Název: Můj život v korzetech

Autor: Danny

Přeložil: DoVaN

Ilustrace: neznámé foto internet

Varování: Fetish Fantasy, Corset Fetish, Sebetýrání

Óh! Jak já jsem si stěžovala, když maminka v choulostivém věku mých čtrnácti let trvala na tom, že budu nosit staromódní korzety s kosticemi a šněrováním.

„Žádná z mých přítelkyň je nenosí“, skučela jsem plačtivě, „vůbec nikdo“.

Ve skutečnosti jsem dokonce nikdy do té doby o korzetech ani neslyšela. Maminka byla ale úplně neoblomná: „Byla jsem taky přesně taková, drahá, a když jsem byla v tvém věku, mnoho děvčat je nosilo.“

Výrobkyně korzetů přikyvovala. „Přála bych si, abych měla i teď tak práce, jako když byla Vaše maminka ještě dívka. Pojďme pokračovat ve zkoušení toho Vašeho rozkošného korzetu.“

Musím říct, že jsem měla velmi dobrou, velmi dospělou postavu na svůj věk. Má prsa byla plná a dobře tvarovaná, můj pas byl o hodně užší než kterékoliv mé přítelkyni a moje boky a zadek vypadaly pěkně v džínech, které jsem obvykle nosila. Ale když maminka s výrobkyní korzetů upevnily výztuž, jak jsem se naučila, že se ta věc nazývá, a začaly utahovat šněrování, má postava začínala vypadat neuvěřitelně. Divné, ale i ten pocit byl také úplně neuvěřitelný. Ten korzet samozřejmě nebyl ani tak velmi moc vyztužený kosticemi, ani tak moc dlouhý s porovnáním s modely, které nosím dnes. Nicméně, nalezla jsem pocit nepoddajnosti a tlaku, zvláště na mém břicha a zadku, velice příjemným.

Výrobkyně korzetů uviděla můj úsměv. „Tak,“ řekla mamince, „Řekla bych, že Dorota bude velmi dobrý subjekt. Můžeme začít s cvičným korzetem přímo hned.“ Šněrování bylo po několik přestávkách k odpočinku dokončeno tak, že byly obě spokojeny, podvazky byly bezpečně upevněny k seriózně vypadajícím síťovaným punčochám, a nehledě na trochu bolesti - zvláště když jsem se předklonila, abych si obula své nové lodičky na vysokém podpatku - cítila jsem se fajn.

Korzet nebyl tak vysoký, aby dosáhl na má ňadra, ale byl dost těsný na to, aby mnoho z nadbytku masa a tuku vytlačil nahoru k nim. Výrobkyně korzetů to předpokládala, a tak mi vypomohla s novou, docela pevnou, ale příjemnou, o moc větší podprsenkou. Má prsa se zdály o moc větší a tak skvěle vytvarovaná. Pak oblečená jen do svetru s malým výstřihem, zavinovací sukní a mým širokým červeným koženým páskem utaženým tak těsně, že jsem tomu nemohla uvěřit, vyšli jsme na moji první korzetovou procházku. Mnoho lidí se na mě divně dívalo, a brzo jsem pochopila proč. Korzet - ten můj rozkošný korzet - nutil mě držet se naprosto zpříma a rovně. „Nikdo nejde tak jako já,“ řekla jsem mamince. „Věčná škoda,“ odpověděla. Nosívala jsem korzet jen po škole, o víkendu a během prázdnin a opravdu jsem postrádala objetí mého korzetu, když jsem ho zrovna neměla na sobě.

Když jsem měla dokončit školu, můj opravdový korzetový trénink měl teprve začít, a tak již pár měsíců před stanoveným termínem jsem se na to těšila s nedočkavým očekáváním. Maminka měla takovou radost z mé reakce a z mého zjevu, že sama začala opět nosit opravdový korzet a užili jsme si hodně legrace při pomáhání si navzájem se šněrováním a oblékáním.

Maminka mi řekla, že slíbila mému otci, když jsem byla ještě malá holčička, že budu chodit řádně okorzetována až dospěji. Bohužel, zemřel následkem hrozné dopravní nehody a maminka řekla, že bez obdivu k manželovi, který ji dodával sebedůvěru, opustila upjatý režim, kterým žila od svým patnácti let.

