Název: Svět se změnil 8 – Domina

Autor: DoVaN

Varování: Fantasy Fetish, SM, Body Transformation

Svět se změnil. Změnil se v době, kdy se hodně psalo o tom, že vědci jsou jen krůček od rozluštění největší hádanky podstaty světa – teorie velkého sjednocení. Teorie, která měla přinést konečné vysvětlení principu hmoty a našeho starého světa. Bohužel otázka podstaty gravitační síly se stále vymykala ze všech těch možných teorií a po obrovských úspěších sjednocení elektromagnetismu se slabou interakcí a nakonec i se silnou interakcí vědci stále nemohli objevit, jak s těmito sílami souvisí časoprostorové zakřivení prostoru kolem hmoty. Bohužel, jak se ukázalo po změně světa, jejich práce byla marná, protože ve skutečnosti gravitační síla byla jen jakýmsi pokračováním síly hmotnosti s předchozího světa a se silami fyzikálně-materiálními, které měly kvantový charakter, se prostě sjednotit nedala. Nakonec i v našem novém světě existuje síla, která nás přitahuje k zemi. Opět ji říkáme tíha, ale navíc určuje i setrvačnost existence hmoty v našem novém psycho-myšlenkovém světě. Ostatní síly, které jsme znaly v našem starém světě prostě buď zmizely, nebo se změnily na podobné síly, které s předchozými silami souvisí jen názvy. Stejně tak je to s elektřinou. Elektřina existuje, dokážeme pomocí ní svítit, ale její princip ještě není dosud nikomu znám. Proto pokračování existence naší Západní civilizace nebylo tak těžké ve změněném světě. I když plno důležitých věcí přestalo fungovat a mít nějaký smysl, přesto jsme se s tím nějak vyrovnali a dokážeme žít dál podobným způsobem, jakým jsme žili před změnou světa. Žijeme dál bohémským životem, který zažívala naše Západní civilizace ve svém zlatém období, v určitém přepychu, s potřebami uspokojovat jen své tužby a záliby.

Stejně jako to, co se dělo právě teď. V touze uspokojit tužbu mé ženy po pomstě, obětoval jsem se a testuji na sobě s dalšími čtyřmi ženami nějakou tekutinu, která mě má proměnit v poslušnou loutku-otroka, která bude plnit jen její příkazy a vůli.

Moc nechápu proč to dělám. Snad ze zvědavosti, snad z touhy poznat něco nového. Hledím na tu dózičku, ze které pomalu vytéká ta zlatá tekutina a chvěji se strachem. Mirrana, sestřenice mé ženy Jeany, mi řekla, že proměna není moc příjemná pro člověka, který nemá masochistické sklony, ale ujišťovala mě, že se mi to bude líbit.

Mirrana je jednou z těch dalších žen, které tu stojí a drží v ruce tu stejnou otočenou dózičku. Další tři jsou cizí ženy, se kterými jsme se seznámili včera na sjezdovce, a které mou ženu Jeanu ponížily tak, že jim to chce oplatit. Chce z nich na oplátku udělat své loutky-otroky. Já a Mirrana jsme tu jako volavky, aby ty ženy na tuto hru přistoupily. Aspoň si myslím, že jsme tu jako volavky, i když z výrazu Mirrany tuším, že ona je tu, aby byla i hlavním aktérem v této hře na otroky. Na rozdíl od mé ženy Jeany, která je občas dost dominantní, Mirrana je více submisivní typ, a která se mi přiznala, že již hrála v minulosti podobné hry.

V místnosti je hrozné ticho, každý z nás hledí se zatajeným dechem na tu pomalu postupující tekutinu, která se pomalu vylévá z té dózičky. Dokonce i ta protivná ženská, dost dominantní lékařka, která má ve zvyku být stále první, nic neříká. Kdyby tušila, co ji čeká, jistě by to tu převrátila vzhůru nohama, ale vidina super celo-tělového zlatého oblečku, který má být velice atraktivní, ji přinutil na chvilku ztichnout a podstupovat proceduru, kterou tu předvádí Mirrana.

