Název: Mínoův svět

Autor: Karel Karel

Varování: Fantasy Fetish, Body Transformation

1. Změna je život

Ráno vypadalo jako tisíce předešlých. Se zavřenýma očima do koupelny, rychlá sprcha, snídaně ve stoje, však to znáte. Dnes to však bylo naposledy. Naposledy do práce. Po dvaceti letech naposledy do práce. Rozhodoval jsem se dlouho, ale co jsem se rozvedl s Erikou, nějak mi ten každodenní stereotyp přestal dávat smysl. Potřeboval jsem změnu. Velkou změnu.

 Pro podřízené ve firmě to byl šok. Prodat to co jsem tak dlouho budoval. Určitě se zbláznil, říkali si všichni. Já jsem ale cítil velikou úlevu. Ještě kravatu a můžu jít. Dolů výtahem do podzemky, čtyři stanice jako každý den. V mé kanceláři v šestnáctém podzemním podlaží, daleko od nebezpečného povrchu, mě už čeká nový majitel mé firmy a nezbytná tlupa nenažraných právníků. Chybí podepsat poslední papíry, jakmile budou peníze na mém účtu, jsem navždy volný.

Všichni tam už byli. Moje sekretářka na mě hleděla, jako by mě viděla poprvé. Myslím, že jí teprve teď došlo, že je to všechno pravda. Ani to nebolelo. Čtyři kopie smlouvy, čtyři podpisy a je konec. Na displeji počítače se objevil nový stav mého účtu. Nikdy bych si nemyslel jak mě ten pohled potěší. Je to vaše, slyším se jak říkám. Mějte se tu dobře. Nemám náladu na rádoby upřímné loučení. Na heliportu už na mě navíc čeká vrtulník. Poslední výhoda bývalého majitele firmy. Oblékám si ochranný oblek, taky nejspíš naposledy a odcházím.

Od té doby, co je po umělé redukci skleníkových plynů ozónová vrstva trvale nestabilní, se na povrch jinak nedá. Když jsem se před časem dozvěděl, že existuje sice drahá, ale účinná terapie, po které se můžete pohybovat venku bez omezení, bez šílených ochranných vrstev a protivných krémů a že navíc existuje místo na Zemi, kde pak můžete v pohodě žít, začal jsem o této možnosti vážně uvažovat. Po dlouhém rozmýšlení jsem koupil malý ostrůvek uprostřed Atlantiku, jeden z tisíců uměle vytvořených kousků pevniny, které spoluvytváří komunitu N.T.A. Ta zkratka prý znamená země přirozeného života. Něco, co už dlouhá léta většina lidí nezná. Prý je takových míst na Zemi několik, já jsem však našel jen toto.

Autopilot nastartoval a vrtulník se zlehka  odlepil od země. Navigační karta, kterou jsem dostal spolu s kupní smlouvou na nový domov, řídila směr. To tajnůstkářství bylo zřejmě nutné. N.T.A se za posledních několik let stala zaslíbenou zemí všech majetnějších lidí. Přesto se tam jen málokdo dostal. Bylo třeba vyhovět mnoha bizardním podmínkám a projevit velkou míru  trpělivosti. Vidina volného pohybu na slunci, koupání v moři a nekonečného klidu za to ale určitě stála. S odstupem času se vše jeví trochu jinak, ale tehdy jsem měl v hlavě zcela jasno.

Pohled z okénka vrtulníku byl bezútěšný. Liduprázdné ulice, oprýskané fasády opuštěných domů, skomírající město. Většina lidí z obav před nevyzpytatelným sluncem neopouští podzemí, kdo nemůže jinak, jezdí v upravených autech se speciálními skly a jen tehdy, jeli to nezbytně nutné. Je zázrak, že ekonomika nějak funguje. Přesto lidí v posledních letech hodně ubylo. Rodí se velmi málo dětí a ti co žijí v podzemí rychleji stárnou. Kdo by litoval, že tohle opouští.

Vrtulník proletěl nad přístavem plným vraků již dlouho nepoužívaných lodí a pode mnou se objevilo moře. Nádherné jako v dobách před zásahem. Možná ještě hezčí. Žádné lodě, žádné nové odpadky, žádné ropné skvrny. Pláže člověk opustil jako první. Bylo příliš nebezpečné vystavovat se slunci. Jako dítě jsem trávil u moře každé léto. Nebo se mi to jenom zdálo? Možná.

Pohled na mořskou hladinu mě po chvíli ukolébal k spánku. Ve snu se mi znovu objevila Erika, ta scéna se mi vracela často. Ne každý den se rozcházíte s manželkou. Několik let jsem ji přesvědčoval, že bychom si mohli pořídit dítě, ale ona za žádnou cenu  nechtěla. Možná měla pravdu Náš vztah tak postupně vychladl a ani jeden z nás neměl snahu jej udržet. Rozchod se zdál být jako dobré řešení. Prázdnotu ve dvou nahradila osamělost. Proto sedím ve vrtulníku a letím, vlastně ani nevím kam.

2. N.T.A

Probudil mě příjemný ženský hlas. Někdo v centrále N.T.A zaznamenal můj vrtulník. Vítáme vás, za chvíli budete naveden na přistání. Z výšky bylo vidět desítky ostrůvků s úhlednými siluetami malých domků. Na vodě se podupovaly plachetnice, některé ostrůvky byly propojeny dřevěnými lávkami. Zřejmě ne všichni zdejší obyvatelé vyhledávají samotu.

