedny.

Zavedla nás dovnitř. Byl to o něco menší byteček, než máme my, ale vypadal velice útulně.

„Tak co si dáte?“ Zeptala se Mirrana.

„Nalij mi ještě trochu toho dobrýho pití.“ Požádal jsem ji a věnoval jsem se prohlížení jejího bytečku.

Na první pohled bylo vidět, že tam žije sama žena. Většina věcí byla laděna do růžova a vytvářela takovou tu atmosféru dívčích dětských pokojů. Mirrana si zas tak moc na pořádek nepotrpěla. Všude možně leželo její spodní prádlo a oblečení.

Byl jsem tak zabraný do exkurse Mirranina bytu, že jsem si nevšiml, že se mi ty dvě kamarádky někam ztratily.

„Tak tady to máš.“ Najednou se ozval za mými zády mužský hlas a já jsem ucítil lehké mrazení zezadu na mých stehnech.

Otočil jsem se a uviděl tam stát dva muže.

Hrozně jsem se lekl. Oba byli o půl hlavy vyšší než já, měli celkem dost obyčejný těla, až na to, že … byli vzrušení a skoro nazí. Když jsem se podíval pozorně, uviděl jsem, že oba mají na sobě nějaký oblek v imitace lidské kůže.

Od hlavy až k patě se mnou šířila vlna vzrušení. Než jsem se nadál, pocítil jsem jakýsi stah v pánevní oblasti a zalila mě vlna rozkoše. Současně se oba muži trochu přikrčili, nahrbili a z jejich penisů jim vytrysklo semeno. Ten jeden měl co dělat, aby při tom neupustil sklenici.

„Páni, nečekala jsem, že to bude tak rychlí.“ Řekl ten jeden.

„Jo, a že to tak rychle opadne.“ Řekl ten druhý a ukazoval na ten svůj penis, který se mu začal skládat do svislé polohy.

„No jo.“ Řekl i ten druhý a pozoroval, jak se mu ten jeho penis scvrkl do normální velikosti.

Mezitím mnou ještě probíhaly vlny rozkoše, které vyvolal ten jejich příchod a souhra těch všech speciálních oblečků.

Přistoupil jsem k tomu jednomu a vzal jsem mu tu sklenici, aby ji nerozbil. Podle vlasů jsem poznal, že by to mohla být Jeane. Vypadala celkem podobně, jako bych vypadal já, než jsem se proměnil. Nechápu proč, ale přišlo mi to celkem sexy. Pak jsem si uvědomil, že já vlastně vypadám podobně jako Jeane, a že se tím skutečně doplňujeme. I druhý muž měl vlastně dost podobnou postavu, jako jsem měl dřív já. Asi to znamená, že máme i podobný vkus.

A abych si to ověřil položil jsem sklenici na stoleček, otočil jsem se k nim zády a nechal jsem sklouznout ty svý koktailové šatičky z ramen a spadnout na zem. Stál jsem tam před nimi jen v tom světle modrém, punčochovém, celotělovém oblečku, předklonil jsem se a vyšpulil na ně zadeček.

Pocítil jsem, jak se ty jejich pohledy do mě vpíjejí a jak mnou probíhá další vlna vzrušení, která končí další extází. Vlny rozkoše mnou probíhaly sem a tam, ale mě nedalo zas tolik práce, abych se dokázal soustředit a podívat se, jak to funguje na ně.

Oba tam zase stáli shrbení a s pocukávání chrlili směrem ke mně další dávku spermatu.

„Páni, úplně se mi z toho podlamují kolena.“ Řekl ten muž, kterým je Mirrana.

Aniž bych čekal, až jim ty jejich penisy zase trochu poklesnou, vyzkoušel jsem na ně další věc, která by na mě určitě fungovala.

Díval jsem se Jeaně do očí, přejel jsem si rukama svoje boky, jednou rukou jsem zabloudil do klína a druhou rukou jsem pokračoval k mým prsům. Pak jsem pomalu šel do podřepu, přitom jsem se snažil stále dívat Jeaně do očí a vyzývavě jsem si hladil prsa a klín.

Reakce následovala ihned. Aniž by se zmohli cokoliv udělat, jejich pánevní oblast sebou zase pěkně škubla a já viděl, jak vystřikují za současného mého orgasmu další dávku semene.

Když jsem byl tam tak v podřepu, pocítil jsem najednou dosud nepoznanou strašnou prázdnost ve mně. S vlnami rozkoše ke mně přicházela i touha být něčím pořádně vyplněn.