Vzhlédl jsem od své dózičky a podíval jsem se na Mirraninu. V ten okamžik se ta tekutina dotkla Mirraniny dlaně a jako by do ní vyklouzla z té průhledné dózičky. Mirrana se zachvěla, vzala tu prázdnou dózičku do druhé ruky a položila ji na stůl. Druhou ruku měla stále v té stejné poloze, v jaké před tím držela tu dózičku, ale najednou jsem si uvědomil, že v ní nemá žádnou hrudku té zlaté kapaliny. Kapalina ji ruku obalila a jako by vytvořila na ni zlatou rukavici a postoupila až pod rukáv jejího oblečení.

Asi jsem ji nepozoroval sám, protože v ten okamžik se ozvala ta drzá žena:

„Páni, to vypadá fakt nádherně. Ta ruka je jako ze zlata.“

Hleděla přitom na Mirraninu zlatou ruku.

Podíval jsem se zpět na svou dózičku. V tom okamžiku se mě ta kapalina dotkla a já ucítil její kovový, skoro ledový chlad.  Proběhl mně mráz po zádech a jsem sledoval, jak ta studená hmota při doteku s mou kůži jakoby taje a urychluje svůj tok, stéká kolem mé dlaně, přichytává se na ni a celou ji z obou stran obaluje. Druhou rukou jsem uchopil prázdnou dózičku a podle příkladu Mirrany jsem ji položil na stůl. Kapalina se teď dostala do mého rukávu a já cítil, jak se po mé paži pomalu šíří studený chlad směrem vzhůru k ramenu.

Podíval jsem se kolem. Uviděl jsem, že i ty tři ženy již mají tu kapalinu ve své dlani, a že jsou jejím chladem asi dost zaskočeni, protože mají polekané výrazy a rozhlížejí se kolem sebe, jestli je to normální.

Mirrana, která viděla jejich údiv a rozhodování, jestli raději nemají tu kapalinu ještě zavčas setřít a zahodit je začala uklidňovat:

„Nebojte se, ten chlad nebude trvat věčně, je to jen počáteční fáze.“

Ty tři ženy to trochu uklidnilo a tak i ony odložily na stůl ty svoje dózičky a pozorovaly, jak jim ta kapalina obaluje ruku a postupně postupuje po jejich pažích nahoru k trupu.

Mirrana samozřejmě lhala, nebo aspoň neřekla celou pravdu, protože mi přišlo, že chlad té kapaliny se stále více stupňuje a já měl pocit, jako bych ruku strčil do ledové vody. Cítil jsem, jak mě ten náhlý mráz štípe a pálí a jak neúprosně postupuje pod košilí směrem k mému trupu. V okamžiku, kdy se přelil na moje záda a trup, rozklepal jsem se zimou. Rychlost postupu se neměnila a já cítil, jak mě pomalu uchopuje studená hmota a jak kvůli šířícímu se chladu nedokážu myslet na nic jiného, než na to, aby už to skončilo.

„Jeee mmmmmi hrrroznnnáá zizimmmmaaaa,“ ozvalo se vedle mě, a já jsem se přinutil podítat se, co se děje.

Byla to ta dominantní žena, nyní zmrzla na kost tak, že nemohla skoro mluvit a hrozně se třásla. I ostatní se třásly, a bylo vidět, že mají co dělat, aby se nerozbrečely.

Podíval jsem se na Mirranu, jak ona to snáší, ale uviděl jsem úplně stejný obrázek, Mirrana se celá třásla a bylo vidět, že dost trpí.

Studená kapalina mi nyní sestoupila do oblasti  břicha a začala se šířit po druhé paži směrem k prstům. Zima byla tak hrozná, že jsem nevěděl, jestli to pálí, nebo studí. Hrozně jsem si přál, abych to už měl za sebou, ale připadalo mi to, že se ten pohyb té kapaliny na mě ještě víc zpomaluje a umocňuje ten chlad, který vytvářela.

Nevím jak dlouho to trvalo, ale chlad postupně zasahoval celé mé tělo. Z trupu se šířil dál dolů po mích nohách a nahoru po krku na mou hlavu.

Pak z ničeho nic ten pocit chladu ustal. Bylo to tak náhlé, že setrvačnost toho pocitu mi říkala, že to ještě studí, ale mé tělo najednou vyzařovalo obrovskou úlevu. Takovou úlevu, že se mi až podlamovala kolena a já jsem se cítil jako v ráji.