Vrtulník zamířil k severu a začal klesat. Před sebou jsem uviděl velký, zřejmě centrální ostrov. Kromě malé přistávací plochy a krátkého betonového mola byl celý porostlý bujnou zelení. Hustý prales jako by vyrůstal přímo z moře. Šplhal se i po úbočí nevysoké hory, která tvořila dominantu ostrova. Tento kousek země zřejmě vytvořila příroda. Na přistávací ploše už čekal vůz. Jak bylo v posledních letech obvyklé, bez řidiče. Po úzká silnici, která se ztrácela v husté zeleni, jsem vyrazil do vnitrozemí. Po chvíli jsem přijel k nízké budově, která klamala svou zanedbatelnou velikostí. Centrála N.T.A musela být, zřejmě jako vše co jsme stavěli po zásahu, pod zemí. Auto projelo bránou a motor zmlkl. Stál jsem uprostřed haly bez oken osvětlené mdlým světlem zářivek. Na okamžik jsem měl nepříjemný pocit, že jsem zase zpátky ve městě. V tu chvíli se však uprostřed haly neslyšně odsunula část podlahy a na povrch vyjel nákladní výtah.

V jeho dveřích se objevil příjemně vyhlížející muž v bílé kombinéze. Jeho tvář byla nápadně snědá i v bledém světle zářivek. Jmenuji se Milo, představil se, a podal mi ruku. Vy musíte být Adam. Němě jsem přikývl. Pojďte prosím za mnou, řekl s mírnou úklonou a ukázal k výtahu. Sebral jsem z auta své malé zavazadlo a vykročil za ním.

 Výtah klouzal dolů a míjel jedno patro za druhým. Museli jsme být hodně hluboko, nebylo však možno odhadnout jak, neboť patra byla značena pro mne nelogickými kódy. Po sestupu se výtah chvíli pohyboval horizontálním směrem a pak zastavil. Vstoupili jsme do dlouhé dobře osvětlené a příjemně klimatizované chodby lemované po obou stranách řadou naprosto stejných dveří. Na první pohled mě překvapil čilý ruch,který zde panoval. Milo se zdravil s několika stejně oblečenými lidmi kteří nás míjeli, všichni zdvořile odpověděli, viditelně však spěchali, každý za svým úkolem. Po chvíli jsme došli k jedněm, pro mne neodlišitelným dveřím, před kterými Milo zastavil. Běžte prosím dál, řekl, opět se mírně uklonil a nejednou byl pryč.

 Místnost, do které jsem vstoupil připomínala příjemný, poněkud starosvětsky zařízený obývací pokoj. V jeho koutě za mohutným psacím stolem seděl muž, ne o mnoho starší, nežli já . Byl stejně snědý jako Milo. Sotva jsem vešel, vzhlédl od stolu a mírně se usmál. Nemusel se mi ani představovat. Jeho tvář byla na všech propagačních materiálech N.T.A. Peter Neumann byl zakladatelem firmy, nositelem Nobelovy ceny za objevy v genetice a v neposlední řadě  nesmírně bohatým člověkem. Skutečnost, že mě přijal osobně mne velmi překvapila.

Jaká byla cesta, doufám, že vás moc neunavila, řekl srdečně. Dnešní den bude pro vás ještě náročný. Váš ostrov je již připraven. Nyní si budete moci zvolit stupeň terapie a pak vás předám kolegům. Aplikace trvá jenom několik málo hodin, takže zítra ráno se budete moci ubytovat.

Pak mi vyložil z čeho si vlastně mohu vybrat. Uklidnilo mne, že žádná z terapií není bolestivá. Každý správný chlap je tak trochu zbabělec. První stupeň, řekl, umožňuje krátkodobý pohyb na slunci v běžném oděvu, druhý stupeň aplikuji všem svým zaměstnancům. Umožňuje pohyb na slunci bez oděvu po omezenou dobu. Proto to nepřirozeně snědé zbarvení kůže.Tření nejvyšší stupeň, který vám doporučuji, přináší naprostou volnost pohybu  bez časového omezení. Většina zdejších klientů si nechává aplikovat právě tento. Každý stupeň přináší určité nezbytné morfologické změny. U nejvyššího, jak řekl, dochází k určité změně v distribuci podkožního tuku, aby byly některé choulostivé části těla lépe chráněny před slunečním zářením a zejména ke změně struktury nejzranitelnější části lidského těla, očí. Duhovky překryjí větší část bělma a oční čočka se zmenší.

Tato změna způsobí krátkodobé zhoršení zraku, zřídka jedno či dvoudenní částečnou slepotu. Aby došlo k aktivaci celého procesu je třeba tělo krátce řízeně ozářit. Dojde pak k částečné ztrátě tělesného ochlupení, velmi rychle se ale vše opět upraví. Budete překvapen, jak je naše terapie rychlá a účinná. Změny vás mohou zpočátku poněkud vyvést z míry, ale vaše nově získané možnosti budou úžasné. Píšete, že jste spíš samotář. Pokud změníte názor, bezpochyby si zde najdete přátele.

Poněkud znepokojen a nedočkavý zároveň jsem akceptoval jeho doporučení a zvolil třetí stupeň. Co jsou to ty nově získané možnosti mi neřekl a já se neptal.

Následujících pár hodin mě i přes ujištění Dr. Neumanna připadalo velmi stresujících. Po zběžných a nejspíš nutných vyšetřeních mi aplikovali do žíly sérum a nějaké další kapačky a pak mě vystavili zmíněnému ozáření. Nic nebolelo, jen se mi trochu točila hlava. Nepříjemné pocity však záhy vystřídal nával naprosté pohody a uvolněnosti. Přestal mě trápit čas, strach z neznáma a spousta nepříjemných pocitů, které jsem si před tím nechtěl ani připouštět byla ta tam. Oblékl jsem si nové šaty, které jsem měl přichystány. Narozdíl od ochranného oděvu byly velmi pohodlné. Bílá kombinéza ne nepodobná té co nosili zdejší zaměstnanci, jen lépe vypracovaná a zřejmě i z lepšího materiálu.