S podřepu jsem dosedl na zem, lehl si na záda a roztáhl nohy. Oba muži na mě fascinovaně hleděli.

Ještě víc jsem roztáhl nohy a lokty přitáhl je k tělu, obě ruce jsem zabořil do klína a vrazil jsem si co nejvíc prstů do té mé nové štěrbinky, která byla vyplněná tou elastickou punčochovou látkou. Zjistil jsem, že i má druhá dírka je stejně vybavená a tak jsem tam vrazil prsty taky.

Pohled na ženu, jak se vyplňuje vlastníma prsty, musel být pro ty dva opravdu rajcovní. Opět mě zavalila vlna obrovské rozkoše a touhy být ještě více vyplněn.

„Tak pojď už konečně.“ Vykřikl jsem z nenadání.

Jeane, která prožívala taky další orgasmus ke mně přistoupila, ale nějak se k tomu neměla.

„Vraž ho do mě, chci ho cítit. Pořádně mě opíchej.“ Křičel jsem v extázi.

Jeane konečně přiklekla. Já jsem byl tak nadržený, že aniž bych ji dal čas na rozmyšlenou, chytl jsem ji nohama kolem pasu, rukama jsem chytl to její péro a sám jsem si ho tam s ní vrazil. Ihned jsem pocítil další vlnu slasti a cítil jsem, jak do mě proudí to její sperma.

„Ještě, ještě.“ Křičel jsem a podíval jsem se přes rameno Jeane na muže, který byl Mirranou.

Vypadal, že je stále v jedné nekončící extázi.

„Ty taky.“ Vykřikl jsem a jak jsem tak pod Jeanou ležel, přitáhl jsem nohy ještě víc k tělu, stiskl Jeanu a překulil jsem se tak, abych byl teď já nahoře.

„Ještě je tam místo, pojď Mirrano. Vraž mi ho tam zezadu.“ Zakřičel jsem.

Mirrana se naštěstí nemusela moc přemlouvat. Než jsem se nadál, zalila mě další vlna slasti, a já pocítil, že oba mé otvory jsou vyplněny jejich ptáky.

Byl to slastný pocit, jeden muž leží pode mnou, s ptákem v mé mušličce, druhý muž leží na mně, s ptákem v mé dírce. A oba stále stříkají a stříkají.

…

Ani nevím jak dloho to trvalo. Zjistil jsem, že ležím na zemi a vedle mě spí dva muži. Nohy máme stále propletené do sebe.

Spí. Naštěstí spí. Zjišťuji, že pokud jeden z partnerů spí, oblek žádné vzrušení nepřenáší.

Přemýšlím, co mám udělat. Najednou jedna má myšlenka zabloudí k bazénu, co je venku. To by bylo něco. Tak si v něm zaplavat a nechat se narůst tak, aby se z toho ti dva málem usouložili. Pak ji ale zavrhuji, protože přeci jenom bych už to asi trochu přehnal. Mirrana měla pravdu. S tak obrovským libidem bych se jako žena z toho asi zbláznil, nebo něco jiného.

Opatrně jsem vstal, abych ty dvě neprobudil a šel jsem do koupelny, tam jsem si svlékl ten obleček a nechal jsem se samovolně proměnit zpět v muže. Jak jsem se měnil, i můj tok myšlenek se začal měnit a já jsem začal myslet zase tím svým starým logickým a mužským způsobem.

Vrátil jsem se do pokoje a probudil jsem jemně ty dva muže, co leželi na zemi.

„Ahoj lásko, řekl mi ten muž, kterým byla Jeane a natáhl se, že mě políbí. Pak se asi zarazil, protože mu přišlo divný, že by měl políbit muže a asi si uvědomil, že je taky muž, a co se včera stalo.

„Ty už jsi se změnil, to je dobře, další kolo bych nepřežila.“ Odpověděl z úlevou a pokoušel se vstát.

„Uff, to byla tedy akce, nejvíc jsem se bála, že skončíme všichni v tom bazénku venku.“ Pronesla rozespale Mirrana.

„Tebe to taky napadlo?“ Zeptala se jí Jeane.

„Jistě, hrozně by mě zajímalo, jaký by ji narostly prsa a zadek.“ Řekla Mirrana.

„Měli byste se slyšet, mluvíte jako já.“ Řekl jsem jim.

„No jo, máš pravdu, to fakt nechápu.“ Řekla Jeane a odešla s Mirranou do koupelny se převléct.