Konečně jsem se mohl volně rozhlédnout. Uviděl jsem, že Mirrana tam stojí a se zájmem mě pozoruje. Na hlavě má jakousi zlatou kapuci, ve které jsou otvory pro oči, nos a ústa. Pohlédl jsem na svoje ruce. Ruce jsem měl obaleny jakoby zlatou latexovou látkou, která vypadala jako pravý kov. Dotkl jsem se tváře a ucítil, že přes tu látku jsem velmi citlivý a nahmatal jsem podobnou masku, jakou měla na hlavě Mirrana. Podíval jsem se na ostatní tři ženy, a uviděl, že mají stejnou kapuci na hlavě a že se taky začínají rozhlížet po pokoji.

„Uff, tak to mě teda poser, tak to určitě nestálo za takovej zážitek,“ řekla ta dominantní žena.

„Jestli bych měla prožívat vždy něco takovýho, kdybych měla se obléci do něčeho podobného, tak to bych raději chodila nahá,“ dodala.

„Promiň, ale to není ještě všechno,“ řekla ji Mirrana.

Ta žena se na ni nechápavě podívala.

„Co to bude ještě nějak pokračovat?“ dívala se s trochou strachu na Mirranu.

Mirrana ji však neodpověděla. Otočil jsem se na ni, abych viděl proč nic neříká, a užasl jsem. Obličej Mirrany už nepokrývala zlatá maska s otvory pro oči a pusu, ale její obličej byl pokrytý celý tou zlatou hmotou. Ale když jsem se podíval lépe, přišlo mi, že to není již jen hmota na Mirranině tváři, ale samotný obličej, který teď vypadal, jako by byl ze zlata. Ústa měla do široka otevřená, jako by lapala po dechu, a prvně jsem si myslel, že má zavřený oči, pak jsem ale uviděl, že ve zlaté barvě jejich očí se začíná objevovat černá tečka jejich zorniček. Vůbec se nepohybovala. Jako kdyby přede mnou stála zlatá socha oblečená do šatů a dívající se upřeně do nějakého místa.

V panice jsem se rozhlédl, ale v tom okamžiku jsem ucítil tupou bolest, jak zezadu do mě něco proniká. Současně jako kdyby se tisíc mravenců snažilo dostat do mé močové trubice. Chtěl jsem vykřiknou bolestí, ale v tom okamžiku mi zaplnilo něco ústa a nedovolilo mi vydat ani hlásku. Pocítil jsem, jak to postupuje do mé dýchací trubice a hrtanu, na chvilku mě přepadl dávivý pocit, ale ihned byl převýšen bolestivou reakcí mých očí na cizí předmět, který do nich vniknul. Jakoby se zablesklo a pak nastala úplná tma.

Nic jsem neviděl a neslyšel. Měl jsem pocit, že nemohu dýchat a že se dusím. Současně se ve mně jakoby míchaly moje vnitřnosti.

Pak najednou z ničeho nic to ustalo. Mou mysl zalila vlna úlevy, jakou pocítíte, když ustane bolest a člověk si může oddechnout.

Já jsem si nemohl oddechnout, nemohl jsem vůbec nic dělat. Kolem byla naprostá tma a ticho a vůbec nic jsem necítil. Nevím jak to dlouho trvalo, ale najednou se tma začala měnit na zlatavou barvu. Postupně jakoby ze zlaté mlhy začaly vystupovat nějaké obrysy a stíny. Současně jako by z dálky se ke mně šířil zvuk tikajících hodin. Jediný zvuk, který byl v této pomalu se objevující místnosti slyšet.

Světlo přestávalo mít mlhavě zlatavou barvu a já jsem pochopil, že se upřeně dívám kamsi ke dveřím v pokoji, a že nemohu se vůbec hýbat - ani očima.  

Kromě zvuku hodin a jakéhosi šramotu od vedle nebylo slyšet vůbec nic. To tikaní se mi zdála najednou hrozně monotónní a začínalo být nepříjemné. Ta bezmocnost jakéhokoliv pohybu ve mně vyvolávala hrozné pocity.

Najednou jsem jasně z dálky uslyšel kroky na schodech. Blížily se. Pak vrzly nějaké dveře a kroky na chvilku ustaly. Pak jsem uviděl, jak se pohnula klika na těch dveřích, na které jsem hleděl. Chtěl jsem změnit pohled směrem na tu kliku, ale marně. Konečně se dveře otevřely a já jsem spatřil nějakou skoro nahou ženskou postavu oblečenou jen do vysokých bod, dlouhých rukavic až skoro k ramennou a s maskou na obličeji. Podle vlasů jsem poznal že, je to Jeane, ale nemohl jsem si ji pořádně prohlédnout, protože můj pohled směroval trochu víc doleva, než stála. Bylo slyšet, jak se zhluboka nadechla a rázným krokem vešla do místnosti.