A pak se zase objevil Milo. Doprovodil mě k výtahu na opačném konci chodby, chvíli manipuloval s jeho ovládacím panelem  a rozjeli jsme se. Tentokrát trvala cesta mnohem déle. Po dlouhých minutách vodorovné jízdy začal výtah opět stoupat vzhůru.

3. Ostrov

Vystoupili jsme a já ke svému překvapení zjistil, že stojíme v předsíni mého nového domu. Za okny už začalo svítat. Mě se přesto nechtělo spát. Jak rád bych se podíval ven. Úsvit nového dne jsem už dlouho na vlastní oči neviděl. Milo mě provedl domem. Velký obývací pokoj ze kterého bylo možno vstoupit do dvou prostorných ložnic, zřejmě pamatovali na hosty, nádherná koupelna a přepychově vybavená kuchyň s výhledem na moře. Zde budu asi trávit málo času, neboť veškeré jídlo prý bude denně dopravováno stejnou cestou, kterou jsme sem s Milem přijeli. Rád bych se rozběhl ven, bohužel po dobu jednoho týdne, než dojde k ukončení terapie, není dobré se vystavovat slunci.. Bohatá knihovna, filmový archiv a spousta dalších věcí, které jsem zde našel, mi měla toto nudné období zpříjemnit. V každé místnosti byl komunikátor napojený na centrální ostrov, pomocí kterého jsem si mohl zajistit cokoliv, co by mi chybělo. Prostě ráj.

Z obývacího pokoje bylo možno vstoupit francouzskými okny přímo na terasu a pak dál po pěšině k malebnému zálivu na jehož vlnkách se kolébala stejná plachetnice, jaké jsem viděl včera z vrtulníku. V dálce se rýsovaly siluety dalších ostrovů, které lákaly k návštěvě. Milo se ujistil, že mi nic nechybí a zdvořile se rozloučil.

Přepadl mě hrozný hlad. Uvědomil jsem si, že jsem od včerejší snídaně neměl nic v ústech. Kuchyně jako by se vším počítala. Lednice plná jídla, čerstvého ovoce, mnohé jsem ani neznal, nabral jsem ode všeho něco a vše zapil skvělým vínem. Chutnalo jako pravé. Léta jsem pil většinou syntetické napodobeniny, ale tohle bylo skvělé. Tak ještě jednou do dna. Padla na mě šílená únava. Nakonec dlouho už jsem nespal a ven ještě nemohu, tak proč si neodpočinout. Obsadil jsem větší ložnici, padl do měkkého lůžka a okamžitě usnul.

Když jsem se probudil, byla už noc. Měl jsem zase hlad. V té kuchyni strávím zřejmě víc času, než jsem si myslel. Tentokrát jsem odolal další láhvi vína a spokojil se s ovocnou šťávou a několika obloženými chleby. S upokojenými vnitřnostmi jsem opatrně vyšel na terasu. Do nosu mě uhodila slaná vůně moře. Měsíc svítil a já se  vydal po pěšině k vodě. V dálce, na jednom z ostrůvků hořel oheň, moře šumělo, všude klid. Sedl jsem si na chvíli do písku a nechal si vlnkami chladit chodidla. Neměl bych tu být, uvědomil jsem si náhle. Zvedl jsem se a nerad vyrazil zpět k domu. Ten dům vypadal zvenčí stejně dobře jako zevnitř. Vůbec je všechno skvělé a já mám obrovské štěstí.

Spal jsem zřejmě velmi dlouho. Žaluzie na oknech ložnice dovnitř vpouštěly spoře světla. Rozespale jsem se svlékl a přešel do koupelny. Sprcha byla příjemně teplá a smývala z  těla poslední zbytky špíny civilizace. Zpozoroval jsem, že spolu s mýdlem smývám i chloupky z rukou. Sáhl jsem si do vlasů a bylo to stejné. Dobře, že mě na to doktor upozornil. Dost by mě to vyděsilo. Se zájmem jsem přistoupil k zrcadlu. Oči mě trochu pálili a byly zarudlé. Vše je tedy přesně tak, jak má být. Po koupeli jsem se usadil s bohatou krmí v obývacím pokoji. Zásoby byly doplněny a já si dopřál všeho, na co byla chuť. Chuť byla na všechno a já si několikrát přidal. Vzpomněl jsem si na svého doktora, který mne před léty varoval před přejídáním. Měl by mě vidět. Poslouchal jsem celé odpoledne hudbu a koukal na filmy, dělal jsem věci, na které jsem ještě před několika dny nemohl v tom neustálém shonu ani pomyslet.

Když se začalo stmívat, byl jsem tím nicneděláním tak uondaný, že jsem se rozhodl jít spát. Samozřejmě po dobré večeři. Po mnoha letech jsem měl příjemné sny.

4. Proměna

Probudil mě, jak jinak, hlad. Změny v mém metabolismu byly překvapivé. Dříve jsem si na jídlo celé dny ani nevzpomněl a teď se stalo mým hlavním programem dne. Chtěl jsem vstát, ale ouha. Pokoj se semnou zhoupl a já nemohl zaostřit. Více méně po paměti jsem se vydal ke koupelně. Zrcadlo bylo jakoby zamžené, zblízka však bylo vidět, že mám oči v jednom ohni. Ve sprše jsem zjistil, že má reakce na ozáření je asi velmi silná. Zbytky vlasů spláchla voda a moje mužská chlouba vypadala jako v deseti. Po těle ani chloupek. Pokožka, alespoň podle toho, co mé bolavé oči mohly vidět, o poznání ztmavla. Dnes bych se fotografovat nechtěl.