Začala tentokrát stejným modelem korzetu jako já, ale rychle postupovala k tužšímu, delšímu a samozřejmě o moc, moc upjatějšímu. Byl také opravdu pořádně vyztužen kosticemi. Maminka byla sama se sebou velice spokojená. „Každý dřív říkával, že pokud jsi kdysi používala velmi upjatý korzet a pak jsi přestala, nikdy nebudeš schopna šňůru utáhnout jakkoliv znovu do stejné velikosti, a já jsem to dokázala,“ řekla maminka, „myslím si, že je to tím, že nyní jíme daleko rozumněji. Jen se na mě podívej, drahoušku!“ Vypadala překrásně, když tam tak stála ve svém korzetu, punčochách a botách. Zeptala jsem se jí, jestli ji to nebolí, být tak pevně sešněrovaná. Její pas nemohl mít více než devatenáct palců. Usmála se na mě takovým shovívavým způsobem. „Ano, zlatíčko. Někdy to opravdu bolí hodně. Opět si uvědomuji, že jakmile se jednou naučíme milovat být pevně utažená, tak nějaká bolest nebo nepohodlí může a musí být přetrpěno.“ Impulsivně jsem ji políbila a ona se smála, jak má chabá výztuž narazila dopředu její dlouhé tvrdé šněrovačky.

Nakonec den, který jsem tak horlivě očekávala, konečně nadešel. Ukončila jsem školu a výrobkyně korzetů, teď stará moje přítelkyně, do hodiny měla přijít do našeho domu. Přišla a přinesla velkou krabici. „Tady je tvá nová korzetová garderoba!“ zavolala, když vyšla schody k hlavnímu vchodu, „a také nějaké další věci.“ Pak se stalo to, že jsem se dozvěděla, že být řádně okorzetována, znamenalo ve skutečnosti stát se mým zaměstnáním a povoláním. Bylo mi řečeno, že jsem příliš kyprá, aby byla těsná šněrovačka účinná, že by byla ztráta času zkoušet korzetem tuk dostat pryč. Před tím, než budu dokonce moci vyzkoušet mé nové korzety, budu muset strávit tak mnoho času, kolik bude potřeba v něčem, co má matka nazývala Gumová panna.

Maminka mi pomohla dostat se z korzetu, který jsem měla na sobě, a výrobkyně korzetů rozbalila nějaký neuvěřitelný oděv. Gumová panna vypadala jako obrovská panenka vyrobená z tlustého latexu. Měla kosticové výztuže a šněrování dole na zádech a podél noh a paží. Důkladně vypadající zipy byly připevněny nad šněrováním. Maminka a výrobkyně korzetů natáhla Gumovou pannu na moje nohy a pak nahoru na můj trup. Uvolnily tkanice tak, aby se moje ruce mohly vmáčknout dovnitř. Pak začali utahovat šněrování. Latex byl tlustý, jak jsem již řekla, a byl jen trochu pružný. Cítila jsem se tím úplně uzavřená a celkový účinek bylo dost těžké pochopit. Šňůry byly nakonec zavázány a ještě zapnuly zipy. Byla jsem úplně bezmocná a maminka a výrobkyně korzetů začali přetahovat všechno zahalující latexovou kapuci přes mou hlavu. Jediný otvor, který tam byl, byl otvor pro mé nosní dírky, abych mohla dýchat. Pak jsem ucítila korzet, který byl připevněn a sešněrován na mé tělo tak pevně, že jsem si nemohla vůbec představit, že budu schopna vůbec dýchat.

Musela jsem omdlít, protože když jsem se probudila, bylo v místnosti tma. Divné bylo, že pocit intenzivního sevření nebyl nepříjemný. Maminka byla blízko u mě, protože  poznala, že jsem se probudila a já jsem mohla ucítit její něžné hlazení mých nohou a paží přes ten latex. Později mi řekli, že budu muset zůstat v Gumové panně dva dny, aniž bych byla uvolněná a nehledě na další krátké přestávky pro hygienické a zdravotní účely, zůstala jsem ještě další týden.

Když jsem byla nakonec uvolněná, musela jsem brečet, protože jsem postrádala to sevření. Maminka mi řekla, že brzy bych na to mohla pohlížet jako na starého přítele. Jakmile přiberu trochu na váze, Gumová panna by mohla být upnutá na tak dlouho, dokud nebude přebytečná váha zase všechna pryč. Pro teď, myslím, byl jejich cíl dosažen a já jsem byla dostatečně štíhlá na to, abych se vydala do nového cvičného korzetu.