„Tak vás tu mám, mé otroky,“ začala rázně.

„Od teď mě budete poslouchat na slovo a budu jediná vaše paní, pokud ne, budete tu stát jako sochy do konce věků,“ dodala a já uslyšel, jak něco zasvištělo a plesklo. Pochopil jsem, že Jeane má v ruce nějaký bičík, nebo něco podobného, a že se uhodila do těch vysokých bot, aby umocnila svoje slova. Docela jsem jejím slovům věřil. Nevím, jestli to byl vedlejší produkt toho obleku, nebo to, že jsem Jeanu už znal, a věděl jsem, že pokud si něco umíní, tak to taky splní.

„Teď si vás chci pořádně prohlédnout. Nástup! Tady do řady vedle sebe!“ Vykřikla rázná povely.

Aniž bych viděl, kam ten její bičík udělal tu pomyslnou čáru, mé tělo se dalo do pohybu a já jsem udělal dva kroky a otočil jsem se směrem k Jeaně. Uslyšel jsem, a částečně uviděl, že to samé udělaly i ty ostatní ženy.

„Výborně!“ Vyštěkla Jeane a já jsem pocítil trochu úlevu, jako kdybych splnil nějaký hrozně obtížný úkol a nyní za to dostal pochvalu.

Jeane vykročila rázným krokem k nám a udělal inspekci našeho stavu. U každého se na chvilku zastavila a pořadně si ho prohlížela a zkoumala pohledem.

Pak se vrátila zpět ke mně a k Mirraně.

„Vy dva, můžete mrkat a dívat se kam chcete,“ rozkázala.

Ucítil jsem úlevu ve svých očích a podíval jsem se na Jeanu. Bylo příjemný moct zase se dívat, kam jsem chtěl.

Jeane byla skutečně nahá, kromě těch bot a rukavic. Ta maska ji dodávala trochu cizí výraz.Vypadala jako skutečná domina.

„Tak jak se vám to líbí? Odpověz!“ rozkázala mně.

Otevřel jsem ústa a začal artikulovat jednotlivá slova, ale hlas ze mě nevyšel žádný.

Jeanu to trochu polekalo. Chvíli si mě prohlížela, jak tam otvírám ústa jako ryba na suchu a pak ke mně přistoupila a rty dala skoro až na mé rty. Chvíli tak vydržela, pak udělala krok dozadu a rozkázala:

„Dýchej!“

Jeane asi pochopila, že bez jejího rozkazu opravdu neuděláme jakoukoliv činnost. Otočila se k Mirraně a taky ji přikázala:

„Mirrano, dýchej!“

Moci se nadechnout byla celkem opravdu úleva. Sice jsem dýchat v tomto stavu nemusel, ale má přirozenost to vyžadovala.

„Tak jak se ti to líbí, odpověz!“ znovu mi přikázala Jeane.

Chtěl jsem ji říct, že je to hrozný, že přeměna byla opravdu nepříjemná a ta bezmocnost se pohnout přivádí člověka k šílenství, ale můj hlas řekl jen:

„Líbí, má paní.“

Pochopil jsem, že jako loutka budu plnit jen to, co bude můj vládce chtít, a Jeane určitě nechtěla slyšet, že se mi to nelíbí.

„Výborně, vy dva, támhle sednout!“ rozkázala mně a Mirraně a přitom ukazovala tím koženým bičíkem na pohovku v rohu.

„Tak a vás tři si trochu vycvičím,“ prohlásila Jeane a obrátila se na ty tři zbývající ženy.

„Vy tři, svléknout!“ rozkázala jim.

Z pozice na pohovce jsem sledoval, jak se ty tři ženy začaly strojově bez jakéhokoliv odporu svlékat. Jeane se to asi nelíbilo a tak je zastavila.

„Stop! Takhle to není pěkný. Chci striptýz. Tancujte a přitom se svlékejte!“ Rozkázala všem.