U snídaně jsem už na žádné nepříjemnosti nemyslel. Všiml jsem si, jaký div, že se mi začíná poněkud zakulacovat pupek. Už aby došlo k té distribuci podkožního tuku, jinak budu jako koule. Neměl bych tolik jíst. Po několika sklenkách vína mě takové nepodstatné detaily přestaly trápit. Oči pálily, bylo nepříjemné je namáhat a tak jsem většinu dne prospal.

Další den jsem se probudil do skoro úplné tmy. Oči už tolik nepálily, zato jsem prakticky nic neviděl. Pohyb po domě naslepo byl obtížný, ale můj nově nalezený optimismus mi to pomáhal zvládat. Potřeboval bych se oholit, zjistil jsem překvapeně. Sáhl jsem si na hlavu a k nemalé radosti zjistil, že nové vlasy mají už několik milimetrů.

Najíst se bylo ten den poněkud těžší, ale i přes to stejně příjemné jako jiné dny. Ohledával jsem své tělo a zjistil, že chloupky se vracejí všude tam, kde byly dříve, snad i tam, kde dříve nebyly, nemohl jsem to přesně rozeznat. Co bylo ale jisté, mé otylé břicho opět povyrostlo. Pochopil jsem také, co doktor myslel těmi choulostivými částmi těla. Penis byl větší a šourek jako by nateklý. Nic nadměrného, ale přesto změna. Vzpomněl jsem si na Eriku. Dobře jí tak.

 Den byl nudný seděl jsem v kuchyni a ochutnával vše, co mi dříve uniklo, víno jsem prostřídal koňakem a koňak vínem, není to správné, ale nuda je nuda. Nevím, jak jsem se dostal do postele, ani jak dlouho jsem spal.

Probudila mne nutkavá potřeba a já se sotva stihl dopotácet do koupelny. Zrak byl o něco lepší, přesto jsem viděl ještě víceméně rozmazané obrysy. Promnul jsem si strniště na bradě a sklonil se k toaletě. Poslepu jsem sáhl mezi nohy a strnul jsem. Tam, kde byl dříve penis sotva průměrných rozměrů viselo něco co by zahanbilo i lecjakého pornoherce.

V ruce jsem držel ptáka velikosti a tloušťky dětského předloktí a po jeho celé délce jsem nahmatal jemné, ale velice husté chloupky.Na předkožce byly delší a hustší. Sáhl jsem hlouběji a objevil místo malého šourku pořádný pytel, který, jak jsem cítil visel skoro do půli stehen. Dvě švestky vystřídaly dva kokosové ořechy. Byl ještě chlupatější než penis a při každém pohybu se houpal mezi nohama jak kyvadlo u starých pendlovek.

Překvapením však nebyl konec. Zrak se mi rychle vracel a já mohl ohledat i zbylé „morfologické“ změny. Nejen penis, ale celé tělo mi obrůstalo hustými černými chlupy. Někde krátkými, jinde delšími. Na před dvěma dny holé hlavě rašila hustá hříva, která pokračovala po krku  na záda, čelo a tváře pokrývaly jemné chloupky, vousy na bradě přecházely plynule v hustý porost zmohutnělého hrudníku a břicha. Obvyklé ochlupení v podpaždí nahradilo něco co připomínalo kožešinu rozlézající se po vnitřní i vnější straně paží, předloktí a hřbety rukou zarůstaly jemnou srstí až po lůžka nehtů. Nohy připomínaly kalhoty z medvědí kožešiny, které nosili v zimě indiáni. Nejchlupatější se zdály být nárty chodidel. Vypadala teď dvakrát větší. Místo zděšení jsem se zkoumal se vzrůstajícím nadšeným úžasem. Něco mi říkalo, že tak jsem to chtěl dávno a že je to nejspíš jen začátek.

Ve skříni jsem našel nové volnější šaty. Natáhl jsem si poněkud těsné síťované spodky, která přidržely mou zbytnělou chloubu před tělem a umožňovaly  mi snazší chůzi. Na vrch jsem oblékl lehkou a teď už skoro zbytečnou kombinézu.

Ten den můj dravčí hlad dosáhl vrcholu. Snědl jsem všechno, co mi přišlo pod ruku a strávil touto činností většinu dne. Zrak se mi již zcela vrátil a já v kalendáři zjistil, že do skončení terapie už zbývá poslední den. Z mého poklidu mě vyrušil televizor. Na jeho obrazovce se objevila tvář doktora Neumanna.

Vidím, že jste v přádku, řekl. Za pár hodin budete moci poprvé vyjít ven. Buďte zpočátku opatrný, změny ve vašem organismu potřebují ještě pár dní k úplnému dokončení. Budete-li cokoliv potřebovat, ozvěte se prosím centrále. Obrazovka ztmavla a já se spokojeně vrátil k jídlu.

Sedmý den jsem se vzbudil až po poledni. Včerejší oblečení bylo k ničemu. Můj už včera abnormálně skvělý penis se skoro zdvojnásobil. Nyní měl velikost mužského předloktí a chlupů na předkožce přibylo a výrazně povyrostly. Splývaly na šourek, který se houpal mezi koleny a při každém kroku olizoval horní část lýtek. Připomínal velmi chlupatý na půl rozdělený meloun. Hříva na hlavě povyrostla a spojila se se srstí na zádech.  Hrudník se zdál ještě mohutnější a chlupy na něm zhoustly a porostly tak, že nebyla vůbec vidět kůže. Srst na nohou zmohutněla a částečně chránila moje komíhající se přednosti.