Nebylo to nic, co jsem si dokázala představit, a dokonce i maminka byla tím ohromená. Táhnul se od mého krku až k mým kolenům a bylo to téměř úplně tuhé, jak to bylo vyztuženo kosticemi s ocelovou šněrovačkou. Znělo to úplně děsivě, ale výrobkyně korzetů řekla, že nošení toho po určitou dobu rozdrtí a zohýbá moje žebra tak, že mé normální denní a noční korzety sednou jako ulité na mé tělo, které by se tak adaptovala pro mou naplánovanou redukci. Za nějaký čas bych se měla opět vrátit k nepřetržitému nošení cvičného korzetu na několik dalších týdnů. Maminka mi později řekla, že zvládly během měsíce redukovat můj pas na šestnáct palců. Byla jsem doslova zapouzdřená, neohebná, docela neschopná jakéhokoliv pohybu, téměř šest týdnů. Výrobkyně korzetů navrhla, že by už byl vhodný čas pro trochu cvičení, protože jinak by mé svaly úplně zeslábly.

Cvičný korzet byl odstraněný a rychle nahrazený mým novým denním korzetem, který se snadno a rychle šněroval do mých nových tvarů s výjimkou posledních dvou palců, které vyžadovaly trochu více síly a táhnutí za tkanice korzetu, aby byl korzet pořádně zapnutý. Hrdě jsem si změřila můj nový pas a bylo to jen patnáct palců. Výrobkyně korzetů prohlásila, že nikdy předtím nedosáhla takové redukce za tak krátkou dobu. „To je ta tvá moderní technika!“ smála se maminka. Zkusila jsem se projít uvnitř na podpatcích, které byly skoro pět palců vysoké a shledala to velmi obtížným po takové dlouhém období úplné nečinnosti. Pocit z mého nového denního korzetu bylo něco úplně jiného, než cokoliv, co jsem vůbec kdy prožila před tím. Ztratila jsem hodně na váze v Gumové panně a měly svatou pravdu, když mi říkaly, že nepřetržité nošení cvičného korzetu skutečně změní tvar mého hrudníku tak, že se začínal zužovat ihned pod mými prsy. Ten korzet byl ohromně těsný, ale cítila jsem, že bych mohla ještě trochu zatáhnout bříško, a ulehčit tak tlaku. Když jsem to prohlásila, maminka a výrobkyně korzetů byly velice potěšeny.

Když čtu, co jsem napsala, tak to zní, jako kdyby proces, kterým jsem prošla byl skutečně naprosto nenapadnutelný. To nebyl! Stále zřetelně pamatuji na tu bolest - nepřetržitý nepohodlí - na mou neschopnost se pohnout do pohodlnější pozice v posteli - vůbec se nějak pohnout v posteli! A to jsem se ani ještě nezmínila o dlouhých kožených rukavicích, které jsem nosila. Dokonce i ony byly vyztuženy kosticemi, tak že moje paže byly udržovány rovné a nehybné. Nebudete tomu věřit, ale byly také těsně sešněrovány - dokonce každý jednotlivý prst! Občas měla maminka ve zvyku vytáhnout je řemenem zaháknutým ke stropu, protože by je to mohlo udělat menšími. Mé chudinky chodidla také! Byly obvázány mokrým plátnem po tom, co moje prsty byly navzájem zohýbány pod sebe. Pak maminka vysušila plátno fénem na vlasy a plátno se tak srazilo, že stlačilo mé prsty a chodidla.

Pak opět, během tohoto tréninkového období a ještě i nyní, tvrdé těsné kožené pouzdra byly natáhnuty na každou nohu nahoru až ke kolenům a sešněrovány tak těsně, jak jen to mohlo jít. Myslím si, že maminka zmenšila velikost mých botou o dvě čísla. Pamatuji si, že jsem ještě nepřestávala růst, a maminka říkala, že jen nemůže dovolit jejich přirozenému růstu. Všechno to byla obrovská muka, ale mamince se podařilo mě nějak přesvědčit, že ta bolest je nejen nezbytná, ale mohla by být i příjemná. Jak jsem tehdy dříve řekla o maminčině práci na sobě ve šněrováním korzetu. Nějak mi to tak dělalo tu věc snesitelnější.

Abych se vrátila k tomu než maminka přerušila mé myšlenky. Mluvila jsem s maminkou o skutečnosti, že denní korzet mi stále ještě dovoluje trochu zatáhnout mé bříško.“Jen počkej na večer, zlatíčko. Jakmile si nasadíš noční korzet, myslím, že zjistíš, že je to úplně nemožné.“ Nebyla jsem jen tak trochu rozrušená pro té zprávě, ale naprosto dychtivě jsem očekávala, až budu moci vyzkoušet si ten nový kusu oděvu.  Byl zde jen jediný problém, který mi dělal starosti.