Aniž bych si uvědomoval, že to není rozkaz i pro mě, vyskočil jsem i s Mirranou z pohovky a začal jsem tancovat a rozepínat si košili. Jeane si toho prvně nevšimla, protože byla k nám zády, ale když to zjistila, zařvala:

„Stop! Vás jsem nechtěla.“

Asi si ale uvědomila, že udělala chybu protože svůj rozkaz směrovala příliš všeobecně ke všem v místnosti. Pak ji na mně něco upoutalo a přistoupila ke mně. Ucítil jsem, jak její ruka přejíždí po mém odhaleném hrudníku a břichu.

„Páni, Mirrana měla pravdu, když říkala, že lidé jsou v tom obleku velice atraktivní pro druhé pohlaví, ta zlatá barva na tom vypracovaným těle vypadá úžasně,“ prohlásila nadšeně.

„Chceš se taky svléknout?“ zeptala se mě.

„Ano, má paní,“ odpověděl jsem. Ani nevím, jestli to tentokrát nebylo po pravdě.

„Dobrá tedy, všichni, tancujte a dělejte striptýz!“

Znovu jsem se dal do tance a pokračoval jsem ve svlékání. Přitom jsem si mohl prohlédnout dobře jak sebe, tak i ostatní ženy. Moje celé tělo bylo jakoby z živého zlata. Navíc to vypadalo, jako kdyby se mi mé svaly zvětšily a více prorýsovaly, protože jsem měl na břichu jakoby struhadlo ze svalů. Ostatní ženy vypadaly taky úžasně. Mirranina již tak krásná postava ještě víc zkrásněla, a ty tři, které mě před tím ani nějak moc nepřitahovaly, najednou vypadaly jako bohyně.

Za normálních okolností bych byl ihned vzrušený. Dnes jsem byl ale loutkou-otrokem své ženy a mé tělo neposlouchalo mé myšlenky ani emoce, ale její.

Jeane tam stála, vychutnávala si pohled na nás, jak se postupně svlékáme a občas švihla tím bičíkem vzduchem.

Po chvilce jsme byli všichni nazí a dál jsem tam tancovali do pomyslného rytmu striptýzové hudby.

„Výborně! Nástup!“ Rozkázala Jeane.

Opět jsme nastoupili na pomyslnou čáru a Jeane si nás postupně prohlížela jako na inspekci.

Tentokrát se zastavila u té ženy, která byla na ni před tím tak drzá.

„Tak co ty děvko, jak se ti to líbí teď, když se role obrátily?“ pronesla Jeane.

„Dýchej, odpověz!“ Rozkázala jí.

„Tyyy krrr…“ Snažila se dostat ze sebe ta žena, ale její vůle nebyla silnější než moc toho obleku.

„Takhle se odpovídá? Vy dvě, vezměte si důtky a dejte ji pětadvacet na zadek!“ rozkázala zbývajícím dvěma ženám a podávala jim dvě devítiocasé kočky, které vytáhla z kabele, ve které Mirrana přivezla ty dózičky.

Obě ženy poslušně vzaly ty důtky a stouply si každá z jedné strany své kamarádky.

Pak jsem uslyšel zasvištění důtky a plesknutí o zadek vzpurné ženy.

„Křič, jestli chceš!“ Rozkázala jí Jeane.

Při dalším dopadu důtky se ozval v místnosti naříkavý výkřik.

Po dokončení trestu k ní Jeane opět přistoupila.

„Tak co, teď už se ti to líbí? Odpověz!“ Rozkázala ji Jeane.

„Nass…“ snažila se ji vynadat ta žena.

„Vy dvě, znovu pětadvacet!“ Rozkázala Jeane.

Tentokrát už byly výkřiky daleko zoufalejší a bolestivější.

„Tak co, už se ti to líbí? Odpověz!“ Zeptala se Jeane.

„Annno,“ nakonec vypustila ta žena z úst.

„Ano co?!“ zařvala na ni Jeane.

„Anoo, líbí,“ dostala ze sebe ta zbitá žena.

„Ano, líbí, má paní. Opakuj po mně!“ dál ji šikanovala Jeane.

„Ano, líbí, má paní,“ řekla nakonec ta žena.

„Výborně, teď mi můžeš jazykem vyčistit ty moje boty. Dělej!“ Rozkázala ji Jeane.

Žena poslušně si klekla, hlavu sklonila až k zemi a začala ji lízat její vysoké latexové boty.