Ve skříni jsem našel už jen spodky. Byly vyrobeny ze síťoviny z velmi volnými oky, které nebránily chlupům v prorůstání. Dravčí hlad poněkud polevil, měl jsem tedy více času se pozorovat. Všiml jsem si tak, že penis už tolik neroste do délky, jen stále mohutní. Bude zábavné sledovat, jak moc ještě vyroste. Večer mě už spodky tísnily natolik, že jsem je musel sundat. Pytel se okamžitě zhoupnul dolů a skončil někde mezi lýtky a koleny. Kupodivu teď tolik nezavazel. Zvykal jsem si na nový styl chůze a velmi mne to bavilo. Moje nové tělo mě překvapovalo a vzrušovalo zároveň.

Šel jsem spát brzy, strašně jsem se těšil na první koupel v moři. Ráno jsem ani nesnídal a s prvními slunečními paprsky vyrazil k zálivu. Žádný ochranný oblek ani smrdutý krém. Prostě volnost. Šel jsem zvolna a užíval si nově nabyté svobody. Jak jsem zjistil šourek mi do rána ještě poněkud povyrostl a opět trochu zavazel při chůzi, před ním se spokojeně komíhal penis. Přes noc ztloustl u kořene a žalud nyní velikosti chlapské pěsti vypadal ještě větší díky neuvěřitelně chundelaté předkožce.

Dorazil jsem do zálivu. Moře bylo klidné a průzračné. Ponořil jsem se do chladivé vody a udělal pár váhavých temp. K mému překvapení jsem klouzal vodou jako šíp. Tohle tělo mělo mnohem víc síly, než jsem si myslel. Potopil jsem se pod hladinu a opatrně otevřel oči. Nádhera. Mořská voda jim nevadila a co víc, viděl jsem lépe, než kdy dříve. Všude kolem plavaly drobné rybky a zvědavě si mě prohlížely. Ponořil jsem se hlouběji a cítil, jak mi kolem té mé nádhery mezi nohama proudí voda.

Nevím jak dlouho jsem se potápěl, plíce mi dovolily zůstat pod vodou mnohem déle než jsem byl dříve zvyklý. Slunce nebezpečně stoupalo po své dráze, vyrazil jsem proto raději k domovu.

Obýváku na mě čekalo překvapení. V křesle seděl pohodlně doktor Neumann  a spokojeně si mě prohlédl. Vždycky mě potěší, když se nespletu, řekl a upil se sklenky mého vína. Myslím, že je čas na dokončení našeho prvního rozhovoru. Možná máte pocit,že jsem vám něco zatajil. Není to však tak úplně pravda. Řekl jsem vám vše, co bylo jisté. To ostatní zařídilo vaše posílené podvědomí. Při pokusech v prvních stádiích výzkumu jsme zjistili, že zásadní vliv na výsledek terapie má podvědomí klienta. Proto jste nyní právě zde. Prošel jste jak sám víte složitým výběrem, než jsme vás nasměrovali do této komunity. Zde žijí lidé s podobnými podvědomými touhami. V jiných částech světa jsme vytvořili dalších dvacet jedna sídlišť a spolu s vámi tak vytvořili více než dvě desítky nových, více či méně lidských ras. Tito noví tvorové jsou mnohem lépe přizpůsobeni životu v současném světě. Jsou odolnější, silnější, žijí déle a hlavně jsou mnohem plodnější, než vymírající nemocné lidstvo, které už z podzemí nikdy nevyjde.

Bez dechu jsem ho sledoval a on pokračoval. Naše adaptované ženy mohou rodit pět i více dětí najednou a tyto děti dospívají fyzicky i rozumově mnohem dříve. Vaši potomci během několika desítek let začnou znovu osídlovat opuštěnou Zemi. Vzhledem k výjimečným schopnostem nebudou závislí na technické společnosti, nebudou potřebovat peníze, korporace ani vlády. Váš druh má navíc jednu nečekanou vlastnost. Ukončením terapie vaše schopnost měnit sama sebe nezmizí. Naopak nabude na síle. Můžete se adaptovat na jakékoli prostředí. Můžete být čím chcete. Opravdu čímkoli? Zeptal jsem se udiveně. V zásadě ano. Donesl jsem vám pár fotek, můžete se podívat, jak je nová rasa rozmanitá. Pokud to ale přeženete a nebudete se svou podobou spokojen, dá vám to velkou práci vrátit se k původní podobě. Proto jsem vám tuto informaci přišel říci až nyní. Před pár dny by vás mohla vážně ohrozit. Mezi vámi se v poslední době dokonce objevilo několik obzvlášť silných jedinců, kteří z neznámých důvodů dovedou ovládat podvědomí a tím i podobu ostatních. Já jim říkám Obdaření. Oni nejspíš určí podobu nového lidstva.

Vstal, odložil sklenku a chystal se k odchodu. Mimochodem, otočil se ještě ve dveřích výtahu, neměl byste zůstávat dlouho sám. Ta nádhera, co jste si vytvořil mezi nohama, brzy ožije a bude chtít své. Dveře výtahu se nehlučně zavřely a já byl zase sám. Chvíli jsem přemítal, co mi to vlastně řekl a pak s pocitem, že to nezábavnější mě zřejmě ještě čeká, jsem odkráčel ke kuchyni.

Po dobrém obědě jsem se vrátil do pokoje. Úplně jsem zapomněl na fotky, co mi doktor nechal na stole. Sedl jsem do křesla a začal si je prohlížet. Na první byl skoro normální muž. Jen pod krkem měl něco, co silně připomínalo žábry. Na druhé nejspíš žena s tělem pokrytým peřím a rukama přeměněnýma v křídla, na další pak tvor jak z řecké mytologie. S orlími spáry místo chodidel a skoro hadí, šupinami pokrytou hlavou.