„Co mi trochu vadí,“ řekla jsem jim, „je to, že nikdy už nebudu schopna nosit džíny.“

„Mysleli jsme si to,“ řekla výrobkyně korzetu s uchychtnutím. „Nejsem si jistá, zda budeš chtít nosit džíny po další době, ale pokládali jsme to za zábavné, tak jsme ti něco nachystali. Jestliže máš dost energie dovolit nám rozšněrovat tento korzet a nasadit ti další, budeš vidět, co tím myslíme!“ K mému úžasu výrobkyně korzetů vyrobila korzet stejně tak tuhý a členitý, jako ten, který jsem měla na sobě, ale s nohavicemi. Každá nohavice měla výztuhy z kosticí a šněrování zvlášť a byly dost dlouhý, aby dosahovaly k mým kolenům. Nemohla jsem se dočkat, až to zkusím, a souhlasila jsem. „Uděláme to opravdu velmi rychle, protože jsi dosáhla takového zdařilého stupně, že být bez korzetu i dokonce jen na několik minut bude velmi nepříjemné.“ Byla to pravda. Mé tělo bylo nyní tak zvyklé na neustálý a neúprosný tlak šněrovaček, které jsem cítila, že bych se mohla rozlámat na kusy, kdyby byly tkanice korzetu rozvázány.

Korzet s nohavicemi byl rychle připevněn a zašněrován. Kosticové výztuže vedly přímo dolů přes záda a přes každou nohu tak, že jsem měla určitě více, ale vlastně méně pohyblivosti - zvláště když byly sekce na nohách pevně zašněrovány. „Cítím se dost podivně od mých kolen dolů,“ okomentovala jsem to.

„Jen nám dovol natáhnout ti strečové džíny a hned ti ten problém vyřešíme,“ řekla maminka. Zvedly mě a položily mě na postel a natáhly mi pár opravdu těsných elastických strečových džínsů. Svetr, který mi maminka vybrala vytvořil z mých prsou a výstřihu něco, co opravdu vypadalo super! Maminka vybrala pár botou s tak vysokými podpatky, jako jsem byla zvyklá nosit. Jediný rozdíl byl, že byly z velmi silné a poddajné kůže, měly kostěné výztuže  a šněrování na zadní straně. Hádala jsem, že budou dosahovat o hodně výš nad moje kolena a ve skutečnosti dosahovaly! Byly sešněrovány tak pevně, jak jen to šlo a uvědomila jsem si, že většina mého těla byla nyní pevně sešněrována. Řekla jsem mamince jak moc to je a maminka řekla, že bylo v plánu úplně zapnout ten korzet. Považovala jsem ten nápad za vzrušující, zvláště když mě postavily na mé podpatky a maminka mě vyzvala, abych se prošla.

Každý coul pod mými pažemi byl nyní pevně a těsně stažen. Nohavicový korzet s jeho nepřetržitými výztužemi z kostic a vyztužené boty dosahující nad mé kolena způsobovaly, že jakýkoliv pohyb byl téměř nemožný, ale zjistila jsem, že malé krůčky byly ještě možné a vítězně jsem přebalancovala napříč místnosti k zrcadlu. Opravdu jsem byla udivena pohledem, a téměř jsem omdlela radostí z té vize strojené kontroly a disciplíny kombinované s pocity, které tato míra šněrování mi dodávala uvnitř. Zdálo se, jakoby všechna má sexualita byla slisovaná a vtěsnána do jednoho místa - do její přirozené domoviny - a každý pohyb se zdál intenzivně vzrušující.

Obraz sama sebe, který jsem uviděla v zrcadle byl fantastický a stěží jsem se dokázala poznat. Můj pas byl tak úzký, že se skoro zdálo, že se musí zlomit a rozšiřoval se nahoru do pompézních, ale nádherně tvarovaných prsou a dolů do smyslných boků, které byly o to víc atraktivní kvůli těsnými džínům, pokrývajících můj zadek, boky a břicho. „Mohu se posadit?“ zeptala jsem se. „Nemůžeš!“ řekla maminka, „vůbec!“