„Vy dvě, vyčistěte mi jazykem ty moje rukavice!“ Rozkázala Jeaně těm dvěma zbylým ženám, které stály každá po boku té ženy na kolenou.

Jeane malinko předpažila a ty dvě ihned přiskočily a začali ji lízat její paže, dlaně a prsty pokrytých v dlouhých latexových rukavicích.

Jeane vypadala spokojeně. Vyloženě si to jejich ponížení vychutnávala. Pak její pohled padl na mě, jak tam nečinně stojím a jen ji pozoruji.

„Vzrušuje tě to? Odpověz!“ zeptala se mě.¨

„Ano, má paní,“ odpověděl jsem, tentokrát úplně po pravdě.

„Tak buď vzrušenej!“ přikázala mi Jeane.

Na její rozkaz se ten můj zlatý pták napřímil a trčel jako zlatý bidýlko.

Jeane si mě se zálibou prohlížela.

„Hoň si ho!“ rozkázala mi.

Jeane měla nyní velice dobrou náladu. Pozorovala mě, jak si tam honím ptáka a jak pozoruji ji, jak si nechává lízat svoje latexové boty a rukavice a ponižuje tím tak ty ženy, které ji předtím tak ponížily.

Pak si asi vzpomněla na Mirranu, která stála nečinně bokem.

„Co ty, Mirrano, vzrušuje tě to? Odpověz!“ Přikázala ji.

„Ano, má paní,“ odpověděla Mirrana.

„Chceš taky masturbovat? Odpověz!“

„Ne, má paní.“

„Co tedy bys ráda? Odpověz!“

„Výprask má paní, byla jsem zlobivá,“ přiznala se Mirrana.

Jeane ta hra s Mirranou zaujala.

„Vy tři, stop!“ rozkázala Jeaně těm třem ženám, které ji čistili jazykem její latex.

„Ty, běž mu lízat jeho zadek!“ Rozkázala Jeana té ženě, která ji dosud lízala její boty a ukázala na mě. Ta žena se poslušně zvedla, obešla mě, klekla si tak, aby měla hlavu v úrovni mé řiti a přitiskla k ní tvář. Po chvilce jsem ucítil, jak její jazyk vniká do mého zadního otvoru a jak jím tam trochu šmejdí.

Pak Jeane vzala do ruky tu jednu devítiocasou kočku a došla k Mirraně.

„Tak ty jsi byla zlobivá holka?“ zeptala se jí.

„Ano, má paní, moc zlobivá holka,“ opakovala Mirrana.

„Vy dvě, vemte ji za ruce a držte je daleko od sebe!“ Rozkázala těm dvěma zbylým ženám.

Obě došli poslušně k Mirraně, uchopily ji za ruce a držely ji tak, jako kdyby byla na pranýři.

Jeane obešla Mirranu a postavila se za její záda. Pak se rozpřáhla a přetáhla ji devítiocasou kočkou po zadku.

„Křič!“ rozkázala Jeane Mirraně.

Nevím, jak dlouho se nechala Mirrana trestat Jeanou, ale trvalo to dost dlouho, než se Jeane unavila a přestalo ji to bavit.

Pak došla ke mně, otočila se zády, předklonila se a rozkázala:

„Vraž mi ho tam, jsem z toho tak vzrušená. Dělej!“

Bez váhání jsem si přestal honit péro a vrazil jsem ho do Jeany.

„Tvrdě, přirážej tvrdě!“ Křičela Jeane v extázi.

Já jsem její rozkaz plnil a přitom jsem cítil stále přitisklý obličej na mých hýždích té ženy, co má svůj jazyk v mé řiti.

Po chvilce se Jeane zhroutila z mého péra a lehla si unaveně na zem. Otočila se ke mně a vykřikla:

„Stříkej, chci vidět, jak stříkáš.“

V tom okamžiku jsem měl jak na povel orgasmus, který vystříkl zlatavé semeno skoro přes celou místnost a pokropil přitom pořádně Jeanu, která pode mnou ležela.

„Dost, všichni jste volní!“ zazněl poslední povel Jeany a já ucítil, jak na mně něco taje a jak po mně stéká ta zlatá tekutina a hromadí se v loužičce pode mnou.

Byla to taková úleva, najednou se svobodně pohybovat, že jsem z toho pomalu se svezl na podlahu a zůstal jsem bezvládně ležet. To byl tedy zážitek.