 Probíral jsem se obrázky a hledal někoho podobného mě. Pak jsem ji uviděl. Byla nádherná. Superžena s obrovskými prsy a mohutnou pánví, po celém těle porostlá jemnou srstí s výjimkou velikých brunátných bradavek. Podbřišek měla zarostlý bohatou, pečlivě upravenou kožešinou. Fotka mě naprosto vyvedla z míry. Můj penis se bez varování probudil. Už nevisel mezi koleny. Teď trčel vzhůru s obrovským rudým žaludem před mým obličejem. Vzpomněl jsem si na kreslené pornofilmy, které jsme sledovali s kamarády v pubertě. Zalilo mě horko a já se bezmyšlenkovitě chopil díla. Potřeboval bych větší dlaně, napadlo mě. Takhle si ho ani nevyhoním. Dlaně, jako by mi rozuměly, začaly před očima růst, až jsem byl schopen si svoje torpédo pohodlně uchopit. Orgasmus mě málem zabil. Na něco takového jsem opravdu nebyl připraven. Teprve obrovský opakovaný výstřik mi přinesl uvolnění. Erekce naštěstí po chvíli ustoupila. Politoval jsem se své dlaně. S takovými lopatami bude těžká práce, pomyslel jsem si a ke svému uspokojení sledoval, jak se vracejí k původní velikosti.

Podíval jsem se na obrovský pytel, který mi ležel mezi nohama a pokusil se ho cvičně poněkud zmenšit, marně. Můj obdivný pohled způsobil jen to, že se jeho porost znásobil. Nevadí, vždyť se mi to tak líbí.

Do večera jsem se těšil z nově objevené schopnosti. Zvětšoval a zase zmenšoval jsem si chodidla, vyzkoušel polvací blány mezi prsty, nehty na rukách změnil v drápy, vše se mi podařilo zase vrátit zpět. Daní za tyto hry byl jen nový záchvat žravosti. Začal jsem chápat příčinnou souvislost mezi přeměnami a hladem. Večer jsem usínal s příjemným pocitem, že nejlépe se spí na vlastní kožešině. V noci mě pronásledovaly nečekaně divoké sny, ve kterých jsem v podobě připomínající mýtického Mínotaura  divoce souložil se ženou z fotografie.

5. Liliana

Ráno mě probudilo slunce a já překvapeně zjistil, že ležím na zemi a vedle mě tepe má obrovská ranní erekce. Pořádnou snídaní jsem zahnal hlad a žízeň a místo do koupelny si zašel zaplavat. Obnovil jsem si plovací blány a užíval si nové volnosti ve vodě. Doplaval jsem ke své plachetnici. Vykasal plachtu, chopil se kormidla a zkoušel manévrovat po zátoce. Nikdy jsem neměl možnost si to vyzkoušet, ale šlo mi to celkem dobře. Prudký závan větru se opřel do plachty a loď vyrazila jako šíp. Za chvíli byl ostrov nebezpečně daleko. Pokusil jsem se upravit kurz a v tom se to stalo. Ráhno plachty se prudce zhouplo a udeřilo mě do hlavy. Přelétl jsem okraj lodi a bezmocně vlétl do vody. Loď se naklonila po větru a rychlostí, které jsem nebyl schopen konkurovat odplouvala po vlnách. Snažil jsem se k ní doplavat, byla však rychlejší. Naštvaně jsem se rozhlédl a plaval zpět k ostrovu. Po půl hodině jsem se unaveně vynořil z vody. Něco však nebylo v pořádku. Plachetnice byla upoutána u břehu, jako by vůbec nevyplula. To přece nemohla být moje plachetnice, nebyl to tedy ani můj ostrov. Rezignovaně jsem se svalilo písku a vystavil své unavené tělo slunci.

Najednou jsem pocítil, jako by mne někdo pozoroval. Posadil jsem se, nikoho jsem však neviděl. Přesto jsem měl neodbytný pocit, jako by kdosi pátral v mém podvědomí. Bylo to tak, mezi stromy se někdo určitě skrýval. Zahlédl jsem i nezřetelně jeho mysl. Ne její mysl. Byla to určitě žena. Proč, to jsem nevěděl, ale přesto jsem si byl jist. Vykročil jsem zvolna k porostu. Mezi stromy jsem uviděl pěšinu ne nepodobnou té na mém ostrově. Na jejím konci stál elegantní bungalov s pěstěnou zahradou plnou bujné tropické vegetace. Široké prosklené dveře na terasu byly otevřené.

Mé podvědomí náhle explodovalo. Otočil jsem se. K mému úžasu za mnou stála žena z fotografie. Její vůle bolestně pronikala do mé mysli v urputné snaze ji ovládnout. Bránil jsem se, byl jsem však příliš unaven, než abych mohl účinně vzdorovat. Napětí však náhle povolilo a ona promluvila.

 Mohl ses utopit, Adame, a to by byla škoda. Mimochodem já jsem Liliana. Nejspíš by sis chtěl odpočinout, řekla a ukázala rukou k domu. Následoval jsem ji neschopen slova. Její boky se při chůzi vlnily a  já ji následoval jako ve snu. Na terase jsme se zastavili. Usedl jsem zmoženě do jednoho z pohodlných křesel pod slunečníkem. Liliana vešla do domu a za chvíli se vrátila s velikým podnosem plným jídla. Vypadala mnohem lépe než na fotografii. Snad jen nos by mohla mít o něco menší, pomyslel jsem si. Znepokojeně sebou trhla a já ji znovu ucítil ve své hlavě. Ucítil jsem její zděšení. Sáhla si na obličej a já uviděl, že její nos je o poznání menší. Co to děláš, vykřikla rozzlobeně a jako by si řekla, že musím dostat za vyučenou se opřela  do mé mysli. Naše vůle na sebe narazily a pak, jako by se navzájem minuly, vstoupily do podvědomí toho druhého, které zaměstnáno vnějším útokem, ztratilo schopnost se bránit.

To co se odehrálo v následujících minutách nikdo z nás nečekal. Nejprve jsem pocítil silný tlak v čelistech. Mé špičáky a řezáky vypadly z dásní. Teď už mě bolela celá hlava. Než jsem se nadál, trčely mi z úst mohutné dravčí špičáky. Zaměřil jsem se v odvetě na její prsa. Roztáhl jsem jí prsní dvorce do velikosti kávových podšálků a začal jí zvětšovat kozy. Za chvilku je měla stejně velké jako já pytel. Ucítil jsem, že se mi něco děje s ptákem. Žalud mi trnul a celé péro nabývalo před očima na tloušťce. Jak chceš, řekl jsem si a přizpůsobil jsem její kundu svému ptáku. Břicho jí pod mým pohledem zarůstalo dlouhou huňatou srstí tak, že za chvíli připomínalo koňský ohon. Její odpověď byla rafinovaná. Mezi vlasy nad čelem mi vyrazily býčí rohy. To už jsem nevydržel a vrhl se na ni. Roztáhl jsem jí nohy a vrazil jsem ho do ní. Nebránila se a vtáhla mě do sebe. Děsivý příval orgasmů nás oba zavalil a já stříkal, až nám semeno slepovalo chlupy na stehnech. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale nakonec jsme oba odpadli vysílením. Liliana  se začala smát. Tak ty jsi taky Obdařený. A já doufala, že jsem v naší kolonii sama.

 Posadila se a bez dlouhých řečí se dala do jídla. Napodobil jsem ji a s chutí spořádal mísu ovoce. Šlo to trochu obtížně, šťáva mi mezi dravčími zuby stékala po bradě. Pokusil jsem se je zmenšit, ale nešlo to. Nemohu tedy vrátit zpět to, co vyvolalo moje podvědomí, ale ani to, co mi daroval Obdařený. Pochopil jsem, proč se Liliana tak vyděsila. Nebýt obdařeným znamenalo být potenciálně podřízeným. Vycítila o co se snažím a trochu mi tesáky zkrátila. Zřejmě se jí líbily. Já jí v odpověď poněkud zmenšil poprsí. Dík, řekla lakonicky. Už jsem se bála, že tě to nenapadne. Ty rohy ti ale seknou. Příště přidáme oháňku. Oháňku, pomyslel jsem si, pokud ano, tak oběma. Jak chceš, zasmála se.

6. Poznání

Uvědomil jsem si, že ví, na co myslím. Taky se to naučíš, řekla. Nakonec každý přece hledá někoho, s kým by byl jedné mysli. Ta ironie byla zábavná. Dlouhou dobu jsme si povídali, víc než slova nám však říkaly naše nevyslovené myšlenky. Jak jsem se učil vnímat, ztrácel běžný dialog na významu. Pocity a smysly vystoupily na povrch a kalkulativní myšlení se vytrácelo. Jediné, co dávalo smysl bylo to, co jsme právě prožívali. Naučil jsem se sdílet její vzpomínky a ona moje. Naše minulost se tak stala nepodstatnou. Teprve díky ní jsem úplně pochopil kdo nyní jsem a jaký mě asi čeká život.

 Kolonie, ve které jsem se ocitl měla víc než tisíc obyvatel. Lidé zde žili zpravidla odděleně, nebo jen v krátkodobých svazcích. Několik z nich však už založilo rodiny. Liliana své výjimečné schopnosti ostražitě tajila. Já jsem je odhalil zřejmě jen proto, že jsem byl stejně obdařen. Proměny podoby prý byly na vzájemných společenských setkáních oblíbeným namlouvacím rituálem. Mnohé dvojice se takto sblížily. Každý však měnil jen sám sebe. Měnit druhé jsme zřejmě uměli jen my dva. Za pár dnů bude velké setkání při příležitosti Dne nejdelšího slunce.  Má hostitelka mi nabídla, že mne představí ostatním. Musel jsem jí ale slíbit, že si své schopnosti nechám pro sebe, tedy pro nás dva. Připouštěla si to nerada, ale náš souboj ji velmi vzrušil.

Poznenáhlu se ohlásil večer. Ochladilo se a od moře začal proudit chladný, solí prosycený vzduch. Pojďme dovnitř, stejně musím ohlásit na centrálu, že jsi u mě. Určitě by tě začali nejpozději zítra postrádat. Dům působil útulně, Liliana řekla pár vět do komunikátoru, někdo jí odpovídal, souhlasně pokývla hlavou. Všechno je zařízeno. Můžeš tu zůstat, jak dlouho chceš. Tvou loď už našli a dopraví ji sem. Objednala jsem nám něco dobrého. Zítra si, budeš-li chtít, vyrazíme na vyjížďku. Alespoň trochu poznáš okolí.

Pojďme si dát koupel, navrhla, oba to potřebujeme. Její koupelna byla větší, než moje. Uprostřed sála obrovská vana, do které by se pohodlně vešlo několik lidí. Ztlumila světlo a napostila do vany horkou vodu. Vstoupili jsme do vody a ona nám nalila do dlaní příjemné vonící šampón.  Vzájemně jsme se za narůstajícího vzrušení zbavovali špíny dne. Bradavky na jejích obrovských ňadrech se vztyčily stejně jako moje chundelatá kláda. Nebylo kam spěchat. Pomalu jsem jí roztáhl nohy a rozhrnul houštinu na ohanbí. Jazykem jsem našel její obrovský klitoris a začal ho lízat. Pojednou jsem ucítil, jak mi jazyk v ústech samovolně roste. Hrála si semnou a já jí to dovolil. Strkal jsem ho do ní stále hlouběji a ona sténala blahem. Do úst mi stékala její šťáva a já ji s rozkoší přijímal. Chytila mně za rohy a zatlačila mi hlavu hlouběji do svého doširoka rozevřeného klína.

Po chvíli se jí bezmocně podlomila kolena a jazyk vyklouzl ven. Samovolně se začal vracet do původní velikosti. Otočil jsem ji zezadu, roztáhl jí chundelaté půlky a zasunul do ní svou pulzující kládu. Vklouzla dovnitř a já přirážel s požitkářskou rozvahou. Náhle jsem ucítil tlak dole na zádech. Vzpomněl jsem si na její výhrůžku a sáhl si dozadu. Rostl pomalu, ale byl tam. Zprvu krátký, pak stále delší a mohutnější. Pod rukou mi vyrašily dlouhé husté chlupy. V duchu jsem se usmál a podíval se mezi její rozkročené polokoule. Než se vzpamatovala z dalšího orgasmu, měla krásný ocas porostlý dlouhými žíněmi. Abychom si byli rovni, přidal jsem jí nad čelo dva krátké růžky. Vůbec se nebránila. I když jsem se velmi snažil oddálit vyvrcholení, bezmocně jsem prohrál a vystříkal do ní vše, co ve mně ještě zbylo. Nikdy jsem nevěřil na sny, ale ten včerejší se právě vyplnil.

Není to nepohodlné, vláčet se s tak obrovským pytlem, zeptala se mě nečekaně u večeře. Nemyslím, odpověděl jsem, při chůzi, ani při plavání nevadí, snad při běhu, ale to jsem nezkoušel. Pro jistotu nám na zítřek objednávám nové prádlo, řekla a napsala něco na terminálu. Jak se na sebe dívám budu ho taky potřebovat. Potěžkala zálibně své obrovské kozy a pohrávala si se svou novou oháňkou. Přešla k zrcadlu a chvíli se prohlížela. Poznenáhlu se od chodidel přes stehna břicho až do vlasů začala měnit barva její srsti ze světle hnědé na černou. Dlouhé chlupy na kundě si změnila na kudrnaté, takže vypadaly kratší, drn se teď rýsoval mnohem zřetelněji a lákal k prozkoumání.

Než jsme dojedli, byla její objednávka vyřízena. Podala mi pečlivě zabalený balíček. Vyzkoušej si to. Snad jsem to odhadla, řekla a začala se věnovat vlastní zásilce. Vybalil jsem zvláštní spodky, či trikot vyrobený z pružné, příjemné látky tmavě hnědé barvy napodobující kůži. Oblékl jsem jej přes nohy a obtížně do něj napěchoval pytel. Otvorem vpředu jsem protáhl ptáka a otvorem vzadu ocas. Povytáhl jsem si trikot nahoru a provlékl jsem jím paže. Vepředu jsem objevil středem mezi nohama přišité širší pásky, které se zřejmě měly křížem provléknout pevnými oky našitými v pase stejně, jako u kalhot, jenže s upevněním vzadu na bedrech. Když jsem oky pásky protáhl, mohl jsem postupně nadzdvihnout pytel a přitáhnout jej těsněji pod břicho tak, že nezavazel.  Pásky oddělovaly obě koule a zvýrazňovaly jejich velikost. Přes něj, otvorem vepředu, trčel hrdě penis, který jsem si mohl nechat viset uprostřed, nebo ho položit vpravo nebo vlevo, podle potřeby. Komplikované, ale velmi pohodlné. Liliana oblékla trikot ze stejné látky, ne nepodobný tomu mému. Její obrovské lůno zvedaly podobně jako u mě  po obvodu dolního dílu všité pásky, prsy byly podepřeny pevnou podprsenkou tak, že bradavky trčely šikmo vzhůru. Nádherně jí zdůrazňoval postavu. Tak nějak jsem si představoval bohyni smyslné plodnosti.

Všimla si mého obdivného pohledu a hrdě se mi vystavila. Ocas se jí lascivně protáhl mezi nohama a já si všiml, jak se pod látkou zřetelně rýsuje klitoris. Raději jsem obrátil pozornost zpět k balíku. Lil s důkladností pravé ženy myslela na vše. Kromě tohoto trikotu, který byl určen zřejmě na sport jsem vybalil obdobný z lesklé latexově působící látky. Na rozdíl od prvního byl delší a od kotníků spojený. Ukrýval celé nádobíčko, až na ocas a pytel přidržoval vzadu mezi nohama. Připomínal jemnou rybí kůži a byl určen dozajista k plavání. Posledním kouskem bylo něco jako bizardní slavnostní oděv. Celý byl vytvořen z tenkých kožených pásků, které nechávaly vykukovat srst. Na ramenou byl doplněn o jemný, až do pasu splývající plášť, který nic neskrýval, jen zdůrazňoval mohutnost postavy. Zálibně jsem se prohlížel. Poněkud mi uniklo, jak za těch pár dní má postava zmohutněla. Ruce a hrudník teď pokrývaly hroudy svalů, pevné břicho přecházelo v silné nohy. Celá postava vyzařovala divokou neukrotitelnou sílu.

I přes velkou propracovanost jsem si nové oděvy rád zase svlékl. Pytel se okamžitě spokojeně vrátil mezi kolena a stále viditelně dorůstající srst se přestala tísnit pod zbytečnými svršky. Liliana mě napodobila a navrhla, že bychom mohli jít spát. Její ložnice byla příjemná a my unaveni náročným dnem, jsme se okamžitě propadli do spánku.