Výrobkyně korzetů dodala během mého období ve cvičném korzetu určitý druh vodorovné čalouněné konstrukce. Nyní byla v rohu naší ložnice a vyzvala mě, abych si tam odpočinula. Dokonce i to bylo trochu bizarní. Zastrčily mé vysoké jehlové podpatky do otvorů ve spodní části a upevnily šest širokých gumových řemenů přes moje bezmocné tělo a přitáhly je tak pevně, abych nemohla vypadnout! Maminka a výrobkyně korzetů mi připomněla mou poznámku, že bych chtěla být kompletně okorzetována o trochu dříve. Pocit vytvořený mým sešněrovaným tělem přivázaným k té konstrukci způsoboval mi nové příjemné pocity. Výrobkyně korzetů vyrobila několik dalších článků z mého oděvu. Spodní prádlo? Nemohu nalézt to správné slovo! Dokonce nemohu ani přijít na to, co vlastně některé věci byly.

Především uvolnily gumové řemeny nad mým pasem a odložily mou podprsenku. Tu nahradily velmi impozantním nápadem. Musela jsem natáhnout své paže před sebe - byly to jediné končetiny, se kterými jsem mohla ještě hýbat! Maminka natáhla nějaký druh trička z tvrdé kůže s otevřením na zádech a s všude přítomnými otvory pro šněrování dolů na obě ruce a ramena. Pokrývalo mé ramena, ale vpředu, přes mé poprsí byla ta kůže daleko více měkčí a vláčnější a byla skvěle tvarována jako krásné košíčky na moje prsa. Samozřejmě celá ta věc byla dokonale vyztužená. Maminka propletla tkanici přes šněrování a řádně upevnila celou tu věc kovovými svorkami k řadě kovových kroužků všude kolem vršku mého korzetu. Pak to zatáhly a vmasírovávali přebytečné tělo do košíčků. Mé poprsí se zvedalo a zvětšovalo. Mé paže, držené ve vyztužených kožených rukávech dlouhých do půli mého nadloktí, ztratili náhle svou na chvilku získanou schopnost se pohybovat. A druh kovové konstrukce, která byla nyní pevně připojená k oděvu byl vlastně přístroj k rovnání zad, který by ortopedický lékař mohl předepsat někomu, kdo je má opravdu deformované. Výrobkyně korzetů to skutečně pevně sešroubovala. Byla jsem nucena dát své ubohá ramena o moc dál dozadu. Kladný bod toho byl v tom, že to zdůraznilo mé prsa ještě více. Byly tlačeny do poddajné kožené podprsenky a ta dělala mé poprsí zcela tuhým a velmi, velmi elegantním.

Ony ještě neskončily. Rám měl ještě jedno tajemství, jak jsem si uvědomila, když byly řemeny znovu připevněna,  mé boty teď pevně upnutý do spodní části a řetězy spojeny s kovovými kroužky na mých ramennou mé kožené podprsenky. Byla jsem neúprosně uchopená středověkou žebřinou. Výrobkyně korzetů sepnula vypínač a já jsem ucítila, jak se natahuji. Většina mého těla byla zcela nenatahovatelná, tak hlavní síla šla do mého krku. Dělaly to velmi pozvolna a pečlivě, a tak to bolelo jen trochu. Maminka mi dala napít trochu hroznového cukru v pohárku s nálevkou. „Měla bys se napít raději teď, dokud máš šanci.“ řekla osudně.

Pak mi připevnily něco, co bych mohla nazývat krční korzet, který se opíral o mé ramena dole a o moji bradu nahoře - a samozřejmě ho těsně zašněrovaly. Výrobkyně korzetu pak uvolnila tu žebřinu tak, že jen ten korzet držel můj krk natažený. „Myslím si, že můžeme její krk celkem o dost prodloužit za nějaký ten čas,“ řekla výrobkyně korzetů, trochu odstoupila a podívala se na mě kriticky.  Zatímco jsem 'odpočívala', dokončily moje paže tím, že na ně dostaly velmi těsné kožené rukavice dosahující až na kožené rukávy nahoře a bezpečně je tam upevnily.

Opravdu jsem cítila, že už není nic, co by mohly pro mě udělat. Ale pak přišla rána z milosti! Maminka mě požádala, abych otevřela svá ústa a když jsem to udělala, strčila mi tam měkký gumový míč. Tlustá gumová a kožená kapuce byla pak přetažena pevně dolů přes má umlčená ústa a připevněná na krční korzet. Mohla jsem se vidět ve vysokém zrcadle skrz oční otvory v masce a uvědomila jsem si, že konečně jsem úplně korzetována. Vlna vzrušení vystřelila skrz moje bezmocné tělo a hluboko uvnitř ohromné vlny z rozkoše mě úplně přemohly! Výrobkyně korzetů a maminka se na sebe usmály ve své spoluvině na mé slasti a pak uvolnily mé řemeny a postavili mě. Nyní bylo na mě všechno velmi, velmi, velmi těsné. Nemohla jsem mluvit díky roubíku a masce, ale kdybych mohla, určitě bych zpívala radostí.  Ó ano, bolelo to! Bolelo to jako peklo, ale všechna ta bolest stála za to, když jsem viděla dokončený výsledek v zrcadle. Každý nepatrný pohyb, který jsem mohla udělat - a já jsem mohla dělat jen velmi nepatrné pohyby - přinášel nové pocity a nové potěšení. Obě dvě myslely, že by byl dobrý nápad, abych si odpočinula. Dostala jsem léčebnou injekci, která mi zabrání, aby se mi chtělo na záchod a také mě uklidní. Myslím, že jsem usnula celkem rychle.

Když jsem se probudila, byly obě dvě stále ještě se mnou v ložnici. Maminka využila příležitost a vyměnila si korzet. „Nyní se tvá kontrola nad postavou stává stále více přísnější, a já jsem slíbila, že budu pěstovat svou vlastní postavu ještě více ukrutněji,“ vysvětlila. Nemohla jsem mluvit samozřejmě, ale pamatuji si na zvědavost, bezmocná jak jsem byla, co má budoucnost na skladě dalšího pro mě. Brzy jsem to zjistila.

Myslím, že jsem si uvědomila, že jejich shovívavost pro moji touhu nosit džiny byl určitý druh šprýmu. Co jsem vlastně pouze nosívala byla subtilní vytříbenost cvičného korzetu. Nyní tedy opět rychle vyměnily korzet s nohavicemi za můj běžný denní. V průběhu výměny odstranily jen ty zvláštní položky, které ji při tom překážely. Tak jsem se objevila postavená před zrcadlo, stále ještě s krkem stísněným a s rameny pevně vyztuženými, a s mým ubohým tělem (štastným tělem?) sešněrovaným, s podvazky, s punčochy a s vysokými botami. Maska z hlavy byla sundána a ačkoliv jsem měla stále mrzačící těsné rukavice, mohla jsem trochu pohybovat pažemi. Nepatrná svoboda, kterou jsem opět nabyla, přinutila mě cítit se pozitivně volná a svobodná!

Brzy jsem mohla nosit těsné oblečení s páskem a tak s mým pláštěm přes ramena jsem byla připravena vyjít si s maminkou. Zavolali jsme taxi, byly naloženy všechny balíčky co jsme chtěly vzít sebou a odešli jsem na výlet. Museli mi pomoci ven z domu a do taxíku, ale chůze v mé stísněnosti se stal výzvou. Maminka byla potěšená mým postojem. Nemohla jsem pořádně sedět a maminka se mohla sotva ohnout, ale nějak jsme se pak dostali domů. Myslím si, že maminka si dělala trochu starosti o mně a naznačovala mi, že bychom možná mohli trochu uvolnit mé šněrování. Musela jsem se na ni podívat se zděšením, protože se narychlo opravila, zhluboka se nadechla, jak jen byla schopna, a naznačila, že by raději měla zkontrolovat moje tkanice, jestli se trochu neuvolnily. To bylo lepší, a podařilo se mi sundat své oblečení, tak, že mohla skutečně udělat jen to.  Používáním staromódního zapínacího háku postupovala nahoru a dolů po šněrování a táhla s nimi v opačných směrech a pak pečlivě upevnila ty uvolněný, aniž by nějak narušila celkové šněrování. „Právě v čas, začínaly být cítit nepříjemně pohodlně!“ řekla jsem, nebo spíše zalapala po dechu, „Musíš je přitáhnout přinejmenším o palec!“

Maminka bojovala sama ten den - já jsem nemohla dělat nic na sobě - dokud výrobkyně korzetu nepřišla kolem osmi hodin věnovat se mému nočnímu korzetu. Ten byl delší a pevnější než můj denní korzet a uvědomila jsem si, že když ho nakonec utáhla, byl opravdu docela o trochu těsnější. Relaxovala jsem vyčerpaná na posteli.

Nyní maminčina dřívější poznámka byla pravdivá. Už není žádný způsob, jak bych mohla zatáhnout své bříško! Nebylo tam prostě žádné